Věc se týkala doby, kterou evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ) potřeboval k rozhodnutí o dvou stížnostech téhož stěžovatele v roce 2023 týkajících se zpracování osobních údajů stěžovatele.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv poskytl EIOÚ přiměřená vysvětlení týkající se řešení případů a zpoždění. EIOÚ rovněž dokončil předběžné posouzení vznesených otázek.

Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že EIOÚ přijal opatření zaměřená na řešení svých nevyřízených případů, aby se v budoucnu předešlo podobným situacím, a proto případ uzavřela se závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. 

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) řešila obvinění z porušování základních práv při své činnosti na řeckém ostrově Samos. Stěžovatelé se obávali, že způsob, jakým pracovníci vyslaní do azylových podpůrných týmů agentury EUAA vedli pohovory se zranitelnými žadateli o azyl, je v rozporu s právem EU a že agentura EUAA se tímto problémem nezabývala. Kromě toho se stěžovatelé zajímali o to, jak agentura EUAA řešila zprávy žadatelů o azyl o nuceném navracení.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že v době podání stížnosti agentura EUAA nezajistila, aby pracovníci vyslaní do jejích podpůrných týmů pro otázky azylu byli připraveni řádně vést pohovory se zranitelnými žadateli o azyl, a to ani pokud jde o to, jak zohlednit ukazatele zranitelnosti, pokud se objeví poprvé během pohovoru o azylu. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že agentura EUAA neposkytla zranitelným žadatelům o azyl vhodný postup pro oznamování chyb, k nimž došlo během pohovorů, a pro přezkum těchto zpráv agenturou EUAA. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se jedná o nesprávný úřední postup, a agentuře EUAA vydala čtyři doporučení k řešení nedostatků.

Veřejná ochránkyně práv rovněž zaslala tato doporučení svým protějškům z Evropské sítě veřejných ochránců práv (ENO) a požádala je o jejich názory na to, jak je při spolupráci mezi pracovníky agentury EUAA zabývajícími se případy a vnitrostátními azylovými úředníky zajištěno dodržování základních práv.

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila významné nedostatky, pokud jde o způsob, jakým agentura EUAA řešila zveřejňování zkušeností žadatelů o azyl s nuceným navracením během pohovorů. Vzhledem k tomu, že agentura EUAA začala během šetření veřejné ochránkyně práv provádět opatření k nápravě těchto nedostatků, nezjistila nesprávný úřední postup, ale místo toho předložila dva návrhy na zlepšení.

Tento případ se týkal toho, jak Evropská komise vyřídila žádost novináře o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s pracovní cestou koordinátora Komise pro boj proti antisemitismu a podporu židovského života do Izraele. Komise odmítla potvrdit nebo popřít existenci takových dokumentů s odkazem na pravidla EU pro ochranu údajů. Tvrdila, že i uznání existence takových dokumentů by znamenalo předání osobních údajů, aniž by to bylo nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, což stěžovatel neprokázal.

Během šetření Komise vyšetřovacímu týmu veřejné ochránkyně práv potvrdila, že se cesta uskutečnila a že uhradila náklady na tuto cestu, čímž vyřešila hlavní obavy stěžovatele týkající se transparentnosti.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že vzhledem k viditelnosti úlohy a citlivosti tématu existuje veřejný zájem na veřejné kontrole profesních činností koordinátora. Poté, co však Komise pracovní cestu potvrdila a uhradila náklady v souladu s platnými pravidly, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že veřejný zájem na kontrole profesní činnosti koordinátora byl splněn.

Veřejná ochránkyně práv však Komisi navrhla zlepšení, konkrétně aby v zájmu zvýšení transparentnosti aktivně zveřejňovala shrnutí oficiálních činností koordinátora, včetně informací o pracovních cestách.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela a dospěla k závěru, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise zajišťuje, aby Rumunsko plně provedlo rozsudek Soudního dvora Evropské unie o protiprávním odmítnutí vydat průkazy totožnosti rumunským občanům s bydlištěm v jiných členských státech.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se situace na vnitrostátní úrovni zřejmě vyvíjí a že Komise situaci aktivně a v přiměřených intervalech monitoruje.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela se závěrem, že v této fázi nejsou odůvodněna žádná další šetření. Veřejná ochránkyně práv však požádala Komisi, aby ji do šesti měsíců informovala o svém posouzení souladu Rumunska s rozsudkem a o veškerých dalších opatřeních přijatých Komisí.