Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stížnost se týká postupu hodnocení a povyšování za rok 2009 ve vztahu ke stěžovateli ze strany Komise a po jejím zřízení ze strany ESVČ.

2. Dne 9. června 2009 bylo ukončeno hodnotící a povyšovací řízení za období od 1. ledna do 31. prosince 2008 a stěžovateli byla udělena úroveň výkonnosti II [1] a 5 bodů za povýšení [2].

3. Ve svém interním odvolání ze dne 16. června 2009 stěžovatel tvrdil, že prohlášení v jeho hodnotící zprávě za rok 2008 odpovídají úrovni výkonnosti IB. Po předložení stanoviska Společného výboru pro hodnocení a povyšování (dále jen „JAPC“) bylo interní odvolací řízení ukončeno a zpráva stěžovatele byla potvrzena. Počet bodů za povýšení udělených stěžovateli však byl zvýšen na 6.

4. Dne 5. února 2010 podal stěžovatel na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti své hodnotící zprávě.

5. Ve svém rozhodnutí ze dne 10. května 2010 o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. května 2010“) Komise stěžovatele informovala, že jeho stížnosti bylo vyhověno a že jeho spis týkající se hodnocení a povýšení bude vrácen příslušnému útvaru k přezkoumání. Dopisem z téhož dne postoupila Komise rozhodnutí o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 příslušnému útvaru, přičemž poukázala na nesoulad mezi kvalitativním posouzením a úrovní výkonnosti v jeho hodnotící zprávě.

6. V reakci na jeho dotazy informovala ESVČ dne 3. května 2011 stěžovatele, že jeho revidovaná hodnotící zpráva za rok 2008 je k dispozici na Sysper2 [3] od 6. dubna 2011.

7. Dne 8. července 2011 ESVČ stěžovateli připomněla, že by měl zprávu buď přijmout a podepsat, nebo zamítnout a podat odvolání. Stěžovatel ve své odpovědi vysvětlil, že zpráva dostupná na platformě Sysper2 stále uváděla úroveň výkonnosti II a 6 bodů za povýšení. Ve své odpovědi z téhož dne ESVČ potvrdila úroveň výkonnosti a body pro povýšení a vysvětlila, že v zájmu dosažení soudržnosti se změnilo kvalitativní posouzení.

8. Dne 27. července 2011 podal stěžovatel tuto stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření

9. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření následujícího tvrzení a tvrzení.

Tvrzení:

ESVČ provedla přezkum hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 způsobem, který není v souladu s platnými pravidly a se zásadami řádné správy.

Nárok:

ESVČ by měla přezkoumat hodnotící zprávu stěžovatele za rok 2008, zachovat původní kvalitativní část jeho zprávy a v zájmu dosažení soudržnosti mezi kvalitativní částí zprávy a úrovní výkonnosti a body pro povýšení změnit úroveň výkonnosti a body pro povýšení.

Šetření

10. Dne 12. září 2011 požádala veřejná ochránkyně práv ESVČ o stanovisko k tvrzení a tvrzení stěžovatele. Dne 13. ledna 2012 obdržel veřejný ochránce práv stanovisko ESVČ ke stížnosti. Po předběžném posouzení stanoviska ESVČ útvary veřejné ochránkyně práv dne 30. ledna 2012 se veřejná ochránkyně práv rozhodla provést další šetření a požádat ESVČ, aby mu poskytla doplňující stanovisko, v němž byla ESVČ vyzvána, aby se zabývala podstatou tvrzení stěžovatele, včetně jeho podpůrných argumentů, jakož i jeho tvrzením. Dne 2. dubna 2012 zaslala ESVČ ke stížnosti doplňující stanovisko. Stanovisko i doplňující stanovisko byly předány stěžovateli k vyjádření. Dne 29. května 2012 předložil stěžovatel své připomínky.

11. Dne 29. srpna 2013 zaslala veřejná ochránkyně práv ESVČ návrh doporučení. Dne 10. prosince 2013 zaslala ESVČ podrobné stanovisko k návrhu doporučení veřejné ochránkyně práv. Dne 16. prosince 2013 předložil stěžovatel své připomínky k podrobnému stanovisku ESVČ.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení, že ESVČ provedla přezkum hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 způsobem, který není v souladu s platnými pravidly a se zásadami řádné správy a souvisejícími nároky

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Na podporu svého tvrzení předložil stěžovatel následující argumenty: a) ESVČ porušila pravidla upravující postup hodnocení a povyšování [4]; b) ESVČ nedodržela zásady spravedlnosti a objektivity; c) ESVČ jednala v rozporu s logikou systému hodnocení a povyšování; d) ESVČ narušila postup podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

13. Pokud jde o písmeno a), stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí OPU 43 stanoví sled opatření. V tomto pořadí kvalitativní hodnotící část jeho hodnotícího posudku předchází přidělení úrovně výkonnosti a přidělení bodů pro povýšení. Při zpětném přepracování kvalitativního hodnocení tak, aby bylo dosaženo souladu s úrovní výkonnosti a body povýšení, se ESVČ dopustila zjevné protiprávnosti.

14. Pokud jde o písmeno b), stěžovatel tvrdil, že kvalitativní část jeho hodnotící zprávy představuje pravdivé, spravedlivé a objektivní posouzení jeho skutečné výkonnosti. Návrh vypracovali úředníci podávající zprávu a spolupodepisující úředníci a stěžovatel jej přijal. ESVČ změnila hodnocení jeho výkonnosti, pokud jde o efektivitu, z „výsledku, který [stěžovatel] více než splnil své cíle pro rok 2008“na „výsledek, který [stěžovatel] splnil své cíle pro rok 2008“a z „[p]ři řízení svého týmu překročil cíle“na „[p]ři řízení svého týmu své cíle splnil“. Pokud jde o schopnosti, hodnocení jeho výkonu bylo změněno z „[stěžovatel] je výjimečným úředníkem...“ na „[stěžovatel] je velmi silným a schopným úředníkem...“ a pokud jde o chování ve službě, z „[h] e je oddán své práci a orgánu – plní nad rámec běžné povinnosti úředníka“na „[h] e je oddán své práci a orgánu“. Stěžovatel tvrdil, že tyto změny mají za následek, že hodnotící zpráva za rok 2008 již neodráží spravedlivé a objektivní hodnocení jeho výkonnosti.

15. Pokud jde o písmeno c), stížnost měla za to, že řízení je zaměřeno na systém povyšování založený na zásluhách. Tvrdil, že zásluhy úředníka jsou stanoveny v kvalitativní části hodnotící zprávy. ESVČ tím, že mění tuto část hodnotící zprávy tak, aby odpovídala předem stanovené úrovni výkonnosti a bodům pro povýšení, narušuje samotný cíl systému hodnocení a povyšování založeného na zásluhách.

16. Pokud jde o písmeno d), stěžovatel tvrdil, že čl. 90 odst. 2 služebního řádu je jediným prostředkem, který služební řád poskytuje úředníkovi k napadení rozhodnutí, které se dotýká jeho zákonných práv. Za těchto okolností stěžovatel podal stížnost, aby se pokusil opravit rozhodnutí, které považoval za poškozující jeho zájmy. Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování vyhovět jeho stížnosti tedy znamenalo, že tento orgán souhlasil s jeho odůvodněným argumentem, že existuje nesoulad mezi kvalitativní částí jeho hodnotící zprávy a úrovní výkonnosti a udělenými body pro povýšení a že jediným způsobem, jak to napravit, je udělit mu vyšší úroveň výkonnosti a více bodů pro povýšení. Výsledek přezkumu, který vedl k tomu, že stěžovateli bylo poskytnuto méně příznivé kvalitativní hodnocení při zachování úrovně výkonnosti a bodů pro povýšení, stěžovatele potrestal, místo aby mu poskytl nápravu. Tím, že ESVČ provedla rozhodnutí AO tímto způsobem, narušila a poškodila samotný záměr a účel postupu pro podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

17. ESVČ ve svém stanovisku uvedla, že dne 6. dubna 2011 byla v souladu s rozhodnutím ze dne 10. května 2010 vypracována nová hodnotící zpráva. Dne 19. července 2011 však stěžovatel podal proti této zprávě další odvolání v souladu s vnitřními pravidly. ESVČ poukázala na to, že projednávání odvolání po skončení hodnotícího a povyšovacího řízení za toto období představuje značné problémy. ESVČ uvedla, že jakmile bude mít Generální ředitelství Komise pro lidské zdroje (dále jen „GŘ HR“) zavedenu metodu, která zohlední všechny IT, procesní a právní aspekty, provede rozhodnutí auditního orgánu. ESVČ konstatovala, že GŘ HR doufá, že metodiku schválí všechny dotčené útvary počátkem následujícího roku, a teprve poté bude ESVČ moci přijmout nezbytná rozhodnutí týkající se stěžovatele.

18. V dalších šetřeních veřejný ochránce práv konstatoval, že ESVČ v podstatě tvrdila, že kvůli technickým a procesním problémům není schopna pokračovat v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008. ESVČ však neprokázala, proč by jí uvedené problémy měly bránit v dokončení přezkumu na základě rozhodnutí ze dne 10. května 2010. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv požádala ESVČ, aby se zabývala podstatou stížnosti.

19. ESVČ v reakci na to ve svém doplňujícím stanovisku uvedla, že zatímco vedoucí delegace vypracoval kvalitativní část hodnotící zprávy stěžovatele, spolupodepisující úředník je odpovědný za porovnání zásluh zaměstnanců ve stejné platové třídě a za potvrzení, doplnění nebo případnou změnu kvalitativního hodnocení. ESVČ konstatovala, že zpráva stěžovatele v podobě, v jaké byla přezkoumána, dosahuje lepší úrovně soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a udělenou úrovní výkonnosti. To bylo znovu potvrzeno spolupodepisujícím důstojníkem.

20. ESVČ poukázala na to, že zpráva stěžovatele uznává jeho kompetence a schopnosti. Tvrdila však, že úroveň výkonnosti, které dosáhl, byla výsledkem srovnání zásluh úředníků ve stejné platové třídě (AD 12) v rámci ESVČ, platové třídy, která zahrnuje značný počet úředníků na vedoucích pozicích, což činí srovnání zásluh ještě konkurenceschopnějším.

21. ESVČ konstatovala, že druhý opravný prostředek stěžovatele, který byl podán dne 19. července 2011, posoudí JAPC, jakmile budou vyřešeny technické a procesní problémy. ESVČ potvrdila, že technické a procesní problémy způsobené skutečností, že po skončení hodnotícího a povyšovacího řízení za toto období musel JAPC projednat odvolání týkající se nově vypracované zprávy, znemožnily rychlé projednání odvolání stěžovatele. ESVČ zdůraznila, že se všemi úředníky v situaci stěžovatele bylo zacházeno stejně.

22. Pokud jde o zpoždění při provádění rozhodnutí auditního orgánu, ESVČ poukázala na to, že GŘ HR informovalo stěžovatele prostřednictvím přímých e-mailových výměn o souvisejících technických problémech, aby se ujistilo, že chápe příčiny zpoždění. Týkalo se to rovněž (částečného) zrušení jeho zprávy, což znamenalo zrušení bodů pro povýšení. Zastaralé body v povyšovacím spisu v Sysper2 však nebylo možné vymazat, protože obsahovaly několik odkazů na další informace obsažené v databázi, jako jsou povyšovací seznamy a výsledky kvót a výpočtů týkajících se všech zaměstnanců.

23. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že jak stanovisko ESVČ, tak doplňující stanovisko jsou zklamáním v tom, že se k jeho argumentům vyjadřovaly zběžně a zamítavě. Stěžovatel rovněž vyjádřil svou nespokojenost se skutečností, že se podání ESVČ zaměřila na procedurální a technické problémy související se systémem Sysper2.

24. Stěžovatel nastínil argumenty, které předložil ve své stížnosti veřejnému ochránci práv, a poznamenal, že ESVČ se zabývala písmeny a) a b) jeho stížnosti pouze velmi částečně, zatímco písmena c) a d) zůstala zcela nezodpovězena. Místo toho se ESVČ nepřesvědčivě snažila skrýt za údajné "technické a procedurální"problémy.

25. Obecně stěžovatel tvrdil, že podání ESVČ jsou rozporuplná, zavádějící a dokonce nepravdivá.

26. Stěžovatel zejména tvrdil, že tvrzení ESVČ jsou zavádějící, a potvrdil své argumenty, že zpětná revize kvalitativního hodnocení v jeho hodnotící zprávě, tj. změna zjištěných skutečností, je protiprávní. V tomto ohledu stěžovatel zpochybnil tvrzení ESVČ, že rozhodnutí AO jí dává právo revidovat své kvalitativní hodnocení s cílem dosáhnout "lepší úrovně soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a poskytnutou úrovní výkonnosti". Rozhodnutí AO naopak vyhovělo jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2 na základě argumentu, že mu měla být udělena vyšší úroveň výkonnosti a více bodů za povýšení, které jsou v souladu s jeho výkonností vyjádřenou v jeho kvalitativní zprávě.

27. Stěžovatel dále zpochybnil výklad ESVČ ohledně toho, jak by mělo být rozhodnutí AO provedeno, a tvrdil, že jeho kvalitativní posouzení potvrdili dva spolupodepisující úředníci, JAPC a odvolací hodnotitel. Jakákoli nesoudržnost mezi jeho původním kvalitativním hodnocením a úrovní výkonnosti a udělenými body za povýšení měla být poté napravena; kvalitativní posouzení nemohlo být následně revidováno.

28. Stěžovatel dále tvrdil, že opětovné posouzení se musí řídit postupem stanoveným v rozhodnutí OPU 43, což znamená, že ESVČ nemůže nejprve určit úroveň výkonnosti a poté vypracovat kvalitativní posouzení, které je „soudržné“. ESVČ tím, že se zpětnou účinností změnila kvalitativní hodnocení ve své hodnotící zprávě tak, aby odpovídalo předem stanovené úrovni výkonnosti, porušila postupy hodnocení stanovené v rozhodnutí OPU 43.

29. Stěžovatel dále tvrdil, že mu JAPC při původním hodnocení udělil dodatečný bod pro povýšení, což potvrdil odvolací hodnotitel. To potvrzuje nesoulad mezi kvalitativním hodnocením uvedeným v jeho hodnotící zprávě a body pro povýšení udělenými spolupodepisujícím úředníkem. JAPC a odvolací hodnotitel tento nesoulad napravili tím, že mu udělili více bodů za povýšení, a nikoli revizí jeho kvalitativního hodnocení.

30. Stěžovatel zdůraznil, že podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 s cílem pokusit se dosáhnout nápravy v případě, kdy se domníval, že jeho práva byla poškozena, aby se nedostal do horšího postavení. V tomto ohledu stěžovatel tvrdil, že v důsledku rozhodnutí AO v jeho prospěch nemůže být v horším postavení. Naopak, rozhodnutí AO vyvolalo legitimní očekávání, že bude v lepším postavení. Pokud by bylo umožněno, aby ESVČ prováděla rozhodnutí AO, znamenalo by to, že kvalitativní hodnocení v jeho hodnotící zprávě by bylo mnohem méně příznivé, pokud jde o jeho skutečnou výkonnost. Hrozilo by také, že mu bude přiděleno méně bodů za povýšení, než bylo původně přiděleno. To nelze v žádném případě považovat za spravedlivý výsledek řízení o stížnosti, v jehož důsledku bylo jeho odvolání vyhověno.

31. Pokud jde o argumenty ESVČ týkající se technických problémů, kterým ESVČ přičítala značná zpoždění, stěžovatel poznamenal, že systém Sysper2 obecně není ničím jiným než administrativním informačním systémem, který sám o sobě nemůže vést k novým právům, povinnostem a postupům s právním účinkem nebo jakkoli zasahovat do stávajících zákonně stanovených práv, povinností a postupů.

32. Stěžovatel dále tvrdil, že více než dvouleté zpoždění při řešení rozhodnutí AO právně správným a přesvědčivým způsobem je zcela neodůvodněné. Navzdory ujištění ESVČ, že jeho "vrozená práva"budou v té době zachována, zpoždění a způsob, jakým bylo s jeho novým hodnocením nakládáno, již poškodily jeho práva, například pokud jde o oprávněná očekávání a řádný proces, v rámci systému hodnocení a povyšování a postupu pro podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

33. Stěžovatel nakonec poukázal na to, že jeho žádost by mohla být vyřízena na základě čl. 8 odst. 6 bodu 4 rozhodnutí OPU 43 [5], který nabízí řešení, jež by respektovalo jak rozhodnutí AO, tak právní základ pro opětovné posouzení.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu doporučení

34. Za účelem posouzení, zda je přezkum hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 prováděný ESVČ v souladu s platnými pravidly a zásadami řádné správy, veřejný ochránce práv nejprve vymezil rámec analýzy.

35. Článek 43 služebního řádu stanoví, že „schopnost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě jsou předmětem pravidelné zprávy“. Toto ustanovení vyžaduje, aby orgány EU pravidelně posuzovaly schopnosti, výkonnost a chování úředníků a vypracovávaly zprávu. Tyto zprávy slouží různým cílům, včetně povýšení (článek 45 služebního řádu) nebo degradace (článek 51 služebního řádu) úředníků.

36. Ve své judikatuře Soudní dvůr rozhodl, že "... každý úředník má právo na to, aby jeho práce byla uznána prostřednictvím spravedlivého a nestranného hodnocení"[6].

37. Je nedílnou součástí transparentnosti a odpovědnosti hodnotícího postupu a právních dopadů, které to má pro úředníky EU, že kvalitativní hodnotové úsudky hodnotitelů ve výše uvedeném postupu se projevují v analytických hodnoceních, včetně numerických ukazatelů. Jak rozhodl Účetní dvůr, musí existovat soudržnost mezi kvalitativním posouzením a číselnými ukazateli ve formě bodů [7]. Při vypracování hodnotící zprávy je účelem popisných poznámek v této zprávě odůvodnit posouzení vyjádřená v bodech. Tyto připomínky slouží jako základ pro stanovení hodnocení, které představuje kvantifikovaný přepis těchto připomínek a umožňuje úředníkovi porozumět udělenému hodnocení. V důsledku toho musí být komentáře v takové zprávě v souladu s udělenými známkami do té míry, že označení musí být považováno za kvantifikovaný nebo analytický přepis komentářů [8].

38. Na tomto základě byla veřejná ochránkyně práv toho názoru, že ESVČ se v souladu s judikaturou Soudního dvora i s pokyny AO správně zaměřila na zajištění soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a body pro povýšení udělenými stěžovateli. Zbývalo odpovědět na otázku, zda k dosažení soudržnosti mělo dojít na základě revize kvalitativního posouzení zprávy nebo úpravou úrovně výkonnosti a udělených bodů za povýšení.

39. Jako předběžnou úvahu při řešení této otázky veřejný ochránce práv uvedl, že podle ustálené judikatury Účetního dvora pravidelné zprávy obsahují posouzení, která Účetní dvůr nemůže přezkoumat, s výjimkou zjištění formálních nesrovnalostí, zjevné faktické chyby nebo zneužití ze strany osob podílejících se na vypracování zpráv o jejich posuzovací pravomoci [9]. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že přezkum veřejné ochránkyně práv by se měl při vyřizování stížností týkajících se udělování bodů za povýšení řídit stejným přístupem.

40. Pokud jde o věc samou, veřejný ochránce práv uznal, že čl. 7 odst. 6 rozhodnutí OPU 43 svěřuje spolupodepisujícímu úředníkovi úkol ověřit, zda byly standardy hodnocení uplatňovány jednotně, porovnat zásluhy a potvrdit, doplnit nebo změnit individuální kvalitativní hodnocení. Spolupodepisující úředník tedy v zásadě může nejen zvýšit kvalitativní hodnocení hodnocení úředníka, ale může je také snížit. Veřejná ochránkyně práv se však domnívala, že k tomu může dojít pouze před udělením úrovně výkonnosti. Je tomu tak proto, že jak článek 6, tak čl. 7 odst. 7 rozhodnutí OPU 43 vyžadují, aby byla úroveň výkonnosti úředníkovi přiznána „na základě individuálního kvalitativního hodnocení“[10]. V tomto případě proto rozhodnutí OPU 43 nepředpokládalo snížení kvalitativního posouzení stěžovatele. Kromě toho měl veřejný ochránce práv v případě pochybností o správném výkladu rozhodnutí OPU 43 za to, že výše uvedená judikatura Soudního dvora by měla být vykládána v tom smyslu, že kvalitativní hodnocení úředníka časově a logicky předchází udělení bodů za výkon a bodů za povýšení (číselné ukazatele) a že posledně uvedené musí odpovídat tomuto kvalitativnímu hodnocení uvedenému ve zprávě úředníka.

41. Kromě toho, pokud jde o argument stěžovatele v jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2, že vyšší úroveň výkonnosti odpovídá jeho výkonnosti, veřejný ochránce práv usoudil, že s ohledem na obsah a ducha rozhodnutí AO o vyhovění stížnosti by toto rozhodnutí mělo být chápáno tak, že znamená zlepšení postavení stěžovatele. Na základě důkazů obsažených ve spisu souhlasil veřejný ochránce práv se stěžovatelem, že snížení části hodnotící zprávy za rok 2008 týkající se kvalitativního hodnocení je rovněž v rozporu s duchem rozhodnutí ze dne 10. května 2010.

42. Veřejná ochránkyně práv nebyla přesvědčena, že technické úvahy týkající se systému Sysper2 mohly být uplatněny s cílem odepřít stěžovateli správné a včasné provedení rozhodnutí AO. V tomto ohledu stěžovatel správně poukázal na to, že Sysper2 je pouhým nástrojem IT a že práva a povinnosti úředníků jsou stanoveny ve služebním řádu, v prováděcích ustanoveních a v projednávané věci v rozhodnutí OPU 43.

43. Veřejná ochránkyně práv proto se znepokojením vzala na vědomí prohlášení ESVČ, že zastaralé body pro povýšení nemohou být ze systému odstraněny na základě odvolání po dokončení postupu hodnocení. Zdálo se, že toto prohlášení naznačuje, že důvodem, proč ESVČ změnila kvalitativní hodnocení stěžovatele spíše než body povýšení, bylo to, že body povýšení již nemohly být na platformě Sysper2 měněny. Toto prohlášení postoj ESVČ spíše podkopalo, než podpořilo.

44. Veřejná ochránkyně práv navíc konstatovala, že obhajoba předložená ESVČ, podle níž systém Sysper2 sice znemožňuje vyřizovat odvolání po dokončení hodnocení, avšak se všemi úředníky ve stejném postavení bylo zacházeno stejně, není ani zdaleka přesvědčivá. Z toho naopak vyplynulo, že ESVČ se může potýkat se zakořeněnými problémy při vyřizování odvolání proti hodnotícím zprávám a nadměrnými zpožděními obecné povahy.

45. S ohledem na tyto úvahy veřejná ochránkyně práv zjistila, že ESVČ měla vyhovět rozhodnutí auditního orgánu, v němž jej žádala, aby zajistil soudržnost mezi kvalitativním hodnocením stěžovatele a úrovní výkonnosti a udělenými body za povýšení, a to revizí úrovně výkonnosti a bodů za povýšení v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008. Tím, že tak neučinila, se ESVČ dopustila nesprávného úředního postupu.

46. Veřejná ochránkyně práv uznala, že povyšování je založeno na srovnávacím posouzení zásluh ve velmi konkurenčním kontextu a na úrovni platové třídy. S ohledem na čl. 8 odst. 6 bod 4 rozhodnutí o OPU 43 však veřejná ochránkyně práv souhlasila se stěžovatelem, že tyto úvahy by neměly ESVČ bránit v zajištění soudržnosti mezi kvalitativním posouzením v původní zprávě stěžovatele a udělenou úrovní výkonnosti a body za povýšení změnou této zprávy. Veřejná ochránkyně práv proto shledala, že původní kvalitativní posouzení stěžovatele by mělo být obnoveno v souladu s jeho tvrzením.

47. S ohledem na výše uvedené úvahy a okolnosti případu předložila veřejná ochránkyně práv ESVČ tento návrh doporučení:

„ESVČ by měla zajistit, že pokud orgán oprávněný ke jmenování na základě stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu vydá pokyn, aby zajistil soudržnost mezi kvalitativním hodnocením úředníka a úrovní výkonnosti a udělenými body pro povýšení, provede toto rozhodnutí revizí úrovně výkonnosti a bodů pro povýšení.

V tomto případě by ESVČ měla obnovit původní kvalitativní hodnocení v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008 a odpovídajícím způsobem revidovat úroveň výkonnosti a body pro povýšení.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po návrhu doporučení

48. ESVČ ve svém podrobném stanovisku zopakovala svůj postoj ke zpoždění při vyřizování hodnotící zprávy stěžovatele.

49. ESVČ poté vysvětlila, že s přihlédnutím k návrhu doporučení veřejného ochránce práv spolupodepisující úředník obnovil původní připomínky, tj. kvalitativní posouzení v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008. Aby byla zajištěna konzistentnost, byla stěžovateli udělena vyšší úroveň výkonnosti IB. ESVČ uvedla, že úroveň výkonnosti IB naznačuje, že držitel často překročil očekávanou úroveň výkonnosti.

50. ESVČ rovněž informovala veřejnou ochránkyni práv, že stěžovatel podal další odvolání proti změněné hodnotící zprávě, která právě probíhá. Dodal, že jakmile JAPC přijme své stanovisko, bude předáno odvolacímu hodnotiteli, který přijme své rozhodnutí a dokončí zprávu.

51. Stěžovatel ve svých připomínkách vyjádřil uspokojení nad tím, že po návrhu doporučení veřejného ochránce práv byla jeho původní hodnotící zpráva plně obnovena.

52. Stěžovatel však dodal, že není přesvědčen o tom, že ESVČ bude řešit základní problémy řádného a profesionálního řízení při vyřizování odvolání proti hodnotícím zprávám právně správným a včasným způsobem. V této souvislosti vznesl tři konkrétní otázky.

53. Zaprvé stěžovatel a) vyjádřil pochybnosti o tom, zda bude jeho zpráva za rok 2008 brzy dokončena, jak uvedla ESVČ ve svém podrobném stanovisku. Vzhledem k dosavadním dlouhým prodlevám v procesu hodnocení stěžovatel navrhl, že by mohlo být vhodné, aby veřejná ochránkyně práv vyzvala ESVČ, aby dokončila postup opětovného hodnocení bez dalších prodlev a v každém případě do konce prvního čtvrtletí roku 2014.

54. Zadruhé stěžovatel b) tvrdil, že zpoždění při přehodnocování jeho posudku z roku 2008 významně poškodilo jeho práva v rámci systému hodnocení a povyšování. Tvrdil, že i když byl povýšen do platové třídy AD13 od 1. ledna 2013, pokud by bylo nové posouzení jeho odvolání provedeno v přiměřené lhůtě a vedlo by k výsledku předpokládanému rozhodnutím AO ze dne 10. května 2010, nebylo by nepřiměřené předpokládat, že by byl povýšen alespoň o rok dříve. Mohl by tak například využít pravidel upravujících přechod od předchozího k současnému systému povyšování.

55. Za třetí, stěžovatel c) objasnil, že požádal o udělení alespoň úrovně výkonnosti IB, a zpochybnil prohlášení ESVČ, že udělení úrovně výkonnosti IB je „významným zlepšením oproti předchozí úrovni“, přičemž tvrdil, že to závisí na počtu bodů pro povýšení, které mu budou uděleny. Pokud by mu bylo uděleno pouze 7 bodů za povýšení, těžko by to mohlo být považováno za "podstatné zlepšení"ve srovnání s původně udělenými 6 body.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu doporučení

56. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že podnět stížnosti stěžovatele a odpovídající návrh doporučení spočíval v tom, že aby ESVČ dosáhla souladu mezi kvalitativním hodnocením a úrovní výkonnosti a body pro povýšení, které mají být stěžovateli uděleny, měla by revidovat úroveň výkonnosti a body pro povýšení, a nikoli kvalitativní hodnocení. ESVČ ve svém podrobném stanovisku vysvětlila, že obnovila původní kvalitativní posouzení a příznivě revidovala úroveň výkonnosti stěžovatele. Stěžovatel potvrdil, že k tomu došlo. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že ESVČ návrh doporučení přijala a přijala vhodná opatření k jeho provedení. Vítá pozitivní a konstruktivní reakci ESVČ.

57. Je pravda, jak uvedl stěžovatel, že ESVČ podle všeho ještě nerozhodla o počtu bodů za povýšení, které mají být stěžovateli přiděleny. ESVČ však přesvědčivě vysvětlila, že vzhledem k odvolání stěžovatele proti změněné hodnotící zprávě nemohla být tato zpráva ještě dokončena, a že v důsledku toho nebylo ještě možné přijmout rozhodnutí o bodech pro povýšení. Pokud jde o písmeno a) vznesené stěžovatelem, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by ESVČ odkládala dokončení zprávy.

58. Pokud jde o písmena b) a c) vznesená stěžovatelem v jeho připomínkách, je třeba poznamenat, že přesahují rozsah stížnosti předložené veřejnému ochránci práv, a tudíž i rozsah návrhu doporučení, které tento veřejný ochránce práv adresoval ESVČ. Pokud se stěžovatel chce těmito otázkami dále zabývat, musí je nejprve předložit ESVČ.

59. Na základě výše uvedených úvah veřejný ochránce práv případ uzavírá.

B. Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

ESVČ přijala návrh doporučení veřejné ochránkyně práv a přijala odpovídající opatření k jeho provedení.

Stěžovatel a ESVČ budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 14. dubna 2014.

---

[1] Článek 6 rozhodnutí Komise ze dne 18. června 2008 o obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu (dále jen „rozhodnutí OPU 43“) stanoví pět úrovní výkonnosti odpovídajících individuálnímu kvalitativnímu hodnocení úředníků Komise. Jedná se o: Úroveň výkonnosti IA - výkonnost pracovníka trvale překračovala očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; úroveň výkonnosti IB - výkonnost pracovníka často převyšovala očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti II - výkonnost pracovníka plně splnila očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti III – výkonnost pracovníka částečně splnila očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti IV - výkonnost pracovníka nesplnila žádná očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě.

[2] Udělené propagační body se mohou pohybovat od 0 (minimálně) do 12 (maximálně).

[3] Sysper2 je IT nástroj Evropské komise určený pro řízení lidských zdrojů.

[4] Rozhodnutí OPU 43, rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2008 o pravidlech pro hodnocení a povyšování zaměstnanců pracujících ve vnější službě Komise a správní sdělení Komise č. 1-2009 ze dne 7. ledna 2009.

[5] "Rozhodne-li odvolací hodnotitel o změně zprávy a tato změna ovlivní úroveň výkonnosti, je jeho rozhodnutí vyňato z dodržování maximálních procentních podílů uvedených v čl. 6 odst. 3".

[6] Rozsudek Soudního dvora ve věci Gordon v. Komise, C-198/07 P, Sb. VS s. I-10701, Sb. VS s. I-B-2-25 a II-B-2-193, bod 45.

[7] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Carius v. Komise, T-173/04, Sb. VS s. I-A-2-243 a II-A-2-1269, bod 106. Viz rovněž rozsudek Soudu prvního stupně ve věci De Bry v. Komise, T-157/04, Sb. VS s. I-A-199 a II-901, bod 67.

[8] věc F-43/06 Talvela v. Komise, Sb. VS s. I-A-1-249 a II-A-1-1375, bod 92; Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Wandschneider v. Komise, F-28/06, Sb. VS s. I-A-1-431 a II-A-1-2443, bod 109. Jak je vysvětleno v poznámkách pod čarou 1 a 2 výše, čl. 6 odst. 1 rozhodnutí Komise o OPU 43 uznává pět úrovní výkonnosti. Tyto úrovně výkonnosti rovněž odpovídají udělování bodů za povyšování v rámci Komise.

[9] Rozsudek Soudního dvora ve věci Ditterich v. Komise, 207/81, Recueil 1983, s. 1359, bod 13.

[10] Podobné ustanovení je obsaženo v čl. 4 odst. 3 a 4 rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2008 o pravidlech pro hodnocení a povyšování zaměstnanců pracujících ve vnější službě Komise.