Stěžovatelé požádali Evropskou komisi o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se žádosti o těžební projekt v srbském Jadaru, který by měl být označen za „strategický projekt“ podle zákona o kritických surovinách (CRMA). Komise přístup odepřela s tím, že lze obecně předpokládat, že zpřístupnění dokumentů by poškodilo obchodní zájmy dotčené společnosti. Komise proto dokumenty k případnému zpřístupnění jednotlivě neposuzovala.

Stěžovatelé však tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, neboť dokumenty mohou obsahovat důležité informace o životním prostředí.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezpřístupnění dokumentů týkajících se označení projektů v oblasti kritických surovin za strategické projekty v rámci aktu o kritických surovinách. Kromě toho na základě kontroly sporných dokumentů konstatovala, že neobsahují citlivé informace v celém rozsahu, a to i proto, že některé části již byly legálně zveřejněny v době, kdy Komise vydala konečné stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup. Veřejná ochránkyně práv rovněž zastávala názor, že dokumenty obsahují rozsáhlé informace o životním prostředí, včetně „informací týkajících se emisí do životního prostředí“, u nichž se má za to, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby přehodnotila své stanovisko a poskytla široký přístup ke sporným dokumentům.