Věc se týkala odmítnutí Evropské komise poskytnout částečný nebo širší přístup ke dvěma dokumentům týkajícím se projektu financovaného v partnerství s UNICEF. Při odepření přístupu Komise vycházela z pěti výjimek stanovených v unijní právní úpravě týkající se přístupu k dokumentům, a sice z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Unie nebo členského státu, jakož i ochranu jejího rozhodovacího procesu, obchodní zájmy třetí osoby a soukromí a integritu fyzických osob, včetně jejich osobních údajů.

Na základě kontroly sporných dokumentů nebyl veřejný ochránce práv přesvědčen argumenty Komise, že částečné nebo širší zpřístupnění by (vážně) ohrozilo ochranu uplatňovaných zájmů. Veřejný ochránce práv předložil návrh řešení, v němž Komisi vyzval, aby přehodnotila své stanovisko k žádosti s cílem poskytnout co nejširší přístup ke sporným dokumentům. Připomněla rovněž Komisi její povinnost přijímat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a svá rozhodnutí odůvodňovat.

Komise přijala návrh veřejného ochránce práv na řešení a poskytla stěžovateli částečný a širší přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou odpověď Komise na její návrh řešení, kterým byla stížnost vyřízena.  

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v souvislosti s disciplinárním řízením v návaznosti na vyšetřování a doporučení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) Komisi. Komise identifikovala 23 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti, a odepřela přístup ke všem dokumentům v plném rozsahu. Komise přitom vycházela z potřeby chránit osobní údaje.

Když stěžovatel požádal Komisi o přezkum svého rozhodnutí, potvrdila Komise odepřený přístup s odvoláním na obecnou domněnku důvěrnosti vyplývající z ochrany cílů šetření. Komise rovněž tvrdila, že přístup veřejnosti nelze poskytnout za účelem ochrany osobních údajů obsažených v dokumentech.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že uplatnění obecné domněnky důvěrnosti ze strany Komise po ukončení dotčeného disciplinárního řízení nebylo přiměřené. Na základě kontroly sporných dokumentů měl veřejný ochránce práv za to, že i když je možné, že části dokumentů budou muset být skryty, aby se zabránilo identifikaci fyzických osob nebo aby se ochránil účel budoucích vyšetřování, neobsahují dokumenty v celém textu citlivé informace. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla jako řešení, aby Komise přehodnotila svůj postoj k žádosti o přístup s cílem poskytnout smysluplný částečný přístup k požadovaným dokumentům.

Komise v odpovědi potvrdila, že se opírá o obecnou domněnku důvěrnosti, a měla za to, že smysluplný částečný přístup není v žádném případě možný bez zpřístupnění osobních údajů a ohrožení ochrany účelu disciplinárních vyšetřování Komise.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že Komise neposkytla částečný přístup v návaznosti na její návrh řešení. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že vyřízení této žádosti o přístup Komisí představuje nesprávný úřední postup.

Vzhledem k tomu, že Komise přehodnotila své stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup v návaznosti na návrh veřejného ochránce práv na řešení a dospěla ke stejnému závěru jako ve svém potvrzujícím rozhodnutí, nepovažovala veřejná ochránkyně práv za účelné pokračovat v tomto šetření s formálním doporučením v této věci. Proto případ uzavřela.