Souvislosti

1. V dubnu 2021 deník New York Times informoval [1], že si předseda Komise a generální ředitel farmaceutické společnosti vyměnili textové zprávy a hovory týkající se nákupu očkovacích látek proti COVID-19.

2. Zadávání veřejných zakázek v EU je vysoce regulovanou oblastí činnosti EU, která často zahrnuje velké částky veřejných prostředků [2]. Obecně je v této oblasti vysoká míra transparentnosti.

3. V květnu 2021 stěžovatel, novinář, požádal Komisi o přístup veřejnosti [3] k textovým zprávám a dalším dokumentům týkajícím se výměny informací o zadávání veřejných zakázek uvedené v daném článku.

4. Komise zjistila, že do rozsahu žádosti stěžovatele spadají tři dokumenty, k nimž poskytla široký přístup. Komise však nezjistila žádné textové zprávy.

5. Stěžovatel požádal Komisi, aby přezkoumala své rozhodnutí (podáním „potvrzující žádosti“), přičemž zpochybnil, že nebyly zjištěny žádné textové zprávy.

6. V červenci 2021 Komise stěžovateli odpověděla a zopakovala, že nemá žádné další dokumenty.

7. Stěžovatel byl nespokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření ohledně obav stěžovatele, že Komise nezjistila a nezpřístupnila textové zprávy, ke kterým žádal o přístup.

8. V průběhu šetření se vyšetřovací tým veřejného ochránce práv setkal se zástupci Komise, aby získal další informace o případu. Zpráva o této schůzce [4] byla předána stěžovateli, který poté předložil své připomínky. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv rovněž přezkoumal dokumenty, které podrobně popisují, jak Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti.

9. Šetření ukázalo, že Komise při vyřizování žádosti o přístup veřejnosti neprovedla úplné vyhledávání požadovaných textových zpráv, ale omezila své vyhledávání na registrované textové zprávy. Šetření rovněž ukázalo, že politikou Komise je de facto neevidovat textové zprávy. Způsob, jakým Komise žádost vyřídila, byl tedy zjevně nedostatečný. Komise neověřila, zda skutečně měla textové zprávy. I přes zpravodajskou zprávu, že takové zprávy existují, Komise omezila své vyhledávání na registrované zprávy, o nichž musela vědět, že vzhledem k její politice registrace by vedly k tomu, že by neexistovaly žádné textové zprávy.

10. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým Komise vyřídila žádost, a doporučila Komisi, aby tento nesprávný úřední postup napravila [5].

Doporučení veřejného ochránce práv

11. Veřejný ochránce práv předložil Komisi toto doporučení [6]:

Komise by měla požádat kabinet předsedy, aby znovu hledal příslušné textové zprávy, a jasně uvést, že vyhledávání by nemělo být omezeno na registrované dokumenty nebo dokumenty, které splňují kritéria pro záznam.

Pokud oznámené textové zprávy existují a jsou identifikovány, měla by Komise posoudit, zda k nim lze poskytnout přístup veřejnosti v souladu s nařízením č. 1049/2001.

12. V odpovědi Komise veřejnou ochránkyni práv neinformovala o tom, zda provedla rešerši, kterou doporučila. Komise uznala, že textové zprávy jsou dokumenty ve smyslu nařízení č. 1049/2001. Komise však uvedla, že při vyřizování žádosti se řídila svou zavedenou praxí, podle níž vyhledává pouze registrované dokumenty (tj. dokumenty splňující její kritéria pro záznam).

13. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel poukázal na to, že stále není jasné, zda dotčené textové zprávy (stále) existují.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

14. Komise by měla žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům vyřizovat v souladu s právními předpisy, tj. nařízením č. 1049/2001, a se zásadami řádné správy. Komise musí usilovat o to, aby byla vstřícná, vstřícná a vstřícná k občanům.

15. Tento případ se netýká obecné otázky, zda by textové zprávy měly být registrovány, či nikoli. Otázka registrace textových a rychlých zpráv orgány EU je předmětem strategické iniciativy veřejné ochránkyně práv SI/4/2021 [7]. Veřejná ochránkyně práv se vyzývá, aby ve své odpovědi na toto šetření Komise uvedla svůj záměr vydat další pokyny k moderním komunikačním nástrojům, jako jsou textové zprávy a rychlé zprávy. Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise bude vycházet z pokynů pro osvědčené postupy vyplývajících z její strategické iniciativy.

16. V projednávané věci jde o to, jak Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k dokumentům.

17. Není pochyb o tom, že textové zprávy (jejichž obsah se týká politik, činností a rozhodnutí spadajících do oblasti působnosti orgánu) jsou podle nařízení č. 1049/2001 považovány za dokumenty EU. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že Komise tuto skutečnost nyní uznala ve své odpovědi na její doporučení [8].

18. Navzdory tomuto uznání Komise v praxi vylučuje textové zprávy z oblasti působnosti nařízení č. 1049/2001.

19. Jak veřejná ochránkyně práv uvedla ve svém doporučení, skutečnost, zda jsou textové zprávy registrovány v systému správy dokumentů dotčeného orgánu, není z právního hlediska relevantní pro účely definice „dokumentu“ podle nařízení č. 1049/2001.

20. V tomto případě z renomovaných novin vyplynulo, že si předseda Komise vyměnil textové zprávy o zadávání zakázek na očkovací látky proti COVID-19, což je „otázka týkající se politik, činností a rozhodnutí spadajících do oblasti působnosti orgánu“[9]. Tyto textové zprávy musí Komise uchovávat po určitou dobu [10].  

21. Navzdory tomu, jeden rok po doporučení veřejné ochránkyně práv a po něm, Komise stále neuvedla žádné důvody, které by jí bránily v úplném vyhledávání textových zpráv.

22. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv potvrzuje své zjištění nesprávného úředního postupu.  

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Komise měla vyhledávat požadované dokumenty, včetně těch, které nebyly zaregistrovány. Pokud tak Komise neučiní, jedná se o nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 12. července 2022

[1] K dispozici na adrese: https://www.nytimes.com/2021/04/28/world/europe/european-union-pfizer-von-der-leyen-coronavirus-vaccine.html. V článku se například píše:

„Měsíc si paní von der Leyenová vyměňovala zprávy a telefonáty s (...) generálním ředitelem (...). A jak mluvili, vyjasnily se dvě věci: „[společnost]“ by mohla mít více dávek, které by mohla nabídnout bloku – mnohem více. A Evropská unie by byla nadšená, kdyby je měla. Tato osobní diplomacie hrála velkou roli v dohodě, která má být dokončena tento týden a v níž Evropská unie uzamkne 1,8 miliardy dávek (...).“

[2] https://ted.europa.eu/TED/search/canReport.do

[3] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.

Žádost o přístup byla podána prostřednictvím internetových stránek AskTheEU.org a je k dispozici na adrese: https://www.asktheeu.org/en/request/exchange_between_president_von_d.

[4] Zpráva ze schůze je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/150175.

[5] Toto šetření se netýkalo politiky Komise, pokud jde o to, které dokumenty, včetně textových zpráv, by měly být registrovány, či nikoli. Šetření se týká způsobu, jakým Komise vyřídila žádost o přístup k dokumentům, u nichž může snadno ověřit, zda jsou v jejím držení, či nikoli.

[6] Úplné znění doporučení je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/151678.

[7] https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/59322.

[8] Dříve Komise v odpovědi na parlamentní otázku https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/P-9-2021-005139-ASW_EN.html uvedla něco jiného.

[9] Viz čl. 3 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

[10] Viz čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.