Případ se týkal způsobu, jakým Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) řešila opětovné zařazení stěžovatele po období dovolené z osobních důvodů. Stěžovatelka měla za to, že ji agentura EMSA neobnovila při nejbližší možné příležitosti poté, co požádala o návrat do práce v roce 2022, a tvrdila, že v důsledku toho by její služební věk a platový stupeň měly být přepočítány, jako kdyby byla od uvedeného data obnovena.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EMSA posoudila vhodnost stěžovatelky pro všechna příslušná volná pracovní místa, která v dotčeném období vznikla, a přednostně ji zvážila podle platných pravidel. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné důkazy o zjevné chybě v posouzení agentury EMSA, že tato volná pracovní místa nebyla pro stěžovatelku vhodná, a tudíž žádný základ pro závěr, že její opětovné zařazení na pracovní místo bylo nesprávně odloženo. Šetření nicméně zdůraznilo význam jasných informací, pravidelných následných opatření a důkladné dokumentace v případech, kdy je návrat na pracovní místo po dovolené z osobních důvodů opožděn.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv zároveň navrhla zlepšení, aby agentura EMSA zajistila, že zaměstnanci, kteří žádají o dovolenou z osobních důvodů delší než šest měsíců, budou jasně informováni o možných rizicích opožděného návratu do zaměstnání a že zaměstnanci, kteří čekají na návrat do zaměstnání, budou pravidelně informováni o tom, jak jsou jejich profily posuzovány na základě dostupných volných pracovních míst.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Stěžovatelem je polská společnost, která je předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ohledně možných podvodů proti rozpočtu EU. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně toho, jak úřad OLAF provedl „kontrolu na místě“ v prostorách stěžovatele. Stěžovatel zejména tvrdil, že: jeho správní rada nebyla o kontrole informována; jeden z „vyšetřovatelů“ úřadu OLAF, kteří provedli kontrolu, neposkytl dostatečný důkaz o své totožnosti v rámci polského práva; pravost povolení úřadu OLAF k provedení kontroly nemohla být ověřena; a vyšetřovatelé prokázali předpojatost vůči stěžovateli.

Veřejný ochránce práv nezjistil žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o způsob, jakým úřad OLAF provedl kontrolu na místě.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na porušení právních předpisů týkající se toho, jak Francie odečítá příspěvky na sociální zabezpečení od švýcarských důchodů důchodců s bydlištěm ve Francii. Stěžovatel tvrdil, že Komise podnět nesprávně vyložila a nevyřešila vznesené otázky.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise řádně nevyřídila stížnost na porušení právních předpisů. Zahrnutím stížnosti stěžovatele do probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti v rámci řízení EU Pilot se Komise nezabývala konkrétními otázkami vznesenými stěžovatelem. Nicméně vzhledem k tomu, že se Komise zabývala otázkami vznesenými stěžovatelem v souvislosti s jinou stížností, veřejná ochránkyně práv shledala, že v tomto případě nejsou odůvodněná žádná další šetření.

Aby se takovým problémům v budoucnu zabránilo, veřejná ochránkyně práv navrhla, že pokud se Komise rozhodne přidat stížnost k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti, zejména v souvislosti s řízením EU Pilot, měla by zajistit, aby se odpovídajícím způsobem zabývala konkrétními otázkami vznesenými v této stížnosti.

Stěžovatelé, skupina organizací občanské společnosti, byli znepokojeni tím, že Evropská komise neposuzovala rizika v oblasti lidských práv před poskytnutím podpory africkým zemím na rozvoj kapacit dohledu, zejména v souvislosti s nouzovým svěřenským fondem EU pro Afriku (EUTFA). Stěžovatelé tvrdili, že předtím, než Komise souhlasila s podporou projektů s možnými důsledky pro dohled, jako jsou biometrické databáze nebo technologie monitorování mobilních telefonů, měla provést předchozí posouzení rizik a dopadů, aby zajistila, že projekty nepovedou k porušování lidských práv (jako je právo na soukromí).

Na základě šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že zavedená opatření nejsou dostatečná k zajištění řádného posouzení dopadu projektů EUFTA na lidská práva. V zájmu řešení zjištěných nedostatků veřejná ochránkyně práv navrhla zlepšení s cílem zajistit, aby u budoucích projektů svěřenského fondu EU bylo provedeno předběžné posouzení dopadu na lidská práva.

Případ se týkal informací poskytnutých Evropskou komisí o stavu dvou stížností na nesplnění povinnosti.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise mohla poskytnout komplexnější informace o stavu jedné ze stížností, zejména v souvislosti s probíhajícím „postupem pro více stížností“, který se týká některých otázek vznesených v této stížnosti. Stížnosti však řešila přiměřeným způsobem.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.