Věc se týkala toho, že Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) neposkytla věcnou odpověď na správní stížnost týkající se obvinění z obtěžování a nesrovnalostí ze strany úředníka stálého útvaru kategorie 2.

Stěžovatel podal správní stížnost agentuře Frontex v březnu 2023. Agentura Frontex odpověděla, že na rozdíl od předchozích informací, které stěžovateli poskytla, nemá stěžovatel právo podat takovou stížnost. V důsledku toho by neobdržel věcnou odpověď. V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv však agentura Frontex uvedla, že stěžovateli poskytne obecnou věcnou odpověď do listopadu 2024. Agentura Frontex poskytla tuto odpověď stěžovateli až v prosinci 2025. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že nekonzistentní informace poskytnuté stěžovateli a nehorázné zpoždění v odpovědi na stížnost představují nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však nepovažovala za nutné vydat doporučení vzhledem k tomu, že agentura Frontex nyní stěžovateli poskytla věcnou odpověď.

Šetření veřejné ochránkyně práv navíc odhalilo, že pro úředníky kategorie 2 neexistuje účinný mechanismus pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy, například v situacích obtěžování v agentuře Frontex. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se jedná o systémový problém, který rovněž představuje nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby správní rada agentury Frontex zavedla při nadcházející revizi právního rámce pro příslušníky kategorie 2 účinný mechanismus pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy.

Toto šetření z vlastního podnětu posoudilo, jak Evropská komise hodlá zaručit dodržování lidských práv v souvislosti s memorandem o porozumění mezi EU a Tuniskem. Byly vyjádřeny obavy ohledně povahy memoranda o porozumění obecně, a zejména ohledně podpory iniciativ v oblasti ochrany hranic, zejména s ohledem na hluboce znepokojivé zprávy o tom, jak tuniské orgány jednají s migranty.

Veřejná ochránkyně práv byla obzvláště znepokojena tím, že nebylo provedeno předchozí posouzení dopadu na lidská práva, zejména pokud jde o pilíř „Migrace a mobilita“ memoranda o porozumění a projekty, které mají spadat do tohoto pilíře. Vzhledem k tomu, že tento pilíř memoranda o porozumění je jasně navržen tak, aby omezil nelegální migraci do EU a odrazoval od ní prostřednictvím lepší kontroly migrace ze strany tuniských orgánů, má provádění projektů uvádějících tento cíl do praxe zcela zjevně rozměr lidských práv. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby odpověděla na řadu otázek týkajících se toho, jak hodlá sledovat dopad opatření v rámci memoranda o porozumění na lidská práva a jaká opatření předvídala a plánovala, a to i s ohledem na možné pozastavení financování EU, pokud bude zjištěno porušování lidských práv.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že navzdory opakovaným tvrzením Komise, že předchozí posouzení dopadu na lidské zdroje nebylo nutné, ve skutečnosti dokončila řízení rizik pro Tunisko před podpisem memoranda o porozumění.

Tento postup, který Komise provádí se všemi partnerskými zeměmi EU, které by mohly obdržet rozpočtovou podporu EU, zohlednil kritéria podobná těm, která se používají ve standardním předchozím posouzení dopadu na lidská práva. Ty mimo jiné posuzují stav lidských práv, demokracie, právního státu, bezpečnosti a konfliktů v příslušné partnerské zemi. Komise však tyto informace aktivně nesdílela, a to ani ve své odpovědi na strategickou iniciativu veřejné ochránkyně práv v této věci.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrhy, jak tuto situaci řešit. Vzhledem k rozsahu zjištěných rizik rovněž navrhla, aby Komise vypracovala konkrétní kritéria pro možné pozastavení smluv financovaných EU v souvislosti s řízením migrace, pokud zjistí důkazy o porušování lidských práv při provádění projektů. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise vybídla své prováděcí partnery k vytvoření mechanismů pro podávání stížností, které by jednotlivcům umožňovaly oznamovat údajné porušování jejich lidských práv při provádění projektů/programů financovaných EU v Tunisku. Vzhledem k nedávným zprávám o významných problémech na místě nabývá tato skutečnost ještě většího významu.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise zajišťuje dodržování základních práv v souvislosti s finančními prostředky EU poskytnutými Řecku na správu hranic. Stěžovatelé, několik nevládních organizací, vyjádřili obavy, že Komise účinně nemonitorovala a nevyhodnocovala činnosti v oblasti správy hranic financované EU v souvislosti s přetrvávajícími obviněními řeckých orgánů ze závažného porušování lidských práv.

Šetření určilo oblasti, kterými by se Komise měla zabývat, aby zlepšila způsob, jakým monitoruje a zajišťuje dodržování základních práv v této oblasti. Jelikož však Komise v současné době čeká na závěrečnou zprávu řeckých orgánů v jednom z jednotlivých případů údajného porušování základních práv uvedených v tomto šetření a nyní také posoudí výdaje Řecka v rámci příslušného programu, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela a shledala, že žádná další šetření nebyla odůvodněná. Předložila však Komisi několik návrhů, jak řešit problémy zjištěné v průběhu šetření.

Veřejná ochránkyně práv zejména naléhavě vyzvala Komisi, aby zavedla pokyny pro posuzování dodržování základních práv v průběhu provádění programu, zejména pokud jde o související „základní podmínku“ pro přístup k finančním prostředkům. V rámci těchto pokynů by Komise měla stanovit kritéria pro určení toho, za jakých okolností zadrží nebo pozastaví finanční prostředky EU v případě nedodržení základních práv a souvisejících podmínek financování, a tato kritéria zveřejnit. Při posuzování věrohodných stížností na porušování základních práv a celkového řeckého programu by Komise měla zvážit, zda Řecko nadále splňuje podmínku základních práv týkající se dotčených fondů. Veřejná ochránkyně práv rovněž předložila návrhy týkající se transparentnosti procesu monitorování a opatření k posílení zapojení občanské společnosti.

 

Věc se týkala rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) zamítnout stížnost týkající se technických problémů, s nimiž se uchazeč setkal během testu na dálku v rámci výběrového řízení pro zaměstnance EU pořádaného úřadem EPSO. Stěžovatel zpochybnil rozhodnutí úřadu EPSO stížnost zamítnout na základě toho, že stěžovatel tuto otázku během testů nevznesl.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že při vyřizování stížnosti úřadem EPSO došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Úřad EPSO měl zejména náležitě zohlednit informace, k nimž měl přístup, které potvrdily skutečnosti uvedené stěžovatelem a prošetřily stížnost. To, že tak neučinil, se rovnalo nesprávnému úřednímu postupu.

V této souvislosti veřejná ochránkyně práv navrhla, aby úřad EPSO zahájil se stěžovatelem dialog s cílem nalézt vhodné a spravedlivé řešení, například aby stěžovateli nabídl možnost testy opakovat.