učiněné v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V květnu 2024 vstoupil v platnost „zákon o kritických surovinách“ [2]. Cílem tohoto nařízení EU je zajistit přístup k bezpečným a udržitelným dodávkám základních nerostných surovin a materiálů s vysokým hospodářským významem a významným rizikem dodávek, které mají zásadní význam pro digitální, ekologické a obranné technologie.

2. Podle nařízení o kritických surovinách lze některé projekty těžby, zpracování a recyklace uznat za „strategický projekt“[3], což znamená, že tyto projekty získají prioritní status, který vyžaduje, aby vnitrostátní orgány a soudy co nejrychleji provedly jakékoli správní nebo soudní řízení související s udělováním povolení těmto projektům. 

3. Aby mohly být projekty v oblasti kritických surovin označeny za strategický projekt, musí splňovat určitá kritéria.[4] Například musí i) smysluplně přispívat k bezpečnosti dodávek strategických surovin do EU, ii) být proveditelné v přiměřeném časovém rámci a iii) být prováděny udržitelným způsobem, což znamená, že předkladatelé projektů musí sledovat, předcházet a minimalizovat jakýkoli environmentální nebo sociálně nepříznivý dopad svého příslušného projektu.

4. Rozhodnutí o určení statusu strategického projektu přijímá Evropská komise po konzultaci s Radou pro kritické suroviny, kterou tvoří odborníci z členských států.

5. V květnu 2024 zveřejnila Komise první výzvu k podávání žádostí o uznání projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty v rámci aktu o kritických surovinách.[5] V březnu 2025 označila Komise 47 projektů v rámci EU za strategické projekty.[6] V červnu 2025 označila Komise 13 projektů nacházejících se v zemích mimo EU za strategické projekty, včetně projektu těžby lithia nacházejícího se v údolí Jadar v Srbsku [7].

6. V červenci a září 2025 podali stěžovatelé Komisi dvě žádosti [8] o přístup veřejnosti k dokumentům nezávisle na sobě a požádali o přístup k žádosti o udělení strategického statusu podle nařízení o kritických surovinách „projektu Jadar“.

7. Komise identifikovala sedm dokumentů, a to formulář žádosti a šest podpůrných dokumentů [9], které jí dotčená společnost (dále jen „promotér projektu“) předložila. Komise odmítla poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům v plném rozsahu s odvoláním na potřebu chránit veřejný zájem, pokud jde o obranné a vojenské záležitosti a finanční a hospodářské politiky EU [10], jakož i potřebu chránit obchodní zájmy [11], s odkazem na obecnou domněnku nezpřístupnění.

8. V září a listopadu 2025 požádali stěžovatelé Komisi, aby přezkoumala svá rozhodnutí (podáním „potvrzujících žádostí“), přičemž zpochybnili citlivost informací obsažených v dokumentech a tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

9. Stěžovatel ve věci 3164/2025/PVV(MIG) měl konkrétně za to, že vzhledem k tomu, že strategické projekty jsou financovány z veřejných prostředků, jsou zrychlené a udělují regulační výsady, existuje veřejný zájem na tom, aby bylo známo, jak jsou posuzovány a vybírány.

10. Kromě toho měl stěžovatel za to, že dokumenty budou pravděpodobně obsahovat informace o životním prostředí, včetně informací o emisích, u nichž by měl být upřednostněn veřejný zájem před obchodním tajemstvím. V tomto ohledu stěžovatel rovněž tvrdil, že vzhledem k tomu, že projekt byl rozdělen na několik „nezávislých jednotek“, byl jeho celkový dopad obtížně pochopitelný a mohl být v projektové žádosti nedostatečně zastoupen. Stěžovatel dále tvrdil, že pro projekt byly provedeny průzkumné a zkušební vrty, které nebyly v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Stěžovatel nakonec uvedl, že existuje „klima zastrašování“ pro osoby, které chtějí protestovat proti těžbě lithia v Srbsku, s odkazem na zprávu Komise z roku 2024, která zjistila, že demonstranti čelili zatčení, domovním prohlídkám, pomlouvačným kampaním a strategickým žalobám proti účasti veřejnosti („obleky SLAPP“)[12].

11. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise dostatečně nevysvětlila důvody svého rozhodnutí označit dotčený projekt za strategický projekt podle nařízení o kritických surovinách. To podle něj narušuje přístup ke spravedlnosti, včetně práva organizací občanské společnosti napadnout správní rozhodnutí v záležitostech životního prostředí podle Aarhuského rámce [13].

12. Obdobně stěžovatel ve věci 243/2026/NH uvedl, že dotčený předkladatel projektu byl podroben kontrole, pokud jde o dopad různých projektů na životní prostředí po celém světě. Vyjádřil znepokojení nad tím, že v případě havárie v údolí Jadar by potenciální kontaminace vody mohla mít dopad na sousední země, konkrétně na Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko. Rovněž poukázal na nesouhlas místní komunity s „projektem Jadar“ a zdůraznil, že je důležité zajistit, aby cíle projektu byly v souladu s cíli memoranda o porozumění o strategickém partnerství mezi EU a Srbskem v oblasti udržitelných surovin, hodnotových řetězců baterií a elektrických vozidel.[14] Podle stěžovatele je předkladatel projektu rovněž vývozcem vojenského zboží ze Srbska a použití lithia pro vojenské účely EU by podle jeho názoru ohrozilo neutralitu Srbska.

13. Pokud stěžovatelé neobdrželi potvrzující odpověď Komise ve stanovené lhůtě (která je považována za implicitní zamítavou odpověď [15]), obrátili se na veřejného ochránce práv a vyjádřili obavy ohledně zpoždění, které Komisi vzniklo při vyřizování jejich žádostí o přístup, a ohledně toho, že odmítla zpřístupnit sporné dokumenty.

Šetření

14. Veřejná ochránkyně práv zahájila dvě šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup podle nařízení č. 1049/2001.

15. V souvislosti se strategickým šetřením ^[16] veřejná ochránkyně práv již zjistila, že systémová zpoždění Komise při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti představují nesprávný úřední postup.^[17] Ačkoli veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědích Komise na potvrzující žádosti stěžovatelů, nezahájila šetření důvodů zpoždění v těchto konkrétních případech. Veřejná ochránkyně práv si je však vědoma toho, že Komise i nadále dochází ke zpožděním při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti, a na základě stížností, které jí byly předloženy, tuto záležitost pečlivě sleduje.

16. Jako první krok šetření veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby v každém jednotlivém případě vydala výslovné potvrzující rozhodnutí.

17. Když zpoždění přetrvávalo, vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv přistoupil k nahlédnutí do sporných dokumentů.

18. V březnu a dubnu 2026 vydala Komise v každém jednotlivém případě potvrzující rozhodnutí. Trvala na svém stanovisku, že přístup k relevantním dokumentům musí být odepřen v plném rozsahu, přičemž se dovolávala nutnosti chránit obchodní zájmy dotčeného předkladatele projektu a tvrdila, že se uplatní obecná domněnka nezpřístupnění.

19. Komise se již nespoléhala na výjimky pro ochranu veřejného zájmu, pokud jde o obranné a vojenské záležitosti a finanční a hospodářské politiky EU.

20. Stěžovatelé zůstali nespokojeni s poskytnutým přístupem. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv proto pokračoval v nahlížení do dokumentů.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

21. Ve svých potvrzujících rozhodnutích Komise uvedla, že dokumenty jsou součástí úspěšné žádosti o uznání projektu v oblasti kritických surovin za strategický projekt v rámci aktu o kritických surovinách. Vysvětlila, že při rozhodování o udělení tohoto statusu musí posoudit, zda dotčený projekt splňuje příslušná kritéria pro uznání, která jsou technické povahy a týkají se například schopnosti projektu smysluplně přispět k dodávkám strategických surovin v EU, jeho technické proveditelnosti, očekávaného objemu výroby a jeho udržitelnosti a dopadu na životní prostředí. To znamená, že projektové žádosti musí obsahovat rozsáhlé technické informace, včetně důkazů týkajících se splnění každého kritéria pro uznání, harmonogramu realizace projektu a obchodního plánu hodnotícího finanční životaschopnost projektu.

22. S ohledem na výše uvedené se Komise domnívala, že obecná domněnka nezpřístupnění, kterou soudy EU uznaly ve vztahu k dokumentům, které jsou součástí nabídek (které obvykle zahrnují technickou, hospodářskou a finanční nabídku) předložených v rámci zadávání veřejných zakázek EU, se použije obdobně.

23. Komise konkrétně uvedla, že důvodem této obecné domněnky je potřeba zachovat nenarušenou hospodářskou soutěž a oprávněné zájmy hospodářských subjektů, které se účastní zadávacích řízení, a že podobné úvahy lze použít i na žádosti o status strategického projektu. Tvrdila, že tento status znamená privilegované postavení na trhu a že žadatelé musí „prokázat své specifické odborné znalosti a individuální atraktivitu, která má v obchodním kontextu konkurenční povahu, bez ohledu na to, že status může být udělen blíže neurčenému počtu žadatelů v rámci jediné výzvy.“ Komise rovněž uvedla, že takové žádosti obsahují informace o odborných znalostech příslušného předkladatele projektu v daném odvětví, obchodních vztazích a inovativním přístupu použitém při vývoji jeho projektu a že zveřejnění by odhalilo metodiku, kterou předkladatel projektu použil při strukturování své žádosti, a veškeré možné rozlišovací faktory/jedinečnost, které by mohly být konkurenční výhodou.

24. Komise tvrdila, že tyto informace jsou citlivé povahy a mají významnou obchodní hodnotu, neboť je mohou konkurenti využít ve svůj vlastní prospěch, a to jak pokud jde o jejich obchodní činnosti obecně, tak v souvislosti se žádostí o status strategického projektu podle nařízení o kritických surovinách. Komise dodala, že trh s kritickými surovinami se vyznačuje vysokou koncentrací a vysokou volatilitou, takže zveřejnění jakýchkoli informací o technických odborných znalostech a obchodní strategii předkladatele projektu může vést k významnému poškození jeho obchodních zájmů.

25. Pokud jde o existenci převažujícího veřejného zájmu, Komise odmítla argument, že zveřejnění by zajistilo transparentnost a demokratický dohled nad tím, jak jsou strategické projekty posuzovány a vybírány jako příliš obecné.

26. Pokud jde o informace o životním prostředí, Komise měla za to, že dokumenty neobsahují žádné informace, které by bylo možné rozumně považovat za „informace týkající se emisí do životního prostředí“, vzhledem k tomu, že příslušné informace nebyly „určeny, a tudíž nehypotetické, pokud jde o druh, dobu trvání nebo objem těchto potenciálních emisí“. Zejména při posuzování žádosti podle aktu o kritických surovinách provádí celkové posouzení toho, zda by byl projekt realizován udržitelným způsobem, konkrétní udržitelné provádění projektu závisí na posouzení jeho dopadů na životní prostředí příslušnými vnitrostátními orgány, neboť pouze vnitrostátní povolovací postup může zajistit, aby projekty v oblasti kritických surovin byly bezpečné, zabezpečené a splňovaly požadavky na životní prostředí. Uznáním projektu za strategický projekt podle aktu o kritických surovinách proto nejsou dotčeny požadavky platné podle práva EU, vnitrostátního nebo mezinárodního práva [18].

27. Pokud jde o dotčený projekt, Komise uvedla, že v době podání žádosti o strategický status ještě nebyla vydána různá environmentální povolení. Žádný z odkazů na potenciální emise, které mohou být v dokumentech obsaženy, proto nelze považovat za „skutečné nebo předvídatelné“. Komise měla rovněž za to, že podobné úvahy platí i pro jiné informace o životním prostředí než informace o emisích, které by dokumenty mohly obsahovat. Dospěla k závěru, že přístup veřejnosti k těmto informacím by neslouží k podpoře tvrzení, která stěžovatelé uvedli ve svých potvrzujících žádostech. Tento účel by rovněž neměl přednost před potřebou chránit obchodní zájmy předkladatele projektu.

28. A konečně, pokud jde o veřejný zájem na přístupu ke spravedlnosti, Komise tvrdila, že zájem organizace občanské společnosti na zpřístupnění dokumentu pro účely podání žádosti o vnitřní přezkum podle Aarhuského rámce je soukromým, a nikoli veřejným zájmem. Komise dodala, že lhůta pro podání takové žádosti (pokud jde o označení dotčeného projektu za strategický projekt) již uplynula.

29. Ve svých připomínkách k potvrzujícímu rozhodnutí Komise o jeho žádosti o přístup stěžovatel ve věci 3164/2025/PVV(MIG) tvrdil, že použití obecné domněnky o nezveřejnění je neodůvodněné z důvodu odlišného procesního kontextu zadávacího řízení a postupu pro uznání projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty v rámci aktu o kritických surovinách. Stěžovatel konkrétně tvrdil, že první z nich představuje obchodně nepřátelské prostředí, zatímco druhé slouží k osvědčování, že záměry splňují regulační požadavky, takže riziko zveřejnění je zásadně odlišné.

30. Kromě toho stěžovatel tvrdil, že některé informace v dokumentech zjevně nejsou obchodně citlivé, jako je harmonogram realizace projektu, obecné závazky v oblasti udržitelnosti a věcné popisy umístění, rozsahu a regulačního kontextu projektu. Tento druh informací je podle něj běžně zveřejňován například v povolovacích procesech a při posuzování vlivů na životní prostředí.

31. Stěžovatel rovněž tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Konstatoval, že projekty označené jako strategický projekt v rámci aktu o kritických surovinách těží z významné hospodářské výhody, včetně přístupu k veřejnému financování, a zopakoval, že veřejnost má právo vědět, na jakém základě jsou přidělovány výhody, výsady a zdroje. Dodal, že dotčený projekt má přímý dopad na místní komunity, které mají legitimní, právně chráněné právo znát harmonogram činností, které mohou ovlivnit jejich životní prostředí, majetek a živobytí. Stěžovatel dále tvrdil, že projekt představuje výjimečnou veřejnou kontroverzi, neboť vyvolal soudní spory, protesty, parlamentní kontrolu a diplomatickou angažovanost na nejvyšší úrovni, a že vzhledem k tomu, že je v současné době pozastaven, nehrozí nebezpečí újmy.

32. Pokud jde o přístup k informacím o životním prostředí, stěžovatel považoval odůvodnění Komise za rozporné. Konkrétně uvedl, že kritéria pro uznání podle aktu o kritických surovinách výslovně zahrnují udržitelnost a řešení dopadů na životní prostředí, a tvrdil, že pokud příslušné informace nejsou dostatečně průkazné, aby mohly být zveřejněny, musí být stejně tak nedostatečně průkazné, aby se na ně dalo spoléhat při udělování statusu strategického projektu. V takovém případě by Komise musela vysvětlit, na jakém důkazním základě toto postavení přiznala. Pokud má Komise pochybnosti o přesnosti nebo úplnosti informací o životním prostředí obsažených v dokumentech, bylo by to důvodem k obavám, pokud jde o spolehlivost jejího posouzení podle aktu o kritických surovinách, a tedy silný veřejný zájem na zveřejnění.

33. Pokud jde o přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, stěžovatel uvedl, že dokumenty by mohly být relevantní ve vztahu k jiným opravným prostředkům, než je žádost o vnitřní přezkum podle Aarhuského rámce, včetně žalob u vnitrostátních soudů, řízení podle práva EU v oblasti životního prostředí a napadení rozhodnutí o udělení povolení. Stěžovatel rovněž odmítl názor Komise, že tento argument ilustruje soukromý zájem, a uvedl, že přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí je uznáván jako veřejný zájem.

34. Stěžovatel ve věci 243/2026/NH uvedl, že komplexní těžební projekt, jako je ten dotčený, může ovlivnit životní prostředí, hospodaření s vodou, biologickou rozmanitost, dědictví i místní komunitu. Domníval se, že Komise tyto obavy dostatečně nezohlednila při určování projektu jako strategického projektu v rámci aktu o kritických surovinách, a zopakoval, že dotčený předkladatel projektu již čelí kontrole jeho dopadu na životní prostředí v různých projektech po celém světě. Stěžovatel dále tvrdil, že zveřejnění žádosti o projekt v rámci aktu o kritických surovinách by veřejnosti umožnilo posoudit povahu projektu a rozptýlit veškerá možná podezření na korupci.

35. V obou případech stěžovatelé odmítli stanovisko Komise, že se výjimka vztahuje na všechny dokumenty a že částečný přístup není možný.

Posouzení veřejného ochránce práv vedoucí k doporučení

36. Vzhledem k překrývání témat se veřejná ochránkyně práv rozhodla projednat tyto stížnosti společně a vydat jediné doporučení.

37. Orgány EU mohou odepřít přístup veřejnosti k dokumentu požadovanému podle nařízení č. 1049/2001, pokud existuje důvodně předvídatelné a nehypotetické riziko, že by jeho zpřístupnění poškodilo obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby. Unijní orgány se však nemohou spoléhat na potřebu chránit obchodní zájmy pouze z toho důvodu, že se informace týkají společnosti nebo jejích obchodních vztahů. Výjimka slouží k ochraně obchodně citlivých informací, jako jsou informace týkající se obchodní strategie nebo specifického know-how společnosti.[19] Proto musí orgány EU při uplatňování této výjimky vysvětlit, jak by zveřejnění mohlo konkrétně a skutečně ohrozit dotčené oprávněné obchodní zájmy [20].

38. V projednávané věci Komise vycházela z nutnosti chránit obchodní zájmy dotčeného předkladatele projektu a tvrdila, že na sporné dokumenty lze uplatnit obecnou domněnku nezpřístupnění. V takovém případě nemusí dotčený unijní orgán přezkoumávat dotčené dokumenty jednotlivě ani vysvětlovat konkrétní újmu, kterou by zpřístupnění jejich obsahu způsobilo. Spíše lze předpokládat, že vzhledem k tomu, že dokumenty jsou součástí určitého spisu nebo kategorie dokumentů, musí zůstat důvěrné v plném rozsahu.

K obecné domněnce nezpřístupnění

39. Komise měla za to, že obecná domněnka, podle které by zpřístupnění nabídek uchazečů v zadávacích řízeních poškodilo obchodní zájmy dotčených uchazečů, jak byla uznána unijními soudy, by mohla být obdobně použita na dokumenty týkající se označení projektů v oblasti kritických surovin za „strategické projekty“ podle nařízení o kritických surovinách.

40. Komise v podstatě tvrdila, že žádost o status strategického projektu může být považována za žádost obsahující citlivé obchodní informace, které by konkurenti mohli použít v rámci svých vlastních projektových žádostí, což by narušilo hospodářskou soutěž v následných řízeních a ohrozilo legitimní očekávání předkladatele projektu, který žádost podal.

41. Stanovisko Komise není přesvědčivé. Především je zadávací řízení jiné povahy než postup pro určení, zda by projektu v oblasti kritických surovin měl být udělen status strategického projektu v rámci aktu o kritických surovinách, či nikoli. Zadávací řízení je srovnávacím výběrovým řízením, které vyžaduje, aby dotčený orgán porovnal různé obchodní nabídky různých uchazečů týkající se téže služby s cílem vybrat tu nejlepší. Zakázka na služby bude zadána pouze úspěšnému uchazeči. Zadávací řízení má tedy konkurenční povahu.

42. Naproti tomu proces označení projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty není založen na nabídkách, nákladech nebo hospodářské soutěži mezi účastníky trhu, ale na kritériích veřejného zájmu. Při posuzování žádostí o status strategického projektu musí Komise určit, zda příslušný projekt splňuje zákonné požadavky stanovené v aktu o kritických surovinách, a to na základě správního uvážení. Pokud se Komise domnívá, že projekt splňuje tato kritéria, bude uznán jako strategický projekt. Toto rozhodnutí se přijímá bez ohledu na obsah jiných projektových žádostí. Jinými slovy, teoreticky mohou být všechny projekty žádající o status Strategického projektu v dané výzvě úspěšné.

43. Kromě toho se jeví jako nepřiměřené předpokládat, že projektové žádosti, jako je žádost dotčená v projednávané věci, obsahují v celém rozsahu obchodně citlivé informace. Dotčení předkladatelé projektů poskytli dokumenty, které ilustrují, zda a jak jejich příslušný projekt splňuje příslušné požadavky stanovené v aktu o kritických surovinách.[21] Patří sem například způsob, jakým by byl projekt realizován udržitelným způsobem, tj. jak by předkladatel projektu předcházel negativním dopadům na životní prostředí a společnost a minimalizoval je.

44. Tyto informace budou obvykle také součástí povinného posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), které musí předkladatelé projektů provádět v souladu s vnitrostátním regulačním rámcem, který se na ně vztahuje, a/nebo posouzení vlivů na životní prostředí a sociální dopady, která mohou předkladatelé projektů provádět dobrovolně nebo v souvislosti se splněním požadavků na financování. Hlavním rysem těchto posouzení je obvykle to, že mají být zpřístupněna veřejnosti. S ohledem na velikost a významný dopad projektů v oblasti kritických surovin předkladatelé projektů obvykle spolupracují s širokou škálou zúčastněných stran, aby zlepšili vnímání svého projektu veřejností a získali pro něj podporu, nebo proto, že to vyžadují platná pravidla. V této souvislosti se zveřejňují informace, které musí předkladatelé projektů poskytnout Komisi v rámci aktu o kritických surovinách, aby prokázali soulad s požadavkem na smysluplnou spolupráci se zúčastněnými místními komunitami při podávání žádosti o status strategického projektu.

45. Na základě kontroly dokumentů v tomto a souběžném [22] šetření není veřejný ochránce práv přesvědčen, že sporné dokumenty obsahují výhradně informace, které by odrážely specifické odborné znalosti, know-how nebo obchodní tajemství předkladatele projektu nebo by mohly být považovány za citlivé z jiných důvodů. Většina informací v nich obsažených je spíše obecné povahy. Ve formuláři žádosti předkladatel projektu popisuje například, které vnitrostátní právní předpisy se na jeho projekt vztahují, které dobrovolné rámce dodržuje a kde je v procesu získávání potřebných povolení pro realizaci jeho projektu. Pokud jde o konkrétní opatření, která předkladatel projektu plánuje za účelem zmírnění environmentálních a sociálních dopadů svého projektu, informace ve formuláři žádosti často nejsou příliš podrobné, ale představují souhrn informací, které již byly v souladu s právními předpisy zveřejněny jinde.

46. Dotčený předkladatel projektu například zřídil internetovou stránku projektu, na které zveřejnil návrh posouzení vlivů projektu na životní prostředí. Ačkoli tento dokument již není na internetových stránkách projektu k dispozici, skutečnost, že jej předkladatel projektu sám zveřejnil, dokládá, že jeho obsah nepovažoval za obchodně citlivý. Kromě toho byl dokument široce komentován občanskou společností a akademickými subjekty a tvořil základ pro rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů o rozsahu působnosti, pokud jde o posouzení vlivů na životní prostředí, které má být provedeno. Kromě toho kontrola prokázala, že alespoň jeden z dotčených podpůrných dokumentů je veřejně přístupný.

47. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že metodika, kterou předkladatel projektu používá při formulování a strukturování své žádosti, je uvedena v pokynech [23], které poskytla Komise, jakož i v příslušném formuláři žádosti samotné. Druh informací obsažených ve formuláři žádosti je tedy svou povahou velmi podobný informacím obsaženým v žádostech jiných předkladatelů projektů a podpůrné dokumenty poskytnuté různými předkladateli projektů jsou rovněž stejného druhu. Struktura „dokumentace udržitelnosti“ poskytnuté Komisi se navíc řídí platnými vnitrostátními právními předpisy a/nebo pokyny vnitrostátních orgánů. Je tedy nepravděpodobné, že by jejich zveřejnění za všech okolností poskytlo ostatním předkladatelům projektů nespravedlivou výhodu, pokud jde o vzájemné kopírování jejich přístupu.

48. Projektové žádosti, které Komise přezkoumává v souvislosti s daným kolem výzvy, se navíc netýkají stejných nebo dokonce podobných projektů. Projekty v oblasti kritických surovin bývají spíše jedinečné díky své zeměpisné poloze, surovinám, které mají být vytěženy nebo zpracovány, vnitrostátnímu regulačnímu rámci, který se na ně vztahuje, environmentálním faktorům, které by mohly být ovlivněny, a potřebám dotčené místní komunity. V souladu s tím je také jedinečný dopad, který může mít každý projekt a jak jej nejlépe řešit.

49. Konečně je třeba poznamenat, že Komise sama zveřejnila některé informace obsažené v podobných projektových žádostech, konkrétně ve své odpovědi na „žádost o vnitřní přezkum“[24] konsorcia organizací občanské společnosti, která byla vydána před přijetím potvrzujícího rozhodnutí v této věci [25].

50. S ohledem na výše uvedené má veřejný ochránce práv za to, že bylo nepřiměřené, aby Komise předpokládala, že sporné dokumenty budou v celém rozsahu obsahovat citlivé informace, a mohla se na ně tedy uplatnit obecná domněnka nezpřístupnění. Komise tedy měla provést individuální posouzení projektové žádosti s cílem poskytnout široký částečný přístup.

K existenci převažujícího veřejného zájmu

51. Pokud unijní orgán zjistí, že by poskytnutí přístupu veřejnosti k dokumentům přiměřeně ohrozilo ochranu obchodních zájmů, musí přístup odepřít, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění [26].

52. V tomto ohledu stěžovatelé, a to i s odkazem na Aarhuské nařízení [27], tvrdili, že dokumenty pravděpodobně obsahují informace o životním prostředí, které zahrnují „informace týkající se emisí do životního prostředí“[28], a že tyto informace by musely být zpřístupněny bez ohledu na jejich obchodní citlivost.

53. Cílem Aarhuského nařízení je zajistit, aby byly „informace o životním prostředí“ postupně zpřístupňovány a šířeny veřejnosti.[29] Účelem přístupu k těmto informacím je podpořit účast veřejnosti na souvisejícím rozhodovacím procesu, a tím zvýšit odpovědnost a přispět k povědomí veřejnosti o přijatých rozhodnutích a k jejich podpoře. Má se tedy za to, že veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“ existuje, a orgány EU by to měly zohlednit při posuzování žádostí o přístup veřejnosti [30].

54. Veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“ však automaticky nepřevažuje nad zájmem, který má být chráněn nezveřejněním požadovaných dokumentů. Namísto toho musí být posuzována na základě individuálního přezkumu dokumentů a jejich kontextu.[31] To se liší v případě konkrétního druhu „informací o životním prostředí“, tj. informací, které „se týkají emisí do životního prostředí“. U tohoto specifického druhu informací o životním prostředí se předpokládá existence převažujícího veřejného zájmu, pokud jde o ochranu obchodních zájmů [32].

55. Pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ se neomezuje na informace o „skutečných emisích“. Zahrnuje rovněž informace, které veřejnosti umožňují vědět, „co, jak se předpokládá, bude uvolněno do životního prostředí (...)“[33], a informace týkající se účinků těchto emisí [34].

56. V tomto případě měla Komise v příslušných potvrzujících rozhodnutích za to, že požadované dokumenty neobsahují žádné informace, které by bylo možné rozumně považovat za „informace týkající se emisí do životního prostředí“, protože environmentální povolení projektu v době podání žádosti podle nařízení o kritických surovinách stále probíhala. Z tohoto důvodu měla Komise za to, že veškeré informace o emisích do životního prostředí, které mohou být obsaženy v projektové žádosti, musí být považovány za čistě hypotetické, a nikoli skutečné nebo předvídatelné.

57. Veřejná ochránkyně práv považuje toto stanovisko za nepřesvědčivé.

58. Podle aktu o kritických surovinách není Komise povinna provádět komplexní posouzení dopadu projektu, který žádá o status strategického projektu, na životní prostředí. Je spíše na odpovědných vnitrostátních orgánech, aby v případě, že projekty žádají o požadované environmentální povolení, provedly úplné a podrobné posouzení vlivů na životní prostředí. Aby však bylo možné ověřit, zda by byl projekt v oblasti kritických surovin prováděn udržitelným způsobem, musí Komise „přihlédnout k celkovému posouzení souladu projektu s příslušnými právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy, jakož i k příslušným doplňujícím důkazům s přihlédnutím k umístění projektu“. [35] To znamená, že předkladatelé projektů musí Komisi poskytnout rozsáhlé informace o životním prostředí, aby mohla posoudit, zda by byly dopady jejich projektu na životní prostředí dostatečně monitorovány, předcházelo se jim a minimalizovaly se.

59. Jak ukázala inspekce, dokumentace skutečně obsahuje podrobné informace, které lze podle Aarhuského nařízení kvalifikovat jako „informace o životním prostředí“, včetně informací o očekávaných budoucích emisích projektu a dopadu těchto emisí na životní prostředí. Zdá se, že tyto informace vycházejí z hodnocení nezávislými odborníky a laboratorních testů. Kromě toho byly tyto informace rovněž předloženy orgánům veřejné moci s cílem doložit, že projekt splňuje příslušné zákonné požadavky na status strategického projektu a/nebo v souvislosti s vnitrostátními environmentálními postupy.

60. Jak bylo uvedeno výše, pojem „informace týkající se emisí do životního prostředí“ zahrnuje „informace o předvídatelných emisích do životního prostředí“. [36] Veřejná ochránkyně práv chápe, že informace o emisích budou považovány za předvídatelné, pokud jsou založeny na konkrétním posouzení objektivních údajů. Naproti tomu informace o emisích budou považovány za čistě hypotetické, pokud nejsou založeny na konkrétním posouzení objektivních údajů, ale spíše na domněnkách.

61. Na základě kontroly příslušných dokumentů se veřejná ochránkyně práv domnívá, že informace týkající se odhadovaných budoucích emisí projektu, které jsou v nich obsaženy, vycházejí z konkrétního posouzení objektivních údajů, a že k těmto emisím tedy pravděpodobně dojde na základě povahy a rozsahu plánovaných prací. I když není nemožné, aby se plánování projektu ještě mírně změnilo (nebo aby nakonec nemuselo být provedeno), informace o emisích, které byly Komisi předloženy v rámci aktu o kritických surovinách, by proto měly být považovány alespoň za „předvídatelné“, a měly by tedy spadat pod pojem „informace [které] se týkají emisí do životního prostředí“ve smyslu Aarhuského nařízení EU. Komise ji totiž přijala jako základ pro své posouzení udržitelnosti dotčených projektů.

62. Kromě toho je zřejmé, že dotčený projekt v oblasti kritických surovin bude mít významný dopad na životní prostředí a životy lidí v rozšířených oblastech země, kde se nachází, a případně i mimo ni. Vzhledem k tomu, že Komise projekt uznala jako strategický projekt, měla by být schopna veřejnosti vysvětlit, proč se domnívá, že její dopady na životní prostředí budou dostatečně monitorovány a řešeny. Skutečnost, že veřejnost může přezkoumat rozhodnutí Komise označit projekt za strategický projekt a pohnat Komisi k odpovědnosti, se jeví jako obzvláště naléhavá v případech, kdy se projekt vyznačuje kontroverzí [37].

63. S ohledem na výše uvedené má veřejný ochránce práv za to, že odepření přístupu široké veřejnosti ke sporným dokumentům ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Níže proto předkládá odpovídající doporučení.

Doporučení

Na základě šetření této stížnosti veřejná ochránkyně práv předkládá Komisi následující doporučení:

Evropská komise by měla přehodnotit svůj postoj k žádostem o přístup veřejnosti s cílem poskytnout široký přístup veřejnosti, a to s přihlédnutím k výše uvedeným připomínkám. V případě potřeby by Komise měla konzultovat dotčeného předkladatele projektu.

Komise a stěžovatelé budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise podrobné stanovisko do 5. února 2027.

Teresa Anjinho
Evropská veřejná ochránkyně práv 

Štrasburk, 05/11/2026 

 

[1] Úř. věst. K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.CSG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC.

[2] Úř. věst. Nařízení 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02024R1252-20240503.

[3] Úř. věst. Viz zejména čl. 6 odst. 1, články 7 a 10 aktu o kritických surovinách.

[4] Úř. věst. V souladu s čl. 6 odst. 1 aktu o kritických surovinách.

[5] Úř. věst. Dostupné na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/calls-expression-interest/call-applications-strategic-projects-under-critical-raw-materials-act_en.

[6] Úř. věst. Rozhodnutí Komise uvádějící seznam všech projektů v rámci EU, které byly označeny jako strategické projekty, je k dispozici na adrese: https://webgate.ec.europa.eu/circabc-ewpp/d/d/workspace/SpacesStore/1958718b-21e9-40f4-9c9f-42a58dc4c5a3/download.

[7] Úř. věst. Rozhodnutí Komise uvádějící seznam všech projektů mimo EU, které byly označeny jako strategický projekt, je k dispozici na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/document/download/808502c2-21c7-4ca8-855f-ff0b528f91c4_en?filename=C_2025_3491_1_EN_ACT_part1_v4.pdf.

[8] Úř. věst. Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Komise a Rady: http://data.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj.

[9] Úř. věst. Koncepční plán ukončení projektu, podnikatelský plán, doklady o certifikačních systémech, provozní plánování, dokumentace udržitelnosti a studie technické proveditelnosti.

[10] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

[11] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[12] Stěžovatel odkázal na zprávu Komise o Srbsku za rok 2024: https://enlargement.ec.europa.eu/document/download/3c8c2d7f-bff7-44eb-b868-414730cc5902_en?filename=Serbia%20Report%202024.pdf.

[13] Článek 10 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (dále jen „Aarhuské nařízení“): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02006R1367-20230429.

[14] Memorandum o porozumění je k dispozici na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/document/6fe0e605-9299-45c3-b846-2efb85585251_en.

[15] V souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[16] Strategické šetření OI/2/2022/OAM týkající se doby, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům: https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/60766.

[17] Rozhodnutí ve výše uvedeném strategickém šetření OI/2/2022/OAM: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/175321.

[18] V souladu s 25. bodem odůvodnění a čl. 6 odst. 3 aktu o kritických surovinách.

[19] Viz například rozsudek Tribunálu ze dne 7. února 2018, PTC v. EMA, T-718/15: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=199044&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13039858.

[20] Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‐57/16 P, bod 51: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=19039430.

[21] Ustanovení čl. 6 odst. 1 aktu o kritických surovinách.

[22] Věc 1855/2025/PVV(MIG) o tom, jak Evropská komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se projektů, které byly uznány za „strategické projekty“ podle aktu o kritických surovinách: https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/69726.

[23] Nejnovější verze této příručky pro žadatele je k dispozici na adrese: https://single-market-economy.ec.europa.eu/sectors/raw-materials/areas-specific-interest/critical-raw-materials/strategic-projects-under-crma/guide-applicants_en.

[24] V souladu s článkem 10 Aarhuského nařízení.

[25] Viz podrobné posouzení Komise připojené k její odpovědi ze dne 8. ledna 2026: https://circabc.europa.eu/ui/group/3b48eff1-b955-423f-9086-0d85ad1c5879/library/74edffdc-0eb5-4658-bb6c-a5674127feb1/details.

[26] V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

[27] Nařízení 1367/2006, viz poznámka pod čarou 13.

[28] Článek 2 odst. 1 písm. d) Aarhuského nařízení.

[29] Článek 1 odst. 1 Aarhuského nařízení.

[30] Viz také rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/168684), bod 34.

[31] Viz také rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM, bod 35.

[32] V souladu s čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení.

[33] Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018, Rogesa Roheisengesellschaft Saar mbH v. Komise, T-643/13: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62013TJ0643.

[34] Viz například rozsudek Tribunálu ze dne 13. listopadu 2024, PAN Europe v. Komise, T-104/23, bod 66: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62023TJ0104.

[35] V souladu s bodem 5 přílohy III aktu o kritických surovinách.

[36] Viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 23. listopadu 2016, Evropská komise v. Stichting Greenpeace Nederland and Pesticide Action Network Europe (PAN Europe), věc C-673/13 P, bod 74: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62013CJ0673.

[37] Viz například: https://www.euronews.com/2024/08/09/we-are-not-interested-in-their-profits-farmers-protest-against-giant-lithium-mine-in-serbi; https://www.reuters.com/markets/commodities/serbia-wants-talks-with-rio-tinto-over-jadar-lithium-project-2024-01-17/; https://www.politico.eu/article/serbia-lithium-reserve-eu-mining-colony-electric-vehicles/.