Toto šetření z vlastního podnětu vychází ze stížnosti, kterou podalo sdružení arménských nevládních organizací nazvané Liga na ochranu občanů (CPL). Týká se rozhodnutí delegace Evropské unie v Arménii neuzavřít grantovou smlouvu s CPL poté, co delegace zjistila chybu ve svém původním posouzení žádosti o CPL. Společnost CPL tvrdila, že rozhodnutí delegace nebylo podloženo řádnými důvody.

V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv Evropská komise uznala, že opatření přijatá původně delegací, jakmile zjistila, že v procesu hodnocení došlo k chybě, nebyla vhodná. Komise však rovněž prokázala, že zjištěná chyba vyžaduje, aby hodnocení žádosti společnosti CPL bylo přepracováno, a delegace tudíž nebyla schopna uzavřít grantovou smlouvu se společností CPL.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal toho, že Evropská komise neposkytla řádné odpovědi stěžovateli, který si stěžoval na problém státní podpory v Německu. Stěžovatel zastával názor, že Německo porušuje pravidla EU pro státní podporu kvůli svému novému režimu financování veřejnoprávního vysílání. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že vzhledem k tomu, že Komise nakonec poskytla odpovídající odpověď, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.  

Případ se týkal zamítnutí ze strany Komise a návrhu na zpětné získání některých nákladů souvisejících se subdodavatelskými činnostmi v rámci grantové dohody 6. RP. Na základě šetření veřejného ochránce práv se Komise rozhodla nepokračovat ve vymáhání nákladů v celkové výši téměř 87 000 EUR. Komise vysvětlila, že se rozhodla změnit své původní rozhodnutí na základě toho, že stěžovatel jednal v dobré víře a v souladu s doporučením, které sama Komise poskytla.

Veřejná ochránkyně práv toto nové rozhodnutí uvítala; shledala však, že je nešťastné, že stěžovatel měl již několik let vyhlídku na významné zpětné získání finančních prostředků, které se nad ním vznášely.

Případ se týkal údajného střetu zájmů členů pracovní skupiny Komise pověřené přezkoumáním vědeckých poznatků o účincích elektromagnetických polí na zdraví. Ve stížnosti veřejnému ochránci práv se uvádělo, že Komise řádně nezkoumala, zda se vědci v pracovní skupině nedopustili střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. Byla spokojena s tím, že Komise záležitost řádně přezkoumala a že vědci nemají žádné protichůdné zájmy. Nedošlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že postupy Komise by bylo možné zlepšit, a předložila několik návrhů na zlepšení.

Věc se týkala výběrového řízení na místo vedoucího odboru IKT v Agentuře pro evropský globální navigační systém. Stěžovatel tvrdil, že agentura neposoudila jeho žádost spravedlivě, a tvrdil, že agentura by měla své rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti revidovat.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a požádala agenturu, aby objasnila řadu procesních záležitostí. Na základě odpovědi agentury a její vlastní analýzy nezjistila veřejná ochránkyně práv ve výběrovém řízení žádnou zjevnou chybu. Případ byl proto uzavřen zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stížnost, kterou podala nevládní organizace Access Info Europe, se týká údajně neoprávněného odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti plný přístup k hodnotícím dokumentům týkajícím se procesu zadávání veřejných zakázek na "Rehabilitaci a rozšíření čistírny odpadních vod Subotica" (Srbsko). Zpřístupnění dokumentů bylo odmítnuto na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) (ochrana osobních údajů), čl. 4 odst. 2 (ochrana obchodních zájmů) a čl. 4 odst. 3 (ochrana rozhodovacího procesu) nařízení č. 1049/2001. Stěžovatel se domníval, že by mu měl být poskytnut plný přístup k hodnotícím dokumentům.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že v jednání Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.  Navrhuje však, aby Komise před jejich jmenováním systematicky získávala souhlas členů hodnotícího výboru v zadávacích řízeních se zveřejněním jejich jmen. Zveřejnění jejich jmen na konci hodnotícího procesu by mělo být považováno za podmínku jmenování do takového výboru.

Věc se týkala odmítnutí Komise zveřejnit jména zaměstnanců, kteří pracovali na šetření Komise týkajícím se státní podpory. V průběhu šetření získal veřejný ochránce práv stanoviska Komise, stěžovatele a evropského inspektora ochrany údajů.

Otázka, zda bylo odmítnutí zveřejnění jmen správné, závisela na článku 8 nařízení č. 45/2001 o ochraně údajů. Podle tohoto ustanovení musí osoba, která žádá o zpřístupnění, nejprve prokázat nezbytnost zpřístupnění jmen této osobě. Je-li toto kritérium splněno, musí orgán veřejné moci ještě ověřit, zda by zveřejněním jejich jmen byly dotčeny oprávněné zájmy zaměstnanců, a pokud ano, zda byly tyto oprávněné zájmy důležitější než nezbytnost uváděná osobou, která žádá o zveřejnění jmen.  

I když měl veřejný ochránce práv za to, že Komise by neměla uplatňovat článek 8 restriktivně, pokud jde o jména zaměstnanců, konstatoval, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když odmítla zveřejnit jména dotčených zaměstnanců.

Věc se týkala rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) neumožnit stěžovateli podat druhou přihlášku v rámci výzvy k vyjádření zájmu, která neobsahovala žádnou konkrétní lhůtu pro podání přihlášek. Stěžovatel se pokusil podat druhou přihlášku poté, co nesložil zkoušku spojenou s jeho původní přihláškou v rámci téhož výběrového řízení. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO neposkytl odpovídající odpovědi na jeho dopisy týkající se i) právního základu pro neumožnění uchazečům znovu se přihlásit do výběrových řízení bez konkrétních konečných termínů; a ii) podmínky, včetně chování zaměstnanců, v testovacím středisku ve Španělsku.

Úřad EPSO ve své odpovědi odkázal na podmínky stanovené ve výzvě k vyjádření zájmu jako na právní základ pro své činnosti. Vysvětlila rovněž, že záležitost týkající se chování zaměstnanců testovacího centra prošetřila.

Veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení úřadu EPSO přiměřeným a přiměřeným, a proto byl případ uzavřen.

Případ se týkal údajného neposkytnutí náležitého vysvětlení ze strany Rady stěžovateli, proč může trvat až jeden rok, než se znění směrnice opraví, jsou-li jakékoli změny považovány za nezbytné. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Rada poskytla rozsáhlou a přiměřenou odpověď. Stěžovatel se rovněž zdál být s poskytnutým vysvětlením spokojen. Případ byl tedy uzavřen tak, jak byl vyřešen.

Věc se týkala údajného nedodržení pravidel výběrového řízení Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO).

Veřejná ochránkyně práv požádala úřad EPSO, aby se zabýval obavami stěžovatelky jako prvním krokem jejího šetření. Tyto obavy souvisely s údajným poskytnutím chybných informací o testech v rámci výběrového řízení a s podstatnou chybou v dopisech, v nichž byla stěžovatelka informována o výsledcích svých testů. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že následná odpověď úřadu EPSO poskytla komplexní a přiměřené vysvětlení, pokud jde o otázky vznesené stěžovatelem, a že nic nenasvědčuje tomu, že by nebyla v souladu s pravidly upravujícími dané výběrové řízení. Případ proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc se týkala výběrového řízení na smluvní zaměstnance pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) v roce 2013. Uchazeči v těchto výběrových řízeních musí nejprve splňovat určitá kritéria způsobilosti. Uchazeči, kteří splňují tato kritéria způsobilosti, jsou poté hodnoceni na základě výběrových kritérií. Nejlepší kandidáti jsou pak zařazeni na rezervní seznam.

Stěžovatel splnil kritéria způsobilosti, která zahrnovala nutnost mít buď doktorský diplom, nebo alespoň pětiletou odbornou praxi výzkumného pracovníka. Z výběrového řízení byl však vyloučen poté, co byla jeho přihláška na základě výběrových kritérií porovnána s ostatními uchazeči. Poté si stěžoval, že výběrová kritéria zvýhodňovala uchazeče s doktorským diplomem, zatímco výzva k vyjádření zájmu znamenala, že doktorský diplom bude považován za rovnocenný pětileté odborné praxi.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Kritéria způsobilosti stanoví minimální prahovou hodnotu, kterou musí splňovat všichni uchazeči. Kritéria výběru pak slouží k tomu, aby výběrová komise mohla určit nejlepší uchazeče ze způsobilých uchazečů. Je zjevně na uvážení orgánu, aby rozhodl, která výběrová kritéria použije, pokud nejsou zjevně nevhodná. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že výběr kritérií výběru byl v tomto případě naprosto přiměřený. Pokud jde o argument stěžovatele, že výběr nebyl transparentní, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že výběrová kritéria byla ve výzvě jasně stanovena.