Veřejná ochránkyně práv kritizovala způsob, jakým Komise řešila žádost o přístup veřejnosti k textovým zprávám mezi jejím předsedou a generálním ředitelem farmaceutické společnosti.

Nyní ji požádala, aby provedla rozsáhlejší vyhledávání příslušných zpráv.

V reakci na žádost novináře o přístup veřejnosti Komise uvedla, že o těchto zprávách, které se týkaly nákupu očkovacích látek proti COVID-19, nebyly vedeny žádné záznamy. 

Šetření veřejné ochránkyně práv odhalilo, že Komise výslovně nepožádala osobní kancelář (kabinetu) předsedy, aby hledala textové zprávy.

Místo toho požádala svůj kabinet, aby hledal dokumenty, které splňují interní kritéria Komise pro zaznamenávání – textové zprávy nejsou v současné době považovány za dokumenty, které tato kritéria splňují.

 Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se jedná o nesprávný úřední postup.

„Úzký způsob, jakým byla tato žádost o přístup veřejnosti zpracována, znamenal, že nebyl učiněn žádný pokus zjistit, zda existují nějaké textové zprávy. To neodpovídá přiměřeným očekáváním ohledně transparentnosti a správních norem v Komisi,“ uvedla Emily O’Reillyová.

 „Ne všechny textové zprávy je třeba zaznamenávat, ale textové zprávy jednoznačně spadají do působnosti právních předpisů EU o transparentnosti, a proto by příslušné textové zprávy měly být zaznamenávány. Není věrohodné tvrdit opak.“

„Pokud jde o právo veřejnosti na přístup k dokumentům EU, záleží na obsahu dokumentu, nikoli na prostředku nebo formě. Pokud se textové zprávy týkají politik a rozhodnutí EU, měly by být považovány za dokumenty EU. Správa EU musí aktualizovat své postupy zaznamenávání dokumentů tak, aby tuto skutečnost odrážely.“

„Přístup k dokumentům EU je základním právem. Ačkoli se jedná o složitý problém z mnoha důvodů, správní postupy EU by se měly vyvíjet a růst s dobou, v níž žijeme, a moderními metodami, které používáme ke komunikaci,“ uvedla veřejná ochránkyně práv.

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby požádala osobní kancelář předsedy Komise o opětovné vyhledání příslušných textových zpráv. Jsou-li identifikovány jakékoli textové zprávy, měla by Komise poté posoudit, zda splňují kritéria pro jejich zpřístupnění podle právních předpisů EU o přístupu k dokumentům.

Souvislosti

V dubnu 2021 zveřejnily New York Times článek, v němž uvedly, že předseda Komise a generální ředitel farmaceutické společnosti si vyměnili texty týkající se zadávání veřejných zakázek na očkovací látky proti COVID-19. To přimělo novináře, aby požádal o přístup veřejnosti k textovým zprávám a dalším dokumentům týkajícím se výměny.  Komise zjistila, že do rozsahu žádosti spadají tři dokumenty - e-mail, dopis a tisková zpráva - které byly všechny zveřejněny. Stěžovatel se obrátil na veřejnou ochránkyni práv, neboť Komise nezjistila žádné textové zprávy.

Nařízení č. 1049/2001, které stanoví právo veřejnosti na přístup k dokumentům EU, definuje dokument jako „jakýkoli obsah na jakémkoli nosiči (psaný na papíře nebo uložený v elektronické podobě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka) týkající se záležitosti související s politikami, činnostmi a rozhodnutími spadajícími do oblasti působnosti orgánu“.

Otázka, zda by textové zprávy měly být registrovány, je řešena v rámci samostatné probíhající strategické iniciativy týkající se toho, jak orgány EU zaznamenávají textové a rychlé zprávy odeslané/přijaté zaměstnanci v rámci jejich profesní činnosti.

 Podrobnosti doporučení jsou uvedeny zde.