Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k textové zprávě, kterou prezident Francouzské republiky zaslal v lednu 2024 předsedovi Evropské komise v souvislosti s obchodními jednáními mezi EU a Mercosurem.

V červenci 2025 Komise odpověděla, že ačkoli k takové výměně skutečně došlo, nemohla požadovanou zprávu najít. Komise uvedla, že zpráva byla přijata prostřednictvím aplikace pro zasílání rychlých zpráv „Signal“, která aktivovala funkci „zmizení zpráv“. Komise proto dospěla k závěru, že nemá k dispozici žádné dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně způsobu, jakým Komise žádost vyřizuje. Její vyšetřovací tým nahlédl do spisu Komise týkajícího se žádosti o přístup veřejnosti a uspořádal setkání se zástupci Komise.

Na základě kontroly a schůze nemohla veřejná ochránkyně práv vyloučit, že zpráva byla po obdržení žádosti automaticky vymazána z telefonu předsedy. Šetření rovněž odhalilo, že kabinet předsedy Komise neřešil žádost stěžovatele po dobu 15 měsíců, zatímco generální sekretariát nepřijal žádná následná opatření ani nepřipomněl, že by měl sledovat její zpracování. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že vyřízení této žádosti Komisí představuje nesprávný úřední postup.

V zájmu řešení tohoto problému veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise přezkoumala a zlepšila vyřizování žádostí veřejnosti o přístup, které se týkají kabinetu předsedy nebo kteréhokoli komisaře, a aby aktivně sledovala pokrok při vyřizování těchto žádostí, aby se zabránilo zbytečným prodlevám.

Kromě toho veřejná ochránkyně práv předložila dva návrhy na zlepšení. Zaprvé by Komise měla upravit svá vnitřní pravidla tak, aby zajistila, že jakýkoli dokument, který je předmětem žádosti o přístup veřejnosti, bude zachován, jakmile je taková žádost o přístup k tomuto dokumentu obdržena a dokud nebude dokončen proces napadení odepření přístupu, a to bez ohledu na to, zda dokument splňuje kritéria Komise pro registraci dokumentu. Zadruhé by Komise měla po přiměřenou dobu řádně uchovávat všechny textové a rychlé zprávy vyměňované mezi hlavami států nebo předsedy vlád nebo ministry a členy Komise, včetně těch, které mají být po určitém časovém intervalu automaticky vymazány, vzhledem k pravděpodobnému významu těchto zpráv.

 

Stěžovatel zastupující nevládní organizaci požádal o přístup veřejnosti k dokumentům zaslaným a obdrženým Evropskou komisí ohledně navrhovaného aktu o umělé inteligenci. Komise zpřístupnila některé dokumenty, ale odepřela (úplný) přístup ke čtyřem dokumentům s odvoláním na výjimky z ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy a ochranu soukromí a osobnosti jednotlivce.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty a setkal se s příslušnými zástupci Komise. Během schůzky Komise informovala vyšetřovací tým veřejného ochránce práv, že se s ohledem na plynutí času rozhodla poskytnout širší přístup ke sporným dokumentům.

Veřejná ochránkyně práv uvítala rozhodnutí Komise poskytnout širší přístup a šetření uzavřela tak, jak bylo vyřešeno.

Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se Rady EU–USA pro obchod a technologie. Stěžovatel, novinář, požádal o přístup veřejnosti k dokumentům směřujícím na Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (GŘ COMP) a z něj, v nichž je zmíněna Rada EU–USA pro obchod a technologie, jakož i schůze a zápisy zástupců GŘ COMP, včetně komisaře pro hospodářskou soutěž.

V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval 50 dokumentů, které Komise označila za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti. Na základě kontroly veřejná ochránkyně práv navrhla řešení a požádala Komisi, aby přehodnotila svůj postoj s cílem poskytnout široký přístup veřejnosti ke sporným dokumentům. Komise následně poskytla plný přístup k devíti dokumentům a široký přístup k 41 dokumentům, s výhradou úprav pouze za účelem ochrany osobních údajů. Pokud jde o jeden dokument, Komise trvala na svém stanovisku, že jeho zpřístupnění by mohlo ohrozit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy.

Zatímco veřejná ochránkyně práv uvítala, že Komise přehodnotila svůj postoj a poskytla široký přístup, konstatovala, že stěžovatel obdržel požadované dokumenty poté, co čekal jeden rok. Připomněla proto Komisi svá předchozí zjištění, zejména ve svém šetření z vlastního podnětu týkajícím se systémových zpoždění Komise při vyřizování žádostí veřejnosti o přístup, v němž Komisi předložila doporučení a návrhy týkající se řešení těchto systémových zpoždění.