Případ se týkal odmítnutí Evropské komise poskytnout žadateli, zúčastněné straně, přístup k původní žádosti výrobního odvětví Unie o rozšíření antidumpingových cel na výrobky z amoniaku z Ruska. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že odmítnutí Komise nebylo odůvodněno s ohledem na použitelná ustanovení antidumpingového nařízení a mohlo narušit právo stěžovatele na obhajobu v tomto řízení. Doporučila proto Komisi, aby příslušnou žádost zveřejnila.

Ačkoli Komise nesouhlasila se zjištěním veřejné ochránkyně práv ohledně nesprávného úředního postupu, přijala její doporučení zveřejnit příslušnou žádost. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.

Věc se týkala žádosti norské společnosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se kontaktů mezi Komisí a Itálií s cílem ověřit, zda Itálie dodržuje práva na volný pohyb zboží, zejména pokud jde o omezení týkající se používání „sněhových ponožek“ (sněhové ponožky jsou navrženy tak, aby sloužily stejnému účelu jako sněhové řetězy).

Komise žádost zamítla na základě toho, že zpřístupnění dokumentů by mohlo ohrozit probíhající šetření. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. Poté byl poskytnut přístup k požadovaným dokumentům, což vedlo veřejnou ochránkyni práv k závěru, že Komise tuto záležitost vyřešila.

Stěžovatel, francouzský státní příslušník, změnil bydliště z Belgie na Francii. Požádal o registraci svého vozidla, dříve registrovaného v Belgii, ve Francii. Francouzské orgány odmítly uznat osvědčení o technické prohlídce vydané belgickými orgány a požadovaly, aby vozidlo stěžovatele podstoupilo úplnou technickou prohlídku ve Francii jako podmínku pro jeho registraci. Stěžovatel proto Evropské komisi stěžoval, že Francie porušila právní předpisy EU o volném pohybu. Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti. Poté, co obdržela vysvětlení od francouzských orgánů, rozhodla se případ stěžovatele uzavřít. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Ve stanovisku zaslaném veřejnému ochránci práv se Komise v souhrnu domnívala, že unijní právo neukládá členskému státu povinnost, aby při nové registraci vozidel dříve registrovaných v jiném členském státě automaticky uznával všechny technické prohlídky provedené v tomto jiném členském státě nebo jejich část.

V odpovědi na další otázky veřejného ochránce práv týkající se výkladu příslušné judikatury Komise změnila svůj původní názor. Vysvětlila, že v návaznosti na nedávný rozsudek Soudního dvora se rozhodla přezkoumat své původní rozhodnutí, kterým uzavřela řízení o nesplnění povinnosti stěžovatele, a požádat francouzské orgány o další objasnění. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že Komise tím stížnost urovnala. Proto případ uzavřel.

Stěžovatel, francouzské sdružení zemědělců, si Evropské komisi stěžovalo, že francouzské orgány nedodržely ustanovení unijního práva týkající se paralelního dovozu veterinárních léčivých přípravků. Tvrdila, že Francie neumožnila veterinárním lékařům, zemědělcům, lékárníkům a dalším maloobchodním distributorům přístup ke zjednodušenému postupu povolování paralelních dovozů veterinárních léčivých přípravků. Francouzské orgány navíc odmítly poskytnout přístup ke zjednodušenému postupu paralelního dovozu veterinárních léčivých přípravků velkoobchodním prodejcům oprávněným distribuovat veterinární léčivé přípravky v jiných členských státech.

Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti a zaslala francouzským orgánům výzvu. Francouzské orgány následně změnily vnitrostátní právní předpisy týkající se postupu povolování paralelních dovozů veterinárních léčivých přípravků. Komise se proto rozhodla případ uzavřít. Stěžovatel tvrdil, že argumenty, které Komise uvedla ve svém rozhodnutí o uzavření stížnosti na nesplnění povinnosti, byly nedostatečné a nepřesvědčivé. Tvrdila, že Komise by měla buď zrušit své rozhodnutí o uzavření stížnosti na nesplnění povinnosti, nebo zahájit nové řízení o nesplnění povinnosti proti francouzským orgánům.

Ve svém stanovisku Komise nejprve zastávala názor, že osobní paralelní dovoz veterinárních léčivých přípravků nemusí být povolen, pokud nejsou dodržena příslušná ustanovení směrnice 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků. Komise v souhrnu uvedla, že paralelní dovozy veterinárních léčivých přípravků jsou obecně otevřeny zemědělcům, veterinárním lékařům a lékárníkům nebo velkoobchodníkům, pokud splňují zvláštní ustanovení uvedené směrnice týkající se distribuce, držení a výdeje veterinárních léčivých přípravků a farmakovigilance.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise neposkytla náležité odůvodnění svého rozhodnutí uzavřít stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů. Předložil proto Komisi návrh doporučení. V návaznosti na jeho návrh doporučení se Komise rozhodla zahájit nové řízení o nesplnění povinnosti týkající se překážek, s nimiž se potýkají velkoobchodní prodejci, kteří se pokoušejí o paralelní dovoz veterinárních léčivých přípravků. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že Komise dosud přijala odpovídající opatření k provedení jeho návrhu doporučení. Proto se rozhodl případ uzavřít.