Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tento případ se týká rozhodnutí Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) zamítnout žádost organizace občanské společnosti o členství v jednom z poradních orgánů agentury.

2. Stěžovatelem je rumunské sdružení. Jejím deklarovaným cílem je podporovat křesťanské rodinné hodnoty a morálku.

3. Začátkem roku 2010 požádal stěžovatel o členství v Platformě pro základní práva (dále jen „platforma“). Platforma je síť pro spolupráci a výměnu informací zřízená v souladu s článkem 10 nařízení č. 168/2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „nařízení o agentuře FRA“)[1]. Cílem platformy je zapojit občanskou společnost do činností agentury FRA a zajistit spolupráci mezi agenturou a příslušnými zúčastněnými stranami. Účast na platformě je otevřena všem zúčastněným stranám. Agentura FRA však stanovila soubor kritérií a minimálních požadavků, které musí žadatelé o členství v platformě splňovat.

4. Dne 13. dubna 2010 agentura FRA kontaktovala stěžovatele a požádala o doplňující informace týkající se některých prohlášení zveřejněných na internetových stránkách stěžovatele. Agentura FRA zejména odkázala na toto prohlášení: "takzvané alternativy, "rodiny" tvořené osobami stejného pohlaví, nejsou ničím jiným než výrazem lidské degenerace"(dále jen "prohlášení"). Agentura FRA považovala toto prohlášení za neslučitelné s vedením dialogu o základních právech, jak vyžaduje nařízení o agentuře FRA. Po výměně korespondence a telefonických rozhovorech s agenturou FRA stěžovatel jasně uvedl, že nemá v úmyslu prohlášení stáhnout.

5. Dne 2. června 2010 agentura FRA žádost stěžovatele zamítla. Agentura FRA ve svém dopise zdůraznila, že návrh kodexu chování pro účastníky platformy vyžaduje, aby se všichni účastníci zdrželi jakéhokoli jednání porušujícího základní práva uznaná Listinou základních práv EU a/nebo ohrožujícího „strukturovaný a plodný dialog“v rámci platformy. FRA tvrdila, že kvalifikace sexuální orientace jiných osob jako výrazu "lidské degenerace"není přijatelným základem pro "vytvoření strukturovaného a plodného dialogu"a že "postoje, jako je text na internetových stránkách stěžovatele, mohou snadno vyústit v nenávistné projevy". Agentura FRA poukázala na to, že stěžovatel může znovu požádat o členství v platformě, pokud splní příslušná kritéria.

6. Dne 11. června 2010 stěžovatel požádal agenturu FRA, aby přezkoumala své rozhodnutí, které považovala za diskriminační a nesprávné. Stěžovatel zopakoval své odmítnutí odstranit prohlášení ze svých internetových stránek, neboť považoval za nepřijatelné, aby byl povinen vzdát se své svobody projevu a náboženského vyznání výměnou za členství v platformě. Požádala rovněž agenturu FRA, aby ji informovala o všech možných opravných prostředcích proti rozhodnutí agentury FRA, nebo aby její dopis považovala za opravný prostředek.

7. Dne 26. července 2010 agentura FRA informovala stěžovatele, že má právo podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

8. Dne 3. listopadu 2011 přijala agentura FRA „Kodex chování pro účastníky platformy pro základní práva“. Kodex podrobně popisuje kritéria pro účast v platformě a pravidla, která musí účastníci dodržovat.

9. Dne 8. března 2012 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

10. Stěžovatel předložil následující tvrzení a tvrzení.

Tvrzení

Rozhodnutí agentury FRA zamítnout žádost stěžovatele o členství v platformě je svévolné, neodůvodněné a diskriminační.

Pohledávky

(1) Agentura FRA by měla přehodnotit své rozhodnutí zamítnout žádost stěžovatele o členství v platformě.

(2) Agentura FRA by se měla stěžovateli veřejně omluvit.

Šetření

11. Dne 28. března 2012 požádala veřejná ochránkyně práv agenturu FRA o předložení stanoviska k tvrzením a tvrzením stěžovatele. Stanovisko FRA bylo stěžovateli předáno s výzvou k vyjádření, kterou FRA zaslala dne 16. srpna 2012.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

12. Stěžovatel ve svém vyjádření požádal, aby mu byl umožněn přístup ke všem interním dokumentům agentury FRA týkajícím se zamítnutí jeho žádosti o členství v platformě.

13. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv vyžaduje, aby stížnostem, které jsou mu podány, předcházely vhodné administrativní kroky vůči dotčenému orgánu. V případech týkajících se přístupu k dokumentům tato podmínka rovněž znamená, že stěžovatelé musí vyčerpat správní postupy stanovené nařízením č. 1049/2001 [2]. Za tímto účelem musí žadatel nejprve podat žádost o přístup k dotčenému orgánu. Pokud se žadatel domnívá, že jeho žádost nebyla uspokojivě vyřízena, může podat potvrzující žádost. Vzhledem k tomu, že se zdá, že stěžovatel těchto možností dosud nevyužil, nemůže veřejný ochránce práv tento aspekt stížnosti vzít na vědomí.

14. Stěžovatel ve svém vyjádření rovněž tvrdil, že se stal obětí diskriminace vzhledem k tomu, že FRA připustila sdružení platformy, která použila výrazy srovnatelné s prohlášením. Nic nenasvědčuje tomu, že by stěžovatel k dnešnímu dni upozornil FRA na tento argument. Veřejný ochránce práv se proto opět nemůže s tímto aspektem stížnosti seznámit. Veřejný ochránce práv však považuje za užitečné dodat, že i kdyby se tvrzení stěžovatele prokázalo jako správné, znamenalo by to pouze to, že rozhodnutí o přijetí těchto sdružení by mohla být zpochybněna. Z toho nutně nevyplývá, že rozhodnutí týkající se stěžovatele bylo nesprávné.

A. Tvrzení, že rozhodnutí agentury FRA bylo svévolné, neodůvodněné a diskriminační, a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

15. Na podporu svého tvrzení předložil žadatel tyto argumenty:

i) Agentura FRA toto prohlášení nesprávně vyložila a nezohlednila jej v širších souvislostech [3];

ii) Prohlášení reprodukuje biblické chápání homosexuality, a proto představuje výkon práva na svobodu náboženského vyznání a projevu, jak je objasněno v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva [4];

iii) Toto prohlášení nelze vyjadřovat tak, že vede k „nenávistným projevům“, které nejsou v právním řádu EU uznávány a v každém případě by musely být v souladu s právem na svobodu projevu a náboženského vyznání;

iv) Právo na manželství osob stejného pohlaví nebylo uznáno právními předpisy na úrovni EU ani judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

v) Rodinné a manželské záležitosti spadají do pravomocí členských států, nikoli EU, a proto agentura FRA nemá právo zaujmout k této otázce stanovisko.

16. Agentura FRA ve svém stanovisku vysvětlila, že výběr členů platformy byl proveden v souladu s nařízením o agentuře FRA, které vyžaduje, aby platforma byla „mechanismem pro výměnu informací a sdílení znalostí“, který zajišťuje „úzkou spolupráci mezi agenturou a příslušnými zúčastněnými stranami“, jež mají „zájem a kvalifikaci účastnit se“ plodného dialogu o základních právech.

17. Agentura FRA konkrétně poukázala na to, že výzva k účasti v platformě stanovila soubor základních kritérií pro účast „pro zajištění strukturované a účinné práce“. Jedno z těchto kritérií výslovně vyžadovalo, aby žadatelé "byli bezvýhradně odhodláni dodržovat základní práva a pracovat na svém postupu, ochraně a povýšení". Agentura FRA zpracovala žádost stěžovatele v souladu s předem stanoveným postupem, který se vztahoval na všechny žadatele stejným způsobem. Agentura FRA zdůraznila, že při plnění svých povinností v této oblasti má prostor pro uvážení.

18. Agentura FRA se domnívala, že popis sexuální orientace jiných lidí jako výrazu "lidské degenerace"i) zpochybňuje pevné odhodlání stěžovatele zapojit se do plodného dialogu se všemi ostatními účastníky platformy a ii) hrozí, že bude porušena důstojnost několika z nich. Agentura FRA zejména poukázala na to, že pokud v počátečních fázích dialogu jeden z účastníků kvalifikuje názory, přesvědčení, orientace nebo praktiky kteréhokoli jiného účastníka jako výraz „lidské degenerace“, existuje reálné riziko, že se diskuse zhorší a povede k porušení důstojnosti a základních práv některých účastníků a že nelze dosáhnout žádného užitečného výsledku.

19. Agentura FRA rovněž tvrdila, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele nebylo diskriminační, a zejména se nepokoušela vyloučit organizace, které vyjádřily názory, jež se lišily od názorů schválených agenturou. Zdůraznila, že názory členů platformy se přirozeně mohou lišit od názorů oficiálně vyjádřených agenturou. Agentura FRA rovněž zdůraznila, že o účast v platformě požádaly různé organizace s explicitním křesťanským původem, které byly přijaty jako členové. V případě stěžovatele nebylo zamítnutí založeno na skutečnosti, že stěžovatel zastával určitý politický názor nebo náboženské přesvědčení, ale výhradně na úvaze, že prohlášení vážně narušilo důvěryhodnost tvrzení žadatele, že má zájem na plodném dialogu.

20. Pokud jde o první podpůrný argument stěžovatele, agentura FRA popřela, že by toto prohlášení špatně pochopila. Připustila, že prohlášení výslovně neodkazuje na sexuální orientaci lidí, ale pouze na "rodiny složené z osob stejného pohlaví". Podle FRA však popisování určité formy rodiny jako "výrazu lidské degenerace"znamenalo považovat jednotlivce, kteří tyto rodiny tvoří, za stejně degenerované.

21. Pokud jde o druhý podpůrný argument stěžovatele, agentura FRA poukázala na to, že skutečnost, že prohlášení bylo učiněno na základě náboženského přesvědčení, nezměnila jeho potenciální dopad na fungování platformy.

22. Agentura FRA rovněž popřela, že by prohlášení stěžovatele reprezentovala jako nenávistné verbální projevy (třetí podpůrný argument). Místo toho poukázala na riziko, že určité postoje by mohly vést k nenávistným verbálním projevům během diskusí platformy, kde by mezi účastníky mohly probíhat upřímné a konfrontační výměny.

23. Pokud jde o čtvrtý podpůrný argument stěžovatele, agentura FRA zdůraznila, že nikdy netvrdila existenci práva na manželství stejného pohlaví, a zopakovala, že její rozhodnutí o žádostech jsou založena na posouzení potenciálu žadatele přispět ke strukturovanému a plodnému dialogu s ostatními členy platformy.

24. V neposlední řadě agentura FRA zdůraznila, že při výkonu své diskreční pravomoci při posuzování vhodnosti žadatele pro účast v platformě je plně oprávněna zohlednit názory žadatele bez ohledu na to, zda se týkají záležitostí, které spadají do pravomoci EU, či nikoli.

25. Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že agentura FRA uznala, že její rozhodnutí není založeno na názorech stěžovatele na homosexualitu, ale na znění prohlášení vyjadřujícího tyto názory. Zdálo se tedy, že rozhodnutí FRA bylo zcela založeno na sedmnácti slovech tvořících prohlášení. Stěžovatel tvrdil, že jeho postoj měl být posouzen spravedlivěji na základě jeho korespondence s agenturou FRA, v níž znovu potvrdil svůj závazek vést plodný dialog [5].

26. Stěžovatel nakonec tvrdil, že rozhodnutí agentury FRA vedlo k diskriminačnímu zacházení na základě náboženského přesvědčení. Podle stěžovatele to potvrdily i) připomínky zaměstnance agentury FRA na zasedání platformy dne 14. dubna 2011, kdy byl projednáván případ stěžovatele, a ii) skutečnost, že do platformy byly přijaty další nevládní organizace, přestože veřejně vyjádřily své myšlenky způsobem, který by mohl být rovněž považován za neslučitelný s vedením plodného dialogu v rámci platformy. Stěžovatel do svých připomínek zahrnul řadu prohlášení členů platformy, která považoval za rovnocenná prohlášení, jež zveřejnil na svých internetových stránkách.

Posouzení veřejného ochránce práv

27. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nařízení o agentuře FRA stanoví zřízení platformy s cílem „vytvořit strukturovaný a plodný dialog a úzkou spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami“[6]. Podle článku 10 nařízení o agentuře FRA se platforma skládá z „nevládních organizací zabývajících se lidskými právy, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, příslušných sociálních a profesních organizací, církví, náboženských, filozofických a nekonfesních organizací, univerzit a dalších kvalifikovaných odborníků evropských a mezinárodních subjektů a organizací“. Z toho vyplývá, že při zřizování platformy se normotvůrce Unie snažil zajistit co nejširší zastoupení různých zájmů, myšlenek a přesvědčení a zároveň zajistit podmínky pro strukturovaný a plodný dialog.

28. Při posuzování žádostí o členství v platformě má agentura FRA široký prostor pro uvážení. Úkolem veřejné ochránkyně práv není nahradit posouzení žádosti stěžovatele posouzením agentury FRA. Úkolem veřejného ochránce práv je místo toho ověřit, zda agentura FRA při provádění výběrového řízení jednala v souladu se zásadami řádné správy a nedopustila se zjevně nesprávného posouzení [7].

29. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že rozhodnutí agentury FRA nepřipustit stěžovatele bylo založeno na uvedení prohlášení na internetových stránkách stěžovatele. Agentura FRA tvrdila, že i) popis sexuální orientace jiných osob jako výrazu "lidské degenerace"není přijatelným základem pro "vytvoření strukturovaného a plodného dialogu"a ii) postoje, jako je text na internetových stránkách stěžovatele, mohou snadno vést k nenávistným verbálním projevům". Stěžovatel ve své stížnosti napadl rozhodnutí agentury FRA na základě podpůrných argumentů uvedených v bodě 15 výše.

30. Pokud jde o první podpůrný argument stěžovatele, je pravda, že prohlášení citované agenturou FRA v jejím rozhodnutí bylo součástí delšího textu. Veřejná ochránkyně práv však není přesvědčena, že i když vezmeme v úvahu tyto skutečnosti, agentura FRA toto prohlášení nesprávně vyložila. Zbytek textu ve skutečnosti prohlášení nestahuje ani nekvalifikuje. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že názor agentury FRA, že toto prohlášení by mohlo ohrozit dialog zaměřený na platformu, je věrohodný. Je pravda, že stěžovatel tvrdil, že ve své korespondenci s agenturou FRA opakovaně potvrdil svůj závazek vést plodný dialog. Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že stěžovatel odmítl prohlášení stáhnout nebo změnit. Vzhledem k obsahu prohlášení se veřejná ochránkyně práv domnívá, že se agentura FRA nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když se rozhodla nepřijmout stěžovatele do platformy na základě prohlášení.

31. Pokud jde o druhý podpůrný argument stěžovatele, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že rozhodnutí agentury FRA bylo založeno na dopadu, který by toto prohlášení mohlo mít na "plodný dialog", o který platforma usiluje. Agentura FRA však nezpochybnila právo stěžovatele na svobodu náboženského vyznání a projevu, a zejména nezaujala stanovisko k podstatě přesvědčení stěžovatele. Je pravda, že stěžovatel v průběhu šetření rovněž tvrdil, že postoj, který zaujal zaměstnanec FRA na schůzce platformy dne 14. dubna 2011, svědčí o diskriminačním přístupu k názorům, které zastává. V tomto ohledu je však třeba poznamenat, že schůzka, na kterou se stěžovatel odvolává, se konala téměř rok po zamítnutí jeho žádosti a že stěžovatel nepředložil žádné argumenty, které by prokazovaly, jak by připomínky vznesené na této schůzce, pokud by byly skutečně vzneseny, mohly ovlivnit rozhodnutí agentury FRA.

32. Pokud jde o třetí podpůrný argument stěžovatele, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že agentura FRA nekvalifikovala prohlášení stěžovatele jako "nenávistné verbální projevy", ale místo toho poukázala na to, že "přístupy, jako je text na internetových stránkách stěžovatele, mohou snadno vést k nenávistným verbálním projevům"během diskusí platformy. Skutečnost, že v právu EU zřejmě neexistuje žádná definice "nenávistného projevu", proto nemůže zpochybnit rozhodnutí agentury FRA, které, jak je uvedeno výše, vychází ze záměru agentury zajistit "plodný dialog".

33. A konečně, pokud jde o čtvrtý a pátý podpůrný argument stěžovatele, konkrétně o neexistenci i) uznání práva na manželství osob stejného pohlaví a ii) pravomoci EU v záležitostech týkajících se manželství a rodiny, veřejný ochránce práv se domnívá, že žádný z těchto argumentů nemůže ovlivnit platnost názoru agentury FRA, že by toto prohlášení mohlo ohrozit dialog zaměřený na platformu.

34. S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že tvrzení stěžovatele nelze přijmout. Ani její návrhová žádání tedy nemohou obstát.

B. Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a agentura FRA budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O’Reillyová

Ve Štrasburku dne 2. dubna 2014.

[1] Nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (Úř. věst. 2007, L 53, s. 1).

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[3] Relevantní pasáž internetových stránek v plném rozsahu zní takto: „Rodina složená z jednoho muže a jedné ženy představuje nejvhodnější prostředí pro psychologický vývoj dětí. Takzvané alternativy, "rodiny" tvořené osobami stejného pohlaví,[ ] nejsou ničím jiným než výrazem lidské degenerace. Nemohou přispívat k sociálnímu rozvoji a jejich negativní dopad na děti je značný. V tomto ohledu [stěžovatel] podporuje legislativní iniciativy zaměřené na ochranu manželství, rodiny a normálního vývoje a výchovy dětí. Projekt [stěžovatelky] „Naděje a uzdravení pro homosexuály“ nabízí informace týkající se kontroverzního tématu homosexuality a „alternativ“ ke skutečné rodině. Podle současných vědeckých informací jsou hlavními myšlenkami, že homosexualita není vrozená, ale může být změněna (homosexuál se může stát heterosexuálem). Stránka projektu ´s obsahuje sekce týkající se vědeckého výzkumu, společnosti a osobních svědectví bývalých homosexuálů".

[4] Stěžovatel citoval rozsudek ze dne 30. června 2009 ve věci Verein gegen Tierfabriken Schweiz (VgT) v. Švýcarsko (č. 2), číslo žádosti 32772/02.

[5] Ve svém dopise ze dne 11. června 2010, v němž žádá o přezkum rozhodnutí FRA o zamítnutí jeho žádosti, stěžovatel prohlásil, že „[stěžovatel] stejně jako FRA věří v lidská práva a důstojnost pro všechny, v rozmanitost a vzájemný respekt. Věříme v civilizovaný dialog a důkladnou diskusi o otázkách se širokým sociálním dopadem a významem.“

[6] bod odůvodnění nařízení o agentuře FRA.

[7] Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se ukončuje šetření stížnosti 1966/2011/(EIS)LP na Evropský orgán pro bankovnictví ze dne 7. listopadu 2013, bod 21 a násl.