Případ se týkal údajného selhání mechanismu Evropské investiční banky (EIB) pro vyřizování stížností včas. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že zpoždění je odůvodněné složitostí předmětu stížnosti. Veřejná ochránkyně práv proto neshledala žádný nesprávný úřední postup EIB.

Případ se týkal toho, že Evropská komise neodpověděla na žádost stěžovatele o právní přezkum rozhodnutí Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast zamítnout jeho projekt z financování EU v rámci programu Erasmus+. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že Komise již stěžovateli odpověděla. Tuto část stížnosti proto považovala za vyřešenou orgánem. Přezkoumala rovněž podstatu odpovědi Komise a shledala ji komplexní a přiměřenou. Rozhodla proto, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal toho, že Výkonná agentura pro malé a střední podniky (EASME) neodpověděla na žádost stěžovatele o přezkum v návaznosti na výběrové řízení na smluvního zaměstnance.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala agenturu EASME, aby stěžovatelce odpověděla a vyjádřila své obavy ohledně jejího vyloučení z „rezervního seznamu“ úspěšných uchazečů. Ve své odpovědi se agentura EASME omluvila za to, co označila za „nešťastnou událost“, k níž nemělo dojít, a vysvětlila, proč stěžovatel nebyl zařazen na rezervní seznam.

Veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení agentury EASME týkající se vyloučení stěžovatele přesvědčivými. Vyjádřila však politování nad tím, že agentuře EASME trvalo jeden rok, než odpověděla na žádost stěžovatele o přezkum, a že tak učinila až po zásahu veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv vyzvala agenturu EASME, aby podnikla kroky k zajištění toho, aby v budoucnu k podobným incidentům nedocházelo.

Většina rozpočtu EU je každoročně přidělována na fondy a programy spravované Evropskou komisí na sdíleném základě s členskými státy. V červnu 2015 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření z vlastního podnětu týkající se včasnosti plateb ze strany Komise se zaměřením na platby soukromým dodavatelům a příjemcům, kteří budou pravděpodobně nejvíce postiženi opožděnými platbami. Toto šetření následovalo po čtyřech předchozích šetřeních na stejné téma.

Veřejný ochránce práv požádal o informace o počtu a procentním podílu případů, kdy došlo ke zpoždění plateb, o rozsahu zpoždění, k nimž došlo, o příslušných částkách a o případech, kdy byly z důvodu opožděné platby zaplaceny úroky. Veřejná ochránkyně práv rovněž provedla kontrolu na místě, aby lépe porozuměla tomu, jak platební proces funguje v praxi.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že celkový podíl opožděných plateb se od roku 2013 zvýšil v důsledku dvou hlavních faktorů. Zaprvé, stávající finanční nařízení, které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2013, stanovilo přísnější platební lhůty. Zadruhé rozpočtový orgán EU (tj. Parlament a Rada) omezil v roce 2014 výši „prostředků na platby“, což jsou finanční prostředky přidělené orgánům na úhradu účtů v průběhu roku.

Veřejná ochránkyně práv vítá pokrok, kterého Komise dosáhla při snižování počtu a hodnoty opožděných plateb v roce 2015 poté, co v roce 2014 dosáhly svého vrcholu. Uznává, že nedostatek prostředků na platby byl výjimečným faktorem, který Komise nemohla ovlivnit. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že zvýšené průměry opožděných plateb od roku 2013 neznamenají, že se výkonnost Komise v absolutním vyjádření zhoršila. Veřejná ochránkyně práv zároveň zdůrazňuje, že Komise musí vyvinout značné úsilí, aby dodržela přísnější zákonné lhůty zavedené stávajícím finančním nařízením.

Inspekce veřejné ochránkyně práv ukázala, že Komise pečlivě sleduje její výkonnost v této oblasti a vyvinula mnoho osvědčených postupů. Veřejná ochránkyně práv je však znepokojena tím, že některá z nedávných opatření oznámených Komisí byla vznesena již v roce 2010 po konzultaci, kterou veřejná ochránkyně práv zahájila v souvislosti s předchozím šetřením.

Věc se týkala toho, že Komise neodpověděla na sdělení stěžovatele týkající se jeho obtíží s předložením návrhu grantu. Kvůli technickým problémům nemohl stěžovatel podat žádost prostřednictvím systému Komise PRIAMOS. Místo toho předložila svůj návrh e-mailem, který zůstal nezodpovězen.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby odpověděla. Komise se ve své odpovědi omluvila za to, že neodpověděla dříve. Uvedla, že nemůže přijmout e-mailovou žádost stěžovatele, protože systém fungoval řádně a Komise nebyla schopna identifikovat žádné pokusy stěžovatele o zaslání návrhu prostřednictvím systému PRIAMOS před uplynutím lhůty.

Věc se týkala rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) neumožnit stěžovateli podat druhou přihlášku v rámci výzvy k vyjádření zájmu, která neobsahovala žádnou konkrétní lhůtu pro podání přihlášek. Stěžovatel se pokusil podat druhou přihlášku poté, co nesložil zkoušku spojenou s jeho původní přihláškou v rámci téhož výběrového řízení. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO neposkytl odpovídající odpovědi na jeho dopisy týkající se i) právního základu pro neumožnění uchazečům znovu se přihlásit do výběrových řízení bez konkrétních konečných termínů; a ii) podmínky, včetně chování zaměstnanců, v testovacím středisku ve Španělsku.

Úřad EPSO ve své odpovědi odkázal na podmínky stanovené ve výzvě k vyjádření zájmu jako na právní základ pro své činnosti. Vysvětlila rovněž, že záležitost týkající se chování zaměstnanců testovacího centra prošetřila.

Veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení úřadu EPSO přiměřeným a přiměřeným, a proto byl případ uzavřen.

Věc se týkala kroků úřadu EPSO po havárii počítačového serveru během testu a vyřizování žádostí stěžovatele o přezkum a o přístup k dokumentům úřadem EPSO.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že úřad EPSO i) řádně nevyřešil situaci vyplývající z havárie počítače, ii) řádně nevyřídil žádost stěžovatele o přezkum a iii) řádně nevyřídil žádost stěžovatele o přístup k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv proto úřadu EPSO předložila tři doporučení.

Úřad EPSO přijal první doporučení veřejné ochránkyně práv ohledně toho, jak by měl řešit technické problémy během testu na počítači. Druhé doporučení spočívalo v tom, že úřad EPSO by měl stěžovateli poskytnout podrobné vysvětlení, jak vyřídil jeho žádost o přezkum. Veřejná ochránkyně práv nepovažovala odpověď úřadu EPSO v této věci za přesvědčivou a skutečnost, že úřad EPSO vyřídil žádost o přezkum, představovala nesprávný úřední postup. Úřad EPSO rovněž nepřijal třetí doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se poskytování přístupu k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že neposkytnutí dalších dokumentů úřadem EPSO rovněž představuje nesprávný úřední postup. Kromě dvou zjištění nesprávného úředního postupu veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla úřadu EPSO, jak by mohl zlepšit své kontaktní služby pro uchazeče.  

Tento případ se týkal nakládání Evropské komise s informacemi předloženými stěžovatelem, které se týkaly tří případů protiprávní státní podpory poskytnuté španělským fotbalovým klubům. Stěžovatel tvrdil, že Komise v přiměřené lhůtě nerozhodla, zda by měla zahájit formální vyšetřování údajné protiprávní státní podpory. Vzhledem k tomu, že podle názoru stěžovatele Komise nepřijala žádná opatření, stěžovatel požádal o přístup k některým dokumentům týkajícím se dvou z těchto případů. Komise odepřela přístup z důvodu ochrany cílů vyšetřování.

Případ se týkal zpoždění při povolování dvaceti žádostí o geneticky modifikované potraviny a krmiva. Stěžovatelé Komisi o svých obavách několikrát informovali. Podle jejich názoru byla vysvětlení Komise a přetrvávající zpoždění nepřijatelná. Stěžovatelé se proto obrátili na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že zpoždění týkající se dvaceti žádostí nebyla odůvodněná. V průběhu šetření se Komise zabývala všemi nevyřízenými žádostmi. Veřejná ochránkyně práv však dospěla k závěru, že zpoždění odráží spíše systémový problém než skutečnost, že jsou důsledkem záležitostí specifických pro konkrétní žádosti o povolení. Na závěr šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že zpoždění představovala nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Případ se týkal zpoždění Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) při vyřizování žádosti stěžovatele, aby EBA vyšetřil údajné porušení práva EU ze strany estonského orgánu pro finanční dohled. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že orgán EBA byl z velké části schopen odůvodnit její zpoždění. Z tohoto důvodu a také proto, že se orgán EBA za zpoždění omluvil a zavázal se zlepšit svůj postup, nezjistil veřejný ochránce práv nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že v průběhu šetření orgán EBA stanovil interní lhůty pro vyřizování podobných žádostí, veřejná ochránkyně práv jej vyzvala, aby tyto lhůty formalizoval změnou svého jednacího řádu. Případ uzavřela další poznámkou.