Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V květnu 2010 podal stěžovatel Evropské komisi stížnost proti francouzským orgánům týkající se technických prohlídek automobilů, které tyto orgány vyžadují před registrací dovezených automobilů ve Francii. Stěžovatel vysvětlil, že změnil bydliště z Belgie na Francii a požádal o registraci svého vozidla, které bylo dříve registrováno v Belgii, ve Francii. Francouzské orgány odmítly uznat osvědčení o technické prohlídce vydané belgickými orgány a požadovaly, aby vozidlo stěžovatele podstoupilo úplnou technickou prohlídku ve Francii jako podmínku pro jeho registraci.

2. V listopadu 2010 se Komise v této věci obrátila na francouzské orgány s žádostí o objasnění uplatňování práva EU, zejména pokud jde o čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/40/ES o vzájemném uznávání technických prohlídek [1].

3. Francouzské orgány odpověděly na žádost Komise v červnu 2011.

4. V únoru 2012 Komise informovala stěžovatele o svém záměru ukončit činnost stěžovatele, který se dopustil protiprávního jednání, a vyzvala jej, aby předložil své připomínky.

5. Stěžovatel odpověděl na výzvu Komise v březnu 2012. Komise následně trvala na svém rozhodnutí uzavřít stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů.

6. Dne 26. března 2012 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

7. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil následující tvrzení a tvrzení.

Tvrzení

Komise řádně neodůvodnila své rozhodnutí uzavřít stížnost stěžovatele proti francouzským orgánům.

Nárok

Komise by měla své rozhodnutí o uzavření stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů přezkoumat.

Šetření

8. Dne 27. dubna 2012 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Komisi, aby do 31. července 2012 předložila stanovisko k tvrzení a žádosti stěžovatele.

9. Dne 10. září 2012 zaslal stěžovatel další dopis týkající se jeho stížnosti.

10. Téhož dne Komise zaslala své stanovisko, které bylo předáno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek. Stěžovatel tak učinil dne 17. září 2012.

11. Dne 30. listopadu 2012 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi o další informace týkající se některých aspektů případu. Komise odpověděla na další šetření veřejné ochránkyně práv dne 20. února 2013.

12. Odpověď Komise byla předána stěžovateli, který předložil své připomínky k této odpovědi dne 27. února 2013.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné nesprávné odůvodnění rozhodnutí o uzavření stížnosti pro porušení právních předpisů

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

13. Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že se Komise mýlila, když uzavřela stížnost týkající se protiprávního jednání. Nepřezkoumal jeho argumenty, podle nichž francouzské orgány: a) nesprávně odmítly uznat belgické osvědčení o technické prohlídce a v rozporu se stanoviskem Komise nevyžadovaly pouze provedení dodatečných prohlídek; b) neinformoval jej o odmítnutí registrace jeho vozidla; a c) požadovat, aby zaplatil za technickou prohlídku ve Francii. Stěžovatel tvrdil, že všechna tato opatření představují porušení práva EU.

14. Komise ve svém stanovisku zaujala stanovisko, že řádně odůvodnila své rozhodnutí uzavřít stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů. V tomto ohledu přezkoumal odmítnutí francouzských orgánů uznat belgické osvědčení o technické prohlídce a dospěl k závěru, že takové odmítnutí nepředstavuje porušení unijního práva. Komise dále uvedla, že stěžovatel odkázal na interpretační sdělení Komise o opětovné registraci vozidel dříve registrovaných v jiném členském státě. Ačkoli toto sdělení nastiňuje, „jak by měly členské státy v ideálním případě postupovat“při nové registraci vozidel dříve registrovaných v jiném členském státě, jasně nestanoví pro členské státy žádnou právně závaznou povinnost. Stávající právní předpisy, zejména článek 5 směrnice 2009/40/ES [2], navíc výslovně umožňují členským státům zvýšit počet položek, které mají být testovány, nebo předepsat další zkoušky. Ve věci porušení předpisů se francouzské orgány rovněž odvolávaly na rozsudek Soudního dvora ve věci C-451/99 [3], který stanoví, že za účelem splnění podmínek, které nejsou zahrnuty v členském státě registrace, mohou být uloženy dodatečné zkoušky spojené s registrací vozidla. Podobné zkoušky lze uložit, pokud bylo vozidlo mezitím používáno na veřejné dálnici, aby se ověřilo, že se jeho stav od doby, kdy bylo zkoušeno, nezhoršil.

15. Komise se domnívala, že „rozsudek Soudního dvora neukládá členským státům povinnost automaticky uznat celou předchozí zkoušku nebo její část, pokud bylo vozidlo používáno od poslední zkoušky“. Kromě toho je prakticky nemožné určit, které položky již byly testovány a které nikoli, neboť příslušná unijní právní úprava nestanoví takovou informační povinnost. Proto by v případech, jako je tento, měla být provedena úplná zkouška.

16. Komise uznala, že francouzské orgány stěžovateli nesdělily své odmítnutí registrace jeho vozidla. Měla však za to, že tato otázka byla vyřešena v době podání stížnosti na porušení právních předpisů.

17. Nakonec Komise uvedla, že požadavek, aby stěžovatel zaplatil za technickou prohlídku ve Francii, vyplývá z odmítnutí francouzských orgánů uznat belgické osvědčení, a je proto odůvodněný.

18. Stěžovatel ve svých připomínkách vyjádřil názor, že podle článku 5 směrnice 2009/40/ES mohou členské státy pouze zvýšit počet „kontrolních míst“ technické prohlídky nebo požádat o dodatečné prohlídky. To však neodůvodňuje ani zcela novou francouzskou technickou prohlídku, ani odmítnutí uznat belgickou technickou prohlídku. Výše uvedený rozsudek Soudního dvora skutečně stanoví, že druhý členský stát (kde se vyžaduje registrace) může uložit dodatečnou zkoušku pouze pro „kontrolní místa“, která nebyla zkontrolována prvním členským státem (v němž bylo vozidlo původně registrováno), ale pouze tehdy, pokud je podobná zkouška uložena i pro vozidla registrovaná ve druhém státě.

19. Stěžovatel dodal, že i když toto rozhodnutí Soudního dvora nevyžaduje, aby členské státy automaticky uznávaly všechny předchozí technické prohlídky nebo jejich část, Komise ve svém stanovisku nicméně uznala, že Soudní dvůr za určitých podmínek ukládá uznávání předchozích technických prohlídek. Stěžovatel uvedl, že francouzské orgány požadují: i) všechna vozidla registrovaná ve Francii, aby byla každé dva roky podrobena technickým prohlídkám, jsou-li používána na dálnici, a ii) v případě změny vlastnictví byla technická prohlídka provedena během šesti měsíců před registrací ve Francii. V případě stěžovatele provedly belgické orgány technickou prohlídku méně než šest měsíců před tím, než požádal o registraci svého vozidla ve Francii. Stěžovatel dospěl k závěru, že francouzské orgány neměly požadovat úplnou novou technickou prohlídku. Místo toho měly uznat belgickou technickou prohlídku a v případě potřeby vyžadovat pouze dodatečné kontroly.

20. Stěžovatel rovněž odkázal na nedávný rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2012 ve věci C-150/11 Komise v. Belgie [4] týkající se odmítnutí belgických orgánů uznat technickou prohlídku provedenou v jiném členském státě za účelem registrace vozidel. V tomto rozsudku dospěl Soudní dvůr k závěru, že Belgie tím, že podrobila vozidla, která byla předtím registrována v jiném členském státě, technické prohlídce před jejich registrací jménem jiného vlastníka, aniž zohlednila výsledky technické prohlídky provedené v jiném členském státě, porušila ustanovení směrnice 1999/37/ES [5]. Podle názoru stěžovatele tento rozsudek prokazuje, že analýza Komise týkající se jeho stížnosti na porušení právních předpisů proti francouzským orgánům je chybná.

21. Ve své odpovědi na konkrétní otázky veřejného ochránce práv týkající se rozsudku Soudního dvora, na který odkazuje stěžovatel [6], Komise uvedla, že podnikla kroky k opětovnému přezkoumání stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů s ohledem na tento rozsudek.

22. Komise vysvětlila, že rozhodnutí Soudního dvora bylo Komisi oznámeno až poté, co zaslala své stanovisko veřejnému ochránci práv. Toto rozhodnutí vedlo Komisi z moci úřední k přehodnocení právního stavu, na který se její stanovisko odvolává. Po zveřejnění rozsudku Soudního dvora v této věci Komise znovu přezkoumala případ stěžovatele a rozhodla se kontaktovat francouzské orgány s žádostí o další objasnění. Stěžovatel byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne 20. listopadu 2012.

23. Stěžovatel ve svých připomínkách k odpovědi Komise na další šetření veřejné ochránkyně práv vyjádřil spokojenost s rozhodnutím Komise přehodnotit svůj případ. Vyjádřil však politování nad tím, že se Komise dne 29. února 2012 rozhodla ukončit jeho stížnost na nesplnění povinnosti, a to bez ohledu na skutečnost, že věc C-150/11 Komise v. Belgie byla v té době projednávána u Soudního dvora. Uvedl, že Komise ve své replice neuznala, že se dopustila pochybení, když uzavřela jeho původní stížnost proti francouzským orgánům.

24. Stěžovatel rovněž uvedl, že dopis Komise ze dne 20. listopadu 2012 neodkazuje ani na opětovné posouzení jeho stížnosti, ani na výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora. Komise jej pouze informovala o postoupení jeho případu k zápisu do žádosti v rámci projektu EU Pilot.

Posouzení veřejného ochránce práv

25. Veřejná ochránkyně práv souhlasí se stěžovatelem, že Komise: (i) měl vědět o případu probíhajícím před Soudním dvorem, který se týká stejné právní záležitosti jako jeho stížnost na porušení právních předpisů, a (ii) neměl vydat rozhodnutí ve věci porušení právních předpisů, dokud Soudní dvůr nerozhodne o výkladu dotčené směrnice.

26. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že se Komise rozhodla přezkoumat své původní rozhodnutí, kterým uzavřela případ stěžovatele týkající se nesplnění povinnosti tím, že jeho stížnost znovu zaregistrovala do aplikace EU Pilot a požádala francouzské orgány o další objasnění. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise tímto vyřídila stížnost stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla případ uzavřít.

27. Pokud jde o další postup Komise při vyřizování stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů, pokud by stěžovatel nebyl spokojen s výsledkem tohoto řízení o porušení právních předpisů, mohl by podat novou stížnost veřejnému ochránci práv.

B. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Komise podnikla kroky k vyřízení stížnosti stěžovatele.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 2. května 2013.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (Úř. věst. 2009, L 141, s. 12).

[2] Viz poznámka pod čarou č. 1.

[3] Rozsudek Soudního dvora ve věci Cura Anlagen GmbH v. Auto Service Leasing GmbH (ASL), C-451/99, Sb. rozh. 2002, s. I-3193, bod 64.

[4] Věc C-150/11 Komise v. Belgie ze dne 6. září 2012, dosud nezveřejněno.

[5] Bod 80 rozsudku.

[6] Otázky veřejného ochránce práv byly následující:

(1) Mohla by Komise objasnit, zda jejím hlavním důvodem pro uzavření stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů bylo: a) že francouzské orgány byly oprávněny požádat o dodatečné prohlídky, protože tyto prohlídky nebyly předmětem belgické technické prohlídky, nebo b) že vozidlo bylo mezitím používáno na veřejných komunikacích a francouzské orgány musely zkontrolovat, zda se jeho stav nezhoršil?

(2) Kromě toho, mohla by se Komise vyjádřit k argumentu stěžovatele, že francouzské orgány neuplatnily na dovezené vozidlo předložené k registraci ve Francii stejné podmínky jako na vozidla, která byla předtím testována ve Francii a která jsou v tomto státě předložena k registraci? V tomto ohledu stěžovatel poznamenal, že francouzské orgány vyžadují, aby i) všechna vozidla registrovaná ve Francii byla každé dva roky podrobena technické prohlídce, pokud jsou používána na dálnici, a ii) v případě změny vlastnictví byla technická prohlídka provedena během šesti měsíců před registrací. Ačkoli jeho vozidlo bylo podrobeno technické prohlídce v Belgii méně než šest měsíců před tím, než požádal o registraci ve Francii, francouzské orgány požadovaly, aby byla úplná technická prohlídka provedena znovu.

(3) Mohla by prosím Komise poskytnout podrobnější vysvětlení odůvodňující, proč se domnívá, že francouzské orgány byly oprávněny odmítnout celou belgickou technickou prohlídku, a nikoli pouze požadovat dodatečné kontroly? V tomto ohledu se zdá, že francouzské orgány byly dobře obeznámeny s položkami, které byly zkontrolovány belgickými orgány.

(4) A konečně, mohla by se Komise vyjádřit k argumentu stěžovatele, že jeho analýza jeho stížnosti na porušení právních předpisů byla chybná, konkrétně s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2012 ve věci C-150/11 Komise v. Belgie?