Případ se týkal přiměřenosti každoročního přezkumu vývozních úvěrových agentur – vnitrostátních orgánů, které poskytují finanční podporu společnostem podnikajícím na rizikových trzích – prováděného Evropskou komisí, zejména s ohledem na ochranu lidských práv a životního prostředí.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že metodiku a postupy Komise by bylo možné zlepšit. Veřejná ochránkyně práv zejména doporučila, aby se Komise zapojila do dialogu s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami s cílem zlepšit šablonu, kterou členské státy používají k sestavování zpráv o vývozních úvěrových agenturách, které jsou povinny každoročně předkládat Komisi. Veřejná ochránkyně práv rovněž doporučila, aby Komise posílila analýzu a hodnocení obsahu ročních přezkumů vývozních úvěrových agentur, které předkládá Evropskému parlamentu.

Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že bude konzultovat Radu, Parlament a Evropskou službu pro vnější činnost a spolupracovat s občanskou společností s cílem provést doporučení veřejné ochránkyně práv. Komise zejména navrhne pracovní skupině Rady pro vývozní úvěry revidovaný vzor kontrolního seznamu, který budou členské státy používat pro své výroční zprávy. Komise rovněž zváží vypracování příslušných pokynů pro podávání zpráv členskými státy.

Vzhledem k tomu, že opatření oznámená Komisí odpovídajícím způsobem reagují na doporučení veřejné ochránkyně práv, veřejná ochránkyně práv své šetření uzavřela, ale požádala Komisi, aby do jednoho roku podala zprávu.

Případ se týkal přiměřenosti každoročního přezkumu vývozních úvěrových agentur – vnitrostátních orgánů, které poskytují finanční podporu společnostem podnikajícím na „rizikových“ trzích – prováděného Evropskou komisí, zejména s ohledem na ochranu lidských práv a životního prostředí.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že metodiku a postupy Komise by bylo možné zlepšit. Zejména navrhla, aby se Komise zapojila do dialogu s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami s cílem zlepšit vzor, který členské státy používají při sestavování zpráv o vývozních úvěrových agenturách, které jsou povinny každoročně předkládat Komisi. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Komise posílila analýzu a hodnocení obsahu ročních přezkumů vývozních úvěrových agentur, které předkládá Evropskému parlamentu.

Komise návrhy veřejné ochránkyně práv zamítla především proto, že se domnívá, že jejich provedení by vyžadovalo změnu stávajících právních předpisů. Veřejná ochránkyně práv nesouhlasila s postojem Komise a nyní Komisi předložila doporučení za stejných podmínek jako v jejích předchozích návrzích.  Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že roční přezkum Komise, který zasílá Parlamentu, by měl být více než souhrnem obsahu výročních zpráv obdržených od členských států a že by měl obsahovat informované a podrobné hodnocení výkonnosti vývozních úvěrových agentur, zejména pokud jde o dodržování lidských práv a životní prostředí.

Toto šetření z vlastního podnětu vychází ze stížnosti, kterou podalo sdružení arménských nevládních organizací nazvané Liga na ochranu občanů (CPL). Týká se rozhodnutí delegace Evropské unie v Arménii neuzavřít grantovou smlouvu s CPL poté, co delegace zjistila chybu ve svém původním posouzení žádosti o CPL. Společnost CPL tvrdila, že rozhodnutí delegace nebylo podloženo řádnými důvody.

V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv Evropská komise uznala, že opatření přijatá původně delegací, jakmile zjistila, že v procesu hodnocení došlo k chybě, nebyla vhodná. Komise však rovněž prokázala, že zjištěná chyba vyžaduje, aby hodnocení žádosti společnosti CPL bylo přepracováno, a delegace tudíž nebyla schopna uzavřít grantovou smlouvu se společností CPL.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal výběrového řízení na místo v delegaci EU v Albánii. Stěžovatelka byla nešťastná z toho, že nebyla zařazena do užšího výběru, neboť se domnívala, že splňuje všechna požadovaná kritéria. Požádala o informace o své přihlášce a o důvodech, proč nebyla zařazena do užšího výběru. Delegace neodpověděla na její žádost včas.

Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala. V průběhu šetření delegace na stížnost odpověděla, čímž tento aspekt stížnosti vyřešila. Pokud jde o rozhodnutí nezařadit stěžovatele do užšího výběru, veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení delegace týkající se jejího rozhodnutí za přiměřené a šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Evropská služba pro vnější činnost poskytovala delegacím pokyny ohledně potřeby informovat uchazeče v případě zpoždění výběrových řízení. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Evropská služba pro vnější činnost zahrnula do „Příručky delegací EU pro místní zaměstnance“ podrobnější požadavky týkající se druhu informací, které mají být zahrnuty do seznamu/excelové tabulky vypracované výběrovými komisemi.

Věc se týkala ukončení smlouvy o poskytování služeb Evropskou komisí. Stěžovatel tvrdil, že Komise na jeho dopisy neodpověděla, že smlouvu o poskytování služeb ukončila bez řádného důvodu a že úhrada faktur, které jí byly zaslány, byla pomalá. Požadoval také odškodnění za opožděné platby a náhradu škody.

Veřejná ochránkyně práv tato obvinění prošetřila. Pokud jde o první z nich, Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že Komise nakonec odpověděla na dopisy stěžovatele, byla záležitost vyřešena. Pokud jde o druhé tvrzení, které se týká údajného ukončení smlouvy bez řádného důvodu, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, jelikož smlouva poskytla Komisi právo ji kdykoli ukončit a že Komise v každém případě skutečně poskytla dobrý důvod pro ukončení smlouvy. Pokud jde o třetí tvrzení, veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že bylo nalezeno řešení problému opožděných plateb faktur, neboť Komise nakonec stěžovateli zaplatila dlužné částky za vykonanou práci a souhlasila s platbou úroků z prodlení. Konečně, pokud jde o žádost o náhradu škody, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že není třeba v této věci provádět žádné další šetření, neboť Komise stěžovateli vyplatila náhradu utrpěné škody a smlouva nestanovila žádnou náhradu za žádný jiný druh škody.

Věc se týkala zamítnutí žádosti stěžovatele ve výběrovém řízení poradní misí Evropské unie na Ukrajině (EUAM). Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o zamítnutí žádosti. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že postačuje jednoúrovňový mechanismus správního přezkumu. Veřejná ochránkyně práv byla potěšena, že byla informována o tom, že Evropská služba pro vnější činnost se nyní rozhodla změnit sdělení, které zasílá odmítnutým uchazečům, tak, aby zahrnovalo informace o dostupných opravných prostředcích.

Případ se týkal odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup ke svému stanovisku k návrhu srbského zákona o bezplatné právní pomoci.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a provedla kontrolu dotčeného dokumentu. Veřejná ochránkyně práv posoudila informace obsažené ve spisu a shledala, že odmítnutí Komise je odůvodněné podle příslušných platných pravidel pro přístup k dokumentům (nařízení č. 1049/2001).

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zjištění veřejného ochránce práv však vycházejí z výkladu práva platného ke dni, kdy Komise rozhodla o potvrzující žádosti stěžovatele. Nic nebrání tomu, aby Komise jednala ve veřejném zájmu a usilovala o větší transparentnost, pokud jde o způsob, jakým vede předvstupní jednání a jak jednání postupuje nebo je nakonec ukončeno. Vstup návrhu aktu o bezplatné právní pomoci v platnost, prozatímní uzavření kapitoly 23 přístupových jednání a případné přistoupení Srbska k EU jsou okamžiky, kdy by Komise mohla situaci přehodnotit, aby zjistila, zda důvody, které ji odůvodňují odepření přístupu k požadovanému dokumentu, stále trvají. Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise tuto úvahu provede.

V červenci 2014 Komise zamítla žádost stěžovatelky o práci jako odbornice na projektu v Indonésii, protože se již zavázala pracovat na projektu financovaném EU v Libérii, který se uskuteční ve stejnou dobu. Stěžovatelka znovu podala žádost, když byl projekt v Libérii zpožděn v důsledku krize způsobené virem Ebola, a poukázala na to, že je ve skutečnosti k dispozici pro práci na projektu v Indonésii.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise je oprávněna požádat odborníky, aby byli k dispozici pro práci výhradně na projektech po stanovená období. Uvedla, že stěžovatelka prohlásila, že bude k dispozici výhradně pro práci na dvou překrývajících se projektech. Stěžovatelka tento rozpor při podání své původní žádosti nevysvětlila. Na základě poskytnutých informací se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise první žádost stěžovatele zamítla správně. Pokud jde o druhou žádost, stěžovatelka ve skutečnosti uvedla, že probíhající krize způsobená virem Ebola v Libérii znamenala, že mohla na projektu v Indonésii skutečně volně pracovat. Komise poté znovu přezkoumala její situaci. Podle názoru veřejné ochránkyně práv učinila spravedlivý a přiměřený úsudek, když dospěla k závěru, že stěžovatelka nebyla schopna zaručit její disponibilitu. Veřejná ochránkyně práv tedy dospěla k závěru, že se Komise rovněž nedopustila pochybení, když zamítla její druhou žádost o práci na indonéském projektu. Ponechává však otázky ohledně toho, jak Komise nakládá s právy odborníků zasažených krizemi, jako je epidemie viru Ebola.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Navrhla Komisi, aby v případě, že projekt musí být pozastaven, byla připravena zprostit jakéhokoli dotčeného odborníka závazku výlučnosti.

Tato stížnost byla podána v návaznosti na žádost o přístup veřejnosti k dokumentům Evropské komise týkajícím se jednání mezi některými členskými státy EU a Spojenými státy americkými o důsledcích amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA). Stížnost podala poslankyně EP Sophie In't Veldová.

Hlavními problémy, které vyvstaly v průběhu šetření veřejného ochránce práv, byly a) snaha Komise nalézt spravedlivé řešení, pokud jde o posouzení velkého počtu dokumentů, a b) odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti plný přístup k několika dokumentům týkajícím se FATCA.

Veřejná ochránkyně práv se těmito otázkami zabývala a doporučila Komisi, aby a) učinila nový pokus o nalezení spravedlivého řešení, jinak bude muset bez zbytečného odkladu posoudit dokumenty, na něž se vztahuje žádost poslance EP, a b) zvážila poskytnutí širšího přístupu veřejnosti k některým dokumentům týkajícím se zákona FATCA.

Veřejná ochránkyně práv je nyní spokojena s tím, že Komise její doporučení přijala a provedla, a proto případ uzavřela.

Stěžovatel měl s Evropskou komisí grantovou smlouvu na financování projektu v Egyptě. Podle této smlouvy musel stěžovatel poskytnout finanční záruku od banky nebo finanční instituce usazené v EU, aby zajistil předběžné financování projektu Komisí. Po vstupu smlouvy v platnost se ukázalo, že stěžovatel nebyl schopen poskytnout požadovanou finanční záruku. Z tohoto důvodu Komise smlouvu ukončila.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise před ukončením smlouvy splnila svůj smluvní závazek konzultovat stěžovatele. S ohledem na informace, které stěžovatel poskytl Komisi o svých finančních možnostech, veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise mohla rozumně pochopit, že by stěžovatel nebyl schopen realizovat projekt bez předběžného financování, a že proto nejsou nutné žádné další konzultace.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise při ukončení smlouvy se stěžovatelem jednala zákonným a přiměřeným způsobem. Veřejná ochránkyně práv však navrhla, aby Komise v budoucích smlouvách zvážila zahrnutí ustanovení opravňujícího příjemce grantu vzdát se předběžného financování Komise do standardních smluvních podmínek. Tím by byla zrušena povinnost poskytnout finanční záruku, pokud by příjemce byl schopen prokázat, že má finanční prostředky nezbytné k provedení projektu. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Komisi, aby zajistila, že v dopise o ukončení bude vždy uveden přesný právní základ tohoto rozhodnutí, jakož i možnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí.