Případ se týkal toho, jak Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA) zajistila účinný proces přezkumu návrhu projektu, který byl zamítnut pro financování z EU. Stěžovatelka tvrdila, že navzdory jejím pokusům získat pomoc od příslušné asistenční služby IT systém pro podání žádosti o přezkum, ačkoli on-line účet nefungoval, čímž ji zbavil možnosti požádat o přezkum.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura CINEA poskytla stěžovateli jasné informace o tom, jak požádat o přezkum hodnocení a co dělat v případě problémů. Stěžovatelka nepředložila žádné důkazy o technických problémech, s nimiž se setkala, a v příslušném období nebyly zaznamenány žádné technické problémy s on-line systémem. Stěžovatel se neobrátil na asistenční službu IT, aby vyhledal další pomoc, ačkoli na to měl ještě čas.

Veřejná ochránkyně práv proto uzavřela šetření se závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany agentury CINEA.

Stěžovatel nebyl spokojen s tím, jak Evropská agentura pro kontrolu rybolovu (EFCA) reagovala na jeho obavy ohledně nedostatečné transparentnosti výběrových řízení na zaměstnance. Mimo jiné tvrdil, že agentura EFCA neinformovala neúspěšné uchazeče o výsledku jejich přihlášek. 

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a požádala agenturu EFCA o objasnění této záležitosti.

V průběhu šetření agentura EFCA informovala veřejnou ochránkyni práv, že má v úmyslu podniknout kroky, aby byla schopna informovat všechny neúspěšné uchazeče jednotlivě po každé fázi výběrového řízení. Veřejná ochránkyně práv vyzvala agenturu EFCA, aby ji do šesti měsíců informovala o opatřeních, která za tímto účelem zavedla, a dospěla k závěru, že v této fázi nejsou v této věci odůvodněná žádná další šetření.

Šetření veřejné ochránkyně práv rovněž ukázalo problémy s tím, jak mohou uchazeči podávat stížnosti na výběrová řízení. V průběhu šetření agentura EFCA zřídila funkční e-mailovou schránku pro administrativní stížnosti neúspěšných uchazečů. Veřejná ochránkyně práv tento krok uvítala a uzavřela tento aspekt šetření tak, jak byl vyřešen.

Věc se týkala žádosti veřejnosti o přístup k dokumentům týkajícím se určitých informací získaných prostřednictvím služby CleanSeaNet, nástroje provozovaného Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA) pro sledování znečištění moří. Stěžovatel, platforma investigativní žurnalistiky, se zajímal o výsledky ověřování možných ropných skvrn na mořské hladině, zejména o údaje za rok 2019. Agentura EMSA tvrdila, že původci údajů, vnitrostátní orgány pobřežních států, byli proti jeho zveřejnění. 

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům nemůže taková námitka sama o sobě odůvodnit odepření přístupu. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že agentura EMSA v minulosti zveřejnila podobné údaje, a rovněž poukázala na to, že požadované údaje představují informace o životním prostředí, které by měly být transparentnější.

Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby agentura EMSA žádost znovu posoudila s cílem poskytnout přístup veřejnosti. Agentura EMSA návrh řešení přijala a nyní na svých internetových stránkách zveřejnila rozsáhlé informace o zjištěních možných úniků ropy v síti CleanSeaNet a výsledcích ověřování za celé období 2015–2021. Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou reakci agentury EMSA na její návrh řešení a případ uzavřela.

Případ se týkal odmítnutí Evropské komise poskytnout stěžovateli přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se auditu Komise a správního šetření irských orgánů, což vedlo Komisi ke zrušení irského plánu kontrol vážení produktů rybolovu. Komise tvrdila, že opatření přijatá v návaznosti na audit stále probíhají a že zpřístupnění dokumentů by ohrozilo ochranu účelu inspekcí, vyšetřování a auditů.

Veřejná ochránkyně práv ověřila, že irské orgány dosud neprovedly doporučení Komise, a tudíž dosud nevyřešily nedostatky, které zjistila. To znamená, že opatření přijatá v návaznosti na audit stále probíhají. Vzhledem k tomu, že Komise by mohla zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Irsku, pokud by tyto nedostatky nebyly dostatečně řešeny, považovala veřejná ochránkyně práv za přiměřené, aby se Komise opírala o obecnou domněnku nezveřejnění. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že argumenty stěžovatele nejsou takové, aby prokázaly, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup ke sporným dokumentům bylo odůvodněné, a ukončila šetření, v němž konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc se týkala toho, že Evropská komise neodpověděla včas na žádost o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se auditu externího italského loďstva.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise nedodržela lhůty stanovené v právních předpisech EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. Měla za to, že výkonnost Komise v tomto případě nedosahuje standardů moderní, transparentní správy vstřícné k občanům. Jelikož však Komise v průběhu šetření přijala konečné rozhodnutí a jelikož veřejná ochránkyně práv nyní ze systémového hlediska zkoumá dobu, kterou Komise potřebovala k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům, měla za to, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Tím vyšetřování uzavřela.