Stěžovatel byl v roce 2013 vyloučen z výběrového řízení na nábor administrátorů v oblasti auditu pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO). Byl vyloučen na základě toho, že jeho akademická kvalifikace nebyla dostatečně relevantní pro inzerované pracovní místo. Stěžovatel ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv poukázal na to, že několik uchazečů, kteří byli přijati do stejného výběrového řízení v roce 2010, mělo diplomy, které byly stejné nebo méně relevantní než jeho diplom. Tvrdil, že pokud by kvalifikace ostatních uchazečů byla v roce 2010 dostatečná, měl by být jeho diplom dostatečný i v roce 2013.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že výběrové řízení z roku 2013 bylo stejné jako výběrové řízení původně konané v roce 2010 a že v roce 2013 by se měla uplatňovat stejná kritéria týkající se kvalifikací jako v roce 2010. Veřejná ochránkyně práv zjistila nesprávný úřední postup úřadu EPSO a doporučila, aby úřad EPSO požádal výběrovou komisi o revizi svého rozhodnutí o kvalifikaci stěžovatele.

Úřad EPSO odmítl přijmout doporučení veřejné ochránkyně práv, aniž by poskytl

přesvědčivé důvody pro svůj postoj. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním nesprávného úředního postupu.

Věc se týkala vyřizování žádosti o informace o tom, jak získat verzi databáze judikatury, kterou má k dispozici Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ke stažení. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala úřad EUIPO, aby lépe vysvětlil své důvody, proč nemohl žádosti vyhovět. Vysvětlení EUIPO bylo přesné a přiměřené. Případ byl tedy uzavřen zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal vyloučení stěžovatele Evropským parlamentem z výběrového řízení na administrátory výzkumu.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a nahlédla do spisu vedeného Parlamentem.

Na základě informací získaných během kontroly veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup Parlamentu.

Věc se týkala žádosti jednoho z bývalých úředníků Komise o podrobné informace týkající se případného disciplinárního řízení proti jinému bývalému úředníkovi Komise.

Komise odpověděla, že požadované informace nemůže sdělit. Rovněž se snažila ujistit stěžovatele, že se zabývá záležitostí bývalého úředníka, a to přijetím všech nezbytných opatření.

Šetření veřejné ochránkyně práv v této věci zahrnovalo kontroly spisů Komise týkajících se bývalého úředníka. Veřejný ochránce práv konstatoval, že ačkoli jsou orgány povinny zachovávat vysokou úroveň transparentnosti, v projednávané věci mohla mít Komise právem za to, že nemůže odhalit podrobnosti o svých činnostech týkajících se bývalého úředníka, aniž by poškodila spravedlivý průběh řízení obecně, jakož i soukromí dotčeného úředníka.

Případ byl tedy uzavřen zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stížnost, kterou podalo sdružení British Air Line Pilots' Association, se týkápravidel EU týkajících se omezení doby letové služby a služby a požadavků na odpočinek pro komerční letecké společnosti. Konkrétně se týká způsobu, jakým agentura EASA provedla proces aktualizace těchto pravidel. Stěžovatel tvrdil, že i) vědecké poradenství mělo mít v procesu tvorby právních předpisů významnější úlohu; ii) že EASA nepředložila doklady o kvalifikaci členů skupiny pro tvorbu pravidel; a iii) že EASA se dostatečně nezabývala otázkami střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup agentury EASA, pokud jde o úlohu vědeckého poradenství v procesu tvorby pravidel. Pokud jde o otázku, jak agentura EASA řeší možné střety zájmů ve skupinách pro tvorbu pravidel, veřejná ochránkyně práv zjistila, že její politika zmírňování těchto střetů v případě vlastních zaměstnanců byla změněna a že tento revidovaný přístup se nyní uplatňuje i na odborníky ve skupinách pro tvorbu pravidel. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že se touto otázkou nemusí dále zabývat. Agentura EASA přijala doporučení veřejné ochránkyně práv poskytnout stěžovateli anonymizované informace o členech skupiny pro tvorbu pravidel. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela a vyzvala agenturu EASA, aby zaujala aktivnější přístup ke zveřejňování informací o kvalifikacích a odborných znalostech členů skupiny pro tvorbu pravidel, které má k dispozici. Upozornila rovněž na to, že zvažuje, že se bude zabývat otázkami souvisejícími s prací externích odborníků pro některé agentury EU.

Věc se týkala žádosti norské společnosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se kontaktů mezi Komisí a Itálií s cílem ověřit, zda Itálie dodržuje práva na volný pohyb zboží, zejména pokud jde o omezení týkající se používání „sněhových ponožek“ (sněhové ponožky jsou navrženy tak, aby sloužily stejnému účelu jako sněhové řetězy).

Komise žádost zamítla na základě toho, že zpřístupnění dokumentů by mohlo ohrozit probíhající šetření. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. Poté byl poskytnut přístup k požadovaným dokumentům, což vedlo veřejnou ochránkyni práv k závěru, že Komise tuto záležitost vyřešila.

Věc se týkala žádosti uchazeče o informace o jeho výkonu během výběrového řízení a možnosti podat stížnost proti rozhodnutí výběrové komise. Institut Evropské unie pro studium cenných papírů neposkytl stěžovateli požadované informace, a proto se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv s tvrzením, že výběrové řízení není transparentní. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a dospěla k závěru, že s ohledem na další vysvětlení poskytnutá během šetření nebyl zjištěn nesprávný úřední postup agentury.

Věc se týkala vyloučení španělské občanky z otevřeného výběrového řízení z důvodu nedostatečné znalosti španělštiny. Stěžovatelka toto vysvětlení odmítla a požádala o kopii hodnotícího listu týkajícího se jejích jazykových kompetencí. Během šetření veřejné ochránkyně práv poskytla Komise stěžovateli předem stanovená kritéria pro hodnocení písemných testů všech uchazečů, čímž tuto část stížnosti vyřešila. Kromě toho nedávná judikatura Soudu pro veřejnou službu týkající se tajnosti hodnotících listů odůvodnila odmítnutí Komise zpřístupnit je. Proto nebyl v tomto aspektu případu zjištěn nesprávný úřední postup.

Tento případ se týkal údajného nezákonného a/nebo nespravedlivého rozhodnutí delegace EU v Arménii ukončit grantovou smlouvu týkající se projektu prováděného v Arménii a Jordánsku na úkor stěžovatele, italské nevládní organizace působící v oblasti rozvojové spolupráce. Po pečlivém posouzení všech skutečností a argumentů dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že vysvětlení delegace k rozhodnutí o ukončení bylo neúplné. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise v rámci své kontrolní úlohy nad delegacemi EU poskytla stěžovateli komplexnější vysvětlení důvodů pro ukončení projektu.

V reakci na návrh veřejné ochránkyně práv Komise prohlásila, že delegace při rozhodování o ukončení smlouvy zohlednila všechny relevantní faktory. Uznal však, že vysvětlení pro ukončení grantu nemuselo být dostatečně obsáhlé. Předala proto veřejnému ochránci práv dopis, který delegace zaslala stěžovateli a v němž vysvětlila všechny faktory, které zohlednila ve svém posouzení.

Přestože stěžovatelka vyjádřila nespokojenost s odpovědí Komise na její návrh smírného řešení, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti. Rozhodla se proto případ uzavřít.