Pozadí

1. Tato věc se týká žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům, kterou stěžovatel, skupina organizací, předložil Evropské komisi. Stěžovatel požádal mimo jiné o přístup k návrhům závěrečné zprávy o posouzení dopadů nepřímých změn ve využívání půdy v souvislosti s biopalivy (ILUC)[1], jejím přílohám a související korespondenci a shrnutím. Tyto dokumenty byly vypracovány v souvislosti s návrhem Komise na změny stávající směrnice o jakosti paliv [2] a směrnice o obnovitelných zdrojích energie [3].

2. Komise poskytla přístup k některým požadovaným dokumentům a odepřela přístup k některým dalším dokumentům na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 [4] (který orgánu umožňuje odepřít přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu).

3. Stěžovatel později podal dvě další žádosti o přístup ke stejným dokumentům, které Komise zamítla.

4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen, podal v dubnu 2015 stížnost evropské veřejné ochránkyni práv. Stěžovatel tvrdil, že Komise neprávem odepřela přístup k osmi požadovaným dokumentům. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti ^[5].

Odepření přístupu k osmi požadovaným dokumentům

Návrh řešení předložený veřejným ochráncem práv

5. V prosinci 2016 veřejná ochránkyně práv s přihlédnutím k argumentům a názorům předloženým stranami předložila Komisi návrh řešení. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že v září 2015 přijaly Parlament a Rada směrnici o nepřímých změnách ve využívání půdy (směrnice (EU) 2015/1513 [6]). Tato směrnice vycházela z legislativního návrhu Komise, ke kterému byla připojena zpráva o posouzení dopadů, jejíž předlohy jsou předmětem projednávané věci.

6. Veřejný ochránce práv poukázal na to, že v podobné věci, která byla předložena Tribunálu [7], se Komise po přijetí revidované směrnice (a před vynesením rozsudku Soudního dvora) rozhodla poskytnout přístup k návrhům znění zprávy o posouzení dopadů vypracovaným v souvislosti s návrhem Komise na revizi uvedené směrnice. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise by v tomto případě mohla zaujmout stejný přístup. Navrhla proto, aby „s ohledem na skutečnost, že směrnice 2015/1513 byla nyní přijata, Komise poskytla veřejnosti přístup k sedmi [8] zbývajícím požadovaným dokumentům“.

7. Komise s navrhovaným řešením nesouhlasila. Tvrdila, že veřejný ochránce práv nezpochybnil, že její rozhodnutí o odepření přístupu k požadovaným dokumentům bylo v okamžiku, kdy bylo přijato, z právního a skutkového hlediska správné. V jednání Komise tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Komise nesouhlasila s tím, aby v této fázi zohlednila nové okolnosti. Dále však uvedla, že je na stěžovateli, aby s ohledem na nové okolnosti podal novou žádost o přístup k dokumentům, bude-li si to přát [9]. Vyzvala proto stěžovatele, aby tak učinil.

8. V červenci 2017 stěžovatel informoval veřejnou ochránkyni práv, že v návaznosti na novou žádost o přístup k dokumentům mu Komise poskytla zbývajících sedm požadovaných dokumentů. Stěžovatel vyjádřil svou vděčnost veřejnému ochránci práv, ale uvedl, že případ může být nyní uzavřen.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu řešení

9. Veřejná ochránkyně práv využívá této příležitosti k tomu, aby znovu zdůraznila, že její postupy nejsou obdobné soudnímu řízení, v němž by jedinou zkoumanou otázkou (v případě přístupu k dokumentům) bylo, zda bylo původní rozhodnutí orgánu o odepření přístupu platné. Veřejný ochránce práv je naopak oprávněn požádat orgán, aby v odpovědi na návrh řešení veřejného ochránce práv zohlednil rovněž nové argumenty, proč by měl být dokument zpřístupněn. To může zahrnovat argumenty týkající se nových okolností, které vedou k nepoužitelnosti dříve použitelné výjimky ze zpřístupnění [10]. To by nemělo být chápáno tak, že to znamená jakoukoli kritiku původního rozhodnutí.

10. Konstruktivnější přístup, který by zohlednil plynutí času a změněné okolnosti, namísto byrokratického a legalistického přístupu, který by vyžadoval novou žádost v totožném znění jako ta, která již byla podána, by občanům lépe posloužil. Komise by tak prokázala vyšší úroveň informovanosti občanů a jejich vstřícnosti v souladu se zásadami řádné správy.

11. Vzhledem k tomu, že Komise nyní požadované dokumenty zveřejnila a že stěžovatel požádal veřejnou ochránkyni práv, aby případ uzavřela, nejsou žádná další šetření stížnosti odůvodněná.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Žádné další šetření stížnosti není odůvodněné.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 4. října 2017

[1] Výroba biopaliv obvykle probíhá na orné půdě, která byla dříve využívána pro jiné zemědělské účely, jako je pěstování potravin nebo krmiv. Vzhledem k tomu, že tato zemědělská produkce je stále nezbytná, může být částečně přemístěna na dříve neobdělávanou půdu, jako jsou travinné porosty a lesy. Tento proces se nazývá nepřímé změny ve využívání půdy (ILUC). Nepřímá změna ve využívání půdy může negovat úspory skleníkových plynů, které vyplývají ze zvýšeného množství biopaliv, protože travinné porosty a lesy obvykle absorbují vysoké úrovně CO2. Přeměnou těchto typů půdy na ornou půdu se mohou zvýšit úrovně atmosférického CO2.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, s. 58).

[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře

o využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic

2001/77/ES a 2003/30/ES, Úř. věst. 2009, L 140, s. 16.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[5] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejného ochránce práv naleznete v úplném znění návrhu veřejného ochránce práv na řešení,

 k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/cases/solution.faces/en/84306/html.bookmark

[6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2015, L 239, s. 1).

[7] Viz usnesení Tribunálu ze dne 3. září 2015, Philip Morris Benelux v. Komise, T-520/13, ECLI:EU:T:2015:702.

[8] Komise informovala stěžovatele, že jeden z požadovaných dokumentů (výměna e-mailu) již neexistuje, protože nebyl archivován. Za svou chybu se omluvil.

[9] Komise odkázala na rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2010 ve věci C-362/08 P, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, ECLI:EU:C:2010:40. Soudní dvůr v bodě 57 rozhodl, že: „osoba může podat novou žádost o přístup k dokumentům, k nimž jí byl dříve odepřen přístup. Taková žádost vyžaduje, aby dotyčný orgán přezkoumal, zda je dřívější odepření přístupu nadále odůvodněné s ohledem na změnu právní nebo skutkové situace, k níž mezitím došlo.“

[10] Je třeba mít na paměti, že pokud veřejná ochránkyně práv předloží návrh řešení, nemusí to nutně znamenat, že zaujala předběžný názor, že jednání dotyčného orgánu představuje nesprávný úřední postup. Návrh řešení by měl být považován za příležitost pro dotčený orgán odstranit spornou otázku, aniž by veřejný ochránce práv zaujal stanovisko k otázce, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu.