Šetření veřejné ochránkyně práv Anjinho zjistila nesprávný úřední postup, pokud jde o to, jak Evropská komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k textové zprávě zaslané francouzským prezidentem předsedovi Evropské komise týkající se obchodní dohody mezi EU a Mercosurem.

V odpovědi na žádost o přístup, kterou podal novinář, Komise uvedla, že zpráva byla automaticky vymazána z důvodu aktivace funkce „zmizení zpráv“ v telefonu předsedy.

Při zkoumání způsobu, jakým Komise tuto záležitost řešila na základě stížnosti novináře, nebyla veřejná ochránkyně práv při šetření schopna zjistit, zda byla textová zpráva před podáním žádosti o přístup veřejnosti nebo po něm vymazána.

Rovněž nebylo možné určit, zda Komise hledala text v době, kdy obdržela žádost, nebo zda tak učinila až o rok později, když na žádost odpověděla. Veřejná ochránkyně práv uvedla, že skutečnost, že tyto příslušné lhůty nelze stanovit, je sama o sobě problémem.

Z informací získaných během šetření však vyplynulo, že kabinet předsedy Komise (osobní kancelář) nevyřizoval žádost o přístup po dobu 15 měsíců.

V zájmu řešení otázek, které vyvstaly při vyřizování této žádosti ze strany Komise, doporučila veřejná ochránkyně práv Komisi, aby přezkoumala a zlepšila způsob, jakým vyřizuje žádosti o přístup veřejnosti, pokud se jedná o kabinet předsedy nebo kteréhokoli komisaře. Pokrok těchto žádostí by měl být rovněž aktivně a pečlivě sledován, aby se zabránilo zpožděním.

Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Komisi, aby po přiměřenou dobu uchovávala veškeré textové zprávy mezi hlavami států nebo předsedy vlád a komisaři a mezi ministry a komisaři, a umožnila tak veřejnou kontrolu prostřednictvím žádostí o přístup.

Kromě toho by Komise měla zajistit, aby po obdržení žádosti o přístup k dokumentům byl dotyčný dokument uchováván až do úplného dokončení žádosti o přístup. To by umožnilo nezávislému orgánu, jako je evropský veřejný ochránce práv nebo Soudní dvůr Evropské unie, ověřit, zda je odepření přístupu odůvodněné.

Souvislosti

Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti k textové zprávě v lednu 2024. Komise v souvislosti s žádostí nepodnikla žádné kroky, dokud žadatel v červenci 2025 nepředložil další žádost (potvrzující žádost).  

Z kontrolovaných dokumentů vyplynulo, že generální sekretariát nevydal upomínku ani nepřijal žádná další opatření ke sledování toho, jak tým kabinetu předsedy Komise na žádost reagoval.

Veřejná ochránkyně práv s odvoláním na judikaturu a zákon o přístupu k dokumentům EU (nařízení č. 1049/2001) nesouhlasila s odůvodněním Komise, že žádost o přístup může zůstat „spící“, neboť stěžovatel po uplynutí lhůty pro podání původní žádosti okamžitě nepodal následnou žádost.

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv nahlédl do spisu Komise týkajícího se žádosti o přístup veřejnosti a v rámci šetření uspořádal setkání se zástupci Komise.