Rozhodnutí

evropského veřejného ochránce práv, kterým se uzavírá šetření stížnosti 1830/2014/DK týkající se údajného nedohlížení Evropské komise na finanční řízení grantové dohody

Případ se týkal údajného selhání Evropské komise při dohledu nad grantovou dohodou. Stěžovatel byl příjemcem podle grantové dohody. Koordinátorem příjemců ve všech jednáních s Komisí byl spolupříjemce. Koordinátor vyhlásil úpadek a nezaplatil ostatním příjemcům částky, které mu Komise vyplatila. Kromě toho Komise informovala ostatní příjemce, že je oprávněna získat od nich zpět veškeré pohledávky vůči Komisi. Stěžovatel tvrdil, že Komise řádně nedohlížela na finanční řízení grantové dohody.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Komise neporušila žádnou povinnost koordinátora sledovat. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stížnost se týkala údajného selhání Evropské komise při dohledu nad finančním řízením grantové dohody.
2. Stěžovatel, investiční a poradenská společnost, byl jedním z deseti příjemců grantu poskytnutého Komisí na projekt v rámci programu pro konkurenceschopnost a inovace. Projekt byl zahájen 1. září 2009 a trval 36 měsíců až do srpna 2012. Jak je v takových případech běžné, grantová dohoda stanovila, že jeden z příjemců by měl ve vztahu ke Komisi jednat jako „koordinátor“. Úloha koordinátora zahrnuje přijímání grantových plateb od Komise a jejich předávání spolupříjemcům na základě jejich dohodnutých vstupů a nákladů.
3. V říjnu 2013, více než rok po dokončení projektu, informovala Komise stěžovatele a ostatní příjemce, že nedávno zjistila, že na koordinátora byl vyhlášen konkurs. Uvedla, že v závislosti na výsledku konkurzního řízení si vyhrazuje právo vymáhat veškeré pohledávky, které jí dluží koordinátor, od ostatních příjemců. Toto prohlášení vycházelo z toho, že se Komise domnívala, že koordinátor obdržel od Komise více plateb, než bylo splatných. Rovněž se ukázalo, že koordinátor nepřenesl platby obdržené od Komise na příjemce (včetně stěžovatele).
4. Jako základ pro svou případnou pohledávku vůči příjemcům Komise odkázala na ustanovení grantové dohody nazvané „ustanovení o finanční odpovědnosti“. Doložka stanoví, že příjemci nesou společnou odpovědnost za veškeré dluhy vůči Komisi. Komise dodala, že zpětné získání prostředků od každého příjemce bude omezeno na hodnotu příspěvku, na který měl každý příjemce od Komise nárok.
5. Dne 5. listopadu 2013 stěžovatel požádal Komisi, aby mu poskytla veškeré informace týkající se plateb, které koordinátorovi provedla, jakož i veškerou další související dokumentaci.
6. V prosinci 2013 informovala Komise stížnost o všech platbách provedených ve prospěch koordinátora za celé konsorcium a o částkách, na nichž se dohodla, že by je měl koordinátor vyplatit stěžovateli za každé vykazované období.
7. Stěžovatel spolu s ostatními příjemci pak Komisi sdělil své obavy, pokud jde o úpadek koordinátora a jejich společnou odpovědnost. Příjemci uvedli, že si nejsou vědomi toho, že koordinátor kromě předběžného financování obdržel od Komise platby. Rovněž uvedli, že jim koordinátor převedl pouze malý zlomek částek, které jim měly být vyplaceny. Podle jejich názoru koordinátor nejednal v souladu se svými povinnostmi stanovenými v grantové dohodě, a proto by měl nést odpovědnost pouze on sám. Kromě toho by splacení dluhu požadovaného Komisí ve skutečnosti znamenalo „vrácení“ peněz Komisi, které stěžovatel od koordinátora nikdy neobdržel.
8. Komise odpověděla, že je třeba počkat na výsledek insolvenčního řízení koordinátora, než bude určen rozsah zpětného získávání plateb, na které neexistuje žádný nárok.
9. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a v říjnu 2014 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.
10. Šetření
11. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření následujících tvrzení a tvrzení.1) Komise řádně neodpověděla na žádost stěžovatele ´s o informace ze dne 5. listopadu 2013.1) Komise by měla stěžovateli poskytnout všechny informace požadované v dopise ze dne 5. listopadu 2013.
12. 2) Komise by měla stěžovateli zaplatit částku 81 523,27 EUR, což je nesplacená částka podle grantové dohody.
13. 2) Komise řádně nedohlížela na finanční řízení grantové dohody.
    Pohledávky:
14. Tvrzení:
15. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanoviska Komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na ni. Veřejná ochránkyně práv si následně od Komise vyžádala a obdržela další konkrétní informace, jakož i připomínky stěžovatele k nim. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil všechny argumenty a názory předložené stranami.

Údajné neposkytnutí řádné odpovědi Komisí na žádost o informace

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

1. Podle stěžovatele jí Komise neposkytla všechny informace, které si vyžádala ve svém dopise ze dne 5. listopadu 2013. Komise tvrdila, že poskytla informace požadované žadatelem a že v průběhu tohoto šetření znovu poskytla úplnější informace.

Posouzení veřejného ochránce práv

1. Veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise nyní stěžovateli poskytla dostatečné informace. Je možné, že informace poskytnuté před šetřením mohly být rozsáhlejší. S ohledem na informace poskytnuté v průběhu šetření je však třeba mít za to, že stěžovatel obdržel dostatečné informace.
2. Stěžovatel nesouhlasí s názorem Komise na podstatu věci. To se však liší od otázky, zda Komise poskytla dostatečné informace.
3. Veřejná ochránkyně práv je proto přesvědčena, že informace poskytnuté Komisí umožnily stěžovateli plně pochopit postoj Komise, jakož i důvody, na nichž je tento postoj založen.
4. Neexistují tedy žádné důvody pro další prošetření tohoto tvrzení.

Údajné selhání Komise při řádném dohledu nad finančním řízením projektu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

1. Podle stěžovatele Komise nezajistila finanční dohled nad řízením grantové dohody. Hlavní podstatou jejích argumentů je, že Komise má povinnost chránit nejen finanční zájmy Unie, ale také zájmy příjemců, zejména pokud je zohledněna doložka o finanční odpovědnosti.
2.  
3. Podle grantové dohody nemohli příjemci komunikovat přímo s Komisí, ale pouze prostřednictvím koordinátora. Podle stěžovatele to příjemcům zabránilo v tom, aby byli odpovídajícím způsobem informováni o finančním řízení projektu. V situaci takové „informační asymetrie“ bylo na Komisi, aby sledovala finanční řízení projektu. Komise tak měla povinnost v zájmu příjemců ověřit, zda koordinátor skutečně převedl obdržené finanční prostředky příjemcům. Opatření Komise ukázala, že zanedbala svou povinnost.
4.  
5. Komise uvedla, že v tomto ohledu neporušila žádnou povinnost. Za jmenování koordinátora odpovídají příjemci. Komise nemůže nést odpovědnost za činnost koordinátora ani za informace, které koordinátor příjemcům poskytl. Vzhledem k tomu, že příjemci nevyjádřili obavy ani si nestěžovali na rozdělení plateb koordinátorem v průběhu projektu, vycházela Komise z informací, které koordinátor Komisi předložil a které potvrzovaly, že k rozdělení plateb došlo.
6. Komise rovněž uvedla, že nepožádala koordinátora, aby jí poskytl přesná data převodů, které provedla ve prospěch příjemců, neboť grantová dohoda nevyžadovala, aby Komise ověřovala, zda koordinátor platby příjemcům skutečně převedl. Stěžovatel měl vědět, kdy očekávat platby od koordinátora, a měl koordinátora kontaktovat přímo v případě, že došlo ke zpoždění při předávání plateb. Jakmile se Komise dozvěděla o úpadku koordinátora, informovala příjemce, včetně stěžovatele.

Posouzení veřejného ochránce práv

21. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že toto šetření se netýká otázky, zda by Komise měla nebo bude vymáhat dlužné částky od příjemců v případě, že tyto částky nemůže získat zpět od koordinátora. Toto šetření se týká pouze otázky, zda Komise nesplnila svou povinnost sledovat finanční řízení projektu. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že odkazy Komise v jejím dopise příjemcům na její právo získat od nich zpět peníze v případě, že je nemůže získat zpět od koordinátora, jsou standardním prohlášením v těchto dopisech, které slouží k upozornění příjemců, pokud jde o právní možnost, kterou má Komise k dispozici. Skutečnost, že taková právní možnost existuje, neznamená, že Komise tuto možnost v daném případě využije nebo že by ji měla využít. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že finanční nařízení ponechává Komisi možnost prominout dluh za přísných podmínek [1].

22. Pokud jde o tvrzení, že Komise řádně nemonitorovala finanční řízení projektu, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že v tomto případě Komise neselhala při plnění svých povinností, a to ani obecně, ani ve vztahu k příjemcům, včetně stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že je ve skutečnosti také odpovědností příjemců sledovat práci koordinátora během projektu. Příjemci musí ve svém vlastním zájmu sledovat koordinátora s cílem zajistit, aby obdrželi splatné platby během projektu a na jeho konci.

23. V projednávaném případě byl projekt ukončen v srpnu 2012. V říjnu 2013 Komise zjistila, že koordinátor vyhlásil úpadek. Příjemci však nikdy Komisi neinformovali o tom, že jim nebyla vyplacena, a to navzdory skutečnosti, že grantová dohoda stanovila, kdy byly platby splatné během projektu i na jeho konci.

1. Pokud jde o význam ustanovení o finanční odpovědnosti v grantové dohodě, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že jeho samotným účelem je vytvořit silnou pobídku pro všechny příjemce, aby sledovali opatření svých spolupříjemců, a zejména opatření koordinátora.

25. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise ve skutečnosti monitoruje projekty po jejich dokončení prostřednictvím auditů. Jedná se o standardní a efektivní administrativní postup. Lze namítnout, že Komise by měla v rámci obecné praxe provádět audity v době, kdy projekty probíhají (aby zjistila případné problémy, které se vyskytly). Veřejná ochránkyně práv je toho názoru, že takový postup by nebyl proveditelný. Pokud by se obecně uplatňoval, znamenalo by to obrovskou administrativní zátěž pro Komisi i pro příjemce, kteří by museli Komisi podávat zprávy v průběhu provádění projektu. Pokud by v tomto konkrétním případě příjemci Komisi informovali, že jim koordinátor nevyplácí platby, mohla Komise podniknout okamžité kroky k jejich prošetření. Komise však o tom nebyla informována.

26. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že jakmile se Komise dozvěděla o úpadku koordinátora, informovala příjemce, včetně stěžovatele. Neexistují proto žádné důvody pro závěr, že Komise nepřijala opatření, která by mohla stěžovateli zabránit v tom, aby utrpěl finanční újmu, která mu byla zjevně způsobena koordinátorem.

27. Veřejná ochránkyně práv proto konstatuje, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Štrasburk, 31. října 2016

[1] Vzdání se práva je možné ve třech situacích, a to:

a) pokud by očekávané náklady na zpětné získání překročily částku, která má být získána zpět, a vzdání se nároku by nepoškodilo pověst Unie;

b) pokud pohledávku nelze vymáhat s ohledem na její stáří nebo platební neschopnost dlužníka;

c) pokud navrácení není v souladu se zásadou proporcionality.