Případ se týkal odmítnutí Evropské investiční banky (EIB) poskytnout veřejnosti plný přístup k dokumentům týkajícím se vyšetřování a doporučení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). EIB identifikovala řadu dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele, včetně závěrečných zpráv a doporučení úřadu OLAF, jakož i vlastních disciplinárních rozhodnutí EIB. I když EIB poskytla částečný přístup k deseti ze třinácti zjištěných závěrečných zpráv úřadu OLAF, odepřela přístup ke zbývajícím dokumentům v plném rozsahu. Pokud jde o disciplinární rozhodnutí EIB, poskytla EIB shrnutí přijatých disciplinárních následných opatření. EIB přitom ve svých pravidlech transparentnosti vycházela z výjimek z přístupu veřejnosti a tvrdila, že úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu osobních údajů, účel vyšetřování a její rozhodovací proces.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a její vyšetřovací tým zkontroloval sporné dokumenty v žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti. Z kontroly vyplynulo, že značná část informací obsažených v těchto dokumentech představuje osobní údaje, které by v případě jejich zpřístupnění mohly vést k identifikaci jednotlivých zaměstnanců EIB vyšetřovaných úřadem OLAF. Vzhledem k citlivému vyvážení potřebnému k určení, zda by zpřístupnění mohlo vést k identifikaci fyzických osob, a vzhledem k tomu, že EIB poskytla stěžovateli přehled o přijatých následných opatřeních a uložených sankcích, měla veřejná ochránkyně práv za to, že odmítnutí EIB poskytnout plný přístup veřejnosti bylo celkově přiměřené. Případ proto uzavřela, neboť neshledala nesprávný úřední postup. Ačkoli značná část informací obsažených v zatajených dokumentech zjevně představuje osobní údaje, veřejný ochránce práv konstatoval, že určitá část informací, byť omezená, je administrativní povahy a nepředstavuje osobní údaje. Předložila tedy návrh na zlepšení, aby EIB zvážila, zda by alespoň některé části jejích disciplinárních rozhodnutí obsahující čistě administrativní informace mohly být zpřístupněny, aniž by bylo ohroženo zpřístupnění osobních údajů.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentu souvisejícímu s rozhodnutím Evropské komise označit projekt těžby nerostných surovin nacházející se v Srbsku za „strategický projekt“ podle zákona o kritických surovinách (CRMA). Stěžovatel konkrétně požádal dotčenou zemi mimo EU o přístup k příslušnému schválení tohoto rozhodnutí. Stěžovatel předložil svou žádost Evropské komisi v červenci 2025.

Komise poprvé odpověděla v srpnu 2025. Identifikovala jeden dokument jako dokument spadající do působnosti žádosti o přístup, k němuž odmítla poskytnout veřejnosti přístup v plném rozsahu. Komise přitom tvrdila, že zpřístupnění by mohlo narušit mezinárodní vztahy EU se zemí, v níž se projekt nachází.

Stěžovatel napadl rozhodnutí Komise podáním „potvrzující žádosti“ v září 2025. Když Komise neposkytla výslovnou odpověď, stěžovatel se v říjnu 2025 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti a jako první krok požádala Komisi, aby co nejdříve přijala výslovnou odpověď na potvrzující žádost stěžovatele. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě neobdržela odpověď, vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval dotyčný dokument spolu s dokumentací o konzultaci s dotčenou zemí mimo EU.

Komise stěžovateli odpověděla v květnu 2026 a poskytla mu široký částečný přístup ke spornému dokumentu, přičemž odstranila pouze omezené osobní údaje, které stěžovatel nezpochybnil. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že stížnost na implicitní odepření přístupu ze strany Komise byla vyřešena nyní poskytnutým přístupem. Veřejná ochránkyně práv však vyjádřila politování nad zpožděním Komise při vyřizování žádosti stěžovatelky o přístup, které přetrvávalo i poté, co zahájila šetření. Veřejná ochránkyně práv nadále pečlivě sleduje záležitost zpoždění na základě stížností, které jí byly předloženy.

 

Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se žádostí o uznání projektů těžby a zpracování nerostných surovin jako „strategických projektů“ podle aktu o kritických surovinách. Stěžovatel konkrétně požádal o přístup ke čtyřem rozhodnutím Komise o udělení či neudělení statusu strategického projektu a k částem žádostí o 12 projektů, které se nacházejí v EU a jejichž žádosti byly úspěšné. Komise měla za to, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo obchodní zájmy dotčených společností, přičemž ve vztahu k většině sporných dokumentů vycházela z obecné domněnky o nezpřístupnění. Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění vzhledem k tomu, že dokumenty pravděpodobně obsahují důležité informace o životním prostředí.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že vzhledem k jejich povaze je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezpřístupnění dokumentů týkajících se označení projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty v rámci nařízení o kritických surovinách. Kromě toho veřejná ochránkyně práv na základě kontroly dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem zjistila, že v celém rozsahu neobsahují citlivé informace, a to i proto, že velká část z nich již byla legálně zveřejněna v době, kdy Komise vydala konečné stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup. Veřejná ochránkyně práv rovněž zastávala názor, že dokumenty obsahují rozsáhlé informace o životním prostředí, včetně „informací týkajících se emisí do životního prostředí“, u nichž se má za to, že existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby přehodnotila svůj postoj s cílem poskytnout široký přístup ke sporným dokumentům.

Případ se týkal odmítnutí Evropského parlamentu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím se dvěma vyšetřováními Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkajícími se pochybení zaměstnanců. Při odepření přístupu Parlament vycházel ze čtyř výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdil, že zpřístupnění by ohrozilo soukromí a integritu osob dotčených vyšetřováními úřadu OLAF, účel těchto vyšetřování, probíhající soudní řízení a jeho rozhodovací proces.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv provedl kontrolu sporných dokumentů a na základě této kontroly měl veřejný ochránce práv za to, že pokud jde o dokumenty týkající se jednoho z vyšetřování, je rozumné, aby Parlament uplatňoval obecnou domněnku nezveřejnění, na kterou se mohou orgány EU spolehnout během probíhajících vyšetřování úřadu OLAF, a dokud neuplynula přiměřená lhůta pro následnou činnost orgánů provádějících doporučení úřadu OLAF. 

Vzhledem ke zvláštním okolnostem obou dotčených vyšetřování úřadu OLAF veřejný ochránce práv rovněž konstatoval, že Parlament měl oprávněně za to, že úprava dokumentů by nezanechala žádný věcný obsah, neboť obsahují značné množství osobních údajů. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal potřebu zpřístupnění osobních údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, jak vyžadují právní předpisy EU o ochraně údajů, veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup a případ uzavřel.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti ke stanovisku Výboru pro kontrolu regulace k návrhu zprávy Komise o posouzení dopadů týkající se její legislativní iniciativy v oblasti multimodálních digitálních služeb mobility ze září 2023. Komise odepřela přístup k dokumentu v plném rozsahu s odůvodněním, že zpřístupnění by ohrozilo její probíhající rozhodovací proces.

Po kontrole požadovaného dokumentu jejím vyšetřovacím týmem nebyla veřejná ochránkyně práv přesvědčena, že by jeho zpřístupnění vážně ovlivnilo, prodloužilo nebo zkomplikovalo dokončení posouzení dopadů a přijetí legislativních návrhů Komise. Vzhledem k jasné judikatuře, která vyžaduje, aby orgány EU uplatňovaly na legislativní dokumenty obzvláště vysokou úroveň transparentnosti, měl veřejný ochránce práv za to, že odůvodnění Komise je nedostatečné a že uplatnění výjimky na ochranu probíhajícího rozhodování není odůvodněné. Měla tedy za to, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu, byť jen částečně, představuje nesprávný úřední postup.

Komise mezitím zveřejnila své legislativní návrhy týkající se „balíčku týkajícího se cestujících“ spolu s pracovním dokumentem útvarů Komise obsahujícím revidované posouzení dopadů. Pracovní dokument útvarů Komise přebírá obsah stanoviska Výboru pro kontrolu regulace ze září 2023 a obsahuje přehled toho, jak Komise provedla připomínky Výboru pro kontrolu regulace. Vzhledem k tomu, že obsah dotčeného stanoviska Výboru pro kontrolu regulace je nyní veřejný a že Komise zveřejnila své legislativní návrhy, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že doporučení Komisi by neposloužilo užitečnému účelu, a případ uzavřela.