Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) řešila obvinění z porušování základních práv při své činnosti na řeckém ostrově Samos. Stěžovatelé se obávali, že způsob, jakým pracovníci vyslaní do azylových podpůrných týmů agentury EUAA vedli pohovory se zranitelnými žadateli o azyl, je v rozporu s právem EU a že agentura EUAA se tímto problémem nezabývala. Kromě toho se stěžovatelé zajímali o to, jak agentura EUAA řešila zprávy žadatelů o azyl o nuceném navracení.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že v době podání stížnosti agentura EUAA nezajistila, aby pracovníci vyslaní do jejích podpůrných týmů pro otázky azylu byli připraveni řádně vést pohovory se zranitelnými žadateli o azyl, a to ani pokud jde o to, jak zohlednit ukazatele zranitelnosti, pokud se objeví poprvé během pohovoru o azylu. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že agentura EUAA neposkytla zranitelným žadatelům o azyl vhodný postup pro oznamování chyb, k nimž došlo během pohovorů, a pro přezkum těchto zpráv agenturou EUAA. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se jedná o nesprávný úřední postup, a agentuře EUAA vydala čtyři doporučení k řešení nedostatků.

Veřejná ochránkyně práv rovněž zaslala tato doporučení svým protějškům z Evropské sítě veřejných ochránců práv (ENO) a požádala je o jejich názory na to, jak je při spolupráci mezi pracovníky agentury EUAA zabývajícími se případy a vnitrostátními azylovými úředníky zajištěno dodržování základních práv.

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila významné nedostatky, pokud jde o způsob, jakým agentura EUAA řešila zveřejňování zkušeností žadatelů o azyl s nuceným navracením během pohovorů. Vzhledem k tomu, že agentura EUAA začala během šetření veřejné ochránkyně práv provádět opatření k nápravě těchto nedostatků, nezjistila nesprávný úřední postup, ale místo toho předložila dva návrhy na zlepšení.

Tyto tři případy se týkaly toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MIK), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neposoudila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.

Veřejná ochránkyně práv na základě svých šetření zjistila procesní nedostatky ve způsobu, jakým Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, což ve svém souhrnu představovalo nesprávný úřední postup. V zájmu řešení těchto nedostatků veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od jejich požadavků, a zaznamená a vysvětlí důvody všech udělených odchylek. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu veřejná ochránkyně práv rovněž předložila čtyři návrhy na zlepšení, které zahrnovaly: vyjasnění svých pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů; zajistit, aby analytické dokumenty nahrazující posouzení dopadů a uvádějící důkazy na podporu jejích návrhů byly zveřejňovány včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů; vydávání pokynů k provádění posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu; poskytování a zaznamenávání odůvodnění při zkrácení období konzultací mezi útvary pod stanovené prahové hodnoty.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se Komise dohodla, že během nadcházející revize pravidel pro zlepšování právní úpravy zváží vymezení „naléhavých“ situací a zaznamená a zveřejní důvody pro uplatnění jakýchkoli odchylek od jejich požadavků. Komise se rovněž zavázala zajistit cílené konzultace o svých „naléhavých“ návrzích, zveřejnit analytické dokumenty s důkazy na podporu svých návrhů do tří měsíců od přijetí, zahrnout posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu jak do analytických dokumentů, tak do vysvětlujících memorand pro budoucí návrhy a poskytnout odůvodnění pro zkrácené meziútvarové konzultace.

Stěžovatelé se ve svých připomínkách k odpovědi Komise domnívali, že závazky Komise nejsou ani jasné, ani dostatečně konkrétní, aby zaručily transparentní, inkluzivní a fakticky podložený legislativní proces.

Veřejná ochránkyně práv uvítala celkovou konstruktivní odpověď Komise na její doporučení a návrhy na zlepšení. Reakce Komise však dosud neposkytuje dostatečnou jasnost ohledně konkrétních kroků, které hodlá podniknout k provedení doporučení a návrhů veřejné ochránkyně práv na zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost sledovat na základě budoucích stížností a poté, co Komise dokončí revizi pravidel pro zlepšování právní úpravy. V této fázi nejsou žádná další šetření odůvodněná a veřejný ochránce práv tyto tři případy uzavřel.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise zajišťuje, aby Rumunsko plně provedlo rozsudek Soudního dvora Evropské unie o protiprávním odmítnutí vydat průkazy totožnosti rumunským občanům s bydlištěm v jiných členských státech.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se situace na vnitrostátní úrovni zřejmě vyvíjí a že Komise situaci aktivně a v přiměřených intervalech monitoruje.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela se závěrem, že v této fázi nejsou odůvodněna žádná další šetření. Veřejná ochránkyně práv však požádala Komisi, aby ji do šesti měsíců informovala o svém posouzení souladu Rumunska s rozsudkem a o veškerých dalších opatřeních přijatých Komisí.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) týkajícím se její spolupráce s orgány členských států, Spojeného království a agentury Frontex v oblasti boje proti převaděčství v Lamanšském průlivu. Europol identifikoval 197 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti, a odepřel přístup ke všem těmto dokumentům. Odmítnutím přístupu Europol tvrdil, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost a její mezinárodní vztahy. 

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval vzorky sporných dokumentů a setkal se se zástupci Europolu. Na základě toho a vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který mají orgány a agentury EU, pokud se domnívají, že je ohrožena veřejná bezpečnost a mezinárodní vztahy, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že rozhodnutí Europolu o odepření přístupu veřejnosti nebylo zjevně nesprávné.

Vzhledem k tomu, že dotčené veřejné zájmy nemohou být nahrazeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, uzavřel veřejný ochránce práv šetření s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Europolu.