Poté, co byla veřejná ochránkyně práv upozorněna na některé údajné závažné nesrovnalosti týkající se mise EU na podporu právního státu (EULEX) v Kosovu ze strany žalobce mise EULEX i sdělovacích prostředků, se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem posoudit, zda Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a mise EULEX tato obvinění řádně vyšetřily nebo je řádně vyšetřují.

Veřejná ochránkyně práv zkontrolovala spis ESVČ/EULEX týkající se této záležitosti, aby zjistila, jaká opatření je třeba přijmout. Z inspekce vyplynulo, že mise EULEX provedla předběžné vnitřní vyšetřování a najala externího státního zástupce, aby nesrovnalosti vyšetřil. Kromě toho ESVČ jmenovala zkušeného odborníka, který přezkoumává mandát mise EULEX ze systémového hlediska, se zvláštním zaměřením na vznesená obvinění.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že mise EULEX nedodržela standardní postup pro vyšetřování těchto tvrzení. Rovněž konstatovala, že je třeba přezkoumat způsob náboru externího státního zástupce. Avšak vzhledem k tomu, že odborník, kterého nedávno jmenovala vysoká představitelka EU, jasně uvedl, že tyto otázky budou součástí přezkumu, který má provést, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že v současné době není z její strany zapotřebí dalších opatření.

Stěžovatel, který je francouzsko-italský dvojjazyčný, požádal Parlament, aby mu umožnil absolvovat písemné zkoušky ve vnitřním výběrovém řízení v italštině, a to navzdory skutečnosti, že podle oznámení o výběrovém řízení by měl absolvovat zkoušky ve francouzštině, což je jeho hlavní jazyk zapsaný jako takový v příslušné databázi Parlamentu.  Parlament tuto žádost zamítl s odůvodněním, že se zakládá pouze na osobních důvodech účelnosti. Veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup Parlamentu, neboť jeho odmítnutí bylo založeno na jasných a přijatelných důvodech.  Uvedla dvě další poznámky, že Parlament by mohl i) umožnit dvojjazyčným zaměstnancům, aby ve výročních hodnotících zprávách uvedli oba své jazyky jako své hlavní jazyky, a ii) doplnit do výročních hodnotících zpráv oddíl „Znalost jazyků“ poznámkou, že údaje v tomto oddíle budou v následujícím roce sloužit pro všechny účely lidských zdrojů.

Věc se týkala údajně diskriminační povahy výběrového kritéria týkajícího se odborné praxe získané nebo studia v cizí zemi uvedeného ve výzvě k vyjádření zájmu vydané Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO).

Stěžovatel, italský občan, pracoval pro EU v italské Ispře tři roky. Zúčastnil se výběrového řízení pořádaného úřadem EPSO. Jedna z otázek uvedených v části přihlášky „Talent Screener“ se týkala toho, zda uchazeč měl „odbornou praxi (nebo studoval) v cizí zemi (nikoli ve vaší zemi původu) delší než šest po sobě jdoucích měsíců“. Uchazeči byli vyzváni, aby na tuto otázku odpověděli kladně nebo záporně. Vzhledem k tomu, že stěžovatel získal příslušné zkušenosti tím, že pracoval pro EU ve své zemi původu, odpověděl na otázku záporně. To vedlo úřad EPSO k jeho vyřazení z další fáze řízení. Stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv a tvrdil, že otázka je diskriminační, neboť nezohledňuje konkrétní okolnosti.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že se úřad EPSO nedopustil žádného zjevně nesprávného posouzení vzhledem k tomu, že požadavek na zkušenosti získané v cizí zemi byl jasně stanoven ve výzvě k vyjádření zájmu a postoj úřadu EPSO byl rovněž v souladu s příslušnou judikaturou. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatelem je italské sdružení, které v Arménii realizovalo projekt financovaný z grantu delegace EU v této zemi. Na konci roku 2009, po dokončení projektu, požádal stěžovatel delegaci EU v Arménii, aby provedla konečnou platbu. Delegace si však od stěžovatele vyžádala určitá vysvětlení a následně vzhledem ke složitosti projektu a podezření na nesrovnalosti požádala o audit. Stěžovatel se v srpnu 2012 obrátil na evropského veřejného ochránce práv a stěžoval si, že delegaci trvalo téměř dva roky, než provedla konečnou platbu poté, co stěžovatel předložil svou žádost o platbu. Stěžovatel tvrdil, že by mu delegace měla uhradit náklady, které vynaložila při čekání na neuhrazenou platbu.

Veřejná ochránkyně práv nebyla přesvědčena, že rozhodnutí delegace požádat o další informace a následně zadat audit bylo nepřiměřené. I když je pravda, že zpráva o auditu dospěla k závěru, že vzniklé způsobilé náklady činily 99,77 % vykázaných nákladů, zpráva rovněž zjistila některé nedostatky v provádění projektu. Vzhledem k tomu, že ze strany delegace nebylo nic, co by naznačovalo nadměrné zpoždění, považovala tvrzení stěžovatele za neopodstatněné. Veřejný ochránce práv proto případ uzavřel zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Pokud jde o některé procesní otázky vznesené stěžovatelem, veřejný ochránce práv neshledal žádné důvody pro další šetření.