Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]

Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel, ECA Watch, je mezinárodní koalice nevládních organizací, které monitorují exportní úvěrové agentury - vnitrostátní orgány, které poskytují finanční podporu společnostem podnikajícím na trzích (například v rozvojových zemích) považovaných za příliš rizikové pro konvenční soukromé financování tím, že poskytují záruky, půjčky a pojištění. Exportní úvěrové agentury mohou být soukromé, polosoukromé nebo veřejné subjekty. Většina členských států EU má vývozní úvěrové agentury.

2. Podle nařízení 1233/2011 [2] musí členské státy EU předkládat Evropské komisi výroční zprávy o svých programech vývozních úvěrů. Na základě těchto zpráv o činnosti předkládá Komise Evropskému parlamentu každoroční přezkum činnosti vývozních úvěrových agentur. Tento přezkum zahrnuje hodnocení toho, jak vývozní úvěrové agentury dodržují cíle a povinnosti EU, včetně dodržování lidských práv a ochrany životního prostředí.

3.  Stěžovatel zpochybnil přiměřenost každoročního přezkumu vývozních úvěrových agentur členských států, který provádí Evropská komise. Žadatel se zejména domníval, že přezkum Komise nebyl dostatečně důkladný, pokud jde o ochranu lidských práv a životního prostředí [3].

Nesplnění povinnosti Komise zajistit, aby vývozní úvěrové agentury dodržovaly nařízení 1233/2011

Návrh řešení předložený veřejným ochráncem práv

4. Veřejná ochránkyně práv přezkoumala roční přezkum Komise a dospěla k závěru, že by bylo možné jej v několika ohledech zlepšit. V souladu s tím předložila tyto tři návrhy:

i) Komise by měla po konzultaci s občanskou společností a Evropskou službou pro vnější činnost vyvinout náležitou iniciativu k revizi vzoru kontrolního seznamu s cílem zlepšit metodiku podávání zpráv, a zejména zajistit a) zahrnutí výslovných odkazů na příslušné zásady ve Smlouvách a v Listině základních práv a b) zavedení metodiky pro podávání zpráv o nefinančních otázkách.

ii) V návaznosti na svou spolupráci s členskými státy by Komise měla vypracovat pokyny s cílem pomoci členským státům při podávání zpráv Komisi a zajistit, aby zprávy členských států byly co nejúplnější a byly předkládány způsobem, který Komisi usnadní následnou analýzu a hodnocení těchto zpráv.

iii) Na základě výše uvedeného bodu ii) by Komise měla přijmout opatření k posílení analýzy a hodnocení, které používá při přípravě ročních přezkumů, jež předkládá Evropskému parlamentu v souladu s přílohou I nařízení č. 1233/2011.

5. Při navrhování řešení veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

6. V reakci na návrhy veřejné ochránkyně práv Komise uvedla, že není schopna je provést, protože by to vyžadovalo změnu nařízení. Podle názoru Komise první návrh veřejné ochránkyně práv konkrétně znamená významnou změnu ve srovnání se stávajícím zněním přílohy I nařízení. Současný proces podávání zpráv zároveň odráží to, čeho lze rozumně dosáhnout bez změny nařízení 1233/2011, vzhledem k omezeným oznamovacím povinnostem v něm obsaženým. Komise uvedla, že je povinna provést nařízení v jeho současné podobě. Komise nicméně vyjádřila připravenost „usnadnit a podpořit příslušný interinstitucionální dialog, pokud si evropské orgány společně stanoví ambicióznější cíle“.

7. Komise dodala, že bude i nadále usilovat o to, aby společně s členskými státy řešila otázky, na něž upozornil Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 2. července 2013 (dále jen „usnesení Parlamentu“)[4], jakož i občanská společnost, a učiní vše, co je v jejích silách, aby usnadnila dosažení dohody o revidovaném kontrolním seznamu, pokud by se pracovní skupina Rady pro vývozní úvěry dohodla, že bude postupovat v tomto směru.

8. Komise rovněž využije pravidelné přezkumy společných přístupů OECD k řešení případných konkrétních omezení postupů náležité péče v nich obsažených. Kromě toho bude pokračovat ve svém úsilí pomáhat členským státům při zajišťování co nejúplnějšího podávání zpráv v rámci nařízení č. 1233/2011 a zároveň pokračovat v jednáních s ESVČ a občanskou společností. V neposlední řadě Komise uvedla, že „u příležitosti přezkumu nařízení č. 1233/2011 je i nadále otevřena řešení této otázky komplexnějším a konkrétnějším způsobem“a že je připravena pokračovat v dialogu o této otázce.

9. Pokud jde o šablonu kontrolního seznamu a vypracování společných norem pro zprávy členských států [5], Komise uvedla, že šablona kontrolního seznamu nebyla navržena Komisí, ale byla vypracována v rámci pracovní skupiny Rady pro vývozní úvěry. Nařízení 1233/2011 nesvěřuje Komisi úkol vypracovat společné normy pro podávání zpráv členskými státy. Orgány se shodly na tom, že je na jednotlivých členských státech, aby své zprávy strukturovaly. Mohou použít vzor kontrolního seznamu, odkazovat na vhodnou výroční zprávu vypracovanou na vnitrostátní úrovni a obsahující informace požadované v příloze I nařízení č. 1233/2011, nebo obojí kombinovat. Různorodost systémů vývozních úvěrů, které v současné době existují v členských státech, byla zdůrazněna v každém ročním přezkumu. Vypracování společných norem pro formu podávání zpráv by tuto rozmanitost nerespektovalo. Nedodržela by ani nařízení 1233/2011, protože toto nařízení ponechává způsob a metodiku podávání zpráv na jednotlivých členských státech EU.

10. Pokud jde o posouzení informací poskytnutých členskými státy ze strany Komise [6], Komise uvedla, že nařízení 1233/2011 jí výslovně ukládá povinnost založit svůj výroční přezkum na informacích poskytnutých členskými státy v jejich výročních zprávách o činnosti. Komise je proto ve svém hodnocení omezena informacemi poskytnutými členskými státy. Ověřování těchto informací se nevyžaduje (viz příloha I odst. 1 první věta nařízení). Vzhledem k tomu, že neexistují žádné věcné důkazy o tom, že v souvislosti s programem vývozních úvěrů členského státu není dodržováno právo EU, nemá Komise důvod zahájit šetření.

11. Pokud jde o odkazy na příslušné nástroje OECD obsažené ve vzoru kontrolního seznamu [7] (zejména doporučení OECD o společných přístupech k životnímu prostředí a státem podporovaných vývozních úvěrech a doporučení OECD o společných přístupech k životnímu prostředí a státem podporovaných vývozních úvěrech a environmentální a sociální náležité péči), Komise souhlasila s veřejnou ochránkyní práv, že příslušná doporučení OECD nejsou právně závazná. Podle názoru Komise však jejich právní postavení nebylo relevantní, pokud jde o jejich technickou a faktickou kvalitu jako nástrojů při hloubkové kontrole. Společné přístupy OECD výslovně uznávají možnost, že při přezkumu projektu mohou účastníci jako alternativu k ochranným politikám Světové banky, výkonnostním standardům IFC nebo standardům významných mnohostranných finančních institucí porovnávat projekty s příslušnými aspekty jakýchkoli jiných mezinárodně uznávaných a přísnějších standardů, jako jsou standardy EU. Toto ustanovení je součástí společných přístupů OECD po dobu nejméně 14 let. Komise to považuje za dobrou známku toho, že uplatňování doporučení OECD neznamená „oslabení“ norem EU, pokud jsou normy EU relevantní pro projekt vývozních úvěrů a přísnější než jiné normy. Společné přístupy OECD jsou pravidelně přezkoumávány (od roku 2003 existuje pět verzí), což znamená, že existuje dostatek příležitostí ke konstruktivnímu řešení jakýchkoli vnímaných nedostatků.

12. Pokud jde o kontakty Komise s ESVČ ohledně vývoje metodiky podávání zpráv [8], Komise uvedla, že v době vstupu nařízení 1233/2011 v platnost měla neformální kontakty na úrovni útvarů s ESVČ a dalšími odborníky na vykazování nefinančních informací. Zúčastnila se rovněž diskuse, kterou uspořádal výbor INTA Evropského parlamentu [9]. Komise uvedla, že z těchto výměn je zřejmé, že příspěvek těchto vnějších aktérů k tomuto procesu nenahrazuje dohodu mezi orgány, jichž se nařízení 1233/2011 přímo týká. Komise vzala na vědomí usnesení Parlamentu, včetně jeho doporučení, aby pracovní skupina Rady pro vývozní úvěry a Komise konzultovaly vypracování metodiky s ESVČ. Evropská komise nadnesla otázku usnesení Parlamentu při několika příležitostech pracovní skupině Rady pro vývozní úvěry (schůze pracovní skupiny Rady v říjnu a prosinci 2013). Několik členských států však nebylo připraveno zvážit jakékoli změny původně dohodnutých postupů podávání zpráv. Tato situace by byla zřejmá z některých dokumentů, které měl veřejný ochránce práv k dispozici v průběhu tohoto šetření. Kromě toho je ESVČ pravidelně konzultována ohledně ročních přezkumů vypracovaných Evropskou komisí podle nařízení č. 1233/2011.

13. Stěžovatel ocenil návrh veřejného ochránce práv na řešení a zpochybnil postoj Komise. Žadatel tvrdil, že nařízení 1233/2011 vyžaduje, aby Komise provedla hodnocení souladu vývozních úvěrových agentur s cíli a povinnostmi EU. Za účelem provedení takového hodnocení je Komise oprávněna vyžádat si informace od členských států a provádět vlastní šetření, která jí umožní ověřit obdržené informace. Stěžovatel uvedl, že Komise již provádí vlastní šetření týkající se cílů a povinností Unie podle právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže. Podle názoru stěžovatele neexistuje důvod, proč by tato šetření neměla být rozšířena na další oblasti.

14. Stěžovatel dále tvrdil, že skutečnost, že Komise požaduje od členských států určité informace, nezasahuje do výsad členských států týkajících se dohledu nad jejich vlastními vnitrostátními vývozními programy. Členské státy jsou oprávněny odpovědět, jak si přejí, včetně toho, že na žádost neposkytnou žádné informace. Je však na Komisi, aby si vyžádala informace nezbytné k tomu, aby mohla provést věrohodné hodnocení a prověřit odpovědi, které obdrží.

15. Stěžovatel tvrdil, že nařízení 1233/2011 vyžaduje, aby Komise provedla řádné posouzení na základě ověřených skutečností. V opačném případě existuje reálné nebezpečí, že by zprávy Komise byly zavádějící a ohrozily by cíle nařízení 1233/2011 v oblasti transparentnosti. Bez vlastního posouzení nebude Komise schopna vypracovat pro Evropský parlament každoroční přezkum.

16. Žadatel dále tvrdil, že k provedení důkladného a důkladného posouzení ze strany Komise není nutná žádná změna nařízení 1233/2011. Podle jejího názoru má Komise značný prostor pro předkládání návrhů a jednání jménem EU v příslušné skupině OECD a fakticky má status spolupředsedy pracovní skupiny Evropské rady pro vývozní úvěry.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu řešení

17. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise její návrh řešení zamítla, zejména proto, že se domnívá, že její tři návrhy jdou nad rámec toho, co je podle stávajících právních předpisů přípustné. Podle názoru Komise by bylo nezbytné změnit nařízení 1233/2011 za účelem provedení návrhů veřejné ochránkyně práv.

18. Veřejný ochránce práv tento názor nesdílí. Mandátem veřejné ochránkyně práv je odhalovat a řešit problémy nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí EU a veřejná ochránkyně práv ve svých návrzích řádně zohledňuje platné právní předpisy. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že její návrhy jsou v souladu s nařízením č. 1233/2011 ve stávajícím znění. 

19. Článek 3 přílohy I nařízení č. 1233/2011 vyžaduje, aby Komise „vypracovala pro Evropský parlament roční přezkum založený na informacích [...]“ poskytnutých členskými státy. Totéž ustanovení stanoví, že roční přezkum Komise zahrnuje „hodnocení souladu [vývozních úvěrových agentur] s cíli a povinnostmi Unie“[10]. Je tedy zřejmé, že zapojení Komise jde nad rámec shrnutí nebo sestavení příspěvků členských států a zahrnuje „hodnocení“poskytnutých informací týkajících se souladu agentur pro vývozní úvěry s cíli a povinnostmi Unie.

20. V souladu s právem na řádnou správu (článek 41 Listiny základních práv EU [11]) a se zásadami řádné správy musí být při hodnocení orgánů EU jejich hodnocení přesné, objektivní, nezávislé, důkladné a založené na přiměřených informacích. To platí i v souvislosti s každoročními přezkumy vývozních úvěrových agentur, které provádí Komise. V opačném případě by právní požadavek na poskytnutí hodnocení (článek 3 přílohy I nařízení č. 1233/2011) nemohl být účinně proveden a ztratil by svůj účel.

21. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nařízení 1233/2011 neharmonizuje metodiku, která má být použita, a nestanoví žádné jednotné standardy pro podávání zpráv. Nestanoví ani žádná měřítka pro posuzování toho, zda vývozní úvěrové agentury plní cíle a povinnosti Unie. To však neznamená, že nařízení 1233/2011 brání Komisi v aktivním přijímání vhodných opatření zaměřených na získání všech relevantních informací, které potřebuje k tomu, aby mohla důkladně posoudit, zda vývozní úvěrové agentury plní cíle a povinnosti Unie. Nebrání ani tomu, aby podnikla odpovídající kroky k vymezení příslušných referenčních hodnot. Shromažďování všech relevantních informací a definice použitelných metod, referenčních hodnot a norem jsou totiž nezbytnými předpoklady pro jakékoli smysluplné hodnocení Evropské komise, pokud jde o soulad vývozních úvěrových agentur s cíli a povinnostmi Unie.

22.  Podle názoru veřejné ochránkyně práv je vzhledem k neexistenci právních předpisů upravujících tuto otázku nezbytné vycházet ze zásad řádné správy. Bylo by řádnou správou, kdyby se Komise snažila získat relevantní informace například prostřednictvím pokynů pro úředníky členských států odpovědné za vyplňování příslušného dotazníku. Prospěšná by mohla být také revize dotazníku a zahrnutí výslovných odkazů na příslušná pravidla EU. [12] Komise však může zvážit nejlepší způsob, jak zlepšit proces shromažďování a hodnocení informací. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že její první návrh odkazoval na „vhodnou iniciativu“Komise, která ponechává Komisi dostatek prostoru pro určení nejvhodnějšího postupu. Druhý návrh veřejné ochránkyně práv dále konkrétně odkazoval na „spolupráci Komise s členskými státy“, která může být ve skutečnosti potřebná k dosažení požadovaného výsledku.

23. Pokud jde o rozsah hodnocení Komise, z článku 3 přílohy I nařízení č. 1233/2011 vyplývá, že Komise vyhodnotí „dodržování cílů a povinností Unie [vývozními úvěrovými agenturami]“. Nařízení 1233/2011 neobsahuje žádnou konkrétní definici „cílů a povinností Unie“. Bod 4 odůvodnění nařízení č. 1233/2011 však uvádí, že: „Členské státy by měly dodržovat obecná ustanovení Unie o vnější činnosti, jako je upevňování demokracie, dodržování lidských práv a soudržnost politik ve prospěch rozvoje a boj proti změně klimatu, při vytváření, rozvoji a provádění svých vnitrostátních systémů vývozních úvěrů a při výkonu dohledu nad státem podporovanými činnostmi v oblasti vývozních úvěrů.“ Článek 2 přílohy I nařízení č. 1233/2011 dále výslovně vyžaduje, aby členské státy ve svých výročních zprávách popsaly,„jak jsou při státem podporovaných činnostech jejich [vývozních úvěrových agentur] v oblasti vývozních úvěrů zohledňována environmentální rizika, která mohou s sebou nést další relevantní rizika“.

24. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že cíle a povinnosti Unie jsou na nejvyšší úrovni stanoveny ve Smlouvách a v Listině základních práv EU. Společný výklad Smluv [13] a Listiny [14] jasně považuje ochranu základních práv a životního prostředí za cíle a povinnosti Unie, a to i v rámci její vnější činnosti.

25. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že vzhledem k tomu, že článek 3 přílohy I nařízení 1233/2011 stanoví právní povinnost provést hodnocení, a vzhledem k tomu, že zamýšlený účel tohoto ustanovení by byl jistě ohrožen, pokud by hodnocení souladu vývozních úvěrových agentur s cíli a povinnostmi Unie v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí nebylo co nejdůkladnější [15], je Komise povinna přijmout vhodná opatření, aby zajistila, že od členských států obdrží veškeré relevantní informace a že její hodnocení bude založeno na spolehlivých a objektivních metodách, včetně dobře definovaných referenčních hodnot.

26. Veřejná ochránkyně práv důkladně přezkoumala roční přezkumy, které Komise dosud vypracovala, a domnívá se, že nesplňují požadovanou úroveň. Výroční přezkumy za období 2011–2014 jsou bohužel velmi „lehké“ a neobsahují téměř žádnou nezávislou a objektivní analýzu a hodnocení souladu vývozních úvěrových agentur s cíli a povinnostmi Unie. Příslušné oddíly jsou velmi stručné a neposkytují žádné vysvětlení pro závěr Komise, že vývozní úvěrové agentury během vykazovaného období splňovaly cíle a povinnosti Unie. Každoroční přezkumy, jejichž obsah je rok od roku velmi podobný, vyvolávají spíše dojem příliš obecných shrnutí výsledků než skutečného hodnocení souladu. Vzhledem k tomu, že neexistuje transparentní vysvětlení použité metody a úvah vedoucích k závěrům Komise, veřejná ochránkyně práv souhlasí se stěžovatelem, že závěry Komise se zdají být neopodstatněné.

27. Veřejná ochránkyně práv není přesvědčena argumenty Komise, že stávající znění nařízení 1233/2011 jí brání v provádění návrhů veřejné ochránkyně práv. Ačkoli se nařízení č. 1233/2011 konkrétně nezabývá podrobnostmi týkajícími se podávání zpráv členskými státy a hodnocení Komise, ponechává Komisi dostatečný prostor pro přijetí vhodných opatření k zajištění účinnosti procesu každoročního přezkumu, pokud jde o shromažďování a hodnocení informací, pokud jde o dodržování lidských práv i životního prostředí [16].

28. Komise ve své odpovědi uvedla, že nemá žádný důvod zahájit „šetření“, pokud neexistují důkazy o tom, že v rámci programu vývozních úvěrů členského státu není dodržováno právo EU. To však vyvolává otázku: jak lze takové důkazy získat, pokud zprávy členských států nejsou informativní?

29. Pokud by podle názoru veřejné ochránkyně práv hodnocení Komise v rámci jejího každoročního přezkumu vedlo k závěru, že vývozní úvěrová agentura členského státu nesplnila cíle a povinnosti Unie nebo že program vývozních úvěrů členského státu není v souladu s právem EU, mělo by to být odpovídajícím způsobem zohledněno v každoročním přezkumu určeném Evropskému parlamentu. Samotným účelem procesu podávání zpráv je zvýšit transparentnost činností exportních úvěrových agentur, a tím zvýšit jejich odpovědnost, a to i v oblasti dodržování lidských práv a životního prostředí. Tak by tomu mělo být, aniž by občané a občanská společnost museli v konkrétních případech předkládat stížnosti a důkazy o porušení práva EU. V každém případě nelze vyšetřování porušení unijního práva považovat za náhradu povinnosti Komise řádně posoudit, zda agentury pro vývozní úvěry plní cíle a povinnosti Unie v rámci každoročního přezkumu.

30.  Vysvětlení Komise, proč nemůže jednat na základě dřívějších návrhů veřejné ochránkyně práv, není přesvědčivé. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se Komise dopustila nesprávného úředního postupu tím, že nepřijala vhodná opatření, která by jí umožnila posoudit, zda vývozní úvěrové agentury dodržují cíle a povinnosti Unie, zejména pokud jde o dodržování lidských práv a životního prostředí. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto níže předkládá odpovídající doporučení.

Doporučení

Na základě svého šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Evropské komisi následující doporučení:

i) Komise by měla po konzultaci s občanskou společností a Evropskou službou pro vnější činnost vyvinout náležitou iniciativu k revizi vzoru kontrolního seznamu s cílem zlepšit metodiku podávání zpráv, a zejména zajistit a) zahrnutí výslovných odkazů na příslušné zásady ve Smlouvách a v Listině základních práv a b) zavedení metodiky pro podávání zpráv o nefinančních otázkách.

ii) V návaznosti na svou spolupráci s členskými státy by Komise měla vypracovat pokyny s cílem pomoci členským státům při podávání zpráv Komisi a zajistit, aby zprávy členských států byly co nejúplnější a byly předkládány způsobem, který Komisi usnadní následnou analýzu a hodnocení těchto zpráv.

iii) Na základě výše uvedeného bodu ii) by Komise měla přijmout opatření k posílení analýzy a hodnocení, které používá při přípravě ročních přezkumů, jež předkládá Evropskému parlamentu v souladu s přílohou I nařízení č. 1233/2011.

Evropská komise a stěžovatel budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Evropská komise do 23. srpna 2018 podrobné stanovisko.

 

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 23. května 2018

 

[1] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1233/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů a o zrušení rozhodnutí Rady 2001/76/ES a 2001/77/ES (Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 45).

[3] Evropská komise připravuje každoroční přezkum činností vývozních úvěrových agentur na základě zpráv o činnosti předkládaných členskými státy EU. Tento přezkum hodnotí, zda vývozní úvěrové agentury plní cíle a povinnosti EU. Podrobnější podkladové informace lze nalézt v návrhu řešení vypracovaném veřejnou ochránkyní práv: https://www.ombudsman.europa.eu/cases/solution.faces/en/95453/html.bookmark

[4] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. července 2013 o první výroční zprávě Komise Evropskému parlamentu o činnosti exportních úvěrových agentur členských států (2012/2320(INI))

[5] Komise odkázala na body 21, 23 a 24 návrhu řešení předloženého veřejnou ochránkyní práv.

Odstavec 21 zní takto:

„V této souvislosti veřejná ochránkyně práv přezkoumala zprávy, které členské státy předložily Komisi, a vzor kontrolního seznamu, který členské státy používaly při podávání zpráv. Veřejný ochránce práv má za to, že ačkoli byl původní kontrolní seznam dokončen během dánského předsednictví v roce 2012, je Komise oprávněna poskytnout členským státům pokyny, jak jej vyplnit. To by jí umožnilo vypracovat kontrolní seznam a poskytnout členským státům jasnější pokyny, pokud jde o požadované informace.“

Odstavec 23 zní takto:

„Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise dosud nestanovila společné normy, pokud jde o to, jak podrobné a/nebo podložené by měly být zprávy členských států o těchto záležitostech (lidská práva a životní prostředí). Tyto normy by měly prvořadý význam vzhledem ke značným rozdílům v postupech členských států v oblasti kontroly a hodnocení před schválením projektů vývozních úvěrů.“

Odstavec 24 zněl takto: „Bylo by vhodnější, kdyby šablona kontrolního seznamu výslovně odkazovala na právní povinnosti a normy EU, podle nichž budou politiky a činnosti v oblasti vývozních úvěrů hodnoceny. Jak tvrdí stěžovatel, odkazy na příslušné nástroje OECD nemají stejnou váhu jako závazné požadavky vyplývající z práva EU. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že předběžné výsledky šetření španělské veřejné ochránkyně práv naznačují, že existují činnosti v oblasti vývozních úvěrů, které vnitrostátní správa posuzuje na základě nižších norem v oblasti lidských práv a životního prostředí, než jaké vyžadují právní předpisy EU.“

[6] Komise odkázala na bod 27 návrhu řešení veřejného ochránce práv, který zní takto:

„Vyšetřování veřejné ochránkyně práv nenalezlo důkazy o tom, že by Komise prováděla jakýkoli druh ověřování a/nebo srovnávacího posouzení informací, které členské státy poskytují. Neexistovaly ani žádné důkazy o tom, že by se Komise zapojila do dialogu s členskými státy o určité osobě.

základ týkající se metod hodnocení nebo podávání zpráv nebo šíření osvědčených postupů, čímž se plně využije jeho úloha kontaktního místa pro shromažďování informací.“

[7] Komise odkázala na bod 24 návrhu řešení veřejného ochránce práv, který je citován výše v poznámce pod čarou 5.

[8] Komise odkázala na bod 29 návrhu řešení veřejného ochránce práv, který v příslušné části zní takto:

„[...] nezdá se, že by Komise podnikla konkrétní kroky ke konzultaci s Evropskou službou pro vnější činnost ohledně zlepšení metodiky podávání zpráv. Nezdá se ani, že by konzultovala s občanskou společností, jak zlepšit postup přezkumu. Tyto konzultace byly

navrhl Parlament ve své zprávě z července 2013. V této zprávě Parlament rovněž vyzval k přísnějšímu podávání zpráv a hodnocení ze strany Komise.“

[9] Výbor pro mezinárodní obchod.

[10] Zdůraznění doplněno veřejným ochráncem práv.

[11] Podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou „[u]stanovení [Listiny] určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie [...] a členským státům, pouze pokud uplatňují právo Unie. ...“

[12] V současné době dotazník pouze odkazuje na nezávazná pravidla OECD, ačkoli Komise je povinna posoudit, zda vývozní úvěrové agentury dodržují „cíle a povinnosti Unie“, které vyplývají především ze Smluv a Listiny.

[13] Zejména články 2, 3, 6 a 21 Smlouvy o EU.

[14] V souladu s článkem 37 Listiny „vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zlepšování kvality životního prostředí musí být začleněna do politik Unie a zajištěna v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.“

[15] Pouze Soudní dvůr je oprávněn poskytovat směrodatný výklad práva EU.

[16] Pouze Soudní dvůr je oprávněn poskytovat směrodatný výklad práva EU.