Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel se ucházel o místo vedoucího odboru IKT [1] v Agentuře pro evropský globální navigační družicový systém (GSA). Dne 28. ledna 2016 byl stěžovatel informován, že jeho přihláška byla ve fázi hodnocení výběrového řízení vyřazena [2]. Dne 2. února 2016 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 [3] služebního řádu. Ve své odpovědi ze dne 3. května 2016 agentura vysvětlila, proč byla žádost stěžovatele zamítnuta. Uvedl rovněž, že výběrová komise v návaznosti na jeho stížnost podle čl. 90 odst. 2 přezkoumala hodnocení jeho přihlášky a potvrdila jeho původní posouzení.

2. Stěžovatel, který nebyl s odpovědí agentury spokojen, podal dne 5. května 2016 tuto stížnost veřejné ochránkyni práv.

Šetření

3. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a zjistila následující tvrzení a související tvrzení [4]:

Agentura neposoudila žádost stěžovatele spravedlivě. Měla by znovu posoudit přihlášku stěžovatele a odpovídajícím způsobem revidovat výsledky výběrového řízení.

4. Dne 29. června 2016 se veřejná ochránkyně práv obrátila na agenturu, která odpověděla dne 27. září 2016. Stěžovatel, ačkoli k tomu byl vyzván, nepředložil k odpovědi agentury žádné připomínky [5]. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení, že agentura neposoudila žádost stěžovatele spravedlivě a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

5. Stěžovatel tvrdil, že jeho kvalifikace byla podhodnocena, pokud jde o kritéria týkající se zkušeností souvisejících s úkoly a povinnostmi popsanými v oznámení o volném pracovním místě, zkušeností v oblasti služeb IKT orgánů EU nebo veřejné správy a motivace uchazeče.

6. Ve své odpovědi na stížnost stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 agentura stěžovatele informovala, že vzhledem k tomu, že jeho žádost byla způsobilá, byla posouzena na základě kritérií uvedených v oddíle B oznámení o volném pracovním místě. Uvedla hodnotící kritéria, podle nichž byla žádost stěžovatele posuzována, a body, které podle jednotlivých kritérií získal [6]. Dále informovala stěžovatele o jeho celkovém bodovém hodnocení (63/100) a o minimální známce, kterou výběrová komise stanovila pro uchazeče, kteří mají být pozváni k pohovoru (72/100).

7. Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se agentura zabývala dvěma konkrétními otázkami, které veřejná ochránkyně práv vznesla při zahájení šetření. Pokud jde o první otázku veřejného ochránce práv týkající se výběru kritérií, podle nichž byla žádost stěžovatele hodnocena [7], agentura uvedla, že výběrová komise se v počáteční fázi výběrového řízení rozhodla nehodnotit uchazeče podle všech kritérií uvedených v oddíle 3B oznámení o volném pracovním místě [8]. Kromě toho poukázala na to, že ne všechna kritéria uvedená v bodě 3B oznámení o volném pracovním místě mohla být posouzena v první fázi, protože některá z nich, jako například vynikající znalost psané i mluvené angličtiny, nemohla být posouzena pouze na základě dokumentů.

8. Pokud jde o druhou otázku veřejného ochránce práv týkající se toho, jak výběrová komise definovala „veřejnou správu“ s odkazem na kritérium týkající se zkušeností se službami IKT orgánů EU nebo veřejné správy, agentura uvedla, že výběrová komise chápala zkušenosti s veřejnou správou jako zkušenosti v rámci orgánu, který vykonává veřejnou moc [9]. Zkušenosti stěžovatele v České národní knihovně, Akademii věd České republiky a Geofyzikálním ústavu Československé akademie věd podle agentury toto kritérium nesplňovaly.

Posouzení veřejného ochránce práv

9. Judikatura stanoví, že rozhodnutí výběrových komisí podléhají přezkumu pouze tehdy, jsou-li postižena zjevně nesprávným posouzením [10]. V této souvislosti úlohou veřejného ochránce práv není nahradit posouzení výběrové komise svým vlastním posouzením, ale ověřit, zda výběrová komise tím, že přijala rozhodnutí, dodržela příslušné procesní požadavky a nedopustila se zjevně nesprávného posouzení. Po analýze informací obsažených ve spisu a odpovědi agentury dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že pokud jde o rozhodnutí výběrové komise, nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

10. Za prvé agentura vysvětlila, že v souladu s judikaturou se výběrová komise rozhodla neposuzovat všechna výběrová kritéria uvedená v oznámení o volném pracovním místě v počáteční fázi výběru [11]. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že kvalifikace stěžovatele byla posouzena na základě všech „základních kritérií kvalifikace a praxe“, ale kritéria „vynikající znalosti angličtiny“. Podle agentury se výběrová komise rozhodla toto kritérium posoudit později, protože nemohlo být posouzeno pouze na základě dokumentů. Tento přístup je přiměřený a je v souladu s příslušnou judikaturou.

11. Zadruhé vysvětlení agentury, proč nepovažovala předchozí zkušenosti stěžovatele za vyhovující kritériu týkajícímu se „zkušenosti se službami IKT orgánů EU nebo veřejné správy“, je přiměřené a vychází z judikatury. Zkušenost ve veřejné správě byla chápána jako zkušenost v rámci orgánu, který vykonává veřejnou moc, což je pojem, který zahrnuje „výkon rozhodovací pravomoci, která jde nad rámec obecného práva a má formu schopnosti jednat nezávisle na vůli jiných právních subjektů, nebo dokonce v rozporu s ní. Podle judikatury Soudního dvora se veřejná moc projevuje zejména při výkonu donucovacích pravomocí (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 1998, Komise v. Španělsko, C‐114/97, Recueil, s. I‐6717, bod 37)[12].

12. Konečně je třeba zdůraznit, že výběrové komise mají širokou posuzovací pravomoc při posuzování kvalifikací souvisejících s diplomy a předchozími pracovními zkušenostmi uchazečů a jejich významu pro volné pracovní místo za předpokladu, že nepřekročí meze stanovené v oznámení [13]. Tato široká posuzovací pravomoc se vztahuje na výběr kritérií výběru, která jsou definována na základě dovedností požadovaných pro obsazované pracovní místo a zájmu služby [14]. S ohledem na tento přístup stěžovatel nepředložil konkrétní důkazy o tom, že výběrová komise nedodržela procesní a hodnotící rámec stanovený v oznámení o volném pracovním místě [15] Kromě toho osobní přesvědčení uchazeče nemůže nahradit posouzení výběrové komise a nepředstavuje nevyvratitelný důkaz zjevného pochybení výběrové komise [16]. Proto neexistují okolnosti, které by podpořily názor stěžovatele, že jeho dřívější zkušenosti a motivace byly podhodnoceny [17].

13. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že v chování agentury nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem [18]:

V chování agentury nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Agentura pro evropský globální navigační družicový systém budou o tomto rozhodnutí informováni.

Marta Hirschová-Ziembińská

Oddělení 1 – Dotazy a informační a komunikační technologie

Štrasburk, 27. ledna 2017

[1] Referenční číslo volného pracovního místa: GSA/2015/700 https://www.gsa.europa.eu/sites/default/files/jobs/GSA_2015_700_VN_Head_of_ICT.pdf

[2] Výběrové řízení se skládalo ze tří fází: i) kontrola způsobilosti; ii) hodnocení způsobilých žádostí podle předem stanovených výběrových kritérií; a iii) pohovory, písemné testy a případně testy v hodnotícím centru uchazečů zařazených do užšího výběru za účelem sestavení rezervního seznamu.

[3] Služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, článek 90 2. „Každá osoba, na kterou se vztahuje tento služební řád, může podat orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, a to buď v případě, že uvedený orgán přijal rozhodnutí, nebo v případě, že nepřijal opatření stanovené služebním řádem. Stížnost musí být podána do tří měsíců. Lhůta začíná běžet: dnem zveřejnění aktu, jedná-li se o opatření obecné povahy; dnem oznámení rozhodnutí dotčené osobě, avšak v žádném případě ne později než dnem, kdy tato osoba toto oznámení obdržela, pokud se opatření dotýká konkrétní osoby; pokud však akt, který se dotýká určité osoby, může nepříznivě ovlivnit jinou osobu, počíná lhůta ve vztahu k této jiné osobě běžet dnem, kdy tato osoba obdrží oznámení o tomto aktu, avšak v žádném případě ne později než dnem zveřejnění; dnem uplynutí lhůty pro odpověď, pokud se stížnost týká implicitního rozhodnutí o zamítnutí žádosti podle odstavce 1. Orgán oznámí dotčené osobě své odůvodněné rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne podání stížnosti. Neobdrží-li žadatel po uplynutí této lhůty odpověď na stížnost, má se za to, že se jedná o implicitní rozhodnutí o jejím zamítnutí, proti němuž lze podat opravný prostředek podle článku 91 [...].“

[4] Stěžovatel vznesl další dvě tvrzení: i) Agentura odpověděla na odvolání stěžovatele v okamžiku, který by de facto zbavil jeho odvolání smyslu, a ii) Agentura pravidelně diskriminovala české kandidáty. Tato tvrzení byla považována za nepřípustná, protože je stěžovatel ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 agentuře nevznesl. Podle statutu veřejného ochránce práv „Stížnost musí být podána do dvou let ode dne [....] a musí jí předcházet vhodné administrativní kroky vůči dotčeným orgánům“(čl. 2 odst. 4).

[5] Stěžovatel byl vyzván, aby předložil své připomínky dne 7. listopadu 2016.

[6] Vysokoškolské vzdělání v oboru informatika, informatika, matematika, inženýrství nebo v jiném

Věda relevantní pro danou práci: 8/10; Prokázaná praxe související s úkoly a povinnostmi popsanými v oddíle „Úkoly a povinnosti“: 10/20; prokázané zkušenosti s řízením projektů IKT (např. Prince 2, PMBOK, PM2) a s řízením služeb IKT (např. ITIL): 10/10; Prokázané zkušenosti s návrhem a provozem systémů IKT zpracovávajících utajované informace: 3/10; Zkušenosti s řízením týmu: 15/15; Držet, mít nebo být schopen získat bezpečnostní prověrku na úrovni SECRET UE: 3/5; Zkušenosti se službami IKT v orgánech EU nebo ve veřejné správě: 1/10; Formální certifikace v oblasti projektového řízení, řízení služeb, bezpečnosti informací a informačních a komunikačních technologií: 7/10; Motivace: 6/10.

[7] Veřejný ochránce práv požádal agenturu, aby nejprve objasnila, proč kritéria výběru vii (vynikající znalost psané i mluvené angličtiny), ix (zkušenosti z prostředí certifikovaného podle normy ISO 9001 a dobré znalosti v oblasti řízení bezpečnosti informací, např. ISO 27001); a xi (předchozí pracovní zkušenosti v roli správce systému nebo vývojáře softwaru) nebyly zahrnuty do seznamu hodnotících kritérií, podle nichž byla žádost stěžovatele posuzována.

[8] Na podporu svého názoru agentura odkázala na ustálenou judikaturu týkající se zaprvé široké posuzovací pravomoci výběrových komisí při rozhodování o pravidlech a podmínkách, za nichž je výběrové řízení organizováno a vedeno (rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 24. dubna 2013, CB v. Komise, věc F-73/11, ECLI:EU:F:2013:50, bod 81), a zadruhé posuzovací pravomoci výběrových komisí neposuzovat všechna kritéria uvedená v oznámení o volném pracovním místě ve všech fázích výběrového řízení (rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 8. července 2010, Wybranowski v. Komise, věc F-17/08, ECLI:EU:F:2010:83, bod 67).

[9] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgické království, C-47/08, ECLI: EU:C:2011: 334.

[10] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. května 2005, de Stefano v. Komise, T-25/03, ECLI:EU:T:2005:168, bod 34; Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. února 1999, Mertens v. Komise, T-244/97, ECLI:EU:T:1999:27, bod 44.

[11] Kritéria výběru byla rozdělena do tří podkategorií: i) základní kvalifikace a zkušenosti (sedm kritérií); ii) výhodná kvalifikace a zkušenosti (čtyři kritéria); a iii) behaviorální kompetence (šest kritérií).

[12] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. května 201, Komise v. Belgie, věc C-47/08, ECLI:EU:C:2011:334, bod 40.

[13] Rozsudek Tribunálu ze dne 22. února 2002, Pujals Gomis v. Komise, T-332/01, ECLI:EU:T:2002:289, body 39–41; Rozsudek Tribunálu ze dne 11. února 1999, Mertens v. Komise, T-244/97, ECLI:EU:T:1999:27, bod 44; Rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2005, De Stefano v. Komise, T-25/03, ECLI:EU:T:2005:168, bod 34; Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. února 1986, Vlachou v. Účetní dvůr, C-143/84, ECLI:EU:C:1985:475, bod 16.

[14] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. října 1990, Gallone v. Rada, věc T-132/89, ECLI:EU:T:1990:60; Věc Ibarra Gil v. Komise, T-207/95, ECLI:EU:T:1997:12, bod 66

[15] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. března 2002, Bal v. Komise, T-139/00, ECLI:EU:T:2002:65, bod 35; Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. července 2006, Tas v. Komise, F- 12/05, ECLI:EU:F:2006:68, bod 43. Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. dubna 1997, Fernandes Leite Mateus v. Rada, věc T-80/96, ECLI:EU:T:1997:57, bod 27; Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T-24/01, ECLI:EU:T:2003:52, bod 47.

[16] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. července 1993, Camara Alloisio a další v. Komise, spojené věci T-17/90, T-28/91 a T-17/92, ECLI:EU:T:1993:69, bod 90; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. prosince 1994, Michaël-Chiou v. Komise, věc T-46/93, ECLI:EU:T:1994:285, bod 50; Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2003, Serena Angioli v. Komise, věc T-53/00, ECLI:EU:T:2003:12, bod 94.

[17] V kritériu „prokázané zkušenosti týkající se úkolů a povinností popsaných v oddíle „Úkoly a povinnosti“ získal stěžovatel 10/20 bodů a v motivačním kritériu 6/10 bodů.

[18] Informace o přezkumném řízení jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu/en/resources/otherdocument.faces/en/70669/html.bookmark