Stěžovatel pracoval jako odborník pro externího dodavatele EU na projektu financovaném EU v Tanzanii, který řídila Delegace Evropské unie v Tanzanii a Východoafrické společenství. Stěžovatel tvrdil, že dodavatel porušil tanzanské právo tím, že se nezaregistroval v Tanzanii, což mu znemožnilo získat platné pracovní povolení. Dodavatel následně informoval stěžovatele o svém rozhodnutí ukončit jeho smlouvu, přičemž zohlednil obavy týkající se práce stěžovatele, které vznesla delegace EU.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření obav stěžovatele ohledně toho, jak delegace řešila obě záležitosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv odkázala na svůj soustavný názor, že pokud orgány EU usilují o nahrazení odborníků pracujících na projektech EU, měly by být tyto osoby před jejich nahrazením vyslechnuty. Zatímco Komise tvrdila, že nepožádala o nahrazení odborníka, veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise byla do rozhodnutí o nahrazení zapojena. Veřejná ochránkyně práv tak konstatovala, že Komise nezajistila, aby bylo před jeho nahrazením respektováno právo stěžovatele být vyslechnut, což představuje nesprávný úřední postup.  Předložila návrh na zlepšení, jehož cílem je zabránit tomu, aby se tento problém vyskytl v budoucnu. 

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila, že vzhledem k tomu, že smlouva stěžovatele byla ukončena, nebyla odůvodněna žádná další šetření týkající se vydání pracovního povolení. Předložila však Komisi návrh na zlepšení a vyzvala ji, aby tuto záležitost ověřila, neboť může ovlivnit další odborníky pracující na projektu EU. 

 

Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise, které Španělsku udělilo výjimku z pravidla obsaženého ve směrnici o energetice. Toto pravidlo stanoví, že provozovatelé přenosových soustav nesmějí vlastnit zařízení pro skladování energie. Rozhodnutí uděluje odchylku od tohoto pravidla, pokud jde o přečerpávací vodní elektrárny na Kanárských ostrovech. Stížnost veřejnému ochránci práv spočívala v tom, že Komise vyložila pravidlo nesprávně a že v každém případě nebyly splněny podmínky pro udělení výjimky.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že ačkoli stížnost není neopodstatněná, opatření Komise nepředstavují nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však navrhla, aby Komise svým útvarům připomněla, že je důležité věcně a dostatečně podrobně spolupracovat s občany, kteří ji upozorňují na dobře podložené a podrobné obavy.