Případ se týkal odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k návrhům znění zprávy o posouzení dopadů týkající se nepřímých změn ve využívání půdy v souvislosti s biopalivy (ILUC). Zpřístupnění dokumentů bylo odmítnuto z důvodu, že by ohrozilo rozhodovací proces Komise. Stěžovatel, skupina organizací, se domnívala, že by mu měl být umožněn přístup k dokumentům, o které požádal.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. Uvedla, že v září 2015 přijaly Parlament a Rada směrnici 2015/1513. Tato směrnice vycházela z legislativního návrhu Komise, k němuž byla připojena zpráva o posouzení dopadů, jejíž návrhy byly předmětem projednávané věci. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise s ohledem na tyto nové okolnosti poskytla veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům. Komise s tím nesouhlasila a tvrdila, že z její strany nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Vyzvala však stěžovatele, aby s ohledem na nové okolnosti podal novou žádost o přístup k dokumentům. Stěžovatel později informoval veřejnou ochránkyni práv, že na základě nové žádosti o přístup k dokumentům Komise poskytla přístup k dokumentům, o které požádala. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že žádné další šetření stížnosti nebylo odůvodněné. Poukázala rovněž na to, že veřejný ochránce práv je oprávněn požádat orgán, aby při odpovědi na návrh řešení veřejného ochránce práv v případě přístupu k dokumentům zohlednil nové argumenty, proč by měl být dokument zpřístupněn.

Případ se týkal údajného střetu zájmů členů pracovní skupiny Komise pověřené přezkoumáním vědeckých poznatků o účincích elektromagnetických polí na zdraví. Ve stížnosti veřejnému ochránci práv se uvádělo, že Komise řádně nezkoumala, zda se vědci v pracovní skupině nedopustili střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. Byla spokojena s tím, že Komise záležitost řádně přezkoumala a že vědci nemají žádné protichůdné zájmy. Nedošlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že postupy Komise by bylo možné zlepšit, a předložila několik návrhů na zlepšení.

Případ se týkal zpoždění při povolování dvaceti žádostí o geneticky modifikované potraviny a krmiva. Stěžovatelé Komisi o svých obavách několikrát informovali. Podle jejich názoru byla vysvětlení Komise a přetrvávající zpoždění nepřijatelná. Stěžovatelé se proto obrátili na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že zpoždění týkající se dvaceti žádostí nebyla odůvodněná. V průběhu šetření se Komise zabývala všemi nevyřízenými žádostmi. Veřejná ochránkyně práv však dospěla k závěru, že zpoždění odráží spíše systémový problém než skutečnost, že jsou důsledkem záležitostí specifických pro konkrétní žádosti o povolení. Na závěr šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že zpoždění představovala nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Případ se týkal údajného střetu zájmů ve vědecké pracovní skupině Komise, která vypracovala stanovisko k bezpečnosti a účinnosti zubního amalgámu a jeho alternativ. Veřejný ochránce práv se touto otázkou zabýval a v daném případě neshledal žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o hodnocení nezávislosti a vhodnosti členů pracovní skupiny ze strany Komise.

Veřejná ochránkyně práv využila této příležitosti a vyjádřila se k některým obecnějším aspektům případu. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že je důležité zajistit, aby vědecké poradenství poskytované odborníky pracujícími s vědeckými výbory Komise bylo nezávislé a objektivní. Dokonce i dojem, že takové vědecké poradenství nemusí být nezávislé a objektivní, může být velmi škodlivý. Komise proto musí zajistit nejen to, aby tato vědecká stanoviska byla zcela nezávislá a zcela objektivní ,, ale také to, aby byly rozptýleny veškeré důvodné pochybnosti o nezávislosti a objektivitě těchto stanovisek.

Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že je důležité, aby Komise zavedla velmi spolehlivé postupy, které zajistí, že odborníci prohlásí všechny své zájmy. Komise by měla všechny tyto zájmy pečlivě posoudit. Tyto postupy by měla provádět co nejtransparentněji. Veřejný ochránce práv proto velmi vítá skutečnost, že Komise připravuje „Pokyny týkající se nakládání s prohlášeními o zájmech členů, externích odborníků a odborníků ad hoc zapojených do činnosti vědeckých výborů“, jejichž cílem je transparentním způsobem vysvětlit, jak se provádí posouzení zájmů odborníků. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby ji průběžně informovala o postupu vypracovávání a konečných pokynů.

Stěžovatel, GM-Free Cymru, velšská nátlaková skupina bojující za to, aby Wales neobsahoval geneticky modifikované plodiny, se chtěl zúčastnit veřejné konzultace pořádané Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) o obnovení schválení herbicidu glyfosátu (účinné složky komerčně dostupného herbicidu „Roundup“) ze strany EU. Poté, co si stěžovatel stěžoval úřadu EFSA na složitost postupu veřejné konzultace, obrátil se na veřejného ochránce práv. Tvrdila, že postup veřejné konzultace není uživatelsky vstřícný, neboť ukládá 1) povinné používání elektronické šablony a 2) podpis prohlášení o vyloučení odpovědnosti s cílem získat kopii hodnotící zprávy o obnovení vypracované členským státem zpravodajem. Stěžovatel tvrdil, že tyto požadavky odrazují od účasti veřejnosti a že záměrem úřadu EFSA je zapojení veřejnosti spíše minimalizovat než maximalizovat.

Veřejná ochránkyně práv požádala úřad EFSA o stanovisko ke stížnosti. Úřad EFSA poté přijal okamžitá opatření ke zjednodušení příslušného postupu veřejné konzultace. EFSA zejména zrušil požadavek přijmout jakékoli podmínky před předložením připomínek a vložil vysvětlení, jak vyplnit šablonu (dříve obsaženou v samostatných pokynech) přímo do samotné šablony.

Veřejná ochránkyně práv uvítala opatření přijatá úřadem EFSA a zjistila, že úřad EFSA vyřešil otázku podpisu prohlášení o vyloučení odpovědnosti. Pokud jde o povinné používání šablony, veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad EFSA prokázal flexibilitu, a věřila, že tomu tak bude i v budoucnu.

Šetření se týká údajného střetu zájmů člena vědeckého výboru Evropské komise, který má vypracovat zprávu o rizicích odstranění prsních implantátů PIP.

V roce 2010 bylo zjištěno, že francouzská společnost vyrábějící zdravotnické prostředky (PIP) od roku 2001 nezákonně vyráběla a prodávala prsní implantáty vyrobené z průmyslového silikonu namísto lékařského silikonu. Skandál PIP vedl k zákazu implantátů PIP a uvěznění výkonného pracovníka PIP. Odhaduje se, že 400 000 žen na celém světě se stalo obětí skandálu PIP.

V roce 2012 požádala Evropská komise Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná rizika, aby vypracoval zprávu o bezpečnosti implantátů PIP, která se zaměří zejména na to, zda by Komise měla doporučit preventivní chirurgické odstranění implantátů PIP.

Stěžovatel, nevládní organizace zastupující oběti skandálu PIP, nebyl spokojen s různými závěry uvedenými ve zprávě vědeckého výboru z roku 2014. Tvrdila, že jeden z členů pracovní skupiny, která pomáhá vědeckému výboru Komise, je ve střetu zájmů a neměl se podílet na vypracování zprávy. Požádala tedy o stažení zprávy. Toto šetření se zabývá pouze otázkou údajného střetu zájmů. Nezabývá se vědeckými závěry zprávy.

Veřejný ochránce práv se zabýval otázkou údajného střetu zájmů a zjistil, že dotyčný odborník původně neuvedl všechny své zájmy. Když ho však Komise požádala, aby předložil relevantní informace prokazující, že není ve střetu zájmů, učinil tak. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise po přezkoumání těchto nově předložených informací správně dospěla k závěru, že odborník není ve střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv však shledala, že stěžovatel byl správně znepokojen, když zjistil, že Komise zpočátku neměla k dispozici informace nezbytné k vyjádření názoru na nezávislost odborníka. Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrhy na zlepšení způsobu, jakým Komise tyto informace shromažďuje a analyzuje.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k řadě zpráv o klinických studiích vedených agenturou EMA týkajících se vakcíny proti hepatitidě A a hepatitidě B. Agentura EMA poskytla přístup k dokumentům, ale vymazala určité informace za účelem ochrany osobních údajů a obchodních zájmů. Stěžovatel obecně souhlasil s agenturou EMA, že osobní údaje je třeba chránit, ale tvrdil, že agentura EMA zřejmě z praktických důvodů vymazala celé stránky. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EMA řádně vyřídila žádost stěžovatele o přístup. Zejména konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o rozhodnutí agentury EMA vymazat osobní údaje, jako jsou jména autorů a spoluautorů zpráv. Veřejná ochránkyně práv se navíc domnívala, že neexistují dostatečné důvody pro další šetření rozhodnutí agentury EMA neudělit přístup k lékařským článkům a studiím, které byly zveřejněny v různých vědeckých a akademických časopisech, vzhledem k tomu, že tyto publikace jsou snadno dostupné online.

Stěžovatel je občanem Spojeného království a je znepokojen tím, zda je čistírna odpadních vod ve Whitburnu (Spojené království) v souladu se směrnicí o čištění městských odpadních vod. Stěžoval si veřejnému ochránci práv na to, že mu Evropská komise odmítla poskytnout přístup veřejnosti k dokumentu týkajícímu se řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s uplatňováním směrnice Spojeným královstvím, konkrétně dopisu, který orgány Spojeného království zaslaly Komisi v průběhu řízení o nesplnění povinnosti.

Komise odmítla dokument zpřístupnit s odůvodněním, že na dokumenty týkající se probíhajících řízení o nesplnění povinnosti se vztahuje obecná domněnka o nezpřístupnění. Komise nicméně poskytla stěžovateli shrnutí dotčeného dokumentu.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Komise je oprávněna odmítnout dokument zpřístupnit. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

The complaint, made by a group of NGOs, concerns the position of the European Chemicals Agency (ECHA) regarding the limiting of animal testing. The complainant disagreed with ECHA's position that it could not reject testing proposals involving animals on the grounds that the data could be generated by an alternative method not involving animal tests. These proposals are submitted to ECHA in the context of the procedure leading to the authorisation of chemical substances to be marketed in the EU in accordance with the REACH Regulation.

The Ombudsman's inquiry concluded that ECHA's interpretation of its role was too strict and did not take into account the fact that the avoidance of animal testing was, together with the protection of human health and the environment, one of the guiding principles of the Regulation. The Ombudsman thus proposed to ECHA (i) that it require all registrants to show that they have tried to avoid animal testing and (ii) that it provide registrants with all the information at its disposal which could allow them to avoid animal testing.

ECHA accepted both proposals. It also stated, however, that it needed to hold further discussions with the European Commission and the competent authorities of the Member States as regards the practical consequences of its acceptance of the first proposal. The complainant expressed doubts in this context. The Ombudsman considered that ECHA had settled the matter but asked it to report on how it had implemented her proposals within six months of the date of this decision. The Ombudsman also invited the complainant to monitor the outcome of this case.

Případ se týkal stížnosti na porušení právních předpisů podané Evropské komisi v souvislosti s údajným neprovedením některých ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích Německem. Stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv s tvrzením, že Komise řádně nevysvětlila důvody, proč nezahájila šetření. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že Komise následně poskytla odpovídající vysvětlení v souvislosti s některými otázkami vznesenými stěžovatelem. Pokud jde o otázky, k nimž Komise neposkytla odpovídající vysvětlení, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela kritickou připomínkou.