Stížnost se týkala rozhodovacího procesu v Radě EU, který vedl k přijetí ročních nařízení stanovujících celkové přípustné odlovy (TAC) některých populací ryb.

Stěžovatel byl znepokojen tím, že Rada a) nezaznamenala postoje vlád členských států vyjádřené v „přípravných orgánech“ Rady nebo na zasedáních Rady ministrů, b) neposkytla včasný přístup k legislativním dokumentům, a to proaktivně a na žádost, a c) zavedla neúplný a neuspokojivý rejstřík dokumentů.

Veřejný ochránce práv byl toho názoru, že vzhledem k tomu, že dotčené dokumenty jsou „legislativními dokumenty“ a obsahují „informace o životním prostředí“, měl by být , poskytnut širší a včasnější přístup. Veřejná ochránkyně práv proto doporučila, aby Rada aktivně zpřístupnila dokumenty týkající se přijetí nařízení o TAC v době, kdy jsou rozeslány členským státům, nebo co nejdříve poté.

Rada se rozhodla neřídit se doporučením veřejné ochránkyně práv. Veřejná ochránkyně práv proto potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu a vyjádřila zklamání nad tím, že se Rada jejím doporučením neřídila.