Případ se týkal toho, že Evropská komise neposkytla řádné odpovědi stěžovateli, který si stěžoval na problém státní podpory v Německu. Stěžovatel zastával názor, že Německo porušuje pravidla EU pro státní podporu kvůli svému novému režimu financování veřejnoprávního vysílání. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že vzhledem k tomu, že Komise nakonec poskytla odpovídající odpověď, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.  

Věc se týkala praxe Komise, která v rámci formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se státní podpory odmítala poskytnout příjemcům státní podpory a dalším zúčastněným stranám přístup ke spisu týkajícímu se státní podpory.

Stěžovatel tvrdil, že po vstupu Listiny základních práv Evropské unie v platnost je praxe Komise v rozporu s článkem 41 (právo na řádnou správu) a článkem 47 (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces) Listiny.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že praxe Komise je v souladu s příslušnými procesními nařízeními o státní podpoře a judikaturou soudů EU týkající se procesních práv zúčastněných stran. Skutečnost, že příjemci a další zúčastněné strany nemají přístup ke spisu Komise o státní podpoře, odráží jejich omezenou úlohu při šetření státní podpory a skutečnost, že šetření státní podpory je zahájeno spíše proti členskému státu než proti příjemci. Veřejná ochránkyně práv proto zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal odmítnutí Evropské komise poskytnout žadateli, zúčastněné straně, přístup k původní žádosti výrobního odvětví Unie o rozšíření antidumpingových cel na výrobky z amoniaku z Ruska. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že odmítnutí Komise nebylo odůvodněno s ohledem na použitelná ustanovení antidumpingového nařízení a mohlo narušit právo stěžovatele na obhajobu v tomto řízení. Doporučila proto Komisi, aby příslušnou žádost zveřejnila.

Ačkoli Komise nesouhlasila se zjištěním veřejné ochránkyně práv ohledně nesprávného úředního postupu, přijala její doporučení zveřejnit příslušnou žádost. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.

Tento případ se týkal nakládání Evropské komise s informacemi předloženými stěžovatelem, které se týkaly tří případů protiprávní státní podpory poskytnuté španělským fotbalovým klubům. Stěžovatel tvrdil, že Komise v přiměřené lhůtě nerozhodla, zda by měla zahájit formální vyšetřování údajné protiprávní státní podpory. Vzhledem k tomu, že podle názoru stěžovatele Komise nepřijala žádná opatření, stěžovatel požádal o přístup k některým dokumentům týkajícím se dvou z těchto případů. Komise odepřela přístup z důvodu ochrany cílů vyšetřování.

Případ se týkal údajného střetu zájmů ze strany bývalého komisaře v rozhodnutí Komise nevyšetřit stížnost na porušení antimonopolních pravidel podanou Komisi. V antimonopolní stížnosti podané Komisi se uvádí, že Unie evropských fotbalových asociací (dále jen „UEFA“) porušila pravidla hospodářské soutěže EU. Stěžovatel se domníval, že pravidla UEFA pro udělování licencí klubům a finanční fair play (dále jen „FPF“) jsou protiprávní, neboť vyžadují, aby po dobu tří let příslušné příjmy fotbalového klubu odpovídaly alespoň jeho příslušným výdajům. Komise se rozhodla stížnost neprošetřit z důvodu, že tato otázka pro ni nepředstavovala prioritu. Podle názoru stěžovatele bylo toto rozhodnutí ovlivněno odpovědným komisařem, který byl ve střetu zájmů, neboť byl „společníkem“ a silným zastáncem jednoho konkrétního klubu, pro který je FFP výhodná. Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že komisař vydal více než rok před podáním stížnosti Komisi společné prohlášení s předsedou UEFA, v němž vyjádřil FFP podporu.

V letech 2012 a 2014 učinil tehdejší evropský komisař odpovědný za hospodářskou soutěž veřejná prohlášení týkající se probíhajícího vyšetřování možného kartelu. Jedna z vyšetřovaných společností si veřejnému ochránci práv stěžovala, že tato prohlášení jsou v rozporu se zásadou nestrannosti, neboť vzbuzují dojem, že komisař již rozhodl, jaký bude konečný výsledek probíhajícího vyšetřování.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že některá veřejná prohlášení komisaře lze důvodně vnímat tak, že naznačují, že Komise nebo komisař již rozhodli o výsledku probíhajícího šetření a že se jedná o nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv vydala doporučení, které Komise z velké části uznala. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním nesprávného úředního postupu vyplývajícího z veřejných prohlášení bývalého komisaře z let 2012 a 2014.

Případ se týkal údajného neinformování stěžovatele Evropskou komisí o prioritním statusu jeho stížnosti týkající se státní podpory.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. V průběhu svého šetření Komise stěžovatele informovala, že jeho stížnost nebyla považována za prioritní případ. Komise však nevysvětlila důvody svého rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv proto uzavřela stížnost kritickou připomínkou týkající se toho, že Komise neinformovala stěžovatele o tom, proč jeho stížnosti v oblasti státní podpory přiznala nízkou prioritu.

Věc se týkala údajného opomenutí Evropské komise rozhodnout v přiměřené lhůtě o státní podpoře, kterou Nizozemsko údajně poskytlo odvětví stavby lodí. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření případu, na jehož základě Komise dokončila své předběžné posouzení a dospěla k závěru, že dotčená opatření nepředstavují státní podporu. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a případ uzavřela.

The Ombudsman's inquiry concerned an alleged delay by the Commission in providing Infineon, a German IT company, which the Commission suspected to be a member of the Smart Card Chips cartel, with access to key evidence that the Commission intended to use against that company.

The Ombudsman inquired into the issue and found that the Commission had, without any good reason, delayed in providing access to that evidence, despite the fact that it was fully aware of the importance and relevance of that evidence. By incurring that delay, the Commission risked compromising its investigation.

The Ombudsman therefore criticised the Commission for the delay in giving Infineon access to that evidence.