Případ se týkal způsobu, jakým Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) vyřídila stížnost týkající se výsledků testů v přijímacím řízení pro příslušníky stálého útvaru. Stěžovatel nezískal minimální celkové skóre v testu s výběrem odpovědí (dále jen „test s výběrem odpovědí“), aby mohl přistoupit k dalšímu kroku v řízení. Stěžovatel zpochybnil své výsledky a byl znepokojen tím, že byl vystaven rasové a etnické diskriminaci. Stěžovatel si vyžádal otázky a odpovědi, které mu agentura Frontex neposkytla.

Stěžovatel byl nespokojen s tím, jak agentura Frontex tuto záležitost řešila, a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a požádala agenturu Frontex, aby zvážila, zda stěžovateli neposkytne seznam, v němž budou ve formě dopisů uvedeny odpovědi stěžovatele a správné odpovědi v testu s otázkami s výběrem odpovědí. Agentura Frontex poskytla stěžovateli informace v tomto smyslu.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při výpočtu výsledků testů stěžovatele agenturou Frontex ani k žádnému náznaku diskriminace.

Vzhledem k tomu, že agentura Frontex poskytla stěžovateli v průběhu šetření relevantní informace o testu s otázkami s výběrem odpovědí, nebyla v tomto aspektu případu odůvodněna žádná další šetření. Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření návrhem na zlepšení pro agenturu Frontex, aby ve svých výběrových řízeních informovala uchazeče o výsledcích jakéhokoli vyřazovacího testu prostřednictvím tabulky uvádějící, pokud jde o počet odpovídající každé otázce, poskytnutou odpověď (ve formě dopisu), jakož i správnou odpověď (rovněž ve formě dopisu).

Věc se týkala rozhodnutí delegace Evropské unie v Papui-Nové Guineji odmítnout nabídku stěžovatele jako mimořádně nízkou. Stěžovatel tvrdil, že delegace nepožádala o konkrétní vysvětlení, své rozhodnutí neodůvodnila a své zamítnutí založila na prvcích nesouvisejících s cenou uvedenou v nabídce.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že delegace měla být konkrétnější, když od stěžovatele požadovala vysvětlení ceny, a měla stanovit jasnou vazbu mezi cenou a všemi prvky, které byly v jejím posouzení zohledněny. Delegace rovněž dostatečně neodůvodnila své rozhodnutí odmítnout nabídku jako mimořádně nízkou, což je v rozporu s povinností uvést odůvodnění. Tyto nedostatky představují nesprávný úřední postup.

Ačkoli Komise během šetření poskytla další vysvětlení, veřejná ochránkyně práv zjistila, že tato vysvětlení dostatečně neřeší zjištěné nedostatky.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že by v tomto případě nebylo vhodné vydat odpovídající doporučení, neboť zakázka byla zadána. Předložila však tři návrhy, jejichž cílem je zabránit tomu, aby se takové problémy vyskytovaly v budoucích podobných případech.

Stěžovatel, poslanec Evropského parlamentu, vyjádřil obavy ohledně toho, co považuje za rozpor mezi aktem o umělé inteligenci a kodexem zásad pro obecnou umělou inteligenci (GPAI). Evropská komise nedávno potvrdila, že kodex, který vypracovaly zúčastněné strany, je „odpovídajícím“ dobrovolným nástrojem pro poskytovatele GPAI k prokázání souladu s aktem o umělé inteligenci. Žadatel však tvrdil, že kodex osvobozuje poskytovatele GPAI od jejich povinnosti podle aktu o umělé inteligenci dokumentovat nebo alespoň odhadovat spotřebu energie svých modelů během jejich trénování a testování.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Komise přiměřeně vysvětlila, jak má její úřad pro umělou inteligenci v úmyslu posoudit spotřebu energie GPAI, pokud poskytovatelům chybí určité informace nezbytné k provedení odhadu. Komise proto poskytla nezbytné záruky, že v tomto ohledu splní základní cíl aktu o umělé inteligenci. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv uvedla, že kodex je zamýšlen jako dočasné řešení, které může být dále zlepšeno a pravděpodobně bude nahrazeno cílenými nástroji, jako jsou „harmonizované normy“, které vypracovaly evropské normalizační organizace.

Na tomto základě veřejná ochránkyně práv zjistila, že v této fázi nejsou žádná další šetření této stížnosti odůvodněná.

Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout částečný nebo širší přístup ke dvěma dokumentům týkajícím se projektu financovaného v partnerství s UNICEF. Při odepření přístupu Komise vycházela z pěti výjimek stanovených v unijní právní úpravě týkající se přístupu k dokumentům, a sice z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, jakož i ochranu jejího rozhodovacího procesu, obchodní zájmy třetí osoby a soukromí a integritu fyzických osob, včetně jejich osobních údajů.

Na základě kontroly sporných dokumentů nebyl veřejný ochránce práv přesvědčen argumenty Komise, že částečné nebo širší zpřístupnění by (vážně) ohrozilo ochranu uplatňovaných zájmů. Veřejný ochránce práv předložil návrh řešení, v němž Komisi vyzval, aby přehodnotila své stanovisko k žádosti s cílem poskytnout co nejširší přístup ke sporným dokumentům. Připomněla rovněž Komisi její povinnost přijímat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a svá rozhodnutí odůvodňovat.

Komise přijala návrh veřejného ochránce práv na řešení a poskytla stěžovateli částečný a širší přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise na její návrh řešení, kterým byla stížnost vyřízena.  

Případ se týkal Evropské komise ´s zabývající se stížností na porušení právních předpisů týkající se rozhodnutí Czechia´s sloučit svůj Úřad pro železnice s Úřadem pro hospodářskou soutěž. Hlavní obavou bylo, že spojení mohlo porušit právo EU a že Česko nemuselo zajistit nezávislý a účinný dohled nad železničním odvětvím.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise stěžovateli neposkytla dostatečné odůvodnění svého zjištění, že Česko neporušilo právo EU. Po přezkoumání vysvětlení Komise poskytnutých během šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise záležitost pečlivě prošetřila a že její rozhodnutí případ uzavřít bylo založeno na pevných důvodech.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti ze strany Komise. Vzhledem k tomu, že Komise v průběhu šetření poskytla podrobné odůvodnění, byl tento aspekt věci vyřešen. Veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi, aby stěžovatelům v případě, že mají v úmyslu uzavřít řízení o nesplnění povinnosti, vždy poskytla náležité odůvodnění.

Případ se týkal nabídkového řízení organizovaného Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), které se týkalo poskytování oděvního vybavení příslušníkům agentury Frontex. Stěžovatel, společnost, která se rovněž zúčastnila zadávacího řízení, vyjádřil u agentury Frontex obavy ohledně zadání zakázky vítězné společnosti. Konkrétně stěžovatel tvrdil, že agentura Frontex měla odmítnout vítěznou nabídku z důvodu údajných finančních obtíží uchazeče a jeho nedostatků při plnění jiné zakázky, jakož i proto, že nabídka, kterou předložil, byla podle stěžovatele mimořádně nízká.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura Frontex správně provedla kontrolu způsobilosti úspěšného uchazeče v souladu s platnými pravidly. Kromě toho shledala, že hodnocení agentury Frontex, že vybraná nabídka nebyla mimořádně nízká, bylo přiměřené a v souladu s platnými pravidly.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.