Vyrobeno v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti

1. Evropská komise je „klíčovým aktérem v legislativním procesu“.^[2] V zásadě má výlučné právo iniciovat legislativní proces EU předložením legislativních návrhů.^[3] Pravomoc iniciativy Komise zahrnuje pravomoc určit předmět, cíl a obsah návrhu.^[4]

2. Komise má při výkonu této pravomoci širokou posuzovací pravomoc, neboť její činnost zahrnuje politická, hospodářská a sociální rozhodnutí, jakož i komplexní posouzení a hodnocení.[5] Musí však být schopna prokázat, že zvážila všechny relevantní faktory, okolnosti a důkazy.[6] Komise je dále vázána zásadou transparentnosti [7] a povinností přijímat rozhodnutí „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“[8]. Za tímto účelem je Komise povinna vést rozsáhlé konzultace s dotčenými stranami, aby zajistila soudržnost a transparentnost činností Unie [9].

3. V této souvislosti Komise přijala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy, která sestávají z „pokynů“[10] a souvisejícího „souboru nástrojů“[11]. Cílem pravidel pro zlepšování právní úpravy je zajistit, aby „politická rozhodnutí byla připravována otevřeným a transparentním způsobem na základě nejlepších dostupných důkazů, mimo jiné prostřednictvím komplexního zapojení zúčastněných stran“[12]. Klíčovými prvky zlepšování právní úpravy jsou rozsáhlé konzultace se všemi zúčastněnými stranami (dále jen „konzultace se zúčastněnými stranami“)[13] a posouzení environmentálních, sociálních a hospodářských dopadů řady možností politiky (dále jen „posouzení dopadů“)[14] před přijetím legislativních návrhů nebo návrhů iniciativ. Komise považuje svá pravidla pro zlepšování právní úpravy za „jeden z nejpokročilejších regulačních přístupů na světě“[15].

4. Pravidla pro zlepšování právní úpravy jsou konkrétním vyjádřením základních ústavních zásad stanovených ve Smlouvách a judikatury soudů EU, což jsou zásady, jimiž je Komise vázána. Požadavky na posouzení dopadů a veřejné konzultace jsou dále zakotveny v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů [16], která stanoví, že „Komise provede posouzení dopadů svých legislativních iniciativ […], u nichž se očekává, že budou mít významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady. Iniciativy obsažené v pracovním programu Komise nebo ve společném prohlášení budou zpravidla doprovázeny posouzením dopadů. V rámci svého vlastního procesu posouzení dopadů bude Komise konzultovat v co nejširším rozsahu“.

5. Veřejná ochránkyně práv obdržela tři stížnosti na podobné otázky týkající se toho, jak Komise připravila několik legislativních návrhů, které považovala za „naléhavé“.

• Věc 983/2025/MAS (dále jen „věc Omnibus“) se týká toho, jak Komise připravila legislativní návrh na změnu směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD) a směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD)[17], což je jeden z návrhů, které jsou součástí balíčku Komise týkajícího se zjednodušení „Omnibus I“.[18] Deklarovaným cílem návrhu je zajistit konkurenceschopnost hospodářství EU tváří v tvář geopolitickým výzvám. Stížnost se týká pouze změny směrnice o centrálních depozitářích cenných papírů.
• Komise předložila legislativní návrh bez posouzení dopadů dne 26. února 2025. Důvodová zpráva připojená k návrhu uvádí, že Komise nevypracovala posouzení dopadů z důvodu „otázky konkurenceschopnosti, která je kriticky naléhavá, neboť přímo ovlivňuje schopnost Evropské unie dosáhnout udržitelného hospodářského růstu a udržet si své postavení na světovém trhu“[19].
• Rada přijala svůj mandát (dále jen „obecný přístup“) pro jednání s Parlamentem a Komisí dne 23. června 2025. Evropský parlament přijal vyjednávací postoj dne 13. listopadu 2025.
• Věc 2031/2024/VB (dále jen „případ migrace“) se týká toho, jak Komise připravila dva legislativní návrhy na posílení právních předpisů EU v oblasti předcházení převaděčství migrantů a boje proti němu. Těmito dvěma legislativními návrhy jsou i) návrh nařízení o posílení policejní spolupráce v souvislosti s prevencí, odhalováním a vyšetřováním převaděčství migrantů a obchodování s lidmi a o posílení podpory Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) při předcházení těmto trestným činům a boji proti nim a o změně nařízení (EU) 2016/794 [20] a ii) směrnice, kterou se stanoví minimální pravidla pro předcházení napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu v Unii a boj proti němu a kterou se nahrazuje směrnice Rady 2002/90/ES a rámcové rozhodnutí Rady 2002/946 SVV [21]. Deklarovaným cílem těchto návrhů je řešit přetrvávající výzvy na vnějších hranicích EU a provádět obnovený akční plán EU proti převaděčství migrantů.
• Komise tyto dva legislativní návrhy předložila dne 28. listopadu 2023 bez posouzení dopadů. V důvodové zprávě připojené k návrhu nařízení se uvádí, že Komise nevypracovala posouzení dopadů, neboť měla jen malou nebo žádnou možnost volby vzhledem k naléhavé operativní potřebě zlepšit podporu Europolu členským státům v boji proti převaděčství migrantů. Důvodová zpráva připojená k návrhu směrnice neuvádí žádný důvod pro neprovedení posouzení dopadů.
• Evropský parlament a Rada tyto dva legislativní akty dosud nepřijaly.
• Věc 1379/2024/MIK (dále jen „věc SZP“) se týká toho, jak Komise připravila návrh na změnu právních předpisů týkajících se společné zemědělské politiky (SZP).[22] Legislativní návrh byl přijat v reakci na protesty zemědělců v několika členských státech EU mimo jiné proti některým pravidlům EU, o nichž se zemědělci domnívali, že pro ně představují nadměrnou zátěž. Cílem legislativního návrhu bylo poskytnout zemědělcům větší flexibilitu při dodržování určitých pravidel EU na ochranu životního prostředí.
• Komise předložila svůj legislativní návrh bez posouzení dopadů dne 15. března 2024. V důvodové zprávě připojené k návrhu bylo uvedeno, že Komise nevypracovala posouzení dopadů z důvodu politické naléhavosti předložení návrhu.
• Legislativní akt byl přijat dne 13. května 2024.[23]

6. Stěžovatelé [24] se ve všech třech případech obávali, že Komise porušila svá pravidla pro zlepšování právní úpravy tím, že předložila příslušné legislativní návrhy, aniž by provedla posouzení dopadů, přestože věděla, že tyto návrhy budou mít významný dopad. Stěžovatelé zdůraznili významné dopady těchto návrhů, například na životní prostředí, udržitelnost a klimatické cíle EU, jakož i na lidská práva. Stěžovatele nepřesvědčilo stanovisko Komise, že za konkrétních okolností každého z těchto případů byla Komise povinna jednat naléhavě, a mohla se proto odchýlit od požadavku posouzení dopadů.

7. Stěžovatelé ve věcech Omnibus a SZP se rovněž obávali, že Komise porušila evropský právní rámec pro klima [25] tím, že neprovedla a nezveřejnila posouzení souladu legislativních návrhů s klimatem [26].

8. Stěžovatel ve věci Omnibus byl dále znepokojen tím, že Komise porušila svůj jednací řád tím, že provedla zkrácenou zrychlenou meziútvarovou konzultaci k dotčenému legislativnímu návrhu.

9. Stěžovatelé ve všech třech případech napsali Komisi o svých obavách a nespokojeni s odpověďmi Komise se obrátili na veřejnou ochránkyni práv v červenci 2024 (případ SZP), listopadu 2024 (případ migrace) a dubnu 2025 (případ Omnibus).

Šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření tří stížností s cílem přezkoumat, zda Komise při přípravě dotčených legislativních návrhů dodržela pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky. Veřejná ochránkyně práv se zabývala zejména těmito otázkami:

• jak Komise posuzovala, zda jsou legislativní návrhy „naléhavé“, a tudíž vyžadují odchylku od některých požadavků v pravidlech pro zlepšování právní úpravy;
• zda Komise dodržela platné postupy pro odchýlení se od požadavků svých pravidel „zlepšování právní úpravy“ a jak byla zaznamenána související rozhodnutí;
• jak Komise zajistila, aby navzdory výjimce byla naléhavá příprava legislativních návrhů v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního procesu tvorby právních předpisů;
• zda Komise provedla „posouzení souladu s klimatem“ v souladu s evropským právním rámcem pro klima a jak byly výsledky těchto posouzení zaznamenány (případy Omnibus a SZP); a
• jak Komise provedla konzultaci mezi útvary ohledně legislativního návrhu ve věci Omnibus.
• Přehled otázek vznesených ve třech stížnostech, které veřejná ochránkyně práv prošetřila, je uveden v příloze I.

11. Během šetření veřejná ochránkyně práv požádala o nahlédnutí do spisů Komise, včetně záznamů Komise o odchylkách od pravidel pro zlepšování právní úpravy, jakož i do dokumentace týkající se posouzení souladu v oblasti klimatu, analytických dokumentů a konzultací se zúčastněnými stranami v souvislosti s dotčenými legislativními návrhy.

12. Veřejná ochránkyně práv obdržela písemné odpovědi Komise ve všech třech případech [27] a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise ve věcech Omnibus a SZP [28]. Následně veřejná ochránkyně práv obdržela připomínky stěžovatelů k odpovědím Komise a zprávám ze zasedání.

1. Soulad s pravidly zlepšování právní úpravy

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stěžovatelé

13. Ve všech třech případech stěžovatelé tvrdili, že Komise porušila svá pravidla pro zlepšování právní úpravy tím, že opomenula některé procesní požadavky.

14. V případech Omnibus a SZP stěžovatelé tvrdili, že veřejnost má „oprávněné očekávání“, že Komise bude důsledně uplatňovat svá vnitřní pravidla pro zlepšování právní úpravy. Ačkoli pravidla pro zlepšování právní úpravy nejsou sama o sobě závazným aktem, představují „soubor konkrétních pravidel a nástrojů k provádění práva veřejnosti na demokratickou účast v legislativních procesech“. V tomto ohledu se stěžovatelé domnívali, že pravidla pro zlepšování právní úpravy jsou nástrojem k provádění článků 10 a 11 Smlouvy o Evropské unii (SEU), podle nichž „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“[29] a „Evropská komise vede rozsáhlé konzultace s dotčenými stranami s cílem zajistit, aby činnost Unie byla soudržná a transparentní“[30].

15. Ve věci Omnibus a migrace stěžovatelé tvrdili, že dotčené legislativní návrhy mají významný dopad na životní prostředí, udržitelnost a lidská práva a že Komise má na výběr z několika možností politiky. V takových případech musí být obvykle před přijetím legislativního návrhu Komisí provedeno posouzení dopadů. V projednávaných věcech Komise kromě zmínky o naléhavosti situace nevysvětlila, proč nemohla provést posouzení dopadů. S ohledem na to se stěžovatelé domnívali, že Komise zneužila prostor pro flexibilitu stanovený v pravidlech pro zlepšování právní úpravy.

16. Obecněji jsou stěžovatelé znepokojeni rizikem svévolného uplatňování pravidel pro zlepšování právní úpravy ze strany Komise, které je zhoršováno nedostatečnou transparentností rozhodnutí o vynětí legislativních iniciativ považovaných za „naléhavé“ z určitých požadavků stanovených v těchto pravidlech.

17. Žadatelé dále tvrdili, že vzhledem k neexistenci posouzení dopadů Komise nevysvětlila, jak při přípravě legislativních návrhů zohlednila nejlepší dostupné důkazy, včetně vědeckých údajů. Stěžovatelé zejména zpochybnili logiku odkazu Komise na výsledky předchozích posouzení dopadů příslušných legislativních návrhů.

18. Například ve věci Omnibus stěžovatelé tvrdili, že pokud by se okolnosti změnily tak drasticky, že by bylo nutné změnit právní předpisy, které ani nevstoupily v platnost, bylo by obtížné pochopit, jak by se Komise mohla opřít o předchozí posouzení dopadů, podle něhož by byla za vhodnou považována široká oblast působnosti a pevné povinnosti. Pokud Komise zjistila změnu okolností, měla na základě toho shromáždit důkazy a posoudit, zda a jak tyto nové okolnosti ovlivnily její původní posouzení dopadů.

19. Kromě toho se stěžovatelé obávali, že Komise vzhledem k tomu, že nebylo provedeno posouzení dopadů, shromáždila nedostatečné důkazy o dopadech na životní prostředí a lidská práva:

• Pokud jde o návrh ve věci Omnibus, stěžovatelé se domnívali, že v „analytickém dokumentu“, který podle pravidel pro zlepšování právní úpravy nahrazuje úplné posouzení dopadů, se Komise omezila na popis různých požadavků, které obchodní sdružení předložila na změnu směrnice o centrálních depozitářích cenných papírů, a na vysvětlení, jak tyto požadavky vyvážila s cíli směrnice o centrálních depozitářích cenných papírů.
• Pokud jde o návrhy ve věci migrace, stěžovatelé tvrdili, že údaje, z nichž návrhy Komise vycházejí, jsou zastaralé a selektivní.
• Pokud jde o návrh ve věci SZP, stěžovatelé tvrdili, že některé studie uvedené v analytickém dokumentu se stále připravují, zatímco dokument rovněž obsahuje nepodložená prohlášení a zaměřuje se na informace o administrativní zátěži pro zemědělce.

20. Pokud jde o SZP a případy migrace, stěžovatelé poukázali na skutečnost, že Komise nezveřejnila analytický dokument ve tříměsíční lhůtě stanovené v pravidlech pro zlepšování právní úpravy. Tento dokument má nahradit posouzení dopadů a shrnout faktickou základnu návrhu. V případě SZP Komise zveřejnila analytický dokument více než devět měsíců po přijetí návrhu a sedm měsíců po přijetí právních předpisů spolunormotvůrci. Podle názoru stěžovatele tedy tento dokument nemohl poskytnout informace pro veřejnou diskusi a/nebo pomoci spolunormotvůrcům při přijímání informovaného rozhodnutí.

21. Stěžovatelé v případech Omnibus a SZP tvrdili, že Komise porušila svá pravidla pro zlepšování právní úpravy tím, že nevedla veřejné konzultace o těchto důležitých politických iniciativách.

• Ve věci Omnibus stěžovatel tvrdil, že výzva k předložení faktických podkladů z roku 2023 a hybridní události z roku 2024, které Komise citovala ve své důvodové zprávě, se týkaly pouze nařízení o centrálních depozitářích cenných papírů, a nikoli směrnice o centrálních depozitářích cenných papírů. Dále tvrdila, že spontánní podání zúčastněných stran nemohou nahradit formální veřejnou konzultaci, neboť jsou učiněna bez znalosti procesu přípravy návrhu nebo jeho obsahu. Stěžovatel rovněž tvrdil, že „kontrola skutečnosti“ z února 2025 byla provedena nejen bez znalosti obsahu návrhu zúčastněnými stranami, ale že rovněž není jasné, jak byli účastníci vybráni a zda všechny zúčastněné strany mohly během těchto setkání vyjádřit svůj názor. Kromě toho Komise ve srovnání se zástupci podniků pozvala jen velmi málo zástupců občanské společnosti.
• V případě SZP stěžovatelé tvrdili, že konzultace Komise ad hoc nelze považovat za „cílené konzultace“, protože Komise nezmapovala příslušné zúčastněné strany ani nevyhledala „celé spektrum názorů, aby se vyhnula předpojatosti nebo zkresleným závěrům“. Místo toho konzultovala pouze zástupce odvětví zemědělství.

22. Kromě toho stěžovatelé ve věci Omnibus i ve věci SZP tvrdili, že právo účastnit se rozhodovacích procesů EU v oblasti životního prostředí je chráněno právem EU (články 10 a 11 SEU a články 6 až 8 Aarhuské úmluvy ^[31]).

Komise

23. Komise tvrdila, že pravidla pro zlepšování právní úpravy nestanoví závazná právní pravidla, která by omezovala diskreční pravomoc Komise, ani nepředstavují závazné právní závazky vůči veřejnosti, jak je v nich výslovně uvedeno [32]. Zlepšování právní úpravy je spíše soubor nástrojů, které by útvary Komise měly uplatňovat přiměřeným způsobem, aby zajistily, že Komise bude mít k dispozici relevantní a včasné informace, z nichž může své návrhy založit.

24. Komise poukázala na to, že pravidla pro zlepšování právní úpravy výslovně stanoví možnost uplatnit výjimky ze zvláštních požadavků, například v naléhavých případech.

25. V rámci šetření veřejného ochránce práv Komise uvedla různé důvody, proč považuje konkrétní dotčené legislativní návrhy za „naléhavé“. Některé z těchto důvodů již byly zmíněny v důvodových zprávách připojených k legislativním návrhům.

• Ve věci Omnibus Komise odkázala na zhoršující se hospodářské klima s odkazem na „Draghiho zprávu“.^[33] Podle názoru Komise byla naléhavá potřeba posílit konkurenceschopnost hospodářských subjektů EU a snížit regulační zátěž. Komise zdůraznila, že náročné oznamovací povinnosti uložené směrnicí o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a směrnicí o centrálních depozitářích cenných papírů by měly začít brzy platit, zatímco Komise si přála poskytnout společnostem a členským státům více času a pokynů, aby se na ně připravily. Komise musela urychleně předložit návrhy, aby odložila uplatňování příslušných požadavků a zároveň je zjednodušila. V opačném případě by byl proces změn delší a složitější, což by vedlo k větší nejistotě pro společnosti.
• V případě migrace Komise uvedla, že nebylo provedeno žádné posouzení dopadů, neboť Komise měla jen malou nebo žádnou politickou volbu, zejména z důvodu naléhavých operativních potřeb zlepšit podporu Europolu členským státům v boji proti převaděčství migrantů. Komise dodala, že výslovné politické závazky prokázaly naléhavost, což dále potvrdila politická podpora během přípravy návrhu. Odkázala na svého předsedu, který prohlásil, že je třeba a má v úmyslu v této oblasti jednat.^[34] Komise rovněž poukázala na vzestupný trend migrace v roce 2023 a na informace agentur EU o rychlém rozvoji převaděčských činností. Komise poukázala na to, že Evropská rada a Rada uznaly význam boje proti převaděčství migrantů.
• V případě SZP Komise uvedla, že základní akt týkající se SZP, který měl návrh změnit, byl přijat před pandemií COVID-19 a ruskou invazí na Ukrajinu. Komise si uvědomila, že požadavky uložené v tomto základním aktu jsou pro zemědělce příliš zatěžující, než aby je mohli v praxi splnit. Vzhledem k protestům zemědělců v roce 2024 považovala Komise za mimořádně naléhavé změnit základní akt, což znamená, že nebyl čas na posouzení dopadů nebo veřejnou konzultaci. Situace byla výjimečná vzhledem k obrovskému rozsahu protestů zemědělců ve všech členských státech, které se částečně změnily v násilné. Hrozilo, že se protesty vymknou z rukou. Komise uvedla, že její posouzení bylo potvrzeno skutečností, že spolunormotvůrci přijali návrh Komise do dvou měsíců a navíc bez podstatných změn.

26. Pokud jde o možné výjimky z požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy, Komise vysvětlila, že rozhodnutí o udělení výjimek vždy přijímá člen Komise odpovědný za zlepšování právní úpravy, který je v současné době komisařem pro provádění a zjednodušení.

27. Ačkoli pravidla pro zlepšování právní úpravy formálně zmiňují dva postupy – jeden použitelný před politickým potvrzením iniciativy a druhý po něm ^[35] – oba postupy předpokládají zapojení uvedeného komisaře. Příslušné rozhodnutí tedy vždy přísluší komisaři jakožto zástupci politické úrovně Komise. Ve výjimečně naléhavých případech, kdy iniciativa není předem plánována, se generální sekretariát a/nebo kabinet předsedy podílejí na potvrzení prvního procesního kroku vedoucího k přijetí iniciativy, jako je zahájení konzultace mezi útvary ^[36]. To může rovněž zahrnovat rozhodnutí o vynětí iniciativy z určitých požadavků v pravidlech pro zlepšování právní úpravy.

28. Komise dále objasnila, že pravidla pro zlepšování právní úpravy jsou navržena tak, aby správní útvary Komise (generální ředitelství) požadovaly od odpovědného člena Komise politické potvrzení svých plánů, včetně možných výjimek z požadavků na zlepšování právní úpravy. Cílem tohoto systému je zajistit, aby správní útvary Komise investovaly své zdroje pouze do přípravy těchto iniciativ a v podobě, kterou podporuje politická úroveň Komise.

29. Komise dodala, že pokud jsou výjimky požadovány ve fázi plánování návrhu, jsou zaznamenány v interním systému Komise „D ecide“, zatímco neexistuje standardní formát pro zaznamenávání udělených výjimek, pokud iniciativa není plánována z důvodu naléhavosti.

30. Pokud jde o čtyři konkrétní dotčené legislativní návrhy, Komise vysvětlila následující:

• Pokud jde o iniciativu dotčenou ve věci Omnibus, náměstek generálního tajemníka pro koordinaci politik po konzultaci s kabinetem komisaře pro provádění a zjednodušení informoval e-mailem kabinet komisaře odpovědného za iniciativu, že by měl být vypracován „pracovní dokument pro zaměstnance“. To znamenalo, že byl požadován spíše analytický dokument než úplné posouzení dopadů. Komise uvedla, že z důvodu politické naléhavosti nebyl připraven žádný záznam „D ecide“.
• Pokud jde o iniciativy dotčené ve věci migrace, Komise uvedla, že vzhledem k naléhavosti nedošlo k „žádnému plánování iniciativ“, a příslušné generální ředitelství tedy o výjimku formálně nepožádalo.
• Pokud jde o iniciativu dotčenou ve věci SZP, „generální sekretariát Komise byl konzultován v přípravné fázi této iniciativy a dne 5. března 2024 udělil povolení zahájit zrychlenou meziútvarovou konzultaci legislativního návrhu. To potvrdilo politickou validaci iniciativy.“Toto povolení bylo implicitním potvrzením skutečnosti, že iniciativa bude připravena bez posouzení dopadů a veřejné konzultace. Z interního hlediska bylo zřejmé, že politické vedení Komise dotčenou iniciativu potvrdilo, neboť to bylo samotné vedení, které požádalo odpovědné generální ředitelství, aby iniciativu nejprve připravilo a urychleně předložilo, aniž by připravilo posouzení dopadů a uskutečnilo veřejnou konzultaci. Komise dále objasnila, že vzhledem k tomu, že iniciativa „nebyla plánována“, formálně nezaznamenala žádné odchylky od požadavků v pravidlech pro zlepšování právní úpravy.

31. Komise zdůraznila, že všechny iniciativy byly politicky validovány a připraveny v souladu s pokyny politické úrovně Komise.

32. Komise považovala důkazní základnu všech iniciativ, které byly předmětem tří šetření, za dostatečnou, přestože nebylo provedeno posouzení dopadů. V souvislosti s šetřením ve věci Omnibus poskytla Komise některé další informace o tom, jak počáteční posouzení dopadů, z nichž vycházela směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti a směrnice o centrálních depozitářích cenných papírů, informovala Komisi o práci na návrhu na změnu tohoto právního předpisu. Komise zejména odkázala na výpočty nákladů a posouzení dopadů, která byla vypracována spolu s původními legislativními akty, a na některé aktualizované údaje.

33. Pokud jde o předpokládaný harmonogram pro zveřejnění analytických dokumentů, Komise vysvětlila, že:

•  v souvislosti s šetřením ve věci SZP se v době přijetí pravidel pro zlepšování právní úpravy lhůta pro zveřejnění v délce tří měsíců jevila jako přiměřená a proveditelná a téměř ve všech případech je dosud dodržela. Případ SZP byl však výjimečný z důvodu naléhavosti a skutečnosti, že analytický dokument se týkal i dalších iniciativ.
• pokud jde o případ migrace a skutečnost, že analytický dokument nezveřejnila ve tříměsíční lhůtě, Komise uvedla, že musí obsahovat informace týkající se dotazů členských států a zohlednit výsledky diskusí, které proběhly v období od ledna do března 2024 ^[37].

34. V neposlední řadě Komise tvrdila, že podle pravidel pro zlepšování právní úpravy není povinné vést veřejnou konzultaci, pokud neexistuje posouzení dopadů.

• Ve věci Omnibus Komise uvedla, že veřejná konzultace byla nahrazena řadou akcí a dalších forem shromažďování informací od zúčastněných stran, které Komise uvedla na seznamu.
• V případě SZP Komise uvedla, že jejím cílem je získat od zemědělců informace o tom, odkud zátěž pochází, pomoci jim ji řešit a určit oblasti ke zlepšení. Mělo se za to, že hlavní zemědělské organizace by mohly poskytnout co nejpraktičtější informace, což by Komisi umožnilo vypracovat praktická řešení navržená v legislativním návrhu. Mělo se za to, že konzultace s ostatními zúčastněnými stranami by v této rané fázi neměly smysl, protože Komise chtěla se zúčastněnými stranami projednat „přímo dotčené“. Šlo tedy o vědomé rozhodnutí nekonzultovat ostatní zúčastněné strany současně se čtyřmi hlavními zemědělskými organizacemi. Kromě toho Komise uvedla, že si je obecně vědoma postoje organizací na ochranu životního prostředí k této záležitosti. Dostatečné informace byly rovněž získány ze zpětné vazby od členských států, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu a v rámci předchozího posouzení dopadů z roku 2018 a předchozí veřejné konzultace.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky k povaze pravidel pro zlepšování právní úpravy

35. Komise se zavázala k dodržování pravidel zlepšování právní úpravy s cílem zajistit transparentní, fakticky podložený a inkluzivní proces tvorby politik a právních předpisů, jak vyžadují Smlouvy a judikatura soudů EU. Veřejná ochránkyně práv důsledně zastává názor, že orgány a instituce EU by měly uplatňovat pravidla, která si samy stanovily.[38] Tím je zajištěna konzistentnost, transparentnost a zamezeno jakémukoli pocitu svévole ve způsobu fungování správy EU.[39] Pravidla pro zlepšování právní úpravy jsou uvedena v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů [40].

36. Soudní dvůr rozhodl, že interní opatření přijatá správním orgánem Unie sice nemohou být považována za „právní pravidla“, která je správa vždy povinna dodržovat, avšak představují pravidla praxe, od nichž se správa nemůže v daném případě odchýlit bez uvedení důvodů, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení. Konkrétněji unijní soudy rozhodly, že přijetím takových pravidel chování a oznámením jejich zveřejnění, že tato pravidla použijí na případy, kterých se týkají, dotčený správní orgán omezuje výkon své posuzovací pravomoci, a nemůže se tedy od těchto pravidel odchýlit, „aniž by byl případně shledán v rozporu s obecnými právními zásadami, jako je rovné zacházení nebo ochrana legitimního očekávání“ [41]. Taková vnitřní opatření v podstatě obecně a abstraktně určují postupy a metodiku, které se Komise zavázala používat.

37. Pokud jde o dodržování vlastních pravidel zlepšování právní úpravy ze strany Komise, jsou výše uvedené úvahy obzvláště důležité při přípravě legislativních návrhů ze strany Komise. Jak bylo uvedeno výše, Komise je „klíčovým aktérem v legislativním procesu“[42] vzhledem k tomu, že má v zásadě výlučnou pravomoc zahájit legislativní proces EU předložením legislativních návrhů [43].

38. Za účelem kontroly a pokusu o ovlivnění přípravných kroků legislativního procesu se zúčastněné strany spoléhají na své činnosti a plánují je v souladu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Zúčastněné strany, hospodářské subjekty, organizace občanské společnosti a zúčastněné strany obecně očekávají, že získají přístup k informacím o iniciativách Komise, předloží své názory na tyto iniciativy během cílených a veřejných konzultací a následně získají přístup k posouzením dopadů provedeným Komisí a předloží své názory na tato posouzení co nejdříve, a to ještě předtím, než bude legislativní postup formálně zahájen předložením legislativního návrhu Evropskému parlamentu a Radě. Důkazem jsou případy předložené soudům EU týkající se přístupu veřejnosti k návrhům posouzení dopadů vypracovaným Komisí [44] a související stížnosti adresované veřejnému ochránci práv [45].

39.  Z výše uvedené judikatury vyplývá, že přijetí pravidel Komisí, jako jsou pravidla pro zlepšování právní úpravy, vzbuzuje u veřejnosti legitimní očekávání, že Komise bude tato pravidla dodržovat. Je to také osvědčená administrativní praxe.

40. Skutečnost, že pravidla pro zlepšování právní úpravy výslovně uvádějí, že nestanoví závazná právní pravidla, nemění nic na skutečnosti, že přijetím těchto pravidel Komise omezila výkon své posuzovací pravomoci [46] Pokud se Komise odchýlí od pravidel pro zlepšování právní úpravy, aniž by například uvedla dostatečné důvody pro odchýlení se od svých požadavků, hrozí, že poruší legitimní očekávání veřejnosti a tím i zásady řádné správy.

41. Odchýlením se od pravidel a zásad, z nichž vychází zlepšování právní úpravy, v každém případě hrozí, že proces vedoucí k přijetí legislativního návrhu již nebude transparentní, založený na důkazech a inkluzivní, což je jeden z deklarovaných cílů pravidel zlepšování právní úpravy [47].

42. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv posoudila soulad Komise s jejími pravidly pro zlepšování právní úpravy ve třech dotčených stížnostech.

Pojem „naléhavost“

43. Není pochyb o tom, že Komise v posledních letech čelila některým bezprecedentním situacím, jako je pandemie COVID-19, migrační krize, energetická krize, která následovala po invazi Ruska na Ukrajinu, a následné humanitární, finanční a vojenské výzvy při poskytování naléhavé pomoci Ukrajině, a to vše v nestabilním geopolitickém kontextu, což vyžadovalo, aby reagovala „naléhavě“. Musí být zavedeny postupy, které Komisi umožní rychle rozhodnout, a to i o přijetí legislativních návrhů.

44. V této souvislosti vyvstávají ve třech šetřeních veřejného ochránce práv otázky, a) jaké okolnosti odůvodňovaly použití postupu pro naléhavé případy, b) kdo rozhodl o použití postupu pro naléhavé případy a c) jak Komise zajistila, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu.

a. Jaké okolnosti odůvodňovaly použití postupu pro naléhavé případy

45. Je nesporné, že iniciativy, které jsou předmětem tří šetření veřejného ochránce práv, by obvykle vyžadovaly provedení posouzení dopadů.

46. „Posouzení dopadů“, tj. analýzy založené na důkazech, které „se zabývají problémy, jež je třeba řešit, cíli, jichž je třeba dosáhnout, kompromisy, které je třeba zvážit, možnostmi opatření a jejich potenciálními dopady“^[48], jsou nezbytné v případech, kdy legislativní návrh pravděpodobně bude mít významné hospodářské, sociální a environmentální dopady a kdy má Komise na výběr z různých politických možností.^[49] Iniciativy, které vyžadují posouzení dopadů, rovněž vyžadují veřejnou konzultaci [50].

47. Pravidla pro zlepšování právní úpravy však stanoví možnost odchýlit se od svých požadavků „z dobrých důvodů“, jako je „politická naléhavost, potřeba respektovat důvěrnost a bezpečnostní obavy“.[51] Pojem „politická naléhavost“ však není v uvedených pravidlech definován.

48. Ve všech třech šetřeních se Komise odchýlila od požadavku provést posouzení dopadů svých iniciativ s odkazem na „naléhavou“ situaci.

49. V souvislosti s šetřeními veřejné ochránkyně práv předložila Komise široký výklad pojmu „naléhavost“ a svou diskreční pravomoc odchýlit se od pravidel pro zlepšování právní úpravy, a to i s ohledem na to, jak je uvedeno výše, že se jedná o vnitřní pravidla, která Komisi nezavazují. Komise proto považovala iniciativy, které jsou předmětem šetření veřejné ochránkyně práv, za „naléhavé“ z velmi odlišných důvodů, například s ohledem na vyvíjející se politické priority vedení Komise v reakci na současné výzvy (případ Omnibus), měnící se geopolitické trendy a výzvy (případ migrace) a rostoucí a intenzivní sociální protesty proti některým politikám EU (případ SZP).

50. Komise si jistě musí ponechat prostor pro uvážení při definování okolností, které považuje za „naléhavé“. Široký výklad „politické naléhavosti“, který Komise v těchto třech případech používá, však může vést k tomu, že uplatňování požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy bude pro veřejnost obtížné pochopit a předvídat. Podle širokého výkladu Komise by jakákoli situace mohla být v zásadě považována za „naléhavou“, pokud by tak rozhodlo politické vedení Komise.

51. V tomto ohledu veřejný ochránce práv dále poznamenává, že vysvětlení poskytnutá Komisí v důvodových zprávách, proč byla situace v každém z těchto tří případů „naléhavá“, byla buď stručná, nebo chyběla. Zejména v případě migrace Komise v souvislosti s návrhem nařízení uvedla, že má jen malou nebo žádnou možnost volby vzhledem k naléhavým operativním potřebám zlepšit podporu Europolu členským státům v boji proti převaděčství migrantů. Komise však v příslušné části memoranda nevysvětlila, jak by uváděná naléhavost omezila možnosti politiky, které má k dispozici. Pokud jde o návrh směrnice, veřejná ochránkyně práv se znepokojením konstatuje, že v příslušné části důvodové zprávy Komise pouze uvedla, že výjimečně neprovede posouzení dopadů, aniž by poskytla jakékoli vysvětlení.

52. Ačkoli legislativní návrh ve věci Omnibus ve svých bodech odůvodnění odkazuje na otázku konkurenceschopnosti, která je „kriticky naléhavá“, neboť přímo ovlivňuje schopnost Evropské unie dosáhnout udržitelného hospodářského růstu a udržet si své postavení na světovém trhu, internetové stránky Komise věnované procesu zjednodušení a pravidlům pro zlepšování právní úpravy jasně prezentují cíl zjednodušení jako (politickou) „prioritu“. Obdobně oba analytické dokumenty připojené k balíčku Omnibus I uvádějí jako „prioritu“Komisi, která zjednodušuje stávající příslušné směrnice. Pro veřejného ochránce práv nejsou pojmy naléhavost na jedné straně a priorita na straně druhé synonymem.

53. Není jasné, zda se Komise při přípravě návrhu dotčeného ve věci Omnibus odchýlila od některých pravidel pro zlepšování právní úpravy z důvodu „naléhavosti“ nebo z důvodu „priority“, na níž jsou založeny pracovní programy Komise [52]. Celá internetová stránka Komise věnovaná mnoha vynaloženým a probíhajícím legislativním snahám (celkem 13 legislativních balíčků) o „jednodušší regulaci“a snížení regulační zátěže s cílem dosáhnout „konkurenceschopnější a atraktivnější Evropy“se jeví spíše jako odraz priorit Komise než jako objektivní naléhavost.

54. Absence definice „naléhavosti“ v pravidlech pro zlepšování právní úpravy, která Komisi umožňuje odchýlit se od požadavků, které uložila na své vlastní legislativní činnosti, narušuje předvídatelnost, soudržnost a právní jistotu, a proto nemůže být řádnou správou. Kromě toho vysvětlující memoranda v uvedených třech případech dostatečně neodůvodňovala „naléhavou potřebu“ dotčených legislativních návrhů, což nemůže být ani řádná správa.

55. V případě veřejné ochránkyně práv by Komise měla zajistit předvídatelnější, jednotnější a nesvévolnější uplatňování pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že

• definování pojmu „naléhavost“ v souvislosti se zlepšováním právní úpravy; a
• v důvodové zprávě připojené k legislativním návrhům jasně vysvětluje, proč je odchylka nutná.

b. kdo rozhodl o použití postupu pro naléhavé případy a jak

56. Soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy stanoví postup pro udělování odchylek [53], který stanoví, že:

• „– Je-li politicky citlivá a důležitá iniciativa poprvé předložena k politickému potvrzení, měla by být potřeba flexibility nebo výjimky popsána (a odůvodněna) již v příslušných oblastech platformy IT Decide. Hlavní výjimky se týkají: odchýlení se od zásady „nejprve hodnotit“, neprovedení posouzení dopadů, neprovedení veřejné konzultace (pokud je to procedurálně vyžadováno). Souhlas místopředsedy odpovědného za „zlepšování právní úpravy“ se pak bude výslovně vztahovat na zamýšlenou výjimku.
• – Je-li po schválení požadována výjimka, musí generální ředitelství požádat o schválení ředitele odpovědného za „zlepšování právní úpravy“ v generálním sekretariátu po konzultaci s kabinetem místopředsedy odpovědného za „zlepšování právní úpravy“.
• GŘ musí požádat o schválení zasláním zprávy do následující funkční e-mailové schránky a měla by popsat 1), co je požadováno; 2) Proč je potřeba: [...]“

57. Ve všech třech šetřeních veřejný ochránce práv zkontroloval dokumentaci týkající se interních rozhodnutí o vynětí dotčených iniciativ z požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy.

• Ve věci Omnibus poskytla Komise veřejnému ochránci práv e-mail od tehdejšího zástupce generálního tajemníka, který informoval příslušná generální ředitelství, že by měl být vypracován „pracovní dokument pro zaměstnance“, který administrativa Komise vyložila jako „analytický dokument“ nahrazující posouzení dopadů. Rozhodnutí nebylo odůvodněno.
• V případech SZP a migrace Komise veřejné ochránkyni práv neposkytla žádný písemný záznam o rozhodnutí. Místo toho Komise veřejné ochránkyni práv poskytla dokumentaci týkající se přijetí návrhů a zahájení příslušných meziútvarových konzultací a tvrdila, že skutečnost, že tyto kroky získaly politickou validaci, dokazuje, že rozhodnutí odchýlit se od požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy mělo politickou podporu.

58. Veřejná ochránkyně práv proto nemohla zjistit, zda byl dodržen postup stanovený v pravidlech pro zlepšování právní úpravy.

59. Veřejná ochránkyně práv je znepokojena tímto nedostatkem řádných záznamů týkajících se postupu a následných rozhodnutí o vynětí dotčených iniciativ z požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy. Taková neformální pracovní ujednání týkající se důležitých kroků při přípravě legislativního návrhu Komisí, jako je potvrzení odchylky od posouzení dopadů (a veřejné konzultace), mohou rychle poškodit transparentnost a odpovědnost [54] a nemohou veřejnosti poskytnout dostatečné záruky, že Komise uplatňovala pravidla pro zlepšování právní úpravy jednotným, nesvévolným a předvídatelným způsobem. Absence takových formálních záznamů nemůže být řádnou správou.

60. Komise by proto měla řádně zaznamenat veškerá interní rozhodnutí o vynětí legislativního návrhu z požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy, včetně toho, kdo o vynětí požádal, z jakých důvodů a kdo jej udělil.

c. Jak Komise zajistila, aby byl postup pro naléhavé případy v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu

61. Podle pravidel pro zlepšování právní úpravy, je-li vyžadováno posouzení dopadů, ale je udělena výjimka, by měl být do tří měsíců od přijetí iniciativy Komisí vypracován „analytický dokument“ obsahující důkazy, na nichž je návrh založen, a odhady nákladů.^[55] Veřejná ochránkyně práv má za to, že analytické dokumenty mají v případě neexistence posouzení dopadů zajistit, aby legislativní návrhy byly předkládány s minimální úrovní transparentnosti, a informovat spolunormotvůrce a veřejnost o důkazech, na nichž jsou návrhy založeny.

62. Komise tyto analytické dokumenty připravila v souvislosti se všemi legislativními návrhy, které jsou předmětem šetření veřejné ochránkyně práv.

63. Veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatelé byli znepokojeni tím, že analytické dokumenty zveřejněné Komisí neposkytují komplexní analýzu dopadů na životní prostředí, udržitelnost a lidská práva.

64. Veřejnému ochránci práv nepřísluší posuzovat důkazy, na nichž jsou legislativní návrhy založeny, včetně podstaty analytických dokumentů vypracovaných Komisí a připojených k těmto návrhům. Je především úlohou spolunormotvůrců rozhodnout, zda od Komise obdrželi dostatečné důkazy, aby mohli učinit informované rozhodnutí o legislativních návrzích, které jim byly předloženy. Veřejná ochránkyně práv však podotýká, že v případech Omnibus a SZP se Komise opírala o informace z posouzení dopadů dokončených v souvislosti s předchozími iniciativami a roky před přijetím legislativních návrhů. V případě SZP Komise rovněž odkázala na některé studie, které stále probíhaly, a v každém případě se většina studií, z nichž vycházela, týkala spíše administrativní zátěže zemědělců než například dopadů na životní prostředí. To může vyvolat oprávněné pochybnosti o úplnosti důkazů, z nichž analýza Komise vychází. V takových případech je obzvláště důležité, aby Komise veřejnosti vysvětlila, zda a jak zůstávají výsledky předchozích posouzení dopadů v platnosti nebo byly aktualizovány a jak zajistila, aby byly zohledněny všechny relevantní důkazy. Veřejný ochránce práv v této souvislosti konstatuje, že pravidla pro zlepšování právní úpravy nijak konkrétně nepopisují, jaké informace by analytické dokumenty měly obsahovat a v jaké formě.

65. Stěžovatelé v případech SZP a migrace byli rovněž znepokojeni načasováním zveřejnění analytických dokumentů.

• V případě SZP byl analytický dokument zveřejněn více než devět měsíců po přijetí návrhu Komisí a sedm měsíců poté, co spolunormotvůrci již dotčený právní předpis přijali.
• V případě migrace byly analytické dokumenty zveřejněny čtyři a půl a pět a půl měsíce po přijetí návrhů Komisí, ale před přijetím dotčených právních předpisů.

66. Pokud je důvodem pro zveřejnění analytických dokumentů zajistit, aby v případě neexistence posouzení dopadů byly legislativní návrhy předkládány s minimální úrovní transparentnosti, a byli tak spolunormotvůrci a veřejnost informováni o důkazech, z nichž návrhy vycházejí, je zásadní, aby Komise tyto dokumenty zveřejnila včas. Pro veřejnou ochránkyni práv je obtížné zjistit, jakou úlohu by mohly hrát analytické dokumenty, pokud by byly zveřejněny několik měsíců po přijetí legislativního návrhu a dokonce i právních předpisů.

67. Zveřejňování analytických dokumentů po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v pravidlech pro zlepšování právní úpravy, nebo dokonce po přijetí právních předpisů, nemůže být řádnou správou. Aby se zabránilo tomu, že k takovým situacím v budoucnu dojde, předkládá veřejný ochránce práv níže návrh na zlepšení.

68. Pokud jde o veřejné konzultace, pravidla pro zlepšování právní úpravy ^[56] stanoví, že pro iniciativy s posouzením dopadů jsou povinné veřejné konzultace na internetu trvající nejméně dvanáct týdnů. Soubor nástrojů vysvětluje, že „[v]eřejná konzultace není vždy nutná pro politické a/nebo citlivé iniciativy, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů. V těchto případech je na uvážení [generálního ředitelství], zda je nutná veřejná konzultace. U těchto iniciativ může být „výzva k předložení faktických podkladů“ doplněna cílenými nebo specializovanými konzultacemi s konkrétními skupinami zúčastněných stran, odborníky nebo decentralizovanými agenturami EU a dalšími subjekty EU, které mohou být relevantnější pro shromáždění konkrétních technických podnětů.“[57]

69. Během šetření případů Omnibus a SZP Komise potvrdila, že vzhledem k tomu, že byly uděleny výjimky z požadavku na posouzení dopadů, nebyla Komise povinna vést plnohodnotnou veřejnou konzultaci. Samostatná odchylka proto nebyla nutná. Místo toho Komise vysvětlila, že konzultovala zúčastněné strany následujícím způsobem:

• Pokud jde o iniciativy dotčené ve věci Omnibus, Komise uvedla, že vycházela z různých činností a zdrojů, jako je „výzva k předložení důkazů“ o racionalizaci požadavků na podávání zpráv provedená v období od října do prosince 2023, hybridní akce se zúčastněnými stranami v listopadu 2024, spontánní podání zúčastněných stran a dvoudenní „kontrola skutečnosti“ a seminář na politické úrovni s vybranými zúčastněnými stranami v únoru 2025.
• Pokud jde o iniciativu dotčenou ve věci SZP, veřejná konzultace Komise byla nahrazena ad hoc konzultací čtyř hlavních zemědělských organizací.

70. Podle názoru veřejného ochránce práv je sporné, zda Komise v těchto případech vedla své „naléhavé“ rozhodování „co nejotevřeněji“, jak vyžadují Smlouvy [58].

71. Pokud jde o případ Omnibus, Komise nebyla schopna vysvětlit, jak vybrala zúčastněné strany pro akce v únoru 2025 a zajistila vyvážené zastoupení. Kromě toho mohla Komise aktivním výběrem zúčastněných stran k účasti na těchto setkáních vyloučit z účasti další potenciálně zainteresované zúčastněné strany, zejména s ohledem na to, že podle dokumentů sdílených s veřejnou ochránkyní práv byla většina pozvaných zúčastněných stran zástupci odvětví.  

72.  Mezi další činnosti zúčastněných stran, které Komise zmínila ve věci Omnibus, patřila výzva k předložení faktických podkladů od října do prosince 2023, hybridní akce v květnu a listopadu 2024 a různá stanoviska zúčastněných stran, dopisy a dvoustranná setkání. Tyto činnosti se však konkrétně netýkaly dotčených legislativních návrhů, ale obecněji odkazovaly na povinnosti týkající se zjednodušení a podávání zpráv. Ačkoli mnoho zúčastněných stran ve svých příspěvcích odkazovalo na požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, jiné si nemusely být rozsahu konzultace vědomy a nemusely být schopny vyjádřit své konkrétní obavy.

73. Pokud jde o případ SZP, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise nevysvětlila, proč nemohla ve stejném časovém rámci konzultovat více kategorií zúčastněných stran nad rámec čtyř hlavních zemědělských organizací. Veřejná ochránkyně práv zároveň není přesvědčena, že Komise měla důvod se domnívat, že jiné osoby z řad veřejnosti, například organizace na ochranu životního prostředí, nebyly „přímo dotčeny“legislativním návrhem, který by mohl mít vliv na životní prostředí.

74. Skutečnost, že Komise neusiluje o širší a vyváženější konzultaci zúčastněných stran ohledně legislativních návrhů dotčených ve věcech Omnibus a SZP, nemůže být řádnou správou.

75. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že naléhavá příprava dotčených legislativních návrhů v rámci šetření veřejné ochránkyně práv nebyla plně v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu.

76. Šetření rovněž odhalila určité nedostatky v pravidlech pro zlepšování právní úpravy jako takových. Podle těchto pravidel se buď provádí posouzení dopadů a veřejná konzultace, nebo se uděluje výjimka.

77. Jsou-li uděleny výjimky, měla by Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů neoslabila podstatu transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise plánuje zjednodušení svého rámce pro zlepšování právní úpravy v první polovině roku 2026.[59] Vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zohlednila svá zjištění v tomto šetření, včetně těchto:

78. Za prvé, Komise by měla zajistit, aby analytický dokument ^[60], který v případě „naléhavé situace“ nahrazuje posouzení dopadů, informoval spolunormotvůrce a veřejnost o skutečnostech, na nichž jsou legislativní návrhy založeny, a to včas a jakmile je legislativní návrh přijat, což odráží naléhavost této záležitosti. Pravidla pro zlepšování právní úpravy by měla rovněž stanovit minimální hmotněprávní požadavky, které by analytické dokumenty měly splňovat.

79. Za druhé by Komise měla vyjasnit, že konzultace se zúčastněnými stranami, které byly vedeny v případě, že byla udělena výjimka z požadavku na posouzení dopadů, musí být i nadále v souladu s obecnými zásadami a minimálními normami platnými pro všechny veřejné konzultace. [61] Pravidla pro zlepšování právní úpravy by proto měla poskytnout pokyny, jak mají být konzultace se zúčastněnými stranami prováděny v rámci „naléhavé situace“.

2. Soulad s evropským právním rámcem pro klima

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

80. Stěžovatelé ve věcech Omnibus a SZP tvrdili, že Komise neprovedla „posouzení souladu s klimatem“ příslušných legislativních návrhů, jak vyžaduje čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima. Pro stěžovatele je „posouzení souladu s klimatem“ povinné pro všechny politické iniciativy Komise, a to i v případě, že se Komise odchýlí od požadavku na posouzení dopadů. Stěžovatelé se obávali, že Komise v praxi provádí posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu pouze u iniciativ, k nimž je připojeno posouzení dopadů.

81. Komise uznala, že všechna posouzení dopadů by měla zahrnovat posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu. V souvislosti s šetřením ve věci Omnibus Komise objasnila, že ačkoli neexistuje žádný konkrétní formát pro zaznamenávání posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu bez posouzení dopadů, stále se provádí. Konkrétně:

• pokud jde o věc Omnibus, Komise uvedla, že provedla posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu, a odkázala v tomto ohledu na několik oddílů důvodové zprávy ke svému legislativnímu návrhu, jakož i na e-mail, který poskytla vyšetřovacímu týmu veřejného ochránce práv ke kontrole. Komise upřesnila, že vypočítala, kolik společností bude legislativním návrhem dotčeno při různých prahových hodnotách pro podávání zpráv. Tento výpočet nebyl konkrétně označen jako „posouzení souladu s klimatem“.
• pokud jde o případ SZP, Komise uvedla, že bylo provedeno posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu a analytický dokument se zabývá dopady na klima a životní prostředí. Komise však nepředložila žádný záznam o tom, že by před zveřejněním analytického dokumentu, k němuž došlo více než devět měsíců po přijetí legislativního návrhu, bylo provedeno posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu. Komise uvedla, že její posouzení dospělo k závěru, že legislativní návrh má minimální důsledky pro emise do atmosféry, což bylo později vysvětleno v analytickém dokumentu [62], což znamená, že návrh nebude mít významný dopad na cíle EU v oblasti klimatu.

Posouzení veřejného ochránce práv

82. Evropský právní rámec pro klima stanoví právně závazný cíl nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050. Orgány EU a členské státy jsou povinny přijmout nezbytná opatření na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, aby tohoto cíle dosáhly, a to s ohledem na význam podpory spravedlnosti a solidarity mezi členskými státy.

83. V čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima se stanoví, že Komise musí před přijetím „jakéhokoli návrhu opatření nebo legislativního návrhu“provést „posouzení souladu s klimatem“. Je zřejmé, že tato právní povinnost je nezávislá na tom, zda Komise provádí posouzení dopadů legislativního návrhu, či nikoli.

84. Kromě toho z čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima vyplývá, že Komise musí zahrnout „posouzení souladu s klimatem“ do každého posouzení dopadů připojeného k těmto opatřením nebo návrhům „a výsledky tohoto posouzení zveřejnit v době přijetí “. Ustanovení neupřesňuje, kam by mělo být zahrnuto posouzení soudržnosti v oblasti klimatu, pokud posouzení dopadů neexistuje. Výsledek tohoto posouzení však musí být v každém případě veřejně dostupný v okamžiku přijetí návrhu.

85. Ve věci Omnibus Komise v důvodové zprávě a v analytickém dokumentu uvedla, že legislativní návrhy nemají žádné negativní dopady na klima, avšak bez dalšího vysvětlení. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby nahlédla do jakékoli interní dokumentace týkající se posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu, neobdržela však žádné jasné záznamy. Pokud Komise v důvodové zprávě a v analytickém dokumentu odkázala na obecný výpočet společností dotčených změněnými oznamovacími povinnostmi v různých scénářích, nic nenasvědčuje tomu, že by tento výpočet byl proveden v rámci posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu. To veřejnému ochránci práv ztěžuje ověření, zda dotčené dokumenty obsahují dostatečné důkazy o tom, že je účinně prováděno posouzení souladu z hlediska klimatu.

86. V případě SZP Komise ve své důvodové zprávě a analytickém dokumentu odkázala na stručná nebo obecná prohlášení, aby prokázala, že provedla posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu. Komise veřejné ochránkyni práv neposkytla žádné interní záznamy o tom, že by před přijetím legislativního návrhu bylo účinně prováděno posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu.

87. Veřejná ochránkyně práv je znepokojena absencí jasných interních záznamů o tom, že před přijetím dotčených legislativních návrhů v případech Omnibus a SZP bylo účinně provedeno posouzení souladu s klimatem. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že Komise při přijímání příslušných legislativních návrhů jasně nezveřejnila výsledky jakéhokoli posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima. To nemůže být dobrá správa.

88. Komise by měla vydat pokyny, například ve svých pravidlech pro zlepšování právní úpravy, ohledně toho, jak by měl být proveden čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima u legislativních návrhů, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů. Komise by měla zejména vyjasnit:

• posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu by měla být prováděna u všech legislativních návrhů, včetně těch, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů, a veškerá taková posouzení by měla být interně zaznamenávána.
• v němž mají být při přijímání legislativních návrhů, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů, zveřejňována posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu a jejich výsledky.

3. Soulad s jednacím řádem Komise o meziútvarových konzultacích

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

89. Stěžovatelé ve věci Omnibus uvedli, že konzultace mezi útvary o návrhu legislativního návrhu byla ukončena do 24 hodin, počínaje pátečním večerem, přičemž lhůta skončila v sobotu večer. Stěžovatelé se obávali, že takto krátká konzultace mezi útvary by mohla narušit soudržnost navrhovaných právních předpisů EU.

90. Komise uvedla, že její jednací řád předpokládá možnost zrychlené konzultace mezi útvary.[63] V tomto případě byla v sobotu dopoledne uspořádána dodatečná technická schůzka pro útvary Komise účastnící se konzultace mezi útvary, která zajistila řádné provedení této konzultace. Komise potvrdila, že všechny konzultované útvary předložily připomínky před uplynutím lhůty.

Posouzení veřejného ochránce práv

91. Jednací řád Komise [64] stanoví nejméně deset pracovních dnů na konzultaci mezi útvary. V naléhavých případech může Komise zkrátit lhůtu pro konzultace na nejméně 48 hodin, nestanoví-li generální sekretariát jinak. Konzultace mezi útvary se obvykle provádí prostřednictvím IT nástroje „D ecide“.

92. Komise má širokou posuzovací pravomoc při stanovování své vnitřní organizace a při rozhodování o způsobech spolupráce mezi svými správními útvary. Skutečnost, že Komise stanovila zvláštní pravidla pro meziútvarové konzultace, zajišťuje, že Komise při formulování svých politických návrhů zaujímá holistický a vyvážený pohled na tuto záležitost tím, že umožňuje svým příslušným útvarům, z nichž každá nabízí své vlastní specifické odborné znalosti a znalosti o postoji svých zúčastněných stran k této záležitosti, aby k návrhu poskytly smysluplné podněty.

93. Zatímco jednací řád Komise v této souvislosti předpokládá urychlenou konzultaci mezi útvary v případě naléhavých iniciativ, a dokonce i možnost, aby generální sekretariát individuálně rozhodl o délce naléhavé konzultace mezi útvary, zásady řádné správy vyžadují, aby byla tato rozhodnutí odůvodněna a zaznamenána. Délka a načasování konzultací mezi útvary by navíc měly nejen odrážet naléhavost situace, ale také umožnit jednotlivým útvarům Komise smysluplně přispět.

94. Veřejná ochránkyně práv uznává, že mohou nastat okolnosti, které odůvodňují výrazně zkrácenou konzultaci mezi útvary. Veřejný ochránce práv však není přesvědčen, že okolnosti byly pro legislativní návrh dotčený ve věci Omnibus takové. Komise jí konkrétně neposkytla žádný záznam o důvodech mimořádné naléhavosti, na nichž bylo založeno její rozhodnutí odchýlit se od obvyklých deseti pracovních dnů v rámci standardního postupu a 48 hodin v rámci zrychleného postupu. Materiály kontrolované vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv zároveň veřejnému ochránci práv neumožňují dospět k závěru, že všechna konzultovaná generální ředitelství by mohla poskytnout smysluplné informace do 24 hodin.

95. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že zkrácením meziútvarové konzultace na méně než 24 hodin o víkendu Komise nadměrně omezila možnost svých útvarů poskytnout k danému legislativnímu návrhu smysluplné informace.

96. Řádná správa dále vyžaduje, aby Komise zajistila, aby v případě, že rozhodne, že je třeba z důvodu naléhavosti zkrátit dobu trvání konzultace mezi útvary, byla řádně zaznamenána odůvodnění tohoto rozhodnutí.

97. Na základě těchto tří šetření veřejná ochránkyně práv zjistila různé procesní nedostatky v tom, jak Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup:

• Chybějící definice a široký výklad pojmu „politická naléhavost“ v pravidlech pro zlepšování právní úpravy, což může vést k tomu, že uplatňování požadavků, které Komise uložila svým vlastním normotvorným činnostem, bude nepředvídatelné, nekonzistentní a svévolné.
• Nedostatečné odůvodnění „naléhavosti“ jejích legislativních návrhů.
• Chybějící jasné záznamy o interních rozhodnutích Komise a související odůvodnění odchylující se od požadavků jejích pravidel pro zlepšování právní úpravy.
• Opožděné zveřejňování analytických dokumentů v případech SZP a migrace.
• Nezajištění konzultace všech příslušných zúčastněných stran ohledně legislativních návrhů v případech Omnibus a SZP.
• Chybí jasné interní záznamy o posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu, které se provádí před přijetím legislativních návrhů v případech Omnibus a SZP, jakož i jasné zveřejnění výsledku posouzení, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima.
• Nesplnění povinnosti zajistit, aby její útvary mohly poskytnout smysluplné informace k legislativnímu návrhu ve věci Omnibus, a to zkrácením konzultace mezi útvary na méně než 24 hodin během víkendu a absencí jakýchkoli záznamů o odůvodnění svého rozhodnutí zahájit výrazně zkrácenou konzultaci mezi útvary.

98. K nápravě těchto nedostatků předkládá veřejná ochránkyně práv níže dvě doporučení a čtyři návrhy.

Doporučení

Na základě šetření stížností 983/2025/MAS, 2031/2024/VB a 1379/2024/MIG předkládá veřejná ochránkyně práv Evropské komisi tato doporučení:

1. Komise by měla zajistit předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že:

• definování pojmu „naléhavost“ v souvislosti se zlepšováním právní úpravy, případně v souvislosti s nadcházející revizí pravidel;
• zaznamenává veškerá interní rozhodnutí o vynětí legislativních návrhů z požadavků pravidel pro zlepšování právní úpravy, včetně toho, kdo o vynětí požádal, z jakých důvodů a kdo jej udělil;
• v důvodové zprávě připojené k legislativním návrhům jasně vysvětluje, proč je odchylka nutná.

2. Jsou-li uděleny výjimky, měla by Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu, jak vyžadují Smlouvy a judikatura soudů EU. Komise by tak mohla učinit v souvislosti s nadcházející revizí pravidel pro zlepšování právní úpravy. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu předkládá veřejná ochránkyně práv rovněž čtyři níže uvedené návrhy.

Komise a stěžovatelé budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 25. února 2026 podrobné stanovisko.

Návrhy na zlepšení

1. Komise by měla zajistit, aby analytický dokument, který v případě „naléhavé situace“ nahrazuje posouzení dopadů, včas a ihned po přijetí legislativního návrhu informoval spolunormotvůrce a veřejnost o skutečnostech, na nichž jsou legislativní návrhy založeny, a odrážel tak naléhavost této záležitosti. Pravidla pro zlepšování právní úpravy by měla stanovit minimální hmotněprávní požadavky, které by analytické dokumenty měly v tomto ohledu splňovat.

2. Komise by měla vyjasnit, že konzultace se zúčastněnými stranami vedené v případě, že byla udělena výjimka z požadavku na posouzení dopadů, musí být stále v souladu s obecnými zásadami a minimálními normami platnými pro všechny veřejné konzultace. Pravidla pro zlepšování právní úpravy by měla poskytnout pokyny, jak mají být tyto konzultace se zúčastněnými stranami prováděny v rámci „naléhavé situace“.

3. Komise by měla vydat pokyny, například ve svých pravidlech pro zlepšování právní úpravy, ohledně toho, jak by měl být proveden čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima u legislativních návrhů, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů. Komise by měla zejména vyjasnit:

• že posouzení souladu v oblasti klimatu by měla být prováděna u všech legislativních návrhů, včetně těch, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů, a že veškerá taková posouzení by měla být interně zaznamenávána;
• v němž mají být při přijímání legislativních návrhů, které nejsou doprovázeny posouzením dopadů, zveřejňována posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu a jejich výsledky.

4. Komise by měla zajistit, aby v případě, že rozhodne, že je třeba zkrátit dobu trvání konzultace mezi útvary, byla řádně zaznamenána odůvodnění tohoto rozhodnutí. Pouze ve výjimečných naléhavých situacích by doba trvání měla být kratší než 48 hodin předpokládaných ve zrychleném postupu a měly by být uvedeny odpovídající důvody.

 

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 25. listopadu 2025

 

Příloha I

Otázky vznesené stěžovateli	Věc 983/2025/MAS	Věc 1379/2024/MIK	Věc 2031/2024/VB
Soulad s pravidly pro zlepšování právní úpravy	Komise nedodržela svá pravidla pro zlepšování právní úpravy tím, že neprovedla posouzení dopadů.
Analytické dokumenty	„Analytické dokumenty“, které nahradily posouzení dopadů, neobsahovaly dostatečné důkazy, které by návrhy odůvodňovaly.
		Analytický dokument byl zveřejněn příliš pozdě.
Evropský právní rámec pro klima	Komise neprovedla „posouzení souladu s klimatem“, čímž porušila čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima.
Konzultace se zúčastněnými stranami	Konzultace ad hoc, které nahradily veřejné konzultace, upřednostňovaly některé zúčastněné strany, a proto byly nedostatečné.
Meziútvarové konzultace	Konzultace mezi útvary proběhly rychle a nebyly v souladu s jednacím řádem Komise.

 

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC

[2] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 88.

[3] Ustanovení čl. 17 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

[4] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 87.

[5] Rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Maďarsko, věc C-482/17, bod 77.

[6] Rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Maďarsko, věc C-482/17, bod 81.

[7] Ustanovení čl. 10 odst. 3 SEU a čl. 15 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

[8] Článek 1 a čl. 10 odst. 3 SEU.

[9] Čl. 11 odst. 3 SEU.

[10] Evropská komise, Pokyny pro zlepšování právní úpravy, pracovní dokument útvarů Komise SWD(2021) 305 final, k dispozici na adrese: https://commission.europa.eu/document/download/d0bbd77f-bee5-4ee5-b5c4-6110c7605476_en?filename=swd2021_305_en.pdf.

[11] Evropská komise, Better Regulation Toolbox, červenec 2023, k dispozici na adrese: https://commission.europa.eu/document/download/9c8d2189-8abd-4f29-84e9-abc843cc68e0_en?filename=BR%20toolbox%20-%20Jul%202023%20-%20FINAL.pdf.

[12] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 5.

[13] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 9.

[14] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 10.

[15] Evropská komise, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Zlepšování právní úpravy: Společně v zájmu lepší tvorby právních předpisů“, COM(2021) 219 final, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=COM:2021:219:FIN.

[16] Podle článku 295 SFEU mohou být interinstitucionální dohody „závazné“. Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů, Úř. věst. 2016, L 123, s. 1, https://eur-lex.europa.eu/eli/agree_interinstit/2016/512/oj/eng.

[17] KOM(2025) 81 v konečném znění, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:52025PC0081.

[18] Další informace viz: https://commission.europa.eu/publications/omnibus-i_en.

[19] KOM(2025) 81 v konečném znění, s. 12.

[20] COM(2023) 754 final, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:52023PC0754.

[21] COM(2023) 755 final, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:52023PC0755.

[22] COM(2024) 139 final, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52024PC0139.

[23] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/1468 ze dne 14. května 2024, kterým se mění nařízení (EU) 2021/2115 a 2021/2116, pokud jde o normy dobrého zemědělského a environmentálního stavu, režimy pro klima, životní prostředí a dobré životní podmínky zvířat, změnu strategických plánů SZP, přezkum strategických plánů SZP a výjimky z kontrol a sankcí (Úř. věst. L 2024/1468, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32024R1468).

[24] Stížnost 983/2025/MAS podala organizace ClientEarth, Notre Affaire A Tous, Clean Clothes Campaign, European Coalition for Corporate Justice, Global Witness, Transport & Environment, Antislavery International a Friends of

Země Evropa; stížnost 2031/2024/VB podaly organizace European Digital Rights (EDRi) a PICUM (Platforma pro mezinárodní spolupráci v oblasti nedokumentovaných migrantů) jménem koalice ProtectNotSurveil; stížnost 1379/2024/MIK podaly organizace ClientEarth a BirdLife Europe a Střední Asie.

[25] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“), Úř. věst. L 243, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32021R1119.

[26] Evropský právní rámec pro klima zavedl požadavek, aby Komise ověřovala soulad stávajících právních předpisů EU i nových legislativních návrhů s cíli politiky v oblasti klimatu (čl. 6 odst. 4).

[27] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/211281, https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/215919, https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/201482.

[28] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/208118, https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/215918.

[29] Čl. 10 odst. 3 SEU.

[30] Čl. 11 odst. 3 SEU.

[31] Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), 25. června 1998, články 6 až 8, k dispozici na adrese: https://unece.org/DAM/env/pp/documents/cep43e.pdf.

[32] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 3.

[33] Draghiho zpráva: Strategie pro konkurenceschopnost Evropy (část A), září 2024, k dispozici na adrese: https://commission.europa.eu/topics/eu-competitiveness/draghi-report_en.

[34] Komise odkázala na projev o stavu Unie v roce 2023, dopis Evropskému parlamentu vyjadřující záměr upřednostnit práci na tomto tématu, pracovní program Komise na rok 2024; výzvu k přijetí opatření vycházející z uzavření ministerské konference v září 2023 a rozhodnutí svolat v listopadu 2023 konferenci o globální alianci pro boj proti převaděčství migrantů, na níž předseda představil návrh.

[35] Existují dva postupy pro udělování odchylek, tj. před politickým potvrzením iniciativy k vypracování legislativního návrhu a po něm. Je to místopředseda Komise odpovědný za zlepšování právní úpravy, kdo může udělit výjimky před politickým potvrzením. V takovém případě je odchylka zaznamenána v interním systému Komise „D ecide“. Po politickém potvrzení může výjimky udělit ředitel v rámci generálního sekretariátu Komise odpovědný za „zlepšování právní úpravy“ po konzultaci s kabinetem uvedeného místopředsedy.

[36] Evropská komise, Sdělení předsedy Evropské komisi, Pracovní metody Evropské komise, Brusel, 1.12.2019, P(2019) 2, s. 9, k dispozici na adrese: https://commissioners.ec.europa.eu/document/download/0dbda7ed-b7fb-4d7e-9e62-6c8b0f54be62_en?filename=working-methods.pdf.

[37] Komise zveřejnila analytický dokument pro oba návrhy čtyři a půl a pět a půl měsíce po přijetí legislativních návrhů.

[38] Rozhodnutí ve věci 1474/2018/TE o údajných nedostatcích a předpojatosti Evropské komise při přípravě jejího politického a legislativního návrhu o omezení plastových výrobků na jedno použití, body 28–30, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/111569.

[39] Rozhodnutí ve věci 1474/2018/TE, tamtéž, bod 29.

[40] Viz poznámka pod čarou 16.

[41] Rozsudek ze dne 28. června 2005, spojené věci C-189/02 P, C-202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Dansk Rørindustri A/S v. Komise, body 209–211, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=59846&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=11937880.

[42] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 88.

[43] Článek 17 odst. 2 SEU.

[44] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C-57/16 P, bod 92.

[45] Viz například věc 1053/2023/MIK týkající se nepřijetí konečného rozhodnutí Evropskou komisí v příslušné lhůtě o dvou žádostech o přístup veřejnosti k posouzením dopadů a stanoviskům Výboru pro kontrolu regulace, pokud jde o plánovanou revizi nařízení REACH a nařízení o rtuti, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/183548.

[46] Rozsudek ze dne 28. června 2005, spojené věci C-189/02 P, C-202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Dansk Rørindustri A/S v. Komise, body 209–211, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=59846&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=11937880.

[47] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 3.

[48] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 3.

[49] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 30.

[50] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 18.

[51] Soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy, s. 10.

[52] https://commission.europa.eu/law/law-making-process/better-regulation/simplification-and-implementation/simplification_en.

[53] Soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy, s. 10.

[54] Viz článek 24 Evropského kodexu řádné správní praxe, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/publication/en/3510.

[55] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 30.

[56] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 16.

[57] Soubor nástrojů pro zlepšování právní úpravy, s. 463.

[58] Článek 1 a čl. 10 odst. 3 SEU.

[59] Podle sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, pracovní program Komise na rok 2026, COM(2025) 870 final, 21. října 2025, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:52025DC0870.

[60] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 30, uvádějí následující: „Je-li v zásadě vyžadováno posouzení dopadů, ale není to možné a je-li udělena výjimka, měl by být do tří měsíců od přijetí iniciativy vypracován analytický dokument ve formě pracovního dokumentu útvarů Komise obsahujícího důkazy, na nichž je návrh založen, a odhady nákladů.“

[61] Pokyny pro zlepšování právní úpravy, s. 14/15.

[62] Komise odkázala na s. 31 analytického dokumentu, který je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52024SC0360.

[63] Článek 60 rozhodnutí Komise 2024/3080 ze dne 4. prosince 2024, kterým se stanoví jednací řád Komise, https://eur-lex.europa.eu/eli/dec/2024/3080/oj/eng.

[64] Tamtéž, článek 59.