- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh řešení odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k zápisům ze zasedání regionální pracovní skupiny EU pro Řecko (věc 2237/2024/AML)
Řešení - Datum Středa | 18 listopadu 2026
Případ 2237/2024/AML - Otevřeno dne Čtvrtek | 19 prosince 2024 - Rozhodnutí ze dne Pondělí | 16 listopadu 2026 - Dotčený orgán Evropská komise ( Zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Česká republika
Stížnost podána
03/12/2024Analýza stížnosti
04/12/2024Probíhající šetření
19/12/2024Předběžný výsledek
13/04/2026Výsledek šetření
16/11/2026
Vyrobeno v souladu s čl. 2 odst. 10 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]
Skutečnosti předcházející stížnosti
1. V roce 2015 představila Evropská komise svůj evropský program pro migraci.[2] Program zavedl „přístup založený na hotspotech“, v jehož rámci EU a její členské státy spolupracují na řízení migrace na vnějších hranicích EU. Na podporu provádění přístupu založeného na hotspotech zřídila Komise regionální pracovní skupiny EU (EURTF) s cílem usnadnit operativní spolupráci a výměnu informací. Mezi účastníky zasedání EURTF byli zástupci Komise, agentur EU (jako je Frontex, Europol, Agentura Evropské unie pro azyl nebo Eurojust) a v některých případech i vnitrostátních orgánů. Pracovní skupiny hrály v posledním desetiletí významnou úlohu při provádění přístupu EU k migraci.
2. V září 2021 podal stěžovatel, výzkumný pracovník, žádost o přístup veřejnosti k dokumentům [3] v držení Komise. Žádost se týkala zápisů ze zasedání regionální pracovní skupiny EU v Řecku 1) od června 2015 do září 2016; 2) od května 2018 do prosince 2018; a 3) Od dubna 2020 do září 2021“.
3. V prosinci 2021 přijala Komise své původní rozhodnutí, v němž označila 34 dokumentů [4] za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti a odepřela přístup ke všem z nich.
4. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí v lednu 2022 přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“).
5. V únoru 2023 přijala Komise potvrzující rozhodnutí o žádosti o přístup. Ve svém rozhodnutí Komise poskytla částečný přístup k 27 dokumentům a odepřela přístup k sedmi zbývajícím dokumentům v plném rozsahu. Přitom vycházela z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost a mezinárodní vztahy [5] a ochranu osobních údajů [6].
6. Dne 3. prosince 2024 se stěžovatel, který nebyl s rozhodnutím Komise spokojen, obrátil na veřejnou ochránkyni práv.
Šetření
7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout (širší) přístup veřejnosti k zápisům ze zasedání EURTF Řecko. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezpochybnil odstranění informací na základě potřeby chránit osobní údaje, nebylo to součástí šetření veřejné ochránkyně práv.
8. Během šetření nahlédl tým veřejného ochránce práv do sporných dokumentů, jakož i do dokumentů, včetně konzultací s třetími stranami vedených Komisí v souvislosti s žádostí o přístup.
9. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se setkal se zástupci Komise, aby objasnil řadu otázek po kontrole dokumentů, a obdržel připomínky stěžovatele ke zprávě ze zasedání.
10. Komise neposkytla dodatečnou písemnou odpověď na stížnost, neboť se domnívala, že její stanovisko bylo uvedeno v potvrzujícím rozhodnutí.
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv
11. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise tvrdila, že není možné poskytnout širší přístup k požadovaným dokumentům z těchto důvodů:
i. Ochrana veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost: Dokumenty obsahují operativní informace týkající se správy hranic, včetně možných nedostatků a navrhovaných řešení, jakož i informace týkající se trestné činnosti. V této souvislosti musí být odepřen jakýkoli přístup k posledním zápisům z jednání z let 2020 a 2021 (dokumenty 29–35), neboť obsahují „informace o nedávných operativních činnostech na místě, analýzu situace a rizik, popis opatření organizovaných okruhů obchodování s lidmi a operativní taktiku“. Pokud by tyto informace byly zveřejněny, ohrozily by probíhající operace prováděné řeckou státní policií, orgány pobřežní stráže a agenturou Frontex. Obdobně by širší zpřístupnění požadovaných zápisů ze starších schůzek, které jsou obsaženy v dokumentech 1–28, odhalilo podrobnosti o činnostech a metodách, které by pak mohly být použity nepřátelskými aktéry, což by oslabilo úsilí EU v boji proti přeshraniční trestné činnosti a nedovolenému překračování hranic.
ii. Ochrana veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy: Požadované dokumenty se týkají spolupráce s orgány identifikované třetí země, včetně možných nedostatků a neveřejných podrobností o spolupráci v oblasti ochrany hranic a předcházení organizované trestné činnosti. Zveřejnění těchto informací by ohrozilo oprávněné národní zájmy Řecka a mezinárodní vztahy s dotčenou třetí zemí. Skutečnost, že zasedáním předsedala Komise, a nikoli Řecko, nemá na tento závěr vliv, neboť povinnosti Komise (GŘ HOME) i Europolu mají rovněž vnější rozměr.
12. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise dále vysvětlili, že spolupráce v rámci EURTF je založena na důvěře. Zveřejnění těchto výměn by mohlo mít odrazující účinek, což by ohrozilo poslání EURTF. V důsledku toho Komise konzultovala účastníky zasedání EURTF - kteří v různé míře nesouhlasili se zveřejněním [7] - a poté se snažila nalézt rovnováhu mezi transparentností na jedné straně a jejich námitkami na straně druhé. Posouzení újmy provedla Komise v plném rozsahu. Neprovedla pouze prima facie posouzení argumentů řeckých orgánů.
13. Zástupci Komise dále zdůraznili, že při dosažení této rovnováhy byl řádně zohledněn plynutí času. I když pouhá skutečnost, že uplynul čas, automaticky nečiní informace méně citlivými, je relevantním faktorem, který je třeba vzít v úvahu, protože může snížit riziko újmy. Z tohoto důvodu mohl být poskytnut částečný přístup k dokumentům 1–28 (z let 2016–2018), nikoli však k dokumentům 29–35 (z let 2020–2021). Posledně uvedená kategorie obsahovala informace týkající se probíhajících operací agentury Frontex a informace, které Komise vyhodnotila jako informace podobné povahy.
14. Komise nakonec uvedla, že i když je pravda, že v předchozí žádosti týkající se podobného dokumentu [8] neproběhla žádná konzultace a dokument byl zpřístupněn téměř v plném rozsahu (s výjimkou osobních údajů), neznamená to, že by totéž mělo platit i pro sporné dokumenty.
15. Žadatel měl za to, že Komise nadměrně využívala příslušné výjimky, zejména neprokázala žádné vážné a skutečné riziko vyplývající z úplného (nebo velmi rozsáhlého) zveřejnění dotčených informací. Kromě toho, že žadatel zdůraznil nejednotnost Komise při poskytování velmi širokého přístupu k podobnému dokumentu v minulosti, předložil následující konkrétní argumenty.
16. Stěžovatel tvrdil, že se Komise při uplatňování obou výjimek dopustila zjevně nesprávného posouzení. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel zdůraznil, že z částečně zpřístupněných dokumentů jasně vyplývá, že zasedání EURTF se nezabývají pouze otázkami veřejné bezpečnosti, ale zahrnují také informace, které mají spíše „humanitární“ než „bezpečnostní“ povahu (jak je uvedeno v položkách týkajících se údržby, lékařských služeb, tlumočení atd.). Kromě toho stěžovatel dále zdůraznil, že mezi dotčenými schůzkami a přijetím potvrzujícího rozhodnutí uplynulo několik let. Mezitím se změnily materiální, právní a migrační okolnosti. Například žádný z nástrojů, jichž se dokumenty týkají, již neexistuje a vztahy s dotčenou třetí zemí se od roku 2016 značně změnily. Stěžovatel se proto domníval, že informace obsažené v dokumentech, které se ani zdaleka netýkají citlivých provozních podrobností, nejsou ve skutečnosti pouze zastaralé, ale mají historickou povahu; a že Komise řádně nezohlednila dopad plynutí času na jeho citlivost.
17. Stěžovatel dále zpochybnil skutečnost, že Komise při vyřizování žádosti o přístup vycházela z námitek a argumentů třetích stran konzultovaných [9]. S důrazem na to, že mnoho z těchto argumentů třetích stran se zdálo být neopodstatněných z důvodu uplynutí času (ze stejných důvodů uvedených v bodě 16), žadatel připomněl, že Komise je povinna zvrátit námitky proti zpřístupnění, pokud porušují zásadu co nejširšího přístupu. V tomto konkrétním případě nebyl žadatel přesvědčen, že Komise provedla požadované nezávislé posouzení, a se znepokojením rovněž konstatoval, že Komise zřejmě v potvrzující fázi znovu nekonzultovala (všechny) třetí strany, přestože námitky těchto třetích stran v počáteční fázi většinou souvisely s časem.
18. A konečně, pokud jde o argument Komise, že je nezbytné zachovat důvěru – a tedy důvěrné sdílení informací – na schůzkách EURTF, stěžovatel připomněl, že všichni aktéři účastnící se těchto schůzek, včetně řeckých orgánů, jsou si vědomi svých povinností v oblasti transparentnosti. Stěžovatel uvedl, že veřejná ochránkyně práv v minulosti zdůraznila význam transparentnosti ve vztahu k zapojení EU do činností v oblasti řízení migrace.[10] Podle názoru stěžovatele by poskytnutí plného přístupu k požadovaným dokumentům bylo důležitým krokem v tomto směru.
Posouzení veřejného ochránce práv
19. Dokumenty dotčené v tomto šetření lze rozdělit do tří kategorií na základě jejich dat a rozsahu poskytnutého přístupu:
i. dokumenty kategorie I, které se týkají dokumentů 1–20 – schůze od roku 2016 a k nimž byl poskytnut široký částečný přístup;
ii. dokumenty kategorie II, které se týkají dokumentů 21–28 – schůze z roku 2018 a k nimž byl poskytnut částečný přístup;
iii. dokumenty kategorie III, které se týkají dokumentů 29–35 – schůze v letech 2020 a 2021 a k nimž nebyl poskytnut přístup.
20. Vzhledem k tomu, že Komise poskytla široký částečný přístup k dokumentům kategorie I a že zbývající úpravy v těchto dokumentech nenaznačují zjevně nesprávné posouzení ze strany Komise, návrh řešení veřejné ochránkyně práv se na ně nevztahuje.
21. Pokud jde o dokumenty kategorie II a III, posouzení veřejného ochránce práv je uvedeno níže.
22. Jednou ze zásad, na nichž je založen přístup veřejnosti k dokumentům podle nařízení 1049/2001, je, že otevřenost umožňuje občanům užší účast na rozhodovacích procesech a zaručuje větší odpovědnost správy EU v demokratickém systému.[11] Včasnost hraje důležitou roli při dosahování tohoto cíle, a to jak proto, že může mít dopad na relevanci dokumentů pro žadatele [12], tak proto, že může ovlivnit důvěrnost dokumentů. Z těchto důvodů je částečně důležité, aby orgány EU vyřizovaly žádosti o přístup co nejrychleji a v každém případě ve lhůtách stanovených nařízením č. 1049/2001 [13].
23. Takové úvahy mají pro projednávanou věc zvláštní význam.
24. Zaprvé povaha dokumentů kategorie III v době podání žádosti o přístup - tedy dokumentů, o nichž se Komise domnívala, že byly vypracovány nedávno - se jevila jako důležitá pro odepření přístupu ze strany Komise. Stejně tak na schůzce s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise odůvodnili úpravy dokumentů kategorie II tím, že obsahují informace týkající se „probíhajících diskusí“, které „zůstávají v zásadě stejné“.
25. Zadruhé Komise z velké části překročila zákonné lhůty pro vyřízení žádosti o přístup jak v počáteční, tak v potvrzující fázi. Mezi okamžikem, kdy stěžovatel podal žádost o přístup, a potvrzujícím rozhodnutím Komise uplynulo téměř 17 měsíců. Zástupci Komise na setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv uvedli, že v době potvrzujícího rozhodnutí posoudili citlivost dokumentů. Veřejná ochránkyně práv však není přesvědčena, že těchto 17 měsíců bylo dostatečně zohledněno při rozhodování o rozsahu přístupu, který má být udělen. Konkrétně:
i.Pokud jde o dokumenty kategorie III, skutečnost, že některé z nejnovějších dokumentů již nebyly staré několik měsíců (jak tomu bylo v době přijetí původní žádosti), ale byly staré dva až tři roky, a jak to ovlivnilo posouzení, že se týkaly „probíhajících operací“, nebyla v potvrzujícím rozhodnutí plně zohledněna. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že třetí strana, která se nejvíce postavila proti zpřístupnění některých z těchto dokumentů na základě jejich nedávné povahy, nebyla v potvrzující fázi znovu konzultována. Nelze vyloučit, že o rok a půl později by tato třetí strana poskytla jiné informace o zpřístupnění dokumentů. Není rovněž jasné, proč se Komise domnívala, že všechny dokumenty týkající se „probíhajících operací“ jsou citlivé, ačkoli ve skutečnosti se zdá, že obsahují řadu (druhů) informací, z nichž některé byly široce zpřístupněny v dokumentech kategorie I a II, a dokonce zcela zpřístupněny v zápisu z jiného zasedání EURTF v témže roce (k němuž Komise poskytla plný přístup).[14]
ii.Pokud jde o dokumenty kategorie II, zdá se, že řada úprav, zejména těch, které se týkají příspěvků řeckých orgánů, se týká možná zastaralých a neproveditelných informací týkajících se zařízení, která již neexistovala (protože mnoho zařízení, která jsou v současné době v regionu v provozu, bylo otevřeno od roku 2021, postupně nahrazujících infrastruktury uvedené v dokumentech) a skutečností, které byly zastaralé (státní příslušnost osob v zařízeních, životní podmínky, opravy, přítomnost nebo nepřítomnost tlumočníků, obecné informace o navracení atd.). Potvrzující rozhodnutí to však dostatečně neřešilo.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise při vyřizování této žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům kategorie II a III náležitě nezohlednila plynutí času a změnu okolností.
27. Kromě toho uplynuly tři roky od přijetí potvrzujícího rozhodnutí Komise v této věci. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že nejvhodnějším postupem je, aby Komise nyní přehodnotila žádost o přístup k dokumentům s ohledem na současné okolnosti s cílem poskytnout širší (částečný) přístup k dokumentům kategorie II a III (dokumenty 21–35). Veřejná ochránkyně práv přitom vyzývá Komisi, aby zohlednila její výše uvedené připomínky, a vybízí Komisi, aby znovu konzultovala účastníky zasedání EURTF.
Návrh řešení
Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise znovu posoudila dokumenty 21–35 s ohledem na plynutí času a možné změny okolností s cílem poskytnout širší (částečný) přístup. Pokud Komise zachová úpravy, měla by vysvětlit, proč některé části dokumentů musí být v současné době stále zadržovány.
Komise se vyzývá, aby veřejnou ochránkyni práv do 14. července 2026 informovala o veškerých opatřeních, která v souvislosti s výše uvedeným návrhem řešení přijala.
Teresa Anjinho
Evropská veřejná ochránkyně práv
Štrasburk, 13. dubna 2026
[1] Úř. věst. K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.CSG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC
[2] Úř. věst. COM(2015) 240 final, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:52015DC0240
[3] Úř. věst. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise („nařízení 1049/2001“), k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj/eng
[4] Úř. věst. Dokumenty byly chybně očíslovány jako 1–35 (namísto 1–34) kvůli administrativní chybě. V zájmu jasnosti se v tomto návrhu řešení používá stejné číslování.
[5] Úř. věst. Článek 4 odst. 1 písm. a) první a třetí odrážka nařízení č. 1049/2001.
[6] Úř. věst. Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.
[7] Úř. věst. Řecké orgány se konkrétně postavily proti zveřejnění na základě výjimek na ochranu veřejné bezpečnosti a mezinárodních vztahů, zatímco Europol požádal o redigování svých příspěvků na základě výjimky týkající se veřejné bezpečnosti. Agentura Frontex požádala o nezveřejnění částí dokumentů 1–31 a celých dokumentů 32–35. V počáteční a potvrzující fázi byly konzultovány řecké orgány i Europol, zatímco v počáteční fázi byla konzultována agentura Frontex.
[8] Úř. věst. Zápis z 67. zasedání EURTF, 5. března 2020.
[9] Úř. věst. V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.
[10] Viz zejména rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv ve strategickém šetření OI/3/2022/MHZ o tom, jak Evropská komise zajišťuje dodržování základních práv v zařízeních pro řízení migrace financovaných EU v Řecku (k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/170792), a ve věci 1418/2023/VS o tom, jak Evropská komise monitoruje dodržování základních práv v souvislosti s finančními prostředky EU poskytnutými Řecku na správu hranic (k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/200015).
[11] Bod odůvodnění 2 nařízení č. 1049/2001.
[12] Veřejný ochránce práv v posledních letech pravidelně zastával názor, že zpožděný přístup je odepřen a že systémová zpoždění při vyřizování žádostí o přístup představují nesprávný úřední postup. Viz například rozhodnutí veřejné ochránkyně práv o době, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (strategické šetření OI/2/2022/OAM), k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/175321.
[13] Viz například rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věci 344/2023/PVV, v němž veřejná ochránkyně práv vyzvala agenturu Frontex, aby při odpovědi na její návrh řešení zohlednila plynutí času a změnu okolností (k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/192720); jakož i rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věci 318/2024/TM, v němž Komise s ohledem na změnu okolností přijala nové původní rozhodnutí a poskytla širší částečný přístup ke sporným dokumentům (k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/195112).
[14] Konkrétně se zdá, že Komise poskytla úplný přístup (s výjimkou osobních údajů) k zápisu z 67. zasedání EURTF, které se konalo v březnu 2020. Současně odepřel plný přístup k zápisům ze schůzí, které se konaly v září, říjnu a listopadu téhož roku (dokumenty 29, 30 a 31).