Případ se týkal toho, jak Evropská komise zajišťuje, aby Rumunsko plně provedlo rozsudek Soudního dvora Evropské unie o protiprávním odmítnutí vydat průkazy totožnosti rumunským občanům s bydlištěm v jiných členských státech.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se situace na vnitrostátní úrovni zřejmě vyvíjí a že Komise situaci aktivně a v přiměřených intervalech monitoruje.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela se závěrem, že v této fázi nejsou odůvodněna žádná další šetření. Veřejná ochránkyně práv však požádala Komisi, aby ji do šesti měsíců informovala o svém posouzení souladu Rumunska s rozsudkem a o veškerých dalších opatřeních přijatých Komisí.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) týkajícím se její spolupráce s orgány členských států, Spojeného království a agentury Frontex v oblasti boje proti převaděčství v Lamanšském průlivu. Europol identifikoval 197 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti, a odepřel přístup ke všem těmto dokumentům. Odmítnutím přístupu Europol tvrdil, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost a její mezinárodní vztahy. 

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval vzorky sporných dokumentů a setkal se se zástupci Europolu. Na základě toho a vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který mají orgány a agentury EU, pokud se domnívají, že je ohrožena veřejná bezpečnost a mezinárodní vztahy, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že rozhodnutí Europolu o odepření přístupu veřejnosti nebylo zjevně nesprávné.

Vzhledem k tomu, že dotčené veřejné zájmy nemohou být nahrazeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, uzavřel veřejný ochránce práv šetření s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Europolu.

Stěžovatel požádal Evropskou komisi, aby poskytla veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se podpory EU pro řízení migrace na Kypru. Komise zjistila, že do oblasti působnosti žádosti spadají čtyři dokumenty: dvě zprávy ze zasedání, brífink a bleskovou zprávu, ale umožnil přístup pouze k částem bleskové zprávy. Při odepření přístupu k ostatním dokumentům se Komise dovolávala výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost a mezinárodní vztahy, jakož i její rozhodovací procesy. Pokud Komise neodpověděla na žádost stěžovatele o přezkum (dále jen „potvrzující žádost“) v příslušné lhůtě, obrátil se stěžovatel na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise (plně) zpřístupnit požadované dokumenty a vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv dotčené dokumenty zkontroloval. Na základě kontroly veřejná ochránkyně práv sdělila Komisi svůj předběžný názor, že by k dokumentům mohl být poskytnut širší přístup. Krátce poté, co veřejná ochránkyně práv zaslala své předběžné stanovisko, přijala Komise potvrzující rozhodnutí o žádosti stěžovatele o přístup, v němž potvrdila své původní stanovisko a odmítla jakýkoli další přístup. Veřejná ochránkyně práv požádala o setkání svého vyšetřovacího týmu se zástupci Komise s cílem získat další vysvětlení týkající se postoje Komise.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že Komise v průběhu svého šetření neposkytla širší přístup ke zprávám ze schůzek a k brífinku. Vzhledem k tomu, že Komise potvrdila své stanovisko v potvrzujícím rozhodnutí a na schůzce s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že pokračování v této věci by nemělo žádný smysl. Veřejná ochránkyně práv však očekává, že Komise zohlední její podrobné posouzení při vyřizování budoucích žádostí o přístup veřejnosti k brífinkům a zprávám ze schůzí, jako jsou dotčené zprávy.

Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.