Stěžovatel, nevládní organizace, požádal o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se smlouvy o posouzení úlohy a zásahu EU do reformy systému ochrany dětí v Rumunsku a „získaných poznatků“. Komise identifikovala tři dokumenty, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti, a poskytla částečný přístup ke všem třem dokumentům. Stěžovatel se domníval, že Komise neidentifikovala všechny relevantní dokumenty. Stěžovatel zejména tvrdil, že Komise neidentifikovala závěrečnou zprávu, kterou měl stěžovatel k dispozici a na kterou bylo rovněž odkázáno ve zveřejněné knize.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření údajného nezjištění všech relevantních dokumentů ze strany Komise a požádala Komisi, aby poskytla další vysvětlení, proč nebyla závěrečná zpráva identifikována. Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise souhlasila s tím, že závěrečná zpráva byla zničena v souladu s jejím společným seznamem pro uchovávání údajů, v němž se uvádí, že spisy týkající se činností EU v oblasti financování mají dobu uchovávání deset let.

Veřejná ochránkyně práv shledala dodatečná vysvětlení, která Komise poskytla, rozumnými, a konstatovala, že vydání potvrzujícího rozhodnutí trvalo Komisi téměř rok, a případ uzavřela s tím, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Navrhla však, aby Komise tato vysvětlení poskytla ve svých odpovědích na žádosti o přístup veřejnosti v rané fázi, místo aby omezila své odpovědi na vysvětlení, kde hledala.

Stěžovatel požádal veřejnost o přístup k grantové dohodě na projekt, který byl financován v rámci programu financování výzkumu a inovací Horizont Evropa. Evropská výkonná agentura pro zdraví a digitální oblast (HaDEA) odepřela přístup k grantové dohodě v plném rozsahu. Společnost HaDEA se přitom odvolávala na výjimky podle právních předpisů EU o přístupu k dokumentům a tvrdila, že úplné zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu osobních údajů a obchodní zájmy konsorcia, které projekt provádí.

Stěžovatel požádal úřad HaDEA, aby své rozhodnutí přezkoumal (podáním „potvrzující žádosti“). V odpovědi HaDEA poskytla široký částečný přístup k grantové dohodě, ale trvala na svém názoru, že úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu osobních údajů a obchodních zájmů.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a její vyšetřovací tým zkontroloval dotčenou grantovou dohodu. Kontrola ukázala, že v době potvrzujícího rozhodnutí byly úpravy obchodně citlivých informací a osobních údajů přiměřené. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že „kodexy informací o účastnících“, které identifikují příjemce finančních prostředků EU a které jsou veřejně dostupné, neměly být skryty. Vzhledem k tomu, že tyto kódy PIC jsou snadno přístupné na internetových stránkách Evropské komise „Funding & Tender Portal“, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Věří, že v budoucnu již nebudou kódy PIC upraveny v podobných žádostech o přístup veřejnosti. 

Případy se týkaly odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se žádosti o uznání projektu těžby nerostných surovin za „strategický projekt“ podle zákona o kritických surovinách (CRMA). Stěžovatelé konkrétně požádali o přístup k žádosti, včetně podpůrných dokumentů, o projekt těžby lithia, který se nachází v Srbsku a jehož žádost byla úspěšná. Komise měla za to, že zpřístupnění dokumentů by poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti, přičemž vycházela z obecné domněnky nezpřístupnění. Stěžovatelé mimo jiné tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, neboť dokumenty mohou obsahovat důležité informace o životním prostředí.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že vzhledem k jejich povaze je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezpřístupnění dokumentů týkajících se označení projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty v rámci aktu o kritických surovinách. Kromě toho veřejná ochránkyně práv na základě kontroly dokumentů svým vyšetřovacím týmem zjistila, že neobsahují citlivé informace v celém rozsahu, a to i proto, že některé jejich části již byly legálně zveřejněny, když Komise vydala své konečné stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup. Veřejná ochránkyně práv rovněž zastávala názor, že dokumenty obsahují rozsáhlé informace o životním prostředí, včetně „informací týkajících se emisí do životního prostředí“, u nichž se má za to, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby přehodnotila své stanovisko s cílem poskytnout široký přístup ke sporným dokumentům.

Případ se týkal způsobu, jakým Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) řešil stížnosti národního asistenta evropských pověřených žalobců v Itálii. Stěžovatel tvrdil, že evropští pověření žalobci Úřadu evropského veřejného žalobce v Římě zasahovali do dvou správních řízení, která zahájil na vnitrostátní úrovni. Stížnost se rovněž týkala toho, jak Úřad evropského veřejného žalobce vyřídil žádost o přístup veřejnosti k dokumentům předloženou stěžovatelem.

Veřejná ochránkyně práv zjistila nedostatky v tom, jak Úřad evropského veřejného žalobce vyřizuje stížnosti, pokud jde o způsob, jakým Úřad evropského veřejného žalobce sdělil své stanovisko stěžovateli, a důvody, proč dospěl k závěru, že další opatření nepřijmout. Úřad EPPO se touto otázkou v průběhu šetření zabýval poskytnutím jasných a přiměřených vysvětlení ke svému postoji. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Úřad evropského veřejného žalobce při vyřizování stížností neporušil práva stěžovatele.

Pokud jde o žádost o přístup k dokumentům, veřejná ochránkyně práv zjistila, že důvody, na které se úřad odvolává, aby požadované dokumenty nezveřejnil, se nezdají být v souladu s právními předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv nicméně shledala, že rozhodnutí nezpřístupnit dokumenty požadované stěžovatelem je přiměřené, i když z jiného důvodu, než na jaký se odvolává Úřad evropského veřejného žalobce.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k pěti dokumentům v držení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA). Dokumenty se týkaly posouzení rizik několika pilotů, jejichž licence ze zemí mimo EU byly příslušným vnitrostátním orgánem přeměněny na licence EU s určitými nesrovnalostmi v procesu přeměny. Agentura EASA odmítla poskytnout přístup k požadovaným dokumentům s odvoláním na výjimku z přístupu veřejnosti týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivců.

Ve stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl, že má zájem pouze o ty části dokumentů, které ukazují metodiku hodnocení rizik, nikoli o osobní údaje. Veřejná ochránkyně práv poté, co nahlédla do neupravených verzí sporných dokumentů, poukázala na to, že EASA mohla zpřístupnit pouze části prokazující tuto metodiku.

Vzhledem k tomu, že agentura EASA přijala stanovisko veřejného ochránce práv a zveřejnila příslušné části požadovaných dokumentů, veřejný ochránce práv případ uzavřel tak, jak byl vyřešen.

Případ se týkal odmítnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) poskytnout veřejnosti přístup ke dvěma závěrečným zprávám týkajícím se dvou vyšetřování týkajících se znalostního a inovačního společenství EIT v oblasti výroby. Při odepření přístupu ke zprávám vycházel OLAF z obecné domněnky, podle které by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany cílů jeho vyšetřování.

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv nahlédl do sporných dokumentů. Na základě inspekce a dalších důvěrných informací obdržených od úřadu OLAF se veřejná ochránkyně práv domnívala, že je přiměřené, aby úřad OLAF v tomto případě uplatnil obecnou domněnku nezveřejňování, neboť příslušné následné činnosti stále probíhají a ještě neuplynula přiměřená lhůta pro dokončení těchto následných činností.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal odmítnutí agentury REA poskytnout částečný přístup k dopisu, který agentura REA zaslala příjemci a který se týkal zpětného získání finančních prostředků. Při odepření přístupu se REA dovolávala ochrany obchodních zájmů třetí osoby.

Na základě nahlédnutí do sporného dokumentu nebyl veřejný ochránce práv přesvědčen argumentem REA, podle kterého by částečný přístup vážně ohrozil ochranu obchodních zájmů. Veřejná ochránkyně práv předložila návrh řešení, v němž požádala agenturu REA, aby přehodnotila své stanovisko k žádosti s cílem poskytnout široký částečný přístup ke spornému dokumentu.

Agentura REA přijala návrh veřejného ochránce práv na řešení a poskytla stěžovateli široký částečný přístup k dokumentu. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď agentury REA na její návrh řešení, kterým byla stížnost vyřešena.