Jednalo se o to, jak Evropská komise informovala veřejnost o stavu své legislativní iniciativy týkající se rámce pro udržitelné potravinové systémy, který byl součástí strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. V návaznosti na zahájení této iniciativy a veřejnou konzultaci ji Komise nezahrnula do svého pracovního programu na rok 2024. Stěžovatel, organizace, která se zúčastnila veřejné konzultace, se obával, že Komise neinformovala veřejnost o stavu iniciativy a o důvodech zpoždění při přijímání legislativního návrhu týkajícího se této iniciativy.

Během šetření veřejné ochránkyně práv Komise vysvětlila, že v roce 2023 revidovala své politické priority v důsledku narušení hospodářství způsobených ruskou útočnou válkou proti Ukrajině, protestů zemědělců v celé EU a širších obav zúčastněných stran ohledně zemědělství EU. V roce 2025 přijala Komise novou „Vize pro zemědělství a potraviny“. Vzhledem k tomu, že tento dokument se o FSFS nezmiňuje, Komise se domnívala, že zúčastněným stranám bylo jasné, že tato iniciativa byla ukončena. Kromě toho Komise uvedla, že právě aktualizuje informace o všech svých politických iniciativách, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv uvítala závazek Komise zajistit větší transparentnost, pokud jde o stav jejích politických iniciativ, a domnívala se, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.

Tyto tři případy se týkaly toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MIK), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neposoudila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.

Veřejná ochránkyně práv na základě svých šetření zjistila procesní nedostatky ve způsobu, jakým Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, což ve svém souhrnu představovalo nesprávný úřední postup. V zájmu řešení těchto nedostatků veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od jejich požadavků, a zaznamená a vysvětlí důvody všech udělených odchylek. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu veřejná ochránkyně práv rovněž předložila čtyři návrhy na zlepšení, které zahrnovaly: vyjasnění svých pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů; zajistit, aby analytické dokumenty nahrazující posouzení dopadů a uvádějící důkazy na podporu jejích návrhů byly zveřejňovány včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů; vydávání pokynů k provádění posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu; poskytování a zaznamenávání odůvodnění při zkrácení období konzultací mezi útvary pod stanovené prahové hodnoty.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se Komise dohodla, že během nadcházející revize pravidel pro zlepšování právní úpravy zváží vymezení „naléhavých“ situací a zaznamená a zveřejní důvody pro uplatnění jakýchkoli odchylek od jejich požadavků. Komise se rovněž zavázala zajistit cílené konzultace o svých „naléhavých“ návrzích, zveřejnit analytické dokumenty s důkazy na podporu svých návrhů do tří měsíců od přijetí, zahrnout posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu jak do analytických dokumentů, tak do vysvětlujících memorand pro budoucí návrhy a poskytnout odůvodnění pro zkrácené meziútvarové konzultace.

Stěžovatelé se ve svých připomínkách k odpovědi Komise domnívali, že závazky Komise nejsou ani jasné, ani dostatečně konkrétní, aby zaručily transparentní, inkluzivní a fakticky podložený legislativní proces.

Veřejná ochránkyně práv uvítala celkovou konstruktivní odpověď Komise na její doporučení a návrhy na zlepšení. Reakce Komise však dosud neposkytuje dostatečnou jasnost ohledně konkrétních kroků, které hodlá podniknout k provedení doporučení a návrhů veřejné ochránkyně práv na zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost sledovat na základě budoucích stížností a poté, co Komise dokončí revizi pravidel pro zlepšování právní úpravy. V této fázi nejsou žádná další šetření odůvodněná a veřejný ochránce práv tyto tři případy uzavřel.

Věc se týkala odmítnutí Evropské centrální banky (ECB) poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům obsahujícím poradenství týkající se její genderové politiky a souvisejících opatření. ECB měla za to, že zpřístupnění by ohrozilo ochranu právního poradenství a jejího vnitřního rozhodování. Stěžovatel tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, konkrétně na pochopení právního odůvodnění, na němž je založena genderová politika ECB a související opatření.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty. Na základě toho veřejný ochránce práv shledal, že obsah dokumentů lze rozumně považovat za právní poradenství a že bylo rozumné, aby se ECB domnívala, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu poskytovanou právnímu poradenství. Veřejná ochránkyně práv navíc považovala za přiměřené, aby se ECB domnívala, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.