Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se toho, jak Komise vyřizuje žádost o textové zprávy mezi jejím předsedou a generálním ředitelem farmaceutické společnosti, je pro všechny orgány EU varovným signálem k zajištění odpovědnosti v éře instant messagingu.

Rok po první žádosti novináře Komise stále neobjasnila, zda existují zprávy, které se údajně týkají hlavních dohod o nákupu očkovacích látek, a zda je veřejnost oprávněna je vidět.

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby při zjištění nesprávného úředního postupu v lednu provedla důkladnější vyhledávání textových zpráv.

Nedávná odpověď Komise neuvedla, zda hledala textové zprávy přímo a správně, a pokud ne, proč ne.

I když odpověď uznala, že textové zprávy související s prací mohou být dokumenty EU, zopakovala, že vnitřní politikou Komise ve skutečnosti není evidovat textové zprávy.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu.

„Odpověď Komise na má zjištění neodpověděla na základní otázku, zda dotčené textové zprávy existují, ani neupřesnila, jak bude Komise reagovat na konkrétní žádost o jiné textové zprávy,“ uvedla Emily O’Reillyová.

„Vyřizování této žádosti o přístup k dokumentům zanechává politováníhodný dojem orgánu EU, který se nevyjadřuje k záležitostem významného veřejného zájmu.“

„Přístup veřejnosti k textovým zprávám souvisejícím s prací je pro správu EU novou oblastí, kterou je třeba řešit věcně a v dobré víře. Toto šetření je varovným signálem pro všechny orgány EU.“

„Nedávná odhalení o lobbistické taktice americké nadnárodní společnosti v Evropě, včetně uniklých textových zpráv, ukazují na naléhavost této otázky pro orgány veřejné správy,“ uvedla veřejná ochránkyně práv.

Doporučení pro zaznamenávání textových zpráv souvisejících s prací

Nezávisle na tom dnes veřejná ochránkyně práv po shromáždění informací o pravidlech a postupech pro zaznamenávání textových a rychlých zpráv napříč správou EU zveřejňuje praktická doporučení pro řešení této otázky.

Doporučení (viz úplný seznam zde) uvádějí, že:

• Textové a rychlé zprávy související s prací by měly být uznávány jako dokumenty EU.
• Měla by být zavedena technologická řešení, která umožní snadné zaznamenávání těchto zpráv.
• Zaměstnanci by měli mít jasné pokyny, jak by tyto zprávy měly být zaznamenávány.
• Žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům, které by se mohly týkat textových zpráv, by měly být vyřizovány způsobem, který zohledňuje všechna místa, kde by tyto zprávy mohly být uloženy.

Souvislosti

V dubnu 2021 zveřejnily New York Times článek, v němž uvedly, že předseda Komise a generální ředitel farmaceutické společnosti si vyměnili texty týkající se zadávání veřejných zakázek na očkovací látky proti COVID-19. To přimělo novináře, aby požádal o přístup veřejnosti k textovým zprávám a dalším dokumentům týkajícím se výměny.  Stěžovatel se obrátil na veřejnou ochránkyni práv poté, co Komise nezjistila žádné textové zprávy, které by spadaly do oblasti působnosti jeho žádosti.

Šetření veřejné ochránkyně práv odhalilo, že Komise výslovně nepožádala kabinet předsedy, aby hledal textové zprávy. Místo toho požádala svůj kabinet, aby hledal dokumenty, které splňují interní kritéria Komise pro zaznamenávání – textové zprávy nejsou považovány za dokumenty, které tato kritéria splňují. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se jedná o nesprávný úřední postup, a požádala ji, aby provedla rozsáhlejší výzkum textových zpráv.

Nařízení č. 1049/2001, které stanoví právo veřejnosti na přístup k dokumentům EU, definuje dokument jako „jakýkoli obsah na jakémkoli nosiči (psaný na papíře nebo uložený v elektronické podobě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka) týkající se záležitosti související s politikami, činnostmi a rozhodnutími spadajícími do oblasti působnosti orgánu“.