Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel je dvojjazyčný (italsko-francouzský) úředník AST v Parlamentu. V říjnu 2000 byl přijat jako pomocný zaměstnanec Parlamentu. Poté, co se úspěšně zúčastnil vnitřního výběrového řízení AST/1/2005, byl dne 1. září 2006 přijat jako úředník. Při registraci do tohoto výběrového řízení stěžovatel uvedl jako svůj hlavní jazyk francouzštinu. V příloze ke své zprávě o zkušební době ze dne 22. března 2007 týkající se jeho jazykových znalostí stěžovatel znovu uvedl francouzštinu jako svůj "hlavní jazyk"(s italštinou jako svým mateřským jazykem a čtyřmi dalšími jazyky). Na základě údajů stěžovatele byla tedy francouzština zaregistrována jako jeho hlavní jazyk v parlamentním systému Streamline (databáze lidských zdrojů). V příloze hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2009 byla opět uvedena francouzština jako jeho hlavní jazyk.  

2. V roce 2011 se stěžovatel chtěl zúčastnit vnitřního výběrového řízení Parlamentu AST/1/11. V oznámení o výběrovém řízení bylo stanoveno, že jazyk zapsaný jako hlavní jazyk v aplikaci Streamline bude považován za jazyk uchazeče č. 1 (hlavní jazyk). Oznámení o výběrovém řízení rovněž stanovilo, že povinné písemné zkoušky musí být provedeny v jazyce 2, kterým může být pouze němčina, angličtina nebo francouzština. Uchazeči nemohli tyto testy absolvovat ve svém hlavním jazyce. To znamenalo, že stěžovatel musel absolvovat písemné zkoušky buď v němčině, nebo v angličtině.

3. Dne 18. března 2011 stěžovatel požádal Parlament, aby v systému Streamline změnil svůj hlavní jazyk z francouzštiny na italštinu. Uvedl, že hlavním důvodem jeho žádosti bylo maximalizovat své šance ve vnitřním výběrovém řízení. 

4. Dne 14. dubna 2011 Parlament odmítl změnit hlavní jazyk stěžovatele. Parlament zdůraznil, že jak ve své přihlášce na místo pomocného zaměstnance v roce 2000, tak ve své přihlášce do vnitřního výběrového řízení AST/1/2005 sám stěžovatel uvedl jako svůj hlavní jazyk francouzštinu, a nikoli italštinu. Parlament rovněž zdůraznil, že od svého přijetí stěžovatel nikdy nezpochybnil uvedení francouzštiny jako svého hlavního jazyka při přijímání všech správních aktů týkajících se jeho situace. V důsledku zamítnutí ze strany Parlamentu se stěžovatel přihlásil do dotčeného vnitřního výběrového řízení, přičemž jako hlavní jazyk uvedl francouzštinu a jako jazyk 2 angličtinu.

5. Dne 3. května 2011 podal stěžovatel Parlamentu stížnost podle čl. 90 odst. 2, v níž požadoval opravu hlavního jazyka systému Streamline z francouzštiny na italštinu (v tomto pořadí následovala francouzština, španělština, angličtina, nizozemština a němčina). Zdůraznil, že nikdy neobdržel rozhodnutí o určení svého hlavního jazyka v Streamline.

6. Dne 30. září 2011 Parlament stížnost podle čl. 90 odst. 2 zamítl. Parlament tvrdil, že uvedení francouzštiny jako hlavního jazyka stěžovatele v aplikaci Streamline je výsledkem vlastní volby stěžovatele v příloze jeho zprávy o zkušební době. Uvedl, že je pravda, že registrace hlavního jazyka úředníka v aplikaci Streamline není úředníkovi oficiálně oznámena. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatel byl vyslechnut před přijetím své zprávy o zkušební době a mohl si sám zvolit svůj hlavní jazyk, byla volba hlavního jazyka stěžovatele provedena na základě postupu, který byl transparentní a respektoval právo na obhajobu. Parlament dále tvrdil, že administrativa tím, že zamítla žádost stěžovatele, která byla založena výhradně na důvodech příležitosti uspět ve vnitřním výběrovém řízení, zaručila rovné zacházení s uchazeči vnitřního výběrového řízení.

7. Dne 24. května 2012 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Zdůraznil, že mezitím bylo uzavřeno vnitřní výběrové řízení. Nebyl úspěšný v písemných testech v angličtině.  

Šetření

8. V návaznosti na analýzu stížnosti zahájila veřejná ochránkyně práv dne 29. června 2012 šetření tím, že nejprve požádala stěžovatele o vysvětlení. Veřejný ochránce práv konkrétněji poukázal na to, že podle vlastních údajů stěžovatele uvedených v jeho zprávě o zkušební době za rok 2007 a v jeho hodnotící zprávě za rok 2009 byla jeho hlavním jazykem francouzština. Registrace hlavního jazyka stěžovatele v aplikaci Streamline byla tedy správná a v souladu s vlastními údaji stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv rovněž poukázala na to, že rozhodnutí Parlamentu ze dne 30. září 2011 se jeví jako přiměřené a správné. Veřejný ochránce práv proto požádal stěžovatele, aby objasnil, proč se domnívá, že došlo k chybě, pokud jde o uvedení francouzštiny jako jeho hlavního jazyka v aplikaci Streamline, když on sám uvedl francouzštinu jako svůj hlavní jazyk ve zprávě o zkušební době za rok 2007 a ve zprávě zaměstnanců za rok 2009.

9. Stěžovatel ve své replice mimo jiné tvrdil, že úředníci nejsou informováni o důsledcích pořadí jazykových znalostí, pokud jde o jejich služební postup. Rovněž jim není oznámena nevratnost rozhodnutí o pořadí jazykových znalostí. Úředníci tak nevědí, jaké důsledky mohou vyplývat z jejich prohlášení v hodnotící zprávě týkajících se jejich jazykových znalostí. 

10. Na základě vysvětlení stěžovatele požádala veřejná ochránkyně práv Parlament, aby odpověděl na následující tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

Parlament nesprávně odmítl změnit "hlavní jazyk"stěžovatele z francouzštiny na italštinu.

Nároky:

1) Pořadí jazykových znalostí stěžovatele by mělo být revidováno takto: IT, FR, ES, EN, NL, DE;

2) Parlament by měl uspořádat nové vnitřní výběrové řízení.

11. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Parlament, aby odpověděl na dvě otázky týkající se postupu registrace hlavního jazyka úředníka.

12. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Parlamentu ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Parlamentu. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Údajně nesprávné odmítnutí změnit hlavní jazyk stěžovatele a odpovídající tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

13. Stěžovatel uvedl, že Parlament nesprávně odmítl změnit svůj "hlavní jazyk" z francouzštiny na italštinu. Tvrdil, že o výběru jazyků by měli rozhodovat sami uchazeči výběrových řízení a že neexistuje žádné právní nebo správní ustanovení, které by administrativě umožňovalo stanovit určitý jazyk jako hlavní jazyk nebo mateřský jazyk pro uchazeče. V projednávané věci by tedy administrativa měla stěžovateli poskytnout výhodu jeho dvojjazyčnosti, namísto toho, aby se stala překážkou. Stěžovatel uvedl, že nakonec musí písemné testy absolvovat v angličtině (jeho čtvrtém jazyce), zatímco ostatní uchazeči mohou testy absolvovat ve svém druhém jazyce. 

14. Parlament ve svém stanovisku nejprve poukázal na to, že pojem „hlavní jazyk“ není uveden ve služebním řádu, ale je široce používán orgány a úřadem EPSO. Soud pro veřejnou službu EU však definoval pojem „hlavní jazyk“ jako jazyk, který uchazeč nejlépe ovládá (nebo „důkladně ovládá“) ve smyslu čl. 28 písm. f) služebního řádu [1]. Soud však nezašel tak daleko, aby stanovil automatickou korelaci mezi hlavním jazykem a mateřským jazykem nebo jazykem, v němž uchazeči absolvovali své vzdělání. Soud se tedy rozhodl pro širší výklad a ponechal na všech uchazečích výběrového řízení, aby určili a odůvodnili jazyk, který považují za jazyk, jehož důkladnou znalost mají, aniž by tuto volbu omezil pouze na jazyk své státní příslušnosti nebo svého vzdělání v případě uchazečů z členského státu s více než jedním úředním jazykem.  

15. Parlament uvedl, že při určování hlavního jazyka úředníka v aplikaci Streamline respektuje jeho volbu. Aby se však zabránilo nerovnému zacházení s kandidáty ve vnitřních výběrových řízeních, Parlament od každého kandidáta vyžaduje, aby se řídil volbou, která byla dříve zadána v aplikaci Streamline.

16. V případě stěžovatele neměl Parlament žádný legitimní důvod domnívat se, že se důkladná znalost francouzštiny stěžovatele změnila, neboť to byl sám stěžovatel, kdo uvedl, že francouzština je jeho hlavním jazykem v příloze zprávy o zkušební době. Parlament nijak neomezoval stěžovatelovu volbu hlavního jazyka, ale umožnil stěžovateli, aby sám určil jazyk, o němž se domníval, že má důkladnou znalost a který se stane jeho hlavním jazykem v aplikaci Streamline.

17. V odpovědi na první otázku veřejného ochránce práv týkající se důsledků prohlášení úředníka o jeho hlavním jazyce [2] Parlament uvedl, že na základě vztahu důvěry mezi úředníkem a jeho orgánem bude mít takové prohlášení, stejně jako všechna prohlášení úředníka v jeho osobním spisu, pravděpodobně právní důsledky. Parlament v tomto ohledu tvrdil, že není možné uložit administrativě povinnost informovat úředníky o důsledcích jakýchkoli prohlášení, která mohou být požadována, neboť tato prohlášení jsou pravdivá a přesná.

18. Parlament poukázal na to, že služební řád a judikatura nestanoví obecnou povinnost administrativy informovat úředníky o možných důsledcích jejich prohlášení. Taková povinnost by znamenala, že správa musí předvídat všechny druhy situací. To není možné provést, zejména pokud – jako v projednávané věci – vstupují do hry úvahy o účelnosti. Důsledky volby hlavního jazyka jsou mnohostranné a ne všechny z nich lze posoudit, zejména důsledky určení druhého a třetího jazyka s ohledem na první povýšení nebo možnosti interního převodu.

19. Parlament dále tvrdil, že pokud by správa byla povinna jednat tímto způsobem, byl by její účinek v rozporu se všemi zásadami řádné správy. Namísto toho, aby se úředník zavázal respektovat svou povinnost poskytovat orgánu pravdivé a přesné informace, by naopak úředníka povzbudilo k tomu, aby se podvolil všem druhům strategických nebo oportunistických výpočtů. Parlament tedy považoval za legitimní a v zájmu služby, aby správa neměla povinnost poskytovat informace, které by ji vyvedly z oblasti její působnosti. Administrativa by se spíše měla snažit zabránit jakýmkoli změnám hlavního požadovaného jazyka pouze z důvodu účelnosti nebo oportunismu. 

20. V odpovědi na druhou otázku veřejného ochránce práv [3] týkající se existence postupu, který úředníkovi umožňuje požádat o změnu svého hlavního jazyka v aplikaci Streamline, Parlament uvedl, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 26. března 2010 o změně rozdělení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování dává generálnímu řediteli pro personál výslovnou pravomoc, pokud jde o potvrzení schopnosti pracovat ve třetím jazyce. Jakákoli změna týkající se pořadí jazyků (hlavní, druhý a třetí jazyk) proto spadá do pravomoci generálního ředitele, který může změnit hlavní jazyk na základě prokázaných a shodujících se podkladů a na základě řádně odůvodněné žádosti úředníka.

21. Oddělení pro přijímání zaměstnanců obecně kontroluje korelaci mezi jazykovými znalostmi, které uchazeč uvedl při účasti ve výběrovém řízení, a prvním jazykem, který byl následně zaznamenán v aplikaci Streamline v době konečného náboru. V zásadě platí, že pokud úředník nebo zaměstnanec oznámí, že údaje jsou nepřesné, oddělení pro přijímání zaměstnanců podnikne přímé kroky k nápravě případných chyb při zaznamenávání podrobností o jazykových dovednostech. Pokud však oddělení pro přijímání zaměstnanců čelí žádosti o změnu hlavního jazyka, která nesouvisí s podstatnou chybou, je spis zaslán generálnímu řediteli pro personál, který jej posoudí na základě podkladů a rozhodne, zda požadovanou změnu schválí, či nikoli.

22. V projednávané věci nebylo povoleno vyhovět žádosti stěžovatele nahradit francouzštinu italštinou jako hlavním jazykem, a to z těchto důvodů: Hlavní jazyk registrovaný v aplikaci Streamline vychází z informací poskytnutých úředníkem při vypracování zprávy o zkušební době. V případě stěžovatele byla francouzština zaznamenána jako jeho hlavní jazyk v jeho hodnotících zprávách od roku 2002 a stěžovatel to nikdy nezpochybnil. Možnost úředníka požádat o změnu hlavního jazyka, a to buď během vypracovávání výročních hodnotících zpráv, nebo postoupením záležitosti přímo příslušnému útvaru, představuje dostatečný důkaz o existenci vhodných postupů. Při organizaci vnitřních výběrových řízení se však orgán oprávněný ke jmenování domnívá, že je v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení s uchazeči, aby byl k možnosti změny údajů zaujat restriktivní přístup. Administrativa by měla povolit pouze změny, které jsou založeny na objektivních důvodech a podloženy řádnými písemnými doklady. Na druhé straně je nepřípustná každá žádost o změnu, která je – stejně jako žádost stěžovatele – založena pouze na osobních důvodech vhodnosti pro úspěch ve vnitřním výběrovém řízení a neukazuje, jak by se hlavní jazyk, který byl potvrzen v několika po sobě jdoucích ročních hodnotících cvičeních, měl náhle stát druhým jazykem úředníka při pořádání vnitřního výběrového řízení. Parlament dospěl k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Parlament proto rovněž zamítl žádost stěžovatele o uspořádání nového interního výběrového řízení AST.

23. Stěžovatel ve svém vyjádření poukázal na to, že Parlament odůvodnil své stanovisko uplatněním zásady rovného zacházení s uchazeči, ale ignoroval nerovné zacházení, jehož byl obětí v důsledku toho, že musel absolvovat písemné zkoušky ve svém čtvrtém jazyce (angličtině), zatímco ostatní uchazeči, kteří prohlásili znalost pouze dvou jazyků, mohli absolvovat zkoušky ve svém druhém jazyce. Stěžovatel tvrdil, že byl sankcionován za své široké jazykové znalosti ve srovnání s těmito ostatními uchazeči.

24. Stěžovatel nepopřel, že důvodem jeho žádosti o změnu hlavního jazyka bylo maximalizovat jeho šance ve vnitřním výběrovém řízení, ale uvedl, že je to legitimní. Poukázal na to, že jeho hlavní jazyk a mateřský jazyk jsou ve skutečnosti na stejné úrovni, protože má důkladnou znalost obou jazyků (italštiny a francouzštiny). Stěžovatel poukázal na to, že článek 28 služebního řádu nevylučuje možnost, že úředník (stejně jako stěžovatel) může mít důkladnou znalost dvou jazyků EU, tedy hlavního jazyka a mateřského jazyka na stejné úrovni.  

25. Stěžovatel tvrdil, že podmínky vnitřní hospodářské soutěže jsou absurdní a v rozporu se zájmem služby: Pokud by například stěžovatel měl angličtinu jako svůj mateřský jazyk a francouzštinu jako svůj hlavní jazyk, musel by testy absolvovat v němčině (jeho pátý jazyk).

26. Stěžovatel poukázal na to, že Soud pro veřejnou službu zvolil širokou definici, přičemž výběr jazyka, který uchazeč výběrového řízení důkladně zná, ponechal na uchazeči. Stěžovatel proto tvrdil, že měl mít možnost zvolit si jazyk pro účast ve výběrovém řízení.

27. Stěžovatel dále tvrdil, že jej Parlament nikdy neinformoval o důsledcích jeho volby hlavního jazyka v jeho osobních dokumentech a také ho nikdy neinformoval o tom, že tato volba je nezvratná. Parlament rovněž nikdy neuvedl, že Streamline je oficiálním referenčním nástrojem, pokud jde o služební postup úředníka. Stěžovatel tvrdil, že Streamline je tak velká a složitá databáze, že úředník nemůže zkontrolovat všechny údaje, které do ní administrativa vkládá (aniž by o tom úředník věděl). Parlament tak přijal rozhodnutí na základě odpočtů, které zavedl do systému Streamline, a úředník je pak náhodně objeví. Stěžovatel tvrdil, že tedy neurčil svůj hlavní jazyk s plnou znalostí jeho důsledků.

28. Stěžovatel souhlasil s Parlamentem, že všechna prohlášení úředníka mohou mít právní důsledky, ale zdůraznil, že existuje právní vakuum, pokud jde o definici jazykových znalostí úředníka, což je v rozporu s právní jistotou. Zdůraznil, že služební řád a orgány nikdy nedefinovaly pojmy „mateřský jazyk“, „hlavní jazyk“, „jazyk 1)“, „jazyk 2)“ atd. Parlament rovněž nedefinoval tyto pojmy a jejich důsledky pro vnitřní výběrová řízení. Hlavním problémem tedy je, že neexistují žádná referenční pravidla, která by úředníkům umožňovala pochopit důsledky jejich prohlášení týkajících se jejich jazykových znalostí. Chybí tedy starostlivost a transparentnost. Stěžovatel uvedl, že nepřikládá význam opravě svého hlavního jazyka v aplikaci Streamline, která – pokud nebude o tomto důsledku řádně informována – nemůže představovat databázi nevratných prohlášení.

29. Pokud jde o postup změny hlavního jazyka, stěžovatel tvrdil, že Parlament uvedl, že se jedná o pravomoc generálního ředitele, ale nestanovil postup ani příslušná pravidla. Pravidla nebyla zaměstnancům nikdy sdělena. Opět je zde nedostatek transparentnosti a péče.

Posouzení veřejného ochránce práv

30. Veřejný ochránce práv nejprve připomíná, že Soud pro veřejnou službu ve svém rozsudku Angioi v. Komise, který se týkal výběrového řízení na smluvní zaměstnance EPSO s podobnými jazykovými požadavky jako dotčené vnitřní výběrové řízení, a sice že předvýběrové testy se musely konat ve druhém jazyce (angličtině, francouzštině nebo němčině), který se musel lišit od hlavního jazyka, konstatoval, že tato jazyková podmínka nepředstavuje porušení zásady zákazu diskriminace [4]. Tvrzení stěžovatele, že jazykové podmínky dotčeného vnitřního výběrového řízení byly absurdní, proto nelze přijmout.

31. Stěžovatel dále připouští, že jeho žádost o změnu hlavního jazyka z francouzštiny na italštinu byla vyvolána jeho přáním maximalizovat své šance ve vnitřním výběrovém řízení. Jeho žádost nebyla motivována jeho přáním, aby po zbytek jeho kariéry a pro všechny účely byla italština namísto francouzštiny uvedena jako jeho hlavní jazyk v Streamline. Jinými slovy, stěžovatel implicitně připouští, že kdyby nebylo předloženo vnitřní výběrové řízení s konkrétními jazykovými podmínkami, žádost by nepodal.

32. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s vysvětlením Parlamentu, že takové důvody, které stěžovatel uvedl pro změnu svého hlavního jazyka, nepostačují k přijetí jeho žádosti. Zejména z odpovědi Parlamentu na první otázku veřejného ochránce práv uvádí, že pokud úředníci ve své hodnotící zprávě uvedli svůj hlavní jazyk, mají vždy možnost jej později změnit v rámci výroční hodnotící zprávy, zejména v souvislosti s pohovorem s prvním hodnotitelem. V případě stěžovatele se například v příloze jeho zprávy o zkoušce z roku 2007, v níž je uvedena jeho kariéra a jazykové znalosti, uvádí, že tabulku týkající se jazykových znalostí vyplňuje první hodnotitel. Uvádí však také, že informace v něm obsažené jsou "à vérifier/compléter par le noté". Stěžovatel tak měl možnost kdykoli změnit svůj hlavní jazyk, pokud si to přál. Parlament však poukázal na to, že stěžovatel nikdy nepožádal o změnu svého hlavního jazyka, neboť byl zmíněn v jeho hodnotících zprávách od roku 2002.

33. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o tvrzení, a žalobě nelze vyhovět.

34. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že tato stížnost má dopady, které jdou nad rámec individuálního případu stěžovatele, neboť se dotýká souvislosti mezi uvedením hlavního jazyka úředníka v aplikaci Streamline a výběrem jazyků pro testy v interních výběrových řízeních. To byl také důvod, proč veřejná ochránkyně práv požádala Parlament, aby odpověděl na dvě otázky, které jdou nad rámec jednotlivého případu stěžovatele.

35. Veřejná ochránkyně práv nejprve zdůrazňuje, že „hlavní jazyk“ („hlavní jazyk“) není relativním pojmem, který by bylo možné pokaždé přizpůsobit aktuální situaci, jako je například vnitřní výběrové řízení. Z judikatury vyplývá, že „hlavní jazyk“ musí být postaven na roveň jazyku, jehož důkladnou znalost má úředník [5]. Hlavní jazyk - zpravidla - odpovídá jazyku státní příslušnosti úředníka nebo jeho vzdělání [6]. Soud pro veřejnou službu však rovněž uvedl, že existuje možnost, aby určitá osoba důkladně ovládala dva jazyky.

36. Veřejná ochránkyně práv skutečně zdůrazňuje, že dvojjazyčnost je v současné době klidnou společnou situací. Domnívá se proto, že by bylo rozumným administrativním opatřením, kdyby Parlament umožnil svým dvojjazyčným úředníkům, aby v příslušných dokumentech svého osobního spisu uvedli oba své hlavní jazyky jako takové. Například stěžovatel, který je italsko-francouzským dvojjazyčným jazykem, si musel ve svých hodnotících zprávách zvolit jeden z těchto dvou jazyků jako svůj hlavní jazyk a tyto informace byly poté zaznamenány v databázi Parlamentu HR Streamline. Pokud by stěžovatel dostal možnost uvést ve svých hodnotících zprávách správné informace, a sice že má dva hlavní jazyky, nebyly by z jeho strany možné žádné spekulace a tento spor by nevznikl.

37. V této souvislosti by Parlament mohl do oddílu „Jazykové znalosti“ ve výročních zprávách zaměstnanců doplnit poznámku o jedné větě, že informace poskytnuté v tomto oddíle budou v následujícím roce sloužit pro všechny účely lidských zdrojů. To by bylo spravedlivé opatření vůči zaměstnancům.

38. S ohledem na výše uvedené úvahy v bodech 36–38 učiní veřejný ochránce práv další poznámku níže.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Parlamentu.

Stěžovatel a Parlament budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Parlament by mohl zvážit možnost, aby jeho zaměstnanci se dvěma hlavními jazyky mohli v příslušných dokumentech uvádět oba hlavní jazyky namísto pouze jednoho.

Kromě toho by Parlament mohl do výroční hodnotící zprávy doplnit oddíl „Znalost jazyků“ s poznámkou, že údaje z tohoto oddílu budou v následujícím roce sloužit pro všechny účely lidských zdrojů.

Emily O'Reillyová