Souvislosti

1. EU má dlouhou historii spolupráce s Tuniskem, včetně spolupráce v oblasti migrace.[1] Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi EU a Tuniskem, která je zastřešujícím právním rámcem pro dvoustranné vztahy mezi EU a Tuniskem, byla uzavřena v roce 1998.[2]

2. Počet nelegálních migrantů a žadatelů o azyl, kteří cestují z Tuniska a přes Tunisko do Evropy (většinou na Maltu a Itálii), se od roku 2020 dramaticky zvýšil. V této souvislosti předseda Evropské komise, italská a nizozemská premiérka společně s tuniským prezidentem oznámili dne 11. června 2023 „komplexní balíček týkající se partnerství“[3] (dále jen „společné prohlášení“).

3. Dne 16. července 2023 podepsaly Komise a tuniské orgány memorandum o porozumění o komplexním („strategickém a globálním“) balíčku partnerství mezi EU a Tuniskem [4], které obsahuje oddíl „Migrace a mobilita“. Memorandum o porozumění ve své preambuli odkazuje na společné prohlášení.

4. Na základě memoranda o porozumění se EU zavázala poskytnout Tunisku dodatečné finanční prostředky na odbornou přípravu a technickou podporu správy hranic s cílem bojovat proti převaděčským operacím a posílit ochranu hranic. EU již Tunisku poskytla finanční prostředky na řízení migrace v rámci Nástroje pro sousedství a rozvojovou a vnitřní spolupráci (NDICI) – Globální Evropa a v rámci Azylového, migračního a integračního fondu a v letech 2017–2020 v rámci složky pro severní Afriku nouzového svěřenského fondu EU [5].

5. Byly vyjádřeny obavy ohledně memoranda o porozumění obecně a zejména ohledně podpory iniciativ v oblasti ochrany hranic, zejména s ohledem na hluboce znepokojivé zprávy o tom, jak tuniské orgány jednají s migranty.

6. Dne 13. září 2023 se evropská veřejná ochránkyně práv dotázala Komise [6], jak hodlá zajistit dodržování lidských práv v souvislosti s finančními prostředky EU stanovenými v memorandu o porozumění a jak hodlá zmírnit rizika porušování lidských práv. Komise odpověděla dne 16. února 2024 [7].

7. Vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv měla za to, že odpověď Komise se nezabývala všemi záležitostmi, které vznesla, zahájila šetření z vlastního podnětu.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv položila Komisi otázky [8]. Její vyšetřovací tým následně nahlédl do spisu Komise k tomuto případu a setkal se se zástupci Komise, kteří odpověděli na otázky veřejného ochránce práv [9].

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda Komise provedla posouzení dopadů memoranda o porozumění na lidská práva před jeho podpisem, Komise uvedla, že před podpisem memoranda o porozumění není nutné provést posouzení dopadů na lidská práva. Je tomu tak proto, že memorandum o porozumění je nezávaznou politickou dohodou, která stanoví pochopení společných cílů, a to i v oblasti migrace.

10. Komise uvedla, že má dostatek informací, o které se může opřít během jednání vedoucích k podpisu memoranda o porozumění. Konkrétně delegace EU v Tunisku sledovala situaci v oblasti lidských práv v zemi již dlouhou dobu před memorandem o porozumění. Činí tak prostřednictvím zjišťování faktů na místě (dále jen „mise“) a setkání se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, na jejichž základě Komisi pravidelně posuzuje. Tato posouzení tvořila základ pro jednání o memorandu o porozumění a řídí provádění všech opatření v rámci memoranda o porozumění. Delegace EU pravidelně poskytuje aktuální informace o situaci na místě.

11. Dalším zdrojem informací jsou „trojstranná setkání“ mezi Komisí, tuniskými orgány a tuniskou občanskou společností. Tato zasedání se konají před každým tematickým podvýborem pro migraci, sociální věci a zaměstnanost mezi orgány EU a Tuniska v rámci dohody o přidružení [10]. Poslední zasedání o migraci, sociálních věcech a zaměstnanosti se konalo dne 25. ledna 2023. Komise se rovněž pravidelně setkává s tuniskými organizacemi občanské společnosti, aby diskutovala o otázkách lidských práv a zmocnila je k prosazování a zachování jejich činnosti.

12. Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě [11] obsahuje kapitolu o Tunisku, která rovněž poskytuje informace o situaci v Tunisku, včetně informací o migraci.

13. Stejně jako u všech partnerských zemí EU, které dostávají nebo by mohly dostávat rozpočtovou podporu EU, provedla Komise každoroční cvičení v oblasti řízení rizik pro Tunisko, které zahrnovalo posouzení lidských práv, demokracie, právního státu, bezpečnosti a konfliktů.

14. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda má Komise v úmyslu provádět pravidelná posouzení lidských práv opatření přijatých v průběhu provádění memoranda o porozumění, Komise uvedla, že programy a projekty zahájené po podpisu memoranda o porozumění a prováděné prostřednictvím smluv jsou průběžně sledovány, pokud jde o dodržování závazků v oblasti lidských práv.

15. „Dohody o příspěvcích“[12], které Komise podepsala s partnery, kteří provádějí projekty financované EU, zahrnují doložky o lidských právech, které stanoví, že projekty musí být prováděny v souladu se závazky v oblasti lidských práv.

16. Komise sleduje provádění těchto projektů prostřednictvím zpráv svých prováděcích partnerů. Tito partneři jsou povinni předkládat pravidelné popisné a finanční zprávy a prohlášení o věrohodnosti, že finanční prostředky EU byly vynaloženy v souladu s dohodou o příspěvcích. Tyto zprávy jsou jedním z nástrojů v rámci standardního procesu monitorování.

17. Komise se při provádění zvláštních „monitorovacích cvičení zaměřených na výsledky“ spoléhá rovněž na externí odborníky. ROM iniciují delegace EU a mohou se týkat mimo jiné otázek životního prostředí a lidských práv. V roce 2023 iniciovala delegace EU v Tunisku řadu ROM. V roce 2024 jsou rovněž plánovány ROM pro Tunisko, které se týkají migračních programů v rámci nástroje NDICI.

18. Komise dále uvedla, že v oblasti migrace nejsou tuniským orgánům přímo poskytovány žádné finanční prostředky. „Provádějícími partnery“ Komise jsou Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD), vysoký komisař OSN pro lidská práva (UNHCR) a nevládní organizace. Dostávají finanční prostředky EU určené na podporu opatření v oblasti migrace v Tunisku.

19. Všichni prováděcí partneři v oblasti migrace v Tunisku mají prokazatelné výsledky a vysoce specializované technické odborné znalosti, včetně monitorování a hodnocení. Poskytují komplexní a časté analýzy měnících se souvislostí, v nichž působí v Tunisku, a situace v oblasti lidských práv.  

20. Ustanovení o lidských právech ve všech dohodách o příspěvcích s prováděcími partnery umožňují Komisi přijmout opatření v případě nesouladu a podle potřeby upravit provádění.

21. Obecné podmínky pro dohody o financování stanoví možnost pozastavit celkovou dohodu a/nebo pozastavit platby v případě porušení základních práv.

22. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv o tom, na jakých kritériích zakládá rozhodnutí o pozastavení financování, Komise uvedla, že obecné podmínky dohod o přiznání příspěvku stanoví, že taková rozhodnutí mohou být přijímána za výjimečných okolností.

23. Komise uvedla, že má systém sledování programů souvisejících s migrací prováděných v Libyi třetí stranou. Má rovněž v úmyslu posílit systém monitorování programů souvisejících s migrací v Tunisku, a to i s ohledem na zásadu „neškodit“ a dodržování lidských práv.

24. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, zda má Komise v úmyslu zveřejnit více podrobností o provádění memoranda o porozumění, včetně projektů a projektových partnerů, a jak je provádění monitorováno, Komise uvedla, že veřejné informace o obecném rámci spolupráce mezi EU a Tuniskem jsou k dispozici na jejích internetových stránkách o Tunisku.[13] Tyto informace byly nedávno aktualizovány. Na internetových stránkách delegace EU v Tunisku je rovněž zvláštní internetová stránka [14].

25. Komise si je vědoma významu transparentní komunikace o spolupráci EU s Tuniskem a pracuje na zlepšení dostupnosti informací.

Posouzení veřejného ochránce práv

26. Cílem šetření veřejné ochránkyně práv bylo posoudit, jaké správní kroky Komise podnikla, aby vyhodnotila potenciální dopad memoranda o porozumění na lidská práva a průběžně posoudila rizika v oblasti lidských práv související s projekty financovanými EU, s nimiž se v rámci memoranda o porozumění počítá. Úlohou veřejného ochránce práv není posuzovat zásluhy samotného memoranda o porozumění ani politický proces, který vedl Komisi k uzavření memoranda o porozumění [15].

27. Finanční prostředky EU by neměly podporovat opatření, která jsou v rozporu s ustanoveními Listiny základních práv EU [16] a mezinárodním právem v oblasti lidských práv. Nařízení 2021/947, kterým se zřizuje Nástroj pro sousedství a rozvojovou a vnitřní spolupráci (NDICI), z něhož jsou Tunisku poskytovány finanční prostředky, stanoví, že finanční prostředky by měly být využívány k řešení otázek lidských práv a demokratizace na všech úrovních a že demokracie a lidská práva by měly být zohledněny a začleněny do celého provádění nástroje NDICI [17].

28. Veřejná ochránkyně práv již dříve zdůraznila, že je důležité provádět předchozí posouzení lidských práv předtím, než EU přijme opatření v zemích mimo EU, zejména pokud existuje riziko dopadů na lidská práva na ty, kteří jsou těmito opatřeními přímo dotčeni.[18] V rozhodnutí ve svém šetření týkajícím se neexistence předchozího posouzení lidských práv v souvislosti s prohlášením EU a Turecka [19] veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že u všech politik a opatření EU, které mají dopad na lidi, by každé hodnocení mělo obsahovat výslovné posouzení dopadu těchto politik a opatření na lidská práva. Toto hodnocení by mělo proběhnout v ideálním případě před zahájením těchto opatření a přijetím politik a formou předběžného posouzení dopadů na lidská práva.

29. Předchozí posouzení lidských práv jsou důležitými nástroji pro identifikaci potenciálních problémů v oblasti lidských práv vyplývajících z dohod se zeměmi mimo EU a pro přijímání zmírňujících opatření.[20] Provádění předchozího posouzení lidských práv rovněž pomáhá řešit obavy veřejnosti ohledně povahy spolupráce EU se třetími zeměmi, neboť posouzení lidských práv by měla být zveřejňována.

30. Skutečnost, že memorandum o porozumění nemusí zakládat právně závazné závazky podle mezinárodního nebo vnitrostátního práva, neznamená, že není nutné nebo vhodné provádět předchozí posouzení vlivů na lidské zdroje. Například v případě Tuniska obsahuje memorandum o porozumění politické závazky, které povedou k významnému financování opatření souvisejících s migrací, za něž je odpovědná Komise. Komise uznává, že programy a projekty financované EU byly zahájeny po podpisu memoranda o porozumění.

31. Kromě toho je pilíř memoranda o porozumění týkající se migrace a mobility (jeden z pěti pilířů) jasně navržen tak, aby omezil nelegální migraci do EU a odrazoval od ní prostřednictvím lepší kontroly migrace ze strany tuniských orgánů. Provádění projektů, které tento cíl uvádějí do praxe, má ze své podstaty dopad na lidská práva lidí.

32. Komise tvrdila, že předchozí posouzení lidských práv není třeba, protože si byla před podpisem memoranda o porozumění vědoma situace v oblasti lidských práv v Tunisku. Toto povědomí vyplynulo ze zpráv delegace a dvoustranných kontaktů s tuniskými orgány v rámci evropsko-středomořské dohody o přidružení a jejích kontaktů s tuniskou občanskou společností.

33. Jak sama Komise uvedla ve svých pokynech pro zlepšování právní úpravy [21], všechny možnosti politiky, které sleduje, by měly být prověřeny, aby se ověřily jejich důsledky pro základní práva. To by znamenalo, že by měly být předem posouzeny i nezávazné dohody. Dokumenty týkající se standardního operačního postupu pro „nezávazné nástroje“ dohodnuté mezi Komisí, Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a Radou EU, které byly zkontrolovány vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv [22], neuvádějí, že by nezávazné dohody neměly mít předchozí posouzení lidských práv.

34. V této souvislosti je zřejmé, že před uzavřením memoranda o porozumění s Tuniskem bylo nezbytné provést předchozí posouzení lidských práv nebo rovnocenné posouzení, aby byla stanovena opatření ke zmírnění možného porušování lidských práv.

35. I když Komise opakovaně uvedla, že předchozí posouzení rizik v oblasti lidských práv není třeba, dokončila před podpisem memoranda o porozumění řízení rizik pro Tunisko [23]. Při tomto posouzení byla zohledněna kritéria podobná kritériím používaným ve standardních předchozích posouzeních HRIA [24].

36. Navzdory tomu memorandum o porozumění odkazuje pouze obecně na dodržování lidských práv, důstojnosti a mezinárodního práva [25] a neobsahuje žádná ustanovení o zárukách v oblasti lidských práv, jako je zřízení monitorovacího mechanismu nebo ustanovení o pozastavení/ukončení financování v případě porušování lidských práv. Ačkoli veřejná ochránkyně práv považuje za uklidňující, že Komise před podpisem memoranda o porozumění skutečně pečlivě a pečlivě prozkoumala dopad na lidská práva, je i nadále přesvědčena, že je vhodnější předchozí posouzení lidských práv, zejména - jak je uvedeno výše - je obvykle k dispozici pro veřejnou kontrolu. Nedostatek veřejně dostupných informací v tomto případě, mimo jiné prostřednictvím odpovědi Komise na strategickou iniciativu veřejné ochránkyně práv v této věci, byl zjevně důvodem k obavám. V této souvislosti je rovněž nemožné přehlédnout hluboce znepokojivé zprávy, které se stále objevují o situaci v oblasti lidských práv v Tunisku, zejména pokud jde o zacházení s migranty. Proto je nezbytná trvalá ostražitost ze strany Komise.

37. V zájmu řešení těchto nedostatků v oblasti transparentnosti by Komise měla na svých internetových stránkách zveřejnit shrnutí svého řízení rizik pro Tunisko. Veřejná ochránkyně práv předloží níže uvedený návrh na zlepšení.

38. Na základě kontrolovaných dokumentů [26] veřejná ochránkyně práv chápe, že provádění programů NDICI představuje zmírňující opatření.[27] Vzorek kontrolovaných zpráv navíc naznačuje, že podávání zpráv o provádění projektů je řádné. „Obecné podmínky“ dohod o přiznání příspěvku s prováděcími partnery Komise však uvádějí pouze dva případy, kdy by smlouva mohla být pozastavena z důvodu porušování lidských práv.[28] Veřejná ochránkyně práv souhlasí s Komisí, že před rozhodnutím o pozastavení smlouvy by měly být zváženy všechny faktory. V zájmu administrativní jasnosti by však Komise měla přijmout podrobná kritéria stanovující „výjimečné“ okolnosti, které mohou vést k pozastavení smluv. Níže předloží návrh na zlepšení, aby se tímto problémem zabývala.

39. Na základě každoročního řízení rizik se zdá, že by měla být prováděna pravidelná hodnocení dopadu projektů v rámci memoranda o porozumění na lidská práva, jakmile začnou být prováděny [29]. To by mohlo pomoci určit dlouhodobé dopady každého projektu na lidská práva.

40. Inspekce provedená vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv ukázala, že delegace EU v Tunisku podává Komisi pravidelné a důkladné zprávy o provádění memoranda o porozumění prostřednictvím svých „ověřovacích misí“, které se týkají situace v oblasti lidských práv v Tunisku. Komise sama provádí určité monitorování prostřednictvím svých vlastních misí do Tuniska. Externí organizace provádějící smlouvy, na něž se vztahuje nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci, rovněž sledují dopad na lidská práva, v některých případech společně s vnitrostátním orgánem členského státu EU. Delegace EU v Tunisku navíc provádí „monitorování zaměřené na výsledky“ na základě externích hodnocení.

41. I když jsou všechna tato monitorovací opatření cenná, nedosahují formálního samostatného pravidelného posouzení lidských práv. Značnou část monitorování provádějí externí aktéři, přičemž výsledky jsou prezentovány v různých formách a v různých dokumentech, které nejsou veřejné.[30] Pro veřejné orgány nebo subjekty odpovědné za odpovědnost, jako je veřejný ochránce práv, je proto obtížné získat úplný obraz. Komise by měla sestavit a pravidelně aktualizovat dokument, který přezkoumá, jak byl monitorován dopad každého projektu/programu souvisejícího s migrací v rámci memoranda o porozumění na lidská práva. Tento dokument by měl být rovněž zveřejněn. Veřejná ochránkyně práv předloží níže uvedený návrh na zlepšení.

42. A konečně, monitorování dodržování lidských práv nemůže být plně účinné, aniž by byly zahrnuty osoby dotčené tímto porušováním. Komise by měla od svých prováděcích partnerů, kteří v konečném důsledku hrají významnou úlohu při rozvoji kapacit Tuniska v oblasti správy hranic, požadovat, aby zavedli mechanismy pro podávání stížností, které jednotlivcům umožní oznamovat údajné porušování jejich lidských práv v souvislosti s projekty/programy financovanými EU. To by mohlo pomoci monitorovat dopad projektů na lidská práva a umožnit Komisi sledovat porušování. Veřejná ochránkyně práv předloží níže návrh na zlepšení za tímto účelem.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá s tímto závěrem:

Evropská komise před podpisem memoranda o porozumění s Tuniskem nepřijala samostatné posouzení dopadů na lidská práva a neprovedla samostatná pravidelná posouzení dopadu opatření prováděných v rámci memoranda o porozumění. Řízení rizik, které Komise provedla před podpisem memoranda o porozumění, však určitým způsobem směřuje k nápravě. Různá monitorovací opatření popsaná Komisí by měla vypracovávat pravidelná posouzení dopadu opatření v rámci memoranda o porozumění na lidská práva.

Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, ale naléhavě vyzývá Komisi, aby navázala na níže uvedené návrhy.

Komise bude o tomto rozhodnutí informována.

Návrhy na zlepšení

1. Komise by měla na svých internetových stránkách zveřejnit shrnutí řízení rizik, které pro Tunisko provedla před podpisem memoranda o porozumění.

2. Komise by měla v jediném dokumentu shromáždit informace o výsledcích monitorování lidských práv ze strany partnerů, kteří provádějí projekty v oblasti řízení migrace v rámci nástroje NDICI – Globální Evropa v Tunisku, které byly zahájeny po memorandu o porozumění. Tento dokument by měl být pravidelně aktualizován a zveřejňován.

3. Komise by měla stanovit kritéria, na nichž by bylo založeno pozastavení smluv z důvodu porušování lidských práv při provádění projektů financovaných EU v Tunisku. Tato kritéria by měla být zveřejněna.

4. Komise by měla vybízet své prováděcí partnery, aby zavedli mechanismy pro podávání stížností, které jednotlivcům umožní oznamovat údajné porušování jejich lidských práv při provádění projektů/programů financovaných EU v Tunisku.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 21. října 2024

 

[1] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_cs

[2] https://eur-lex.europa.eu/cs/legal-content/summary/euro-mediterranean-association-agreement-between-the-eu-and-tunisia.html

[3] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/news/european-union-and-tunisia-agreed-work-together-comprehensive-partnership-package-2023-06-11_en,

https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/news/press-statement-president-von-der-leyen-italian-prime-minister-meloni-dutch-prime-minister-rutte-and-2023-06-11_en

[4] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_23_3887

Memorandum o porozumění podepsali komisař pro sousedství a rozšíření a tuniský ministr zahraničních věcí, přistěhovalectví a Tunisanů v zahraničí.

[5] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_cs

https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/funding-and-technical-assistance/neighbourhood-development-and-international-cooperation-instrument-global-europe-ndici-global-europe_en

[6] https://www.ombudsman.europa.eu/cs/doc/correspondence/cs/183009

[7] Úř. věst. Odpověď je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/183009

[8] Úř. věst. K dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/184858

[9] Úř. věst. Komise označila zprávu o zasedání a přílohu se seznamem kontrolovaných dokumentů za důvěrné.

[10] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/MEMO_17_1263

[11] Nejnovější veřejně dostupná verze pokrývá rok 2022: https://www.eeas.europa.eu/sites/default/files/documents/2023/2022%20EU%20Roční%20Lidé%20Práva%20a%20Demokracie%20Země%20Reports_0.pdf

[12] https://international-partnerships.ec.europa.eu/funding-and-technical-assistance/guidelines/working-partner-organisations_cs

[13] https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/european-neighbourhood-policy/countries-region/tunisia_cs

[14] https://www.eeas.europa.eu/delegations/tunisia_cs

[15] Zejména rozhodnutí uzavřít memorandum o porozumění uvedené ve společném prohlášení a povaha rozhodovacího procesu pro přijetí memoranda o porozumění, včetně úlohy ostatních orgánů.

[16] Listina základních práv EU Článek 51: https://fra.europa.eu/en/eu-charter/article/51-field-application

[17] Například 28., 40. a 42. bod odůvodnění preambule. Pokud jde o „migraci, nucené vysídlování a mobilitu“, příloha II bod 3 písm. i) nařízení NDCI-GE stanoví cíl: „zajistit ochranu, dodržování a naplňování lidských práv všech migrantů, uprchlíků, násilně vysídlených osob a vnitřně vysídlených osob, včetně osob vysídlených v důsledku změny klimatu, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným skupinám“.

[18] Věc 1409/2014/MHZ https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/64308; věc 1026/2020/MAS https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/57236; věc 1904/2021/MHZ https://www.ombudsman.europa.eu/en/case/en/60368

[19] https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/75160

[20] Ve svém doporučení v dokumentu 1409/2014/MHZ (viz poznámka pod čarou 18) veřejná ochránkyně práv uvedla, že pokud je posouzení dopadu na lidská práva provedeno správně, je analytickým nástrojem, který zajišťuje, že při vytváření politiky byly zohledněny všechny nezbytné faktory a okolnosti. Nástroj pro posouzení dopadů na lidská práva identifikuje zdroje rizik a dopady na lidská práva dotčených zúčastněných stran v každé fázi provádění dotčené dohody. Jeho úloha je v první řadě preventivní, protože pokud jsou zjištěny negativní dopady, je třeba buď upravit sjednaná ustanovení, nebo před uzavřením dohody rozhodnout o zmírňujících opatřeních.

[21] Pokyny pro zlepšování právní úpravy: https://commission.europa.eu/document/download/de79fb8e-4cc1-45a0-ac34-72f73a5147ca_en?filename=BRT-2023-Chapter%203-Identifying%20impacts%20in%20evaluations%20fitness%20checks%20and%20impact%20assessments.pdf (strana 244-250)

[22] Komise uvedla, že tyto dokumenty jsou důvěrné.

[23] Komise uvedla, že tyto dokumenty jsou důvěrné.

[24] Bod 25 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 1409/2014/MHZ: https://www.ombudsman.europa.eu/nl/decision/en/64308

Pokud jde o metodiku HRIA, viz: „Pokyny Evropské komise k analýze dopadů na lidská práva v posouzeních dopadů iniciativ v oblasti obchodní politiky“ na adrese: https://circabc.europa.eu/ui/group/7fc51410-46a1-4871-8979-20cce8df0896/library/991d8e1d-dbaa-49d6-8582-bb3aab2cab48/details; pracovní dokument útvarů Evropské komise „Operační pokyny pro zohlednění základních práv v posouzeních dopadů vypracovaných Komisí“ na adrese: https://commission.europa.eu/system/files/2017-09/opperational-guidance-fundamental-rights-in-impact-assessments_en.pdf

Politika náležité péče v oblasti lidských práv týkající se podpory OSN bezpečnostním silám mimo OSN – pokyny na adrese: https://unsdg.un.org/sites/default/files/Inter-Agency-HRDDP-Guidance-Note-2015.pdf

[25] „Tento přístup je založen na dodržování lidských práv a zahrnuje boj proti zločineckým sítím převaděčů migrantů a obchodníků s lidmi (...). Obě strany se dohodly (...) v souladu s mezinárodním právem.“

[26] Tým pro šetření veřejného ochránce práv během tohoto šetření zkontroloval velký objem dokumentů Komise. Komise uvedla, že všechny tyto dokumenty jsou důvěrné. Inspekce se týkala projektů NDICI, které v době podpisu memoranda o porozumění probíhaly. V době kontroly nebyly k dispozici žádné zprávy o plnění smluv uzavřených po podpisu memoranda o porozumění.

[27] Například projekt poskytování výcviku tuniské pobřežní stráži, který zahrnuje složku týkající se lidských práv.

[28] Článek 11 všeobecných podmínek dohod o příspěvcích: „Zadavatel může organizaci rovněž oznámit pozastavení provádění dohody, pokud to vyžadují výjimečné okolnosti, zejména: a) pokud bylo přijato příslušné rozhodnutí EU, které identifikuje porušení lidských práv; nebo b) v případech, jako je krize vyžadující změnu politiky EU.“(zdůraznění doplněno)

[29] Veřejná ochránkyně práv ve svém rozhodnutí o společném šetření stížností 506-509-674-784-927-1381/2016/MHZ zdůraznila, že posouzení dopadů na základní práva hrají důležitou roli i poté, co již byla dotčená akce zahájena.(https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/75160
Veřejná ochránkyně práv vyvodila podobné závěry v rozhodnutí o šetření z vlastního podnětu OI/3/2022/MHZ (http://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/170792 (bod 51).

[30] Internetové stránky Komise týkající se Tuniska obsahují pouze informativní přehled o podpoře EU pro řízení migrace v Tunisku, který neodkazuje na podporu EU poskytovanou po uzavření memoranda o porozumění. https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/document/download/5fd60eeb-7748-4f29-bda6-de875be53317_en0

Zdá se, že úložiště dokumentů Generálního ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření neobsahuje žádné nedávné dokumenty o projektech v Tunisku v rámci programu NDICI – Globální Evropa. https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/about-us/documents-repository_en
Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě (viz poznámka pod čarou 11) ve své kapitole o Tunisku nezmiňuje partnery Komise, kteří provádějí programy/projekty financované EU.