Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Předmětem této stížnosti je údajně diskriminační povaha otázky týkající se odborné praxe získané nebo studia v cizí zemi. Tato otázka byla uvedena v přihlášce přiložené k výzvě k vyjádření zájmu Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO).

2. Stěžovatelem je italský profesionální psycholog, který odpověděl na výzvu k vyjádření zájmu EPSO/CAST/S/6/2013, jejímž cílem bylo vytvořit databázi úspěšných uchazečů, z níž by byli přijímáni smluvní zaměstnanci jako pedagogičtí psychologové (funkční skupina IV)[1] (dále jen "výzva"). Výzva byla zveřejněna na internetových stránkách úřadu EPSO dne 5. února 2013.

3. Výběrové řízení se skládalo z těchto dvou fází:

Fáze A: výběr na základě kvalifikačních předpokladů – prověřování životopisů (k výběru uchazečů, kteří budou pozváni ke zkoušce způsobilosti), a

Fáze B: Zkouška odborné způsobilosti.

4. Podle výzvy byli uchazeči prověřováni ve fázi A na základě své kvalifikace, zejména pokud jde o jejich diplomy a odbornou praxi. Uchazeči, jejichž akademické a profesní zkušenosti nejlépe odpovídaly povinnostem uvedeným v popisu pracovního místa, byli pozváni do fáze B, tj. do testu kompetence. Ve fázi A se otázka č. 6 pro účely ověření životopisu týkala toho, zda uchazeči mají „odbornou praxi (nebo studovali) v cizí zemi (nikoli ve vaší zemi původu) delší než šest po sobě jdoucích měsíců“. Uchazeči byli vyzváni, aby na tuto otázku odpověděli kladně nebo záporně. Stěžovatel na tuto otázku odpověděl záporně.

5. Dne 8. května 2013 obdržel stěžovatel od úřadu EPSO dopis, v němž byl informován o tom, že ve fázi A dosáhl celkového počtu 14 bodů, což nebylo dostatečně vysoké na to, aby se kvalifikoval do fáze B. Aby mohli být uchazeči přijati do fáze B, museli totiž získat alespoň 15 bodů.

6. Dne 9. května 2013 se stěžovatel písemně obrátil na úřad EPSO a vysvětlil, že jeho odpověď na otázku č. 6 vedla k tomu, že nebyl přijat do fáze B, neboť k přijetí do další fáze potřeboval pouze jeden další bod. Uvedl, že tato otázka je diskriminační, protože neumožňuje zohlednit určité zvláštní okolnosti. Stěžovatel ve skutečnosti pracoval tři roky pro Společné výzkumné středisko (JRC) Evropské komise v Ispře (Itálie). Nicméně vzhledem k tomu, že se SVS nachází v jeho zemi původu, mohl na tuto otázku odpovědět pouze záporně, a to i v případě, že jeho zkušenosti byly skutečně rovnocenné zkušenostem získaným v cizí zemi. Podle jeho názoru by orgány EU nacházející se v zemi původu kandidáta měly být v takových případech považovány za "cizí území".

7. Dne 5. června 2013 úřad EPSO stěžovateli odpověděl. Pokud jde o výzvu, vysvětlila, že výběrová komise ve fázi B výběrového řízení zpracovala odpovědi pouze těm uchazečům, kteří získali nejvyšší počet bodů. Podle úřadu EPSO "bylo mnoho uchazečů, kteří splňovali více majetkových kritérií"než stěžovatel. S ohledem na tuto skutečnost a bez ohledu na argumenty obsažené v e-mailu stěžovatele úřad EPSO své dřívější rozhodnutí potvrdil.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení.

Tvrzení

Úřad EPSO se nezabýval argumentem stěžovatele, že jeho výběrové kritérium týkající se odborné praxe nebo studia v cizí zemi je diskriminační.

Nárok

Úřad EPSO by měl i) zohlednit zkušenosti získané při práci v orgánech EU na území země původu uchazeče, a tudíž ii) připustit stěžovatele do další fáze výběrového řízení.

9. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko úřadu EPSO ke stížnosti a následně vyzval stěžovatele, aby v reakci na stanovisko úřadu EPSO předložil připomínky. Stěžovatel této možnosti nevyužil. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení, že se úřad EPSO nezabýval argumentem stěžovatele, že jeho výběrové kritérium týkající se odborné praxe nebo studia v cizí zemi je diskriminační, a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Úřad EPSO ve svém stanovisku uvedl, že z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování má širokou posuzovací pravomoc při určování pravidel a podmínek, za nichž je výběrové řízení organizováno, na základě kritérií způsobilosti požadovaných pro obsazení pracovních míst a služebního zájmu [2]. V důsledku toho měla za to, že je oprávněna považovat za relevantní pouze odbornou praxi nebo studium v cizí zemi.

11. Úřad EPSO rovněž odkázal na znění výzvy a uvedl, že uchazeči, kteří pracovali nebo studovali v zahraničí, odpovídají požadovanému profilu. Ačkoli tento profil může mít některé aspekty společné s profilem uchazečů, kteří pracovali v multikulturním prostředí ve své vlastní zemi, úřad EPSO tvrdil, že uchazeč, který pracoval nebo studoval v zahraničí, je pravděpodobnější, že bude ve svém každodenním životě trvale ponořen do jiné kultury, a je pravděpodobnější, že bude schopen čelit výzvám spojeným s prací nebo studiem v jiném jazyce. Existovaly tedy rozdíly mezi profily uchazečů, kteří pracovali nebo studovali v zahraničí, a těmi, kteří získali podobné zkušenosti ve své zemi původu.

12. V neposlední řadě úřad EPSO konstatoval, že výzva jasně odkazovala na „odbornou praxi (nebo studium) v cizí zemi (nikoli ve vaší zemi původu) delší než šest po sobě jdoucích měsíců“. Relevantní kritérium tak bylo jasně stanoveno předem a uplatňováno stejným způsobem na všechny uchazeče. Stěžovatel o tom věděl při podání své žádosti dne 11. března 2013.

Posouzení veřejného ochránce práv

13. Veřejný ochránce práv konstatuje, že jak uvedl úřad EPSO, z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování má širokou posuzovací pravomoc při určování pravidel a podmínek, za nichž je výběrové řízení organizováno, na základě kritérií způsobilosti požadovaných pro obsazovaná pracovní místa a služebního zájmu [3]. V této souvislosti se úkol veřejného ochránce práv omezuje na ověření, zda rozhodnutí výběrové komise nebylo stiženo zjevně nesprávným posouzením.

14. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že šesté kritérium pro prověřování životopisů stanovené ve výzvě se týkalo „odborných zkušeností (nebo studií) v cizí zemi (nikoli ve vaší zemi původu) delších než šest po sobě jdoucích měsíců“. V projednávané věci stěžovatel uznává, že jeho relevantní zkušenosti byly získány v zemi jeho původu, i když pracoval pro orgán EU.

15. Úřad EPSO ve svém stanovisku v podstatě tvrdil, že jeho stanovisko je v souladu s příslušnou judikaturou a že výzva jasně stanoví požadavek na odbornou praxi nebo studium v cizí zemi. Veřejná ochránkyně práv považuje tyto argumenty za přesvědčivé. Poznamenává rovněž, že text v závorkách citovaný v předchozím bodě jejího rozhodnutí („není vaše země původu“) žadatelům objasnil, že zkušenosti v zemi původu nebudou zohledněny. Stanovisko EPSO tak považuje za přesvědčivé a v souladu s příslušnou judikaturou.

16. Pokud jde o argument stěžovatele, že kritérium stanovené ve výzvě nezohledňuje situace, kdy byly relevantní zkušenosti získány prací pro orgány EU na území země původu uchazeče, veřejný ochránce práv konstatuje, že úřad EPSO poukázal na rozdíly mezi profily uchazečů, kteří pracovali nebo studovali v zahraničí, a uchazečů, kteří získali podobné zkušenosti ve své zemi původu. Konkrétně úřad EPSO poukázal na rozdíly vyplývající z toho, že je ponořen do jiné kultury, než je jeho vlastní. Veřejná ochránkyně práv považuje tyto argumenty za přiměřené, a dochází proto k závěru, že se úřad EPSO nedopustil žádného zjevně nesprávného posouzení. Z toho vyplývá, že tvrzení stěžovatele, že příslušné kritérium bylo diskriminační, nemůže obstát.

17. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatele nemůže obstát, nemůže obstát ani jeho tvrzení.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

V jednání úřadu EPSO nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a úřad EPSO budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 23. června 2014.