Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel pracoval v Agentuře Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) po dobu šesti měsíců během referenčního roku prostřednictvím externího dodavatele. Poskytovaly služby administrativní podpory pod dohledem správce agentury EUSPA.

2. Krátce po zahájení činnosti v agentuře EUSPA se stěžovatel začal obávat chování svého nadřízeného a domníval se, že jsou vystaveni psychickému obtěžování. Stěžovatel nejprve požádal o pomoc „důvěrného poradce“ agentury EUSPA a následně vyjádřil své obavy u oddělení lidských zdrojů agentury EUSPA. Stěžovatel rovněž požádal o převedení na jiné oddělení.

3. Po předběžném posouzení se agentura EUSPA rozhodla zahájit správní šetření „z moci úřední“ týkající se těchto tvrzení, jelikož se na stěžovatele nevztahoval služební řád EU, a neměl tedy právo požádat o pomoc podle těchto pravidel.

4. V průběhu správního šetření byl vyslechnut stěžovatel a několik dalších svědků. V návaznosti na šetření dospěla agentura EUSPA k závěru, že shromážděné důkazy neprokázaly jednání představující psychické obtěžování, a rozhodla se šetření uzavřít bez dalších kroků. Agentura EUSPA informovala stěžovatele o svém rozhodnutí a poskytla stručné vysvětlení hlavních zjištění, na nichž bylo její rozhodnutí založeno.

5. V dopise s rozhodnutím agentury EUSPA bylo uvedeno, že stěžovatel byl v dané věci vyslechnut jako svědek.

6. Pokud jde o jejich tvrzení o možném ohrožení jejich důstojnosti ponižujícími komentáři a výhružnými poznámkami, agentura EUSPA zjistila, že nebyly předloženy žádné relevantní důkazy a že tato tvrzení navíc ostatní dotazovaní nepotvrdili. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že je dohlížitel požádal, aby poskytovali služby v záležitostech osobní povahy, agentura EUSPA zjistila, že se to omezilo na několik krátkých telefonních hovorů, na které se stěžovatel dobrovolně přihlásil. Pokud jde o údajné vzorce chování, které mají dopad i na jiné osoby, obtěžování nebylo tvrzeno ani podporováno žádnou jinou dotazovanou osobou.

7. Stěžovatel následně získal přístup k upravené verzi vyšetřovací zprávy poté, co ji požádal na základě svého práva na přístup ke svým osobním údajům.

Šetření

9. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se těchto aspektů stížnosti:

• zda agentura EUSPA řešila tvrzení stěžovatele vhodným způsobem a v souladu s platnými pravidly;
• zda agentura EUSPA náležitě přezkoumala obvinění z obtěžování;
• zda byly stěžovateli poskytnuty vhodné procesní záruky při vyřizování dané stížnosti na obtěžování.

10. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpověď agentury EUSPA na stížnost a nahlédl do spisu agentury EUSPA týkající se této záležitosti. Stěžovatel následně zaslal připomínky k odpovědi agentury EUSPA.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stěžovatel

11. Stěžovatel tvrdil, že agentura EUSPA neprovedla odpovídající šetření jejich obvinění z obtěžování a obvinění vznesených jinými osobami týkajícími se téhož nadřízeného.

12. Podle názoru stěžovatele agentura EUSPA neuznala širší vzorec problematického chování navzdory opakovaným stížnostem, žádostem o převod a fluktuaci mezi zaměstnanci pracujícími pod dotčeným dohlížitelem.

13. Stěžovatel dále tvrdil, že agentura EUSPA nepřijala preventivní opatření dostatečně rychle. Stěžovatel uvedl, že před podáním formální stížnosti na obtěžování několikrát požádali o převod, ale byli přeřazeni až poté, co se rozhodli opustit agenturu EUSPA.

14. Stěžovatel se rovněž domníval, že agentura EUSPA dostatečně nevysvětlila, jak by důvěrnost v rámci „neformálního řízení“ mohla ovlivnit vyřizování žádostí o předání a další ochranná opatření.

Podle agentury EUSPA

15. EUSPA uvedla, že její politika proti obtěžování umožňuje všem osobám pracujícím v EUSPA, včetně zaměstnanců najatých prostřednictvím dodavatelů, přístup k „neformálnímu postupu“[1]. Zatímco „formální řízení“ mohou zahájit pouze osoby, na které se vztahuje služební řád, informace poskytnuté jinými osobami mohou přesto vést k zahájení správního šetření.

16. Ačkoli se na stěžovatele služební řád nevztahoval, výkonný ředitel se rozhodl zahájit správní šetření „z moci úřední“. Podle agentury EUSPA toto rozhodnutí zohlednilo skutečnost, že obavy týkající se dotčeného dohlížitele vyjádřily i jiné osoby.

17. Agentura EUSPA uvedla, že její vyšetřovací tým vedl pohovory se všemi příslušnými osobami a dospěl k závěru, že dostupné důkazy neprokazují jednání, které splňuje definici psychického obtěžování podle platné politiky.

18. Agentura EUSPA se domnívala, že nesouhlas stěžovatele s výsledkem se v zásadě týkal posouzení důkazů, a nikoli případných procesních nedostatků v šetření.

Posouzení veřejného ochránce práv

19. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti, protože z rámce rozhodnutí agentury EUSPA, které bylo sděleno stěžovateli, nebylo jasné, jak byl použit právní rámec vztahující se na externí dodavatele.

20. Nejprve je třeba stanovit právní rámec, který se vztahoval na situaci stěžovatele.

21. Stěžovatel pracoval v agentuře EUSPA prostřednictvím externího dodavatele, a proto nebyl zaměstnán podle služebního řádu EU. Rámec agentury EUSPA pro boj proti obtěžování rozlišuje mezi osobami, na které se vztahuje služební řád, a osobami, které pro ni pracují na základě smluv, které se řídí vnitrostátním právem [2].

22. Zatímco formální řízení mohou v případě údajného obtěžování zahájit pouze zaměstnanci, na něž se vztahuje služební řád, pravidla agentury EUSPA rovněž stanoví mechanismus, jehož prostřednictvím lze přezkoumat obvinění z obtěžování vznesená dodavateli. Pokud je oddělení lidských zdrojů agentury EUSPA upozorněno na dostatečně závažné informace, může agentura EUSPA zahájit správní šetření [3].

23. V tomto případě agentura EUSPA přezkoumala informace poskytnuté stěžovatelem, provedla předběžné posouzení a následně zahájila správní šetření, které představuje formální vyšetřovací postup podle vnitřních pravidel agentury EUSPA. Správní šetření týkající se chování dohlížitele bylo provedeno podle procesního rámce použitelného na správní šetření, ale nebylo zahájeno formálním postupem pomoci, který je k dispozici podle služebního řádu [4].

24. V důsledku toho stěžovatel nepožíval určitých procesních práv dostupných osobám, které zahájily formální řízení o obtěžování podle služebního řádu, včetně možnosti požádat o vnitřní přezkum rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování prostřednictvím řízení o stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu [5].

25. Skutečnost, že věc nespadala do formálního postupu proti obtěžování, by však neměla stěžovatele zbavit ochrany poskytované obecnými zásadami správního práva EU. Agentura EUSPA byla i nadále vázána zásadami řádné správy, včetně povinnosti pečlivě přezkoumat obvinění, jednat spravedlivě a poskytovat náležité informace o výsledku řízení [6].

26. V tomto případě není úlohou veřejného ochránce práv určovat, zda došlo k psychickému obtěžování. Posouzení veřejné ochránkyně práv se spíše zaměřuje na to, zda agentura EUSPA při vyřizování tvrzení stěžovatele správně uplatňovala zavedený procesní rámec a dodržovala zásady řádné správy, včetně toho, zda existují náznaky zjevně nesprávného posouzení.

27. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že v tomto případě agentura EUSPA přezkoumala informace poskytnuté stěžovatelem, provedla předběžné posouzení a rozhodla, že tvrzení odůvodňují zahájení správního šetření. To svědčí o odhodlání agentury EUSPA zajistit, aby obavy týkající se možného obtěžování mohly být přezkoumány i v případě, že na ně upozorní osoby, na něž se nevztahuje formální rámec stanovený služebním řádem.

28. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že agentura EUSPA jmenovala vyšetřovací tým a přijala formální vyšetřovací mandát. Vyšetřovací tým následně vyslechl stěžovatele a několik dalších svědků a vypracoval závěrečnou vyšetřovací zprávu. Na základě této zprávy přijal výkonný ředitel rozhodnutí v této věci. Agentura EUSPA proto správně uplatňovala stejný procesní rámec, jaký byl zaveden podle služebního řádu.

29. Stěžovatel se nicméně domnívá, že agentura EUSPA řádně neposoudila kumulativní význam několika stížností týkajících se téhož vedoucího pracovníka a neuznala širší vzorec problematického chování. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že agentura EUSPA při rozhodování o zahájení šetření výslovně zohlednila obavy vznesené jinými osobami. Při nahlížení do příslušného spisu a posuzování odpovědi agentury EUSPA veřejný ochránce práv nezjistil důkazy, které by naznačovaly, že agentura EUSPA ignorovala příslušné informace nebo neprošetřila tvrzení, na něž byla upozorněna.

30. Veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatel nesouhlasí se závěry, k nimž dospělo šetření agentury EUSPA. Veřejná ochránkyně práv však nezjistila žádné známky toho, že by se agentura EUSPA dopustila zjevně nesprávného posouzení důkazů shromážděných během šetření.

31. Pokud jde o procesní záruky, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel byl během šetření vyslechnut a že šetření bylo dokončeno ve lhůtě stanovené v prováděcích pravidlech agentury EUSPA.

32. V rozhodnutí, které stěžovatel obdržel od agentury EUSPA, bylo uvedeno, že byl v rámci správního šetření vyslechnut jako „svědek“. Podle platných pravidel agentury EUSPA je status „údajné oběti“ spojen s formálním postupem proti obtěžování, který je k dispozici pouze zaměstnancům, na něž se vztahuje služební řád, a agentura EUSPA se proto domnívala, že toto označení nelze na stěžovatele použít.

33. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že pojem „svědek“ plně neodráží úlohu stěžovatele v řízení. Stěžovatelem byla osoba, jejíž tvrzení vedla k předběžnému posouzení a nakonec vedla agenturu EUSPA k zahájení správního šetření. Odkaz na takovou osobu pouze jako na svědka může vyvolat dojem, že je pouze třetí stranou posuzovaných událostí, a nikoli osobou přímo dotčenou vznesenými obavami. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že agentura EUSPA by mohla účelně zvážit, zda by v budoucích případech týkajících se osob, které nejsou oprávněny požádat o pomoc prostřednictvím formálního řízení podle služebního řádu, nemohlo být použito vhodnější označení, jako je „stěžovatel“ nebo podobný výraz.

34. Veřejný ochránce práv konstatuje, že ačkoli stěžovatel neměl nárok na procesní záruky spojené s formálním postupem proti obtěžování, požíval práva na řádnou správu podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, který zahrnuje povinnost odůvodnit rozhodnutí týkající se zájmů osoby.

35. V projednávané věci sdružení EUSPA stěžovatele informovalo, že šetření neprokázalo dostatečné důkazy o jednání představujícím psychické obtěžování, a poskytlo stručné vysvětlení hlavních zjištění, na nichž byl tento závěr založen. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že agentura EUSPA své rozhodnutí odůvodnila.

36. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že agentura EUSPA následně poskytla stěžovateli přístup k upravené verzi zprávy o šetření a dalším relevantním dokumentům. Tyto dokumenty poskytly úplnější vysvětlení skutkového a důkazního základu rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv sice uznává, že stěžovatel formálně nebyl „údajnou obětí“ ve smyslu pravidel agentury EUSPA, nic v platném rámci však agentuře EUSPA nebránilo v tom, aby stěžovateli poskytla podrobnější informace o výsledku šetření.

37. Veřejný ochránce práv se domnívá, že v rámci řádné správní praxe, pokud obvinění z obtěžování vznesená dodavatelem nebo jinými zaměstnanci, na něž se nevztahuje služební řád, vedou ke správnímu šetření, měla by každá taková osoba obdržet jasné informace o použitém postupu a o právech a zárukách, které má k dispozici. Stejně tak v případě ukončení takového správního šetření může poskytnutí odůvodněného vysvětlení výsledku a kopií těch částí spisu, které se těchto osob bezprostředně dotýkají, jako jsou záznamy o jejich vlastních svědectvích, pomoci ujistit je, že jejich tvrzení byla pečlivě přezkoumána, čímž se následné žádosti o přístup k dokumentům stanou zbytečnými.

38. Veřejná ochránkyně práv proto vybízí agenturu EUSPA, aby zvážila vytvoření lepších metod komunikace pro tyto případy s cílem zajistit, aby osoby, na které se nevztahuje služební řád, dostávaly v průběhu celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

39. Veřejný ochránce práv rovněž bere na vědomí argument stěžovatele, že jeho žádostem o předání nebylo vyhověno v dřívější fázi. Podle informací, které má veřejný ochránce práv k dispozici, se zdá, že došlo k nedorozumění ohledně souvislosti mezi neformálním postupem a praktickými kroky, které by mohly být podniknuty v reakci na obavy stěžovatele. Vzhledem k tomu, že důvěrní poradci neposkytují informace, které jim byly poskytnuty v rámci neformálního postupu a které jsou zcela důvěrné, oddělení lidských zdrojů agentury EUSPA si nebylo vědomo důvodů, na nichž jsou založeny žádosti stěžovatele o převod, a proto je posoudilo v rámci běžné personální politiky. Je nešťastné, že se stěžovatel zřejmě domníval, že zahájení neformálního řízení znamenalo, že oddělení lidských zdrojů o situaci vědělo.

40. Veřejná ochránkyně práv chápe obavy stěžovatele týkající se omezených procesních práv zaměstnanců najatých prostřednictvím externích dodavatelů. Podle stávajícího rámce agentury EUSPA nemohou osoby, na které se nevztahuje služební řád, zahájit formální postup proti obtěžování a nemají přístup k mechanismu pro podávání a vyřizování stížností stanovenému v čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Veřejná ochránkyně práv nicméně vítá rozhodnutí agentury EUSPA přezkoumat tvrzení stěžovatele prostřednictvím správního šetření, přestože se na stěžovatele tento rámec nevztahuje.

41. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento případ dokládá, že je důležité zajistit, aby všechny osoby pracující v orgánech EU měly účinné prostředky k oznamování obav z obtěžování. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv připomíná doporučení týkající se osvědčených postupů vydaná v návaznosti na šetření veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu týkající se politik proti obtěžování ve správě EU, která vybízejí orgány EU, aby zpřístupnily formální postupy pro podávání stížností všem kategoriím zaměstnanců pracujících v jejich prostorách [7].

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím zjištěním:

Agentura Evropské unie pro kosmický program se ve způsobu, jakým řešila tvrzení stěžovatele, nedopustila nesprávného úředního postupu.

Stěžovatel a agentura EUSPA budou o tomto rozhodnutí informováni.

Návrhy na zlepšení

Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby agentura EUSPA vypracovala lepší metody komunikace v souvislosti se stížnostmi na obtěžování, které se týkají zaměstnanců, na něž se nevztahuje služební řád, s cílem zajistit, aby v průběhu celého řízení dostávali jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 7. srpna 2026

[1] V rámci neformálního postupu agentury EUSPA se osoba, která se považuje za oběť obtěžování, může obrátit na důvěrného poradce podle svého výběru. Důvěrný poradce může s předchozím souhlasem oběti vyslechnout druhou osobu a pokusit se dosáhnout smírného narovnání.   

[2] Politika EUSPA proti obtěžování, oddíly 6.5 a 7.3; Pravidla správního šetření agentury EUSPA, čl. 2 odst. 1.

[3] Podle oddílu 6.5 politiky agentury EUSPA proti obtěžování mohou osoby pracující na základě smluv, které se řídí vnitrostátním právem, upozornit lidské zdroje na obvinění z obtěžování. Pokud jsou informace považovány za dostatečně závažné, může být zahájeno správní šetření.

[4] Pravidla správního šetření agentury EUSPA, články 10 a 11. Pravidla stanoví, že ustanovení o předběžných posouzeních a správních šetřeních se použijí obdobně na osoby zaměstnané na základě soukromoprávních smluv pracujících v prostorách agentury EUSPA a na stážisty (čl. 2 odst. 1).

[5] Formální postup proti obtěžování je spojen s právy stanovenými v článcích 12a, 24 a čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Podle čl. 2 odst. 4 pravidel správního vyšetřování agentury EUSPA je „údajnou obětí“ osoba, která vznesla obvinění z obtěžování prostřednictvím formálního řízení.

[6] článek 41 Listiny základních práv Evropské unie; Článek 18 Evropského kodexu řádné správní praxe

[7] Zpráva evropského veřejného ochránce práv o důstojnosti na pracovišti v orgánech a agenturách EU: SI/2/2018/AMF

https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/107799