Stěžovatelem je polská společnost, která je předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ohledně možných podvodů proti rozpočtu EU. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně toho, jak úřad OLAF provedl „kontrolu na místě“ v prostorách stěžovatele. Stěžovatel zejména tvrdil, že: jeho správní rada nebyla o kontrole informována; jeden z „vyšetřovatelů“ úřadu OLAF, kteří provedli kontrolu, neposkytl dostatečný důkaz o své totožnosti v rámci polského práva; pravost povolení úřadu OLAF k provedení kontroly nemohla být ověřena; a vyšetřovatelé prokázali předpojatost vůči stěžovateli.

Veřejný ochránce práv nezjistil žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o způsob, jakým úřad OLAF provedl kontrolu na místě.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost na porušení právních předpisů týkající se toho, jak Francie odečítá příspěvky na sociální zabezpečení od švýcarských důchodů důchodců s bydlištěm ve Francii. Stěžovatel tvrdil, že Komise podnět nesprávně vyložila a nevyřešila vznesené otázky.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise řádně nevyřídila stížnost na porušení právních předpisů. Zahrnutím stížnosti stěžovatele do probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti v rámci řízení EU Pilot se Komise nezabývala konkrétními otázkami vznesenými stěžovatelem. Nicméně vzhledem k tomu, že se Komise zabývala otázkami vznesenými stěžovatelem v souvislosti s jinou stížností, veřejná ochránkyně práv shledala, že v tomto případě nejsou odůvodněná žádná další šetření.

Aby se takovým problémům v budoucnu zabránilo, veřejná ochránkyně práv navrhla, že pokud se Komise rozhodne přidat stížnost k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti, zejména v souvislosti s řízením EU Pilot, měla by zajistit, aby se odpovídajícím způsobem zabývala konkrétními otázkami vznesenými v této stížnosti.

Případ se týkal informací poskytnutých Evropskou komisí o stavu dvou stížností na nesplnění povinnosti.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise mohla poskytnout komplexnější informace o stavu jedné ze stížností, zejména v souvislosti s probíhajícím „postupem pro více stížností“, který se týká některých otázek vznesených v této stížnosti. Stížnosti však řešila přiměřeným způsobem.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc se týkala rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) nepřipustit, aby uchazeč, který byl umístěn do karantény na COVID-19, přeložil svůj test v rámci výběrového řízení na smluvní zaměstnance (výběrové řízení CAST Permanent).

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad EPSO poskytl přiměřené vysvětlení, proč nebyl schopen stěžovateli poskytnout alternativní datum testování. Na tomto základě veřejný ochránce práv uzavřel šetření zjištěním, že ze strany úřadu EPSO nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatelé, skupina organizací občanské společnosti, byli znepokojeni tím, že Evropská komise neposuzovala rizika v oblasti lidských práv před poskytnutím podpory africkým zemím na rozvoj kapacit dohledu, zejména v souvislosti s nouzovým svěřenským fondem EU pro Afriku (EUTFA). Stěžovatelé tvrdili, že předtím, než Komise souhlasila s podporou projektů s možnými důsledky pro dohled, jako jsou biometrické databáze nebo technologie monitorování mobilních telefonů, měla provést předchozí posouzení rizik a dopadů, aby zajistila, že projekty nepovedou k porušování lidských práv (jako je právo na soukromí).

Na základě šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že zavedená opatření nejsou dostatečná k zajištění řádného posouzení dopadu projektů EUFTA na lidská práva. V zájmu řešení zjištěných nedostatků veřejná ochránkyně práv navrhla zlepšení s cílem zajistit, aby u budoucích projektů svěřenského fondu EU bylo provedeno předběžné posouzení dopadu na lidská práva.