Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv.

Případ se týká odmítnutí Evropské komise poskytnout žadateli, zúčastněné straně, přístup k původní žádosti výrobního odvětví Unie o rozšíření antidumpingových cel na výrobky z amoniaku z Ruska. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že odmítnutí Komise nebylo odůvodněno s ohledem na použitelná ustanovení antidumpingového nařízení a mohlo narušit právo stěžovatele na obhajobu v tomto řízení. Doporučila proto Komisi, aby příslušnou žádost zveřejnila.

 Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V roce 1995 zavedla EU antidumpingová cla na dusičnan amonný z Ruska [1]. Platnost opatření měla skončit dne 13. července 2013, pokud přezkum před pozbytím platnosti nezjistí, že by to mohlo vést k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy. Dne 28. března 2013 obdržela Komise jménem výrobců v Unii žádost o přezkum (dále jen „žádost o přezkum“). Na tomto základě zahájila Komise v červenci 2013 přezkum před pozbytím platnosti zveřejněním oznámení o zahájení v Úředním věstníku [2].

2. Žadatel, zúčastněná strana řízení, požádal o přístup k žádosti o přezkum podle čl. 6 odst. 7 antidumpingového nařízení [3] (dále jen "základní nařízení"), který stanoví, že zúčastněné strany mohou nahlédnout do všech informací poskytnutých kteroukoli stranou šetření, které jsou důležité pro předložení jejich případů, nejsou důvěrné a jsou použity při šetření.

3. Komise přístup odmítla s odůvodněním, že přezkumné řízení ve skutečnosti nebylo založeno na žádosti o přezkum, ale na jejím následném konsolidovaném znění (dále jen „konsolidovaná žádost“), které žadatel podal v návaznosti na žádost Komise o další vysvětlení. Žádost o přezkum proto nebyla při šetření „použita“ a Komise „nevidí, jak by přístup k dopisu týkajícímu se verze stížnosti, která nebyla konečná a která nepředstavovala základ pro rozhodnutí Komise, umožnil [stěžovateli] lépe vykonávat své právo na obhajobu.“ Stěžovatel podal stejnou žádost ještě dvakrát a Komise mu přístup pokaždé odmítla poskytnout. Stěžovatel tuto záležitost rovněž projednal s úředníkem pro slyšení z Generálního ředitelství Komise pro obchod, který zaujal podobný názor.

4. Stěžovatel se proto obrátil na evropského veřejného ochránce práv s žádostí o nápravu.

Šetření

5. Veřejný ochránce práv zahájil šetření týkající se tvrzení stěžovatele, že Komise i) nejednala v souladu s čl. 6 odst. 7 základního nařízení, když odepřela přístup k žádosti o přezkum, a v důsledku toho ii) porušila právo stěžovatele na obhajobu jakožto zúčastněné strany v šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti. Šetření rovněž zahrnovalo tvrzení stěžovatele, že by Komise měla poskytnout přístup k nedůvěrné verzi žádosti o přezkum [4].

6. Kromě toho veřejná ochránkyně práv v dopise o zahájení tohoto šetření položila Komisi tři otázky, a to i) proč oznámení o zahájení odkazuje pouze na žádost o přezkum, pokud bylo šetření skutečně zahájeno na základě konsolidované žádosti; ii) zda žádost o přezkum uvedená v oznámení o zahájení obsahovala "dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy", jak vyžaduje základní nařízení, a iii) pokud ne, v jakém okamžiku žadatel takové důkazy poskytl.

7. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Komise. Veřejná ochránkyně práv rovněž provedla kontrolu spisu Komise týkajícího se tohoto případu. Stěžovatel předložil připomínky ke zprávě o kontrole a k obsahu spisu Komise.

8. Doporučení veřejného ochránce práv zohledňuje argumenty a stanoviska předložená stranami.

Údajné nesprávné odepření přístupu k žádosti o přezkum, které vedlo k porušení práva na obhajobu, a související nárok

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Komise zastává názor, že žádost o přezkum je dokumentem, který zahájil proces přezkumu, jak je uvedeno v oznámení o zahájení přezkumu. Podle Komise splňovala žádost o přezkum definici základního nařízení v tom smyslu, že obsahovala zdokumentovaná tvrzení týkající se pravděpodobnosti dumpingu a obnovení újmy. Postup vyjasnění, který následoval, vyžadoval, aby se Komise ujistila, že "ve spisu jsou dostatečné důkazy, které odůvodňují zahájení přezkumného šetření". Účelem tříměsíční lhůty povolené pro zjednodušení administrativy je právě zajistit, aby Komise měla dostatek času rozhodnout, zda by měl být zahájen přezkum před pozbytím platnosti, a to poté, co si vyžádá nezbytná vysvětlení. Komise proto uvedla, že základem pro ... je žádost o přezkum spolu s následnými vysvětleními předloženými v konsolidovaném znění. zahájení vyšetřování.“

10. Pokud jde o právo stěžovatele na obhajobu, Komise se domnívala, že „stěžovateli jako zúčastněné straně byl umožněn přístup k úplnému souboru neomezených informací předložených žadatelem, aby mohl plně uplatnit své právo na obhajobu“. Výměna informací mezi Komisí a žadateli před zahájením šetření je však omezena pouze na tyto strany. Podle názoru Komise je tomu tak proto, že pouze žádost, o níž Komise rozhoduje - v tomto případě konsolidovaná žádost - se stává součástí záznamu, který má být sdílen s ostatními zúčastněnými stranami, a to až po zahájení šetření. Komise se domnívala, že úředník pro slyšení řádně vyřešil a objasnil obavy žadatele týkající se dostatečnosti důkazů obsažených v žádosti o přezkum, zejména potvrzením toho, že uvedená žádost měla nezbytnou úroveň podpory ze strany výrobního odvětví Unie.

11. Žadatel tvrdil, že žádost o přezkum byla ve skutečnosti při šetření použita. Oznámení o zahájení šetření jasně odkazuje na žádost o přezkum jako na základ pro šetření. Naproti tomu, pokud nebyl použit, je přezkumné řízení protiprávní, neboť konsolidovaná žádost byla podána dne 14. června 2013, tedy po uplynutí zákonné lhůty stanovené základním nařízením, tedy dne 13. dubna 2013.

12. Žadatel dále tvrdí, že žádost o přezkum je relevantní pro předložení jeho případu. Pouze posouzením žádosti o přezkum, na jejímž základě byl přezkum před pozbytím platnosti zahájen, může žadatel i) ověřit, zda byla žádost o přezkum podána v zákonné lhůtě, ii) posoudit, zda žádost obsahovala dostatečné důkazy, jak vyžaduje základní nařízení pro zahájení přezkumného šetření, iii) porovnat žádost o přezkum s jejími následnými verzemi a iv) posoudit, zda Komise řádně posoudila dostatečnost důkazů obsažených v žádosti o přezkum, na jejímž základě bylo přezkumné šetření zahájeno. Stěžovatel se proto domnívá, že neposkytnutí přístupu k žádosti o přezkum ze strany Komise oslabuje její právo na obhajobu.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k doporučení

13. Článek 6 odst. 7 základního nařízení stanoví, že zúčastněné strany „mohou na základě písemné žádosti nahlédnout do všech informací poskytnutých kteroukoli stranou šetření [...], které jsou důležité pro předložení jejich případů a nejsou důvěrné ve smyslu článku 19 a [...] jsou použity při šetření [...]“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Otázkou proto je, zda žádost o přezkum spadá pod tuto definici, tj. zda byla žádost o přezkum při šetření „použita“. Komise nezpochybňuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou dovolávat se čl. 6 odst. 7 základního nařízení.

14. Článek 11 odst. 2 základního nařízení stanoví:

„Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let od svého uložení nebo pět let ode dne ukončení posledního přezkumu, který se týkal dumpingu i újmy, pokud při přezkumu není zjištěno, že pozbytí platnosti pravděpodobně povede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy. Tento přezkum před pozbytím platnosti se zahajuje z podnětu Komise nebo na žádost podanou výrobci ve Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstává v platnosti až do výsledku tohoto přezkumu.

Přezkum před pozbytím platnosti se zahájí, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy. (...).

Při provádění šetření podle tohoto odstavce se vývozcům, dovozcům, zástupcům země vývozu a výrobcům ve Společenství poskytne příležitost rozšířit, vyvrátit nebo vyjádřit se k záležitostem uvedeným v žádosti o přezkum a k závěrům se přihlédne s náležitým přihlédnutím ke všem podstatným a řádně doloženým důkazům předloženým v souvislosti s otázkou, zda je či není pravděpodobné, že pozbytí platnosti opatření povede k přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy.

Oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie ve vhodnou dobu v posledním roce období uplatňování opatření vymezených v tomto odstavci. Poté jsou výrobci ve Společenství oprávněni nejpozději tři měsíce před koncem tohoto pětiletého období podat žádost o přezkum v souladu s druhým pododstavcem. Zveřejní se rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření podle tohoto odstavce.“ (zvýraznění doplněno)

15. Z toho jasně vyplývá, že základní nařízení stanoví dvě kumulativní podmínky pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti na základě žádosti podané výrobci v Unii nebo jejich jménem. Za prvé, žádost musí být formálně podána nejpozději tři měsíce před koncem pětiletého období [5]. Za druhé, žádost musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

16. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že tříměsíční lhůta je stanovena pro administrativní zjednodušení Komise, která musí posoudit informace poskytnuté žadateli předtím, než rozhodne, zda by měla zahájit řízení o přezkumu před pozbytím platnosti. Ověřování prováděné Komisí během tohoto procesu může logicky zahrnovat vyžádání vysvětlení a dokonce dodatečných informací od žadatelů, což vede ke konsolidovaným žádostem o přezkum.

17. Tato objasnění a dodatečné informace však nenahrazují, ale doplňují obsah původní žádosti o přezkum. Komise je proto nutně použije ve smyslu čl. 6 odst. 7 základního nařízení, pokud se rozhodne zahájit šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti. Ve skutečnosti se zdá, že to Komise připouští, když ve svém stanovisku uvádí, že to byla žádost o přezkum "spolu s následnými vysvětleními předloženými jako konsolidované znění, které tvořilo základ ... zahájení vyšetřování.“

18. V každém případě je zřejmé, že Komise nemohla pouze použít konsolidovanou žádost jako samostatný dokument k rozhodnutí o zahájení šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti, jelikož tato žádost byla podána po uplynutí lhůty stanovené v čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

19. Komise proto měla stěžovateli poskytnout přístup k žádosti o přezkum, tj. k jejímu nedůvěrnému znění [6].

20. Veřejný ochránce práv navíc nesouhlasí s postojem Komise, že čl. 5 odst. 5 základního nařízení, který stanoví, že „[n]estanoví-li orgány, že nebude zahájeno šetření, vyvarují se zveřejnění stížnosti na zahájení šetření...“, zaručuje důvěrnost výměny informací mezi ním a žadatelem během fáze před zahájením šetření. Jak uvedl stěžovatel, tento článek se použije pouze tehdy a po dobu, kdy nebylo zahájeno šetření („ledaže...“). Žádost žadatele o přístup k žádosti o přezkum byla podána po přijetí rozhodnutí Komise o zahájení šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti a zveřejněna v Úředním věstníku.

21. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout stěžovateli přístup k žádosti o přezkum bylo v rozporu s ustanoveními základního nařízení a představovalo nesprávný úřední postup. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto níže předkládá odpovídající doporučení.

22. Toto odmítnutí navíc žadateli neumožnilo zjistit materiály nezbytné pro jeho vlastní obhajobu, například zda žádost o přezkum skutečně obsahovala dostatečné důkazy nebo zda byla předložena příslušným podílem výrobců v EU nebo zda konsolidovaný přezkum obsahoval nové materiály, které nevyplývaly z původních důkazů předložených spolu s žádostí o přezkum, a proto nemohly být přijaty. Právo stěžovatele na obhajobu tak mohlo být významně narušeno.

Doporučení

Komise by měla stěžovateli poskytnout přístup k nedůvěrné verzi žádosti o přezkum.

Emily O'Reilly
Evropský veřejný ochránce práv
Štrasburk, 26/06/15

[1] Nařízení Rady (ES) č. 2022/95 ze dne 16. srpna 1995 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu dusičnanu amonného pocházejícího z Ruska (Úř. věst. L 198, 23.8.1995, s. 1), od té doby několikrát pozměněné.

[2] Úř. věst. 2013, C 200, s. 12.

[3] Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51).

[4] Veřejná ochránkyně práv nicméně žadatele od počátku informovala, že její posouzení se nebude týkat dostatečnosti důkazů poskytnutých výrobním odvětvím Unie k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti ani okamžiku, kdy bylo této dostatečnosti dosaženo. To by vyžadovalo rozsáhlé a vysoce specializované znalosti trhu s amonem v EU a Rusku, které veřejný ochránce práv nemá.

[5] Je nesporné, že první podmínka je v projednávané věci splněna. Blížící se pozbytí platnosti opatření bylo 13. července 2013, a proto byla žádost o přezkum ze dne 28. března 2013 podána ve stanovené lhůtě.

[6] V souladu s čl. 5 odst. 11 a čl. 6 odst. 7 základního nařízení, které vyžadují, aby se zúčastněnými stranami byly sdíleny pouze informace, které nejsou důvěrné, musí žadatelé poskytnout Komisi nedůvěrné znění své žádosti.