Stěžovatelé, skupina organizací občanské společnosti, byli znepokojeni tím, že Evropská komise nezajistila, aby byla před poskytnutím podpory africkým zemím na rozvoj kapacit dohledu posouzena rizika v oblasti lidských práv, zejména v souvislosti s nouzovým svěřenským fondem EU pro Afriku (EUTFA). Stěžovatelé tvrdili, že předtím, než Komise souhlasila s podporou projektů s možnými důsledky pro dohled, jako je zavedení biometrických databází nebo technologií monitorování mobilních telefonů, měla provést předchozí posouzení rizik a dopadů, aby zajistila, že projekty nepovedou k porušování lidských práv (jako je právo na soukromí).

Na základě šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že zavedená opatření nejsou dostatečná k zajištění řádného posouzení dopadu projektů EUFTA na lidská práva. V zájmu řešení zjištěných nedostatků veřejná ochránkyně práv navrhla zlepšení s cílem zajistit, aby u budoucích projektů svěřenského fondu EU bylo provedeno předběžné posouzení dopadu na lidská práva.