Případ se týkal přiměřenosti každoročního přezkumu vývozních úvěrových agentur – vnitrostátních orgánů, které poskytují finanční podporu společnostem podnikajícím na rizikových trzích – prováděného Evropskou komisí, zejména s ohledem na ochranu lidských práv a životního prostředí.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že metodiku a postupy Komise by bylo možné zlepšit. Veřejná ochránkyně práv zejména doporučila, aby se Komise zapojila do dialogu s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami s cílem zlepšit šablonu, kterou členské státy používají k sestavování zpráv o vývozních úvěrových agenturách, které jsou povinny každoročně předkládat Komisi. Veřejná ochránkyně práv rovněž doporučila, aby Komise posílila analýzu a hodnocení obsahu ročních přezkumů vývozních úvěrových agentur, které předkládá Evropskému parlamentu.

Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že bude konzultovat Radu, Parlament a Evropskou službu pro vnější činnost a spolupracovat s občanskou společností s cílem provést doporučení veřejné ochránkyně práv. Komise zejména navrhne pracovní skupině Rady pro vývozní úvěry revidovaný vzor kontrolního seznamu, který budou členské státy používat pro své výroční zprávy. Komise rovněž zváží vypracování příslušných pokynů pro podávání zpráv členskými státy.

Vzhledem k tomu, že opatření oznámená Komisí odpovídajícím způsobem reagují na doporučení veřejné ochránkyně práv, veřejná ochránkyně práv své šetření uzavřela, ale požádala Komisi, aby do jednoho roku podala zprávu.

Případ se týkal přiměřenosti každoročního přezkumu vývozních úvěrových agentur – vnitrostátních orgánů, které poskytují finanční podporu společnostem podnikajícím na „rizikových“ trzích – prováděného Evropskou komisí, zejména s ohledem na ochranu lidských práv a životního prostředí.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že metodiku a postupy Komise by bylo možné zlepšit. Zejména navrhla, aby se Komise zapojila do dialogu s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami s cílem zlepšit vzor, který členské státy používají při sestavování zpráv o vývozních úvěrových agenturách, které jsou povinny každoročně předkládat Komisi. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Komise posílila analýzu a hodnocení obsahu ročních přezkumů vývozních úvěrových agentur, které předkládá Evropskému parlamentu.

Komise návrhy veřejné ochránkyně práv zamítla především proto, že se domnívá, že jejich provedení by vyžadovalo změnu stávajících právních předpisů. Veřejná ochránkyně práv nesouhlasila s postojem Komise a nyní Komisi předložila doporučení za stejných podmínek jako v jejích předchozích návrzích.  Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že roční přezkum Komise, který zasílá Parlamentu, by měl být více než souhrnem obsahu výročních zpráv obdržených od členských států a že by měl obsahovat informované a podrobné hodnocení výkonnosti vývozních úvěrových agentur, zejména pokud jde o dodržování lidských práv a životní prostředí.

Případ se týkal výzkumného projektu financovaného EU v oblasti hodnocení rizika GMO (tzv. GRACE). Žadatel, výzkumný ústav se sídlem v Německu, tvrdil, že řada vědců zapojených do projektu GRACE je v situaci střetu zájmů z důvodu jejich údajných vztahů s biotechnologickým průmyslem. Tvrdila, že Evropská komise neřešila obavy stěžovatele ohledně vědecké spolehlivosti výsledků projektu a nezávislosti související vědecké publikace. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise nezajistila objektivitu a nezávislost projektu, zejména plnou transparentnost, pokud jde o odborníky zapojené do jeho výběru.

Veřejná ochránkyně práv případ prošetřila. Souhlasila s Komisí, že by neměla zasahovat do vědeckého výkladu nebo publikačního procesu vědeckých studií, které financuje. Veřejná ochránkyně práv rovněž dospěla k závěru, že pouhá skutečnost, že existují vazby mezi vědci zapojenými do projektu a průmyslem, neprokazuje střet zájmů. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že Komise často financuje projekty prováděné buď průmyslem, nebo skupinami s úzkými vazbami na průmysl. Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla, aby Komise zvážila zaslání úplnějšího a důkladnějšího vysvětlení stěžovateli, proč se domnívá, že vazby mezi průmyslem a vědci GRACE nevytvářejí situaci střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise dodržela všechna právní ustanovení týkající se zveřejňování jmen odborných hodnotitelů zapojených do výběru projektů financovaných v rámci sedmého rámcového programu. V zájmu dalšího zvýšení transparentnosti a usnadnění veřejné kontroly veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise v budoucnu zveřejňovala jména odborných hodnotitelů v členěních, která by odpovídala kategoriím témat a/nebo oblastí sedmého rámcového programu. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby byla zveřejněna i prohlášení hodnotitelů o zájmech.

Případ se týkal toho, jak IMI řešil údajný střet zájmů ve výběrovém řízení na výzkumný projekt týkající se rizik a přínosů očkovacího programu v Evropě.

Stěžovatel, člen konsorcia, které se zúčastnilo řízení, tvrdil, že se systém IMI nezabýval otázkou, zda jsou všichni členové hodnotícího výboru nestranní. Stěžovatel tvrdil, že dva členové měli vazby na vítězné konsorcium, což vedlo ke střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že systém IMI uplatňoval příslušná pravidla správně, a nezjistila žádné důkazy o nespravedlivém zacházení s návrhem ze strany konsorcia stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto zjistila, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv dále zvažovala, zda by odborníci v situaci střetu zájmů s jedním návrhem měli mít možnost posoudit konkurenční návrh. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že vzhledem k tomu, že pravidla systému IMI vypracovala Evropská komise, nejsou v souvislosti s touto konkrétní stížností odůvodněna žádná další šetření týkající se této otázky.

Předmětem této stížnosti je údajné nedodržování vlastních pravidel pro předcházení střetům zájmů Evropskou komisí při jmenování zvláštního poradce.

V září 2015 si dvě nevládní organizace stěžovaly veřejné ochránkyni práv, že Komise nedodržela její pravidla, když jmenovala zvláštního poradce, který měl být nápomocen předsedovi Komise. Dne 18. prosince 2014 vydala Komise tiskovou zprávu, v níž oznámila jmenování pana Edmunda Stoibera zvláštním poradcem předsedy Komise. Toto oznámení bylo učiněno tři měsíce před tím, než byl pan Stoiber dne 4. března 2015 oficiálně jmenován, aniž by bylo vydáno jakékoli prohlášení o nevyřízených administrativních požadavcích, které je ještě třeba splnit. Stěžovatelé tvrdili, že toto předčasné oznámení ohrozilo schopnost Komise provést nezaujaté a kritické posouzení toho, zda se dotyčná osoba dostala do střetu zájmů. Rovněž si stěžovaly, že „prohlášení o věrohodnosti“ Komise, které je podstatnou součástí procesu jmenování, nezmiňuje pozice zvláštního poradce u velké pojišťovací skupiny Nürnberger.  

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že tisková zpráva Komise je nesprávná a zavádějící. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že předčasné oznámení jmenování bez jakéhokoli prohlášení o vyloučení odpovědnosti vyvolalo u zainteresované veřejnosti oprávněné pochybnosti o tom, zda bylo po oznámení provedeno nezaujaté a kritické posouzení otázky střetu zájmů. Veřejný ochránce práv zjistil nesprávný úřední postup Komise v obou případech. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nevysvětlila, proč byly pozice jmenovaného zvláštního poradce v pojišťovací skupině z „prohlášení o věrohodnosti“ vynechány. Zjistila, že se také jedná o nesprávný úřední postup.

Případ se týkal údajného střetu zájmů ve vědecké pracovní skupině Komise, která vypracovala stanovisko k bezpečnosti a účinnosti zubního amalgámu a jeho alternativ. Veřejný ochránce práv se touto otázkou zabýval a v daném případě neshledal žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o hodnocení nezávislosti a vhodnosti členů pracovní skupiny ze strany Komise.

Veřejná ochránkyně práv využila této příležitosti a vyjádřila se k některým obecnějším aspektům případu. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že je důležité zajistit, aby vědecké poradenství poskytované odborníky pracujícími s vědeckými výbory Komise bylo nezávislé a objektivní. Dokonce i dojem, že takové vědecké poradenství nemusí být nezávislé a objektivní, může být velmi škodlivý. Komise proto musí zajistit nejen to, aby tato vědecká stanoviska byla zcela nezávislá a zcela objektivní ,, ale také to, aby byly rozptýleny veškeré důvodné pochybnosti o nezávislosti a objektivitě těchto stanovisek.

Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že je důležité, aby Komise zavedla velmi spolehlivé postupy, které zajistí, že odborníci prohlásí všechny své zájmy. Komise by měla všechny tyto zájmy pečlivě posoudit. Tyto postupy by měla provádět co nejtransparentněji. Veřejný ochránce práv proto velmi vítá skutečnost, že Komise připravuje „Pokyny týkající se nakládání s prohlášeními o zájmech členů, externích odborníků a odborníků ad hoc zapojených do činnosti vědeckých výborů“, jejichž cílem je transparentním způsobem vysvětlit, jak se provádí posouzení zájmů odborníků. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby ji průběžně informovala o postupu vypracovávání a konečných pokynů.

Případ se týkal údajného střetu zájmů ze strany bývalého komisaře v rozhodnutí Komise nevyšetřit stížnost na porušení antimonopolních pravidel podanou Komisi. V antimonopolní stížnosti podané Komisi se uvádí, že Unie evropských fotbalových asociací (dále jen „UEFA“) porušila pravidla hospodářské soutěže EU. Stěžovatel se domníval, že pravidla UEFA pro udělování licencí klubům a finanční fair play (dále jen „FPF“) jsou protiprávní, neboť vyžadují, aby po dobu tří let příslušné příjmy fotbalového klubu odpovídaly alespoň jeho příslušným výdajům. Komise se rozhodla stížnost neprošetřit z důvodu, že tato otázka pro ni nepředstavovala prioritu. Podle názoru stěžovatele bylo toto rozhodnutí ovlivněno odpovědným komisařem, který byl ve střetu zájmů, neboť byl „společníkem“ a silným zastáncem jednoho konkrétního klubu, pro který je FFP výhodná. Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že komisař vydal více než rok před podáním stížnosti Komisi společné prohlášení s předsedou UEFA, v němž vyjádřil FFP podporu.

Komise tvrdila, že bývalý komisař neměl s dotčeným fotbalovým klubem žádné právní, finanční, organizační ani jiné vazby. Dodala, že společné prohlášení komisaře a předsedy UEFA nijak nesouvisí se stížností stěžovatele, neboť nevyjadřuje žádné názory na FFP z antimonopolního hlediska.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a neshledala žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise. Tím případ uzavřela.