Tyto tři případy se týkaly toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MIK), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neposoudila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.

Veřejná ochránkyně práv na základě svých šetření zjistila procesní nedostatky ve způsobu, jakým Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, což ve svém souhrnu představovalo nesprávný úřední postup. V zájmu řešení těchto nedostatků veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od jejich požadavků, a zaznamená a vysvětlí důvody všech udělených odchylek. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu veřejná ochránkyně práv rovněž předložila čtyři návrhy na zlepšení, které zahrnovaly: vyjasnění svých pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů; zajistit, aby analytické dokumenty nahrazující posouzení dopadů a uvádějící důkazy na podporu jejích návrhů byly zveřejňovány včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů; vydávání pokynů k provádění posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu; poskytování a zaznamenávání odůvodnění při zkrácení období konzultací mezi útvary pod stanovené prahové hodnoty.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se Komise dohodla, že během nadcházející revize pravidel pro zlepšování právní úpravy zváží vymezení „naléhavých“ situací a zaznamená a zveřejní důvody pro uplatnění jakýchkoli odchylek od jejich požadavků. Komise se rovněž zavázala zajistit cílené konzultace o svých „naléhavých“ návrzích, zveřejnit analytické dokumenty s důkazy na podporu svých návrhů do tří měsíců od přijetí, zahrnout posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu jak do analytických dokumentů, tak do vysvětlujících memorand pro budoucí návrhy a poskytnout odůvodnění pro zkrácené meziútvarové konzultace.

Stěžovatelé se ve svých připomínkách k odpovědi Komise domnívali, že závazky Komise nejsou ani jasné, ani dostatečně konkrétní, aby zaručily transparentní, inkluzivní a fakticky podložený legislativní proces.

Veřejná ochránkyně práv uvítala celkovou konstruktivní odpověď Komise na její doporučení a návrhy na zlepšení. Reakce Komise však dosud neposkytuje dostatečnou jasnost ohledně konkrétních kroků, které hodlá podniknout k provedení doporučení a návrhů veřejné ochránkyně práv na zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost sledovat na základě budoucích stížností a poté, co Komise dokončí revizi pravidel pro zlepšování právní úpravy. V této fázi nejsou žádná další šetření odůvodněná a veřejný ochránce práv tyto tři případy uzavřel.

Věc se týkala odmítnutí Evropské centrální banky (ECB) poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům obsahujícím poradenství týkající se její genderové politiky a souvisejících opatření. ECB měla za to, že zpřístupnění by ohrozilo ochranu právního poradenství a jejího vnitřního rozhodování. Stěžovatel tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, konkrétně na pochopení právního odůvodnění, na němž je založena genderová politika ECB a související opatření.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty. Na základě toho veřejný ochránce práv shledal, že obsah dokumentů lze rozumně považovat za právní poradenství a že bylo rozumné, aby se ECB domnívala, že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu poskytovanou právnímu poradenství. Veřejná ochránkyně práv navíc považovala za přiměřené, aby se ECB domnívala, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Tyto tři případy se týkají toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla „zlepšování právní úpravy“ a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MAS), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neověřila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.   

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření těchto tří případů. Obdržela písemnou odpověď Komise ve všech třech případech, nahlédla do příslušných spisů Komise a její vyšetřovací týmy se setkaly se zástupci Komise v rámci dvou šetření.

Komise odpověděla, že pravidla „zlepšování právní úpravy“ nejsou závazným právním předpisem, ale souborem nástrojů pro tvorbu politik pro shromažďování příslušných informací, které by měly být uplatňovány přiměřeným způsobem. Rovněž tvrdila, že před přijetím dotčených legislativních návrhů shromáždila všechny relevantní důkazy, konzultovala zúčastněné strany a provedla posouzení souladu s klimatem a konzultace mezi útvary v souladu s platnými pravidly.

Na základě svých šetření veřejná ochránkyně práv zjistila řadu procesních nedostatků v tom, jak Komise připravovala legislativní návrhy, které dohromady představují nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise přijala široký výklad pojmu „naléhavost“ a dostatečně neodůvodnila „naléhavost“ legislativních návrhů vůči veřejnosti a nezdokumentovala své odchylky od platných pravidel pro zlepšování právní úpravy. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise nezavedla postup, který by v souladu s požadavky Smluv a judikatury zajistil transparentní, fakticky podloženou a inkluzivní přípravu „naléhavých“ legislativních návrhů. Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že Komise tím, že nevedla řádné záznamy o povinných kontrolách souladu svých návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, nejednala odpovědným způsobem.

K řešení těchto nedostatků vydala veřejná ochránkyně práv dvě doporučení. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od požadavků stanovených v těchto pravidlech. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi při plnění tohoto úkolu předložila veřejná ochránkyně práv čtyři návrhy, mezi něž patří vyjasnění pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů a zajištění toho, aby důkazy podporující její návrhy byly zveřejněny včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů.

Toto šetření z vlastního podnětu se týkalo toho, jak Evropská komise rozhoduje o žádostech společností o povolení zvláště nebezpečných chemických látek podle nařízení EU o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (dále jen „nařízení REACH“). Tyto zvláště nebezpečné látky mohou být karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci nebo mohou mít vlastnosti vyvolávající narušení činnosti endokrinního systému. Zatímco proces rozhodování o těchto žádostech probíhá, společnosti, které podaly žádosti ve stanovené lhůtě, mohou tyto látky v EU nadále používat. Vzhledem k obavám z průtahů v rozhodovacím procesu Komise se veřejná ochránkyně práv dotázala na dobu, která Komisi trvá, než rozhodne o žádostech o povolení zvláště nebezpečných chemických látek, jakož i na transparentnost povolovacího postupu.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli zákonná lhůta činí tři měsíce, trvalo Komisi v průměru 14,5 měsíce a v některých případech několik let, než připravila návrhy rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení. Rozhodovací proces navíc postrádal transparentnost. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že systematické nedodržování zákonné lhůty a zajištění transparentnosti ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup.

Zpoždění představují vážné riziko pro veřejné zdraví a životní prostředí. Zpoždění rovněž poškozují zájmy společností, jejichž hospodářské činnosti mohou být narušeny v důsledku přetrvávající nejistoty ohledně toho, zda bude povolení uděleno. Tváří v tvář těmto výzvám by Komise měla učinit vše, co je v jejích silách, aby předložila jasný plán, jak zpoždění řešit.

Veřejná ochránkyně práv doporučila Komisi, aby revidovala své vnitřní postupy s cílem zajistit, aby mohla o těchto žádostech přijímat rychlejší rozhodnutí. V rámci toho by Komise měla použít pravidlo, podle něhož musí žadatelé prokázat, že splnili zákonné podmínky pro povolení (důkazní břemeno), a upřednostnit zamítnutí těch žádostí, které v tomto ohledu neobsahují dostatečné informace. Komise by rovněž měla zajistit, aby zveřejňovala smysluplnější souhrnné záznamy ze zasedání „výboru REACH“ složeného ze zástupců členských států, který schvaluje konečná rozhodnutí.

Komise přijala doporučení veřejné ochránkyně práv zveřejnit smysluplnější souhrnné záznamy ze zasedání „výboru REACH“. Nesouhlasila však s analýzou hlavních příčin zpoždění, kterou provedla veřejná ochránkyně práv, a uvedla, že zpoždění byla způsobena především faktory, které nemohla ovlivnit, konkrétně pouhým počtem žádostí, rozdíly mezi členy výboru REACH a dobou potřebnou k provedení změn požadovaných Účetním dvorem.

Komise se bohužel nezabývala doporučením veřejné ochránkyně práv přezkoumat své zdlouhavé vnitřní postupy a poskytla nekonzistentní a neúplné informace o své praxi vymáhání důkazního břemene při posuzování žádostí o povolení. Komise celkově nepředložila jasný a komplexní plán, jak řešit problém zpoždění v povolovacím řízení. K plnému provedení cílů nařízení REACH a nedávné judikatury je zapotřebí dalších opatření Komise, aby se zabránilo prodlevám při řízení rizik zvláště nebezpečných chemických látek. Veřejná ochránkyně práv proto trvá na svém zjištění nesprávného úředního postupu.

Toto šetření z vlastního podnětu se týkalo toho, jak Evropská komise rozhoduje o žádostech společností o povolení konkrétních použití zvláště nebezpečných chemických látek. Tyto látky mohou být karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci nebo mohou mít vlastnosti vyvolávající narušení činnosti endokrinního systému. Podle nařízení EU o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (dále jen „nařízení REACH“) mohou společnosti, které podaly žádosti ve stanovené lhůtě, v průběhu tohoto rozhodovacího procesu tyto látky v EU nadále používat. Byly vyjádřeny obavy ohledně zpoždění v rozhodovacím procesu, což znamená, že se tyto nebezpečné látky nadále používají, jakož i ohledně nedostatečné transparentnosti procesu.  

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli zákonná lhůta činí tři měsíce, trvalo Komisi v průměru 14,5 měsíce a v některých případech několik let, než připravila návrhy rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení. Tato systémová zpoždění a následné nedodržování zákonných lhůt v rozhodovacím procesu ze strany Komise představují nesprávný úřední postup. Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise revidovala své vnitřní postupy s cílem zajistit, aby mohla o těchto žádostech přijímat rychlejší rozhodnutí. To by odráželo účel právních předpisů, kterým je naléhavě postupné ukončení nebo kontrola používání zvláště nebezpečných chemických látek. V rámci toho by Komise měla zajistit, aby společnosti, které žádají o povolení, splnily svou povinnost předložit žádosti, které obsahují dostatečné informace, aby Komise mohla rozhodnout, zda byly splněny zákonné podmínky pro povolení, a měla by upřednostnit zamítnutí těch žádostí, které neobsahují dostatečné informace. To by rovněž znamenalo, že společnosti, které při svém použití neposkytnou dostatečné informace, by nemohly nadále uvádět látky pro dané použití na trh.

Veřejná ochránkyně práv rovněž zastávala názor, že Komise nezajišťuje dostatečnou transparentnost rozhodovacího procesu, což představuje nesprávný úřední postup. V zájmu řešení tohoto problému veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zveřejňovala smysluplnější zprávy ze zasedání „výboru REACH“, který sdružuje zástupce Komise a členských států a schvaluje konečná rozhodnutí. Tyto zprávy by měly být zveřejněny včas a určitě před příštím zasedáním. Vzhledem k významu jednání výboru by veřejnost měla mít možnost sledovat jeho práci v různých fázích rozhodovacího procesu týkajícího se konkrétních látek a pochopit důvody možných zpoždění, aby zúčastněné subjekty pohnala k odpovědnosti.