Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k žádosti o uznání projektu těžby a zpracování nerostných surovin za „strategický projekt“ podle aktu o kritických surovinách a souvisejícího posouzení Komise. Komise měla za to, že poskytnutí informací by ohrozilo obchodní zájmy dotčené společnosti, a to i proto, že projekt nebyl označen za strategický projekt. Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, a tvrdil, že sporné dokumenty mohou obsahovat důležité informace o životním prostředí.

Na základě kontroly sporných dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že bylo rozumné, aby se Komise domnívala, že by zpřístupnění poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti. Kromě toho, i když dokumenty obsahují určité informace o předpokládaných environmentálních a sociálních dopadech projektu, nepostačovaly k prokázání převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že při odepření přístupu ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal doby, kterou Evropská komise potřebovala k ukončení řízení o nesplnění povinnosti, které zahájila v roce 2016 proti Španělsku kvůli jeho souladu s pravidly EU týkajícími se hluku ve venkovním prostředí. Stěžovatel, skupina občanů dotčených hlukem na letištích ve Španělsku, si stěžovala, že doba, kterou Komise potřebovala na prošetření této záležitosti, nebyla přiměřená.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že období tří let nevykazovalo žádné stopy po jakémkoli opatření přijatém Komisí, které by představovalo nesprávný úřední postup.

Komise následně v této věci pokračovala, což znamená, že vydání doporučení by neposloužilo žádnému užitečnému účelu. Vzhledem k závažným dopadům daných otázek na veřejné zdraví veřejná ochránkyně práv očekává, že se Komise bude přednostně zabývat řízením o nesplnění povinnosti.

Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na porušení právních předpisů týkající se kvality ovzduší v Bolzanu, Trentino-Alto Adige/Südtirol. Komise původně pozastavila vyřizování stížnosti do doby, než bude znám výsledek probíhajícího soudního řízení ve stejné věci. V návaznosti na rozsudek Soudního dvora EU informovala Komise stěžovatele o svém záměru případ uzavřít.

Veřejná ochránkyně práv prošetřila dobu, kterou Komise potřebovala k vyřízení stížnosti. Během šetření vydala Komise konečné rozhodnutí o uzavření případu.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise stěžovatele průběžně informovala a že vyřízení stížnosti netrvalo nepřiměřeně dlouho.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření se závěrem, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.