Vyhledat šetření

Tento případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v souvislosti s určitými informacemi získanými prostřednictvím nástroje CleanSeaNet provozovaného Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA) za účelem monitorování znečištění moří. Stěžovatel, který provozuje platformu investigativní žurnalistiky, se zajímal o výsledky ověřování možných úniků ropy na mořskou hladinu, a zejména pak o údaje za rok 2019. Agentura EMSA argumentovala tím, že původci údajů, vnitrostátní orgány pobřežních států, byli proti zveřejnění těchto údajů.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům nemůže taková námitka sama o sobě odůvodnit odmítnutí přístupu. Poznamenala, že agentura EMSA již v minulosti podobné údaje zveřejnila, a poukázala rovněž na to, že požadované údaje představují informace o životním prostředí, u nichž je žádoucí vyšší míra transparentnosti.

Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby agentura EMSA žádost znovu posoudila a přístup veřejnosti poskytla. Agentura EMSA návrh řešení přijala a na svých internetových stránkách nyní zveřejnila rozsáhlé informace o zjištění možných úniků ropy pomocí nástroje CleanSeaNet a výsledky ověřování za celé období mezi lety 2015 až 2021. Veřejná ochránkyně práv uvítala kladnou reakci agentury EMSA na její návrh řešení a případ uzavřela.

Případ se týkal odmítnutí Evropské komise poskytnout stěžovateli veřejný přístup k dokumentům týkajícím se auditu Komise a správního šetření irských orgánů, které vedly Komisi ke zrušení irského plánu kontrol vážení produktů rybolovu. Komise tvrdila, že činnost navazující na audit stále probíhá a že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu cílů inspekcí, šetření a auditů.

Veřejná ochránkyně práv ověřila, že irské orgány doporučení Komise dosud neprovedly, a tudíž zjištěné nedostatky dosud nevyřešily. To znamená, že činnosti navazující na audit stále probíhají. Vzhledem k tomu, že Komise by mohla zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Irsku, nebudou-li tyto nedostatky dostatečně vyřešeny, veřejná ochránkyně práv považovala za opodstatněné, aby se Komise odvolávala na obecnou domněnku o nezpřístupnění dokumentů. Veřejná ochránkyně práv rovněž shledala, že argumenty stěžovatele nebyly takové povahy, aby prokázaly, že existuje převažující veřejný zájem na jejich zpřístupnění.

S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dotčeným dokumentům bylo odůvodněné, a své šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

The case concerned the European Commission’s failure to reply in time to a request for public access to documents concerning an audit on an external Italian fleet.

The Ombudsman found that the Commission had failed to respect the deadlines set in the EU legislation on public access to documents. She considered that the Commission’s performance in this case fell short of meeting the standards of a modern, citizen-friendly and transparent administration. However, since the Commission adopted a final decision in the course of the inquiry and as the Ombudsman is now examining, from a systemic perspective, the time taken by the Commission to deal with requests for public access to documents, she considered that no further inquiries were justified. She thus closed the inquiry.

Stížnost se týkala transparentnosti rozhodovacího procesu v Radě EU při přijímání každoročních nařízení, jimiž se stanoví celkový přípustný odlov (TAC) určitých rybích populací v severovýchodním Atlantiku, a to pro roky 2017, 2018 a 2019. Stížnost podala organizace ClientEarth zabývající se environmentálním právem.

Stěžovatel se obával, že Rada 1) nezaznamenala stanoviska členských států vyjádřená v „přípravných orgánech“ Rady složených ze státních úředníků a velvyslanců, jakož i na zasedáních Rady ministrů, 2) neumožnila včas přístup k legislativním dokumentům, a to aktivně a na žádost, a 3) zřídila neúplný rejstřík dokumentů, jehož používání je problematické.

Veřejná ochránkyně práv zastávala názor, že dotyčné dokumenty představují „legislativní dokumenty“, jak jsou vymezeny v pravidlech EU pro přístup veřejnosti k dokumentům. Dotyčné dokumenty navíc obsahují „informace v oblasti životního prostředí“ ve smyslu Aarhuského nařízení. K těmto dokumentům by měl být umožněn širší a včasnější přístup. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že Rada neprokázala, že by zpřístupnění těchto dokumentů významným způsobem ovlivnilo, prodloužilo či zkomplikovalo rozhodovací proces.

Veřejná ochránkyně práv proto Radě doporučila, aby aktivně zpřístupňovala dokumenty týkající se přijetí nařízení o celkovém přípustném odlovu v době, kdy jsou rozeslány členským státům, nebo co nejdříve poté.

Rada se rozhodla neřídit se doporučením veřejné ochránkyně práv. To je pro veřejnou ochránkyni práv zklamáním. Naznačuje to rovněž, že Rada nepochopila rozhodující souvislost mezi demokracií a transparentností rozhodování, pokud jde o záležitosti, jež mají významný dopad na širší veřejnost. O to důležitější je v případech, kdy se rozhodování týká ochrany životního prostředí.

Rada podle všeho zastává stanovisko, že klíčový demokratický standard – legislativní transparentnost – je třeba obětovat ve prospěch něčeho, co považuje za větší dobro, a to dosažení konsenzu ohledně politické otázky.

Veřejná ochránkyně práv potvrzuje své zjištění ohledně nesprávného úředního postupu a své doporučení.