Vyhledat šetření

The case concerned the fact that the European Commission never invited the complainant, a person with a disability, for an interview although he had passed an EU staff selection procedure in the field of food safety and had been included on a shortlist from which successful candidates may be recruited. The complainant argued that he had been discriminated against because of his disability.

The Ombudsman found no indication that the Commission had discriminated against the complainant. In view of this, and given that the shortlist of successful candidates in which the complainant was included is no longer valid, the Ombudsman concluded that no further inquiries into the complaint were justified.

The case concerned a request for public access to the documents that the European Commission assessed or drew up in relation to its 2020 ‘Rule of law report’, and, in particular, the chapters on Germany and Hungary. The complainant turned to the Ombudsman after the Commission had implicitly refused to give access.

In the course of the inquiry, the Commission issued an explicit decision granting the complainant unrestricted access to 26 documents and wide access to 65 documents. It also informed the complainant that he could now make a new request for review. The Ombudsman closed the case on this basis.

While acknowledging the significant number of documents at stake, many of which originated from third parties, the Ombudsman regrets the delay that has occurred in this case and urges the Commission to ensure that the complainant receives a swift reply should he request a review of its decision.

Případ se týkal odmítnutí Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) udělit veřejnosti přístup k údajům o sledování několika plavidel používaných při jejích námořních operacích v Egejském moři. Stěžovatel požádal o přístup ke konkrétním typům údajů týkajících se umístění plavidel. Agentura Frontex nejprve určila několik dokumentů obsahujících informace o místech, kde se plavidla nacházela, odmítla však poskytnout veřejnosti přístup z důvodu, že by to ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Ve své závěrečné odpovědi agentura Frontex uvedla, že nemá k dispozici žádné dokumenty obsahující požadované konkrétní údaje.

Veřejná ochránkyně práv tuto záležitost prošetřila a potvrdila, že agentura Frontex opravdu nemá dokumenty obsahující konkrétní požadované údaje. Posoudila nicméně věcný postoj agentury Frontex, pokud jde o dokumenty obsahující obdobné údaje, mimo jiné údaje o poloze plavidel, a dospěla k závěru, že zamítnutí je odůvodněné.

Veřejná ochránkyně práv vyzvala agenturu Frontex, aby při odpovědích na žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům postupovala jednotně. Agentura Frontex by měla zejména pečlivě ověřovat, jaké dokumenty má k dispozici, a poskytovat žadatelům komplexní vysvětlení.

Případ se týkal stížnosti na Evropskou komisi, v níž byly vyjádřeny obavy ohledně toho, jak místopředsedkyně Komise pro demokracii a demografii veřejně reagovala na kritické zpravodajství ve sdělovacích prostředcích, zejména pokud jde o komentáře, které učinila během chorvatského kontaktního televizního pořadu. Stěžovatelka se domnívala, že prohlášení místopředsedkyně nejsou slučitelná s jejími povinnostmi komisařky, a nebyla spokojena s tím, jak Komise reagovala na obavy vyjádřené v její stížnosti.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že prohlášení místopředsedkyně lze chápat tak, že sdělovací prostředky by neměly vysílat ani zveřejňovat kritické komentáře k veřejným činitelům. Skutečnost, že prohlášení byla jako taková vnímána, se jasně odráží v reakci veřejnosti, včetně této stížnosti a následného informování o incidentu ve sdělovacích prostředcích. Veřejná ochránkyně práv proto shledala, že tato prohlášení byla nevhodná.

Po tomto incidentu vyjádřily místopředsedkyně i Komise silnou podporu svobodě projevu a svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků. Místopředsedkyně dále objasnila, že jejím záměrem nebylo oslabit nezávislost sdělovacích prostředků.

Veřejná ochránkyně práv sice tato vysvětlení vítá, vyjadřuje však politování nad tím, že ani Komise, ani místopředsedkyně se v souvislosti s incidentem neomluvily. To mohlo vést k určitému uznání znepokojení veřejnosti, pokud jde o komentáře.

Veřejná ochránkyně práv uzavírá své šetření a vyzývá Komisi, aby komisařům připomněla, že pokud činí veřejná prohlášení, je třeba postupovat s náležitou opatrností.