Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Dne 3. prosince 2012 podala dvě španělská loďařská sdružení Komisi stížnost týkající se údajné státní podpory, kterou Nizozemsko poskytlo svému odvětví stavby lodí.

2. V lednu a září 2013 si Komise od nizozemských orgánů vyžádala informace. V prosinci 2013 předložila španělská loďařská sdružení dodatečné informace, na jejichž základě si Komise od nizozemských orgánů vyžádala dodatečné informace, které obdržela v dubnu 2014. Obě sdružení o tom však v té době nebyla informována. Dne 29. července 2014 se stěžovatel, španělský poslanec EP, jednající jménem těchto dvou sdružení, obrátil na veřejného ochránce práv.

Šetření

3. Stěžovatel tvrdil, že Komise v přiměřené lhůtě nerozhodla, zda má zahájit formální šetření údajné státní podpory poskytnuté Nizozemskem v odvětví stavby lodí.

4. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Evropské komise ke stížnosti a připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Komise.

5. Komise následně informovala veřejnou ochránkyni práv, že dne 16. února 2015 zaslala oběma loďařským sdružením dopis o předběžném uzavření, v němž je informovala o svém předběžném zjištění, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu.

6. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení, že Komise v přiměřené lhůtě nerozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

7. Stěžovatel tvrdil, že skutečnost, že Komise nezahájila formální vyšetřování údajného opatření státní podpory, je v rozporu s článkem 10 nařízení (ES) č. 659/1999 [1], který stanoví, že Komise neprodleně přezkoumá informace týkající se údajné protiprávní podpory. Vzhledem k tomu, že původní stížnost byla podána v prosinci 2012, měl stěžovatel za to, že pochybení Komise představuje nesprávný úřední postup.

8. Stěžovatel dále tvrdil, že nečinnost Komise představuje porušení zásady rovného zacházení z důvodu, že Komise již v podobných případech přijala rozhodnutí týkající se španělského odvětví stavby lodí.

9. Komise ve svém stanovisku odpověděla, že vzhledem ke složitosti dotčených opatření a obdrženým dodatečným informacím nelze dobu trvání šetření považovat za nepřiměřenou. Uvedla, že splnila povinnost neprodleně přezkoumat obdržené informace, a po obdržení stížnosti si vyžádala nezbytné informace od nizozemských orgánů. Následně však byla zapotřebí další objasnění, zejména v návaznosti na nové informace, které obě sdružení předložila v prosinci 2013.

10. Komise dále uvedla, že podle nařízení č. 659/1999 a s ohledem na použitelnou judikaturu [2] vzniká povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení pouze tehdy, má-li Komise po předběžném přezkoumání „vážné pochybnosti“ o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem. Komise zdůraznila, že nemůže dokončit své předběžné posouzení, dokud nebude mít k dispozici všechny nezbytné informace. V projednávané věci byly poslední informace obdrženy dne 29. dubna 2014.

11. Komise mimoto uvedla, že podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 659/1999 není Komise při řešení případných protiprávních podpor vázána lhůtou stanovenou pro oznámené podpory.

12. Konečně s odkazem na zásadu rovného zacházení Komise uvedla, že šetření nelze srovnávat pouze na základě jejich doby trvání a že posouzení musí být provedeno na základě charakteristik dotčeného opatření. Kromě toho ve věci španělského daňového leasingu, na kterou odkazuje stěžovatel, činila doba, která uplynula mezi podáním stížnosti a zahájením formálního vyšetřovacího řízení, pět let.

13. Stěžovatel ve svém vyjádření zopakoval své argumenty a zdůraznil, že Komise nejednala s požadovanou řádnou péčí s ohledem na dobu, která uplynula od obdržení posledních informací.

Posouzení veřejného ochránce práv

14. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle článku 47 kodexu osvědčených postupů Komise pro provádění postupů kontroly státní podpory [3] by Komise měla vynaložit veškeré úsilí k prošetření stížnosti v orientační lhůtě dvanácti měsíců od jejího obdržení. V závislosti na okolnostech konkrétního případu a možné potřebě vyžádat si doplňující informace může Komise šetření stížnosti prodloužit.

15. V tomto případě Komise zdůraznila skutečnost, že poté, co v prosinci 2013 obdržela další podání stěžovatelů, potřebovala od nizozemských orgánů další vysvětlení, aby dokončila své posouzení dotčených opatření.

16. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle judikatury soudů EU je zahájení formálního vyšetřovacího řízení v oblasti státní podpory vyžadováno pouze tehdy, pokud posouzení informací a důkazů, které má Komise k dispozici během předběžného šetření, vyvolává pochybnosti o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem.[4] Komise však může toto posouzení provést pouze tehdy, jsou-li informace úplné. V tomto případě byly informace, které měla Komise k dispozici, úplné v dubnu 2014. Komise totiž obdržela poslední požadované informace od nizozemských orgánů až 29. dubna 2014.

17. S ohledem na to veřejná ochránkyně práv chápe, že okolnosti tohoto případu neumožnily Komisi vyřídit dotčenou stížnost ve lhůtě jednoho roku stanovené v jejím kodexu osvědčených postupů. Veřejná ochránkyně práv zejména konstatuje, že Komise obdržela od stěžovatele v prosinci 2013 další informace, které následně vyžadovaly další předběžná šetření ze strany Komise.

18. Poté, co stěžovatel předložil výše uvedené připomínky, musela Komise informovat nizozemské orgány, aby získala jejich stanovisko k novým obdrženým informacím. Poté, co Komise obdržela poslední připomínky a odpovědi nizozemských orgánů dne 29. dubna 2014, dospěla v únoru 2015 k závěru, že neexistují důvody pro zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se státní podpory. Komise tak stížnost vyřídila ve lhůtě dvanácti měsíců od obdržení všech relevantních informací. Šetření neodhalilo ani stěžovatel netvrdil, že by Komise mohla dokončit své posouzení v dřívější fázi, aniž by bylo nutné vyžádat si od nizozemských orgánů další vysvětlení.

19. Konečně, pokud jde o argument, že Komise porušila zásadu rovného zacházení, veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že oba případy státních podpor nelze srovnávat. Jak Komise přesvědčivě vysvětlila, šetření státní podpory nelze srovnávat pouze na základě doby jejich trvání. Skutečnost, že Komise již mohla přijmout rozhodnutí v jiném případě týkajícím se stejného odvětví (stavba lodí neznamená, že by Komise měla přijmout podobné rozhodnutí v ještě kratším časovém rámci. Šetření týkající se španělského odvětví stavby lodí trvalo dvakrát déle než toto šetření.

20. Na základě těchto zjištění dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

21. Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že zásady řádné správní praxe a kodex osvědčených postupů rovněž ukládají Komisi povinnost informovat členské státy a stěžovatele.[5] V tomto případě se však zdá, že Komise ne vždy včas informovala stěžovatele o krocích, které podnikla v rámci probíhajícího předběžného šetření. Veřejná ochránkyně práv soustavně zastává názor, že bezproblémová a pravidelná komunikace se stěžovateli je osvědčenou správní praxí. Veřejný ochránce práv proto v tomto ohledu učiní další poznámku.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Komise by měla mít na paměti význam hladké a pravidelné komunikace se stěžovateli ve stížnostech na státní podporu.

Emily O'Reillyová

Štrasburk, 7. května 2015

[1] Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.

[2] Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 stanoví, že přezkum případné protiprávní podpory vede k rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2, 3 nebo 4.

[3] Sdělení Komise o kodexu osvědčených postupů pro vedení řízení o kontrole státní podpory, Úř. věst. 2009, C 136, s. 13–20.

[4] C-148/09 P, Belgie v. Deutsche Post a DHL International, Sb. rozh. 2011, s. I-8573; C-47/10 P, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další [2011] I-10707.

[5] Článek 51 sdělení Komise o kodexu osvědčených postupů pro vedení řízení o kontrole státní podpory.