Případ se týkal způsobu, jakým Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) řešil stížnosti národního asistenta evropských pověřených žalobců v Itálii. Stěžovatel tvrdil, že evropští pověření žalobci Úřadu evropského veřejného žalobce v Římě zasahovali do dvou správních řízení, která zahájil na vnitrostátní úrovni. Stížnost se rovněž týkala toho, jak Úřad evropského veřejného žalobce vyřídil žádost o přístup veřejnosti k dokumentům předloženou stěžovatelem.

Veřejná ochránkyně práv zjistila nedostatky v tom, jak Úřad evropského veřejného žalobce vyřizuje stížnosti, pokud jde o způsob, jakým Úřad evropského veřejného žalobce sdělil své stanovisko stěžovateli, a důvody, proč dospěl k závěru, že další opatření nepřijmout. Úřad EPPO se touto otázkou v průběhu šetření zabýval poskytnutím jasných a přiměřených vysvětlení ke svému postoji. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Úřad evropského veřejného žalobce při vyřizování stížností neporušil práva stěžovatele.

Pokud jde o žádost o přístup k dokumentům, veřejná ochránkyně práv zjistila, že důvody, na které se úřad odvolává, aby požadované dokumenty nezveřejnil, se nezdají být v souladu s právními předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv nicméně shledala, že rozhodnutí nezpřístupnit dokumenty požadované stěžovatelem je přiměřené, i když z jiného důvodu, než na jaký se odvolává Úřad evropského veřejného žalobce.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) vyřídila stížnost týkající se výsledků testů v přijímacím řízení pro příslušníky stálého útvaru. Stěžovatel nezískal minimální celkové skóre v testu s výběrem odpovědí (dále jen „test s výběrem odpovědí“), aby mohl přistoupit k dalšímu kroku v řízení. Stěžovatel zpochybnil své výsledky a byl znepokojen tím, že byl vystaven rasové a etnické diskriminaci. Stěžovatel si vyžádal otázky a odpovědi, které mu agentura Frontex neposkytla.

Stěžovatel byl nespokojen s tím, jak agentura Frontex tuto záležitost řešila, a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a požádala agenturu Frontex, aby zvážila, zda stěžovateli neposkytne seznam, v němž budou ve formě dopisů uvedeny odpovědi stěžovatele a správné odpovědi v testu s otázkami s výběrem odpovědí. Agentura Frontex poskytla stěžovateli informace v tomto smyslu.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při výpočtu výsledků testů stěžovatele agenturou Frontex ani k žádnému náznaku diskriminace.

Vzhledem k tomu, že agentura Frontex poskytla stěžovateli v průběhu šetření relevantní informace o testu s otázkami s výběrem odpovědí, nebyla v tomto aspektu případu odůvodněna žádná další šetření. Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření návrhem na zlepšení pro agenturu Frontex, aby ve svých výběrových řízeních informovala uchazeče o výsledcích jakéhokoli vyřazovacího testu prostřednictvím tabulky uvádějící, pokud jde o počet odpovídající každé otázce, poskytnutou odpověď (ve formě dopisu), jakož i správnou odpověď (rovněž ve formě dopisu).

Případ se týkal rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) znovu otestovat všechny uchazeče po technické chybě během testování osmi výběrových řízení na překladatele v roce 2025. Problémem byla chyba nastavení, která uchazečům umožnila vybrat více odpovědí v testech, kde byla přijata pouze jedna odpověď. Přibližně třetina uchazečů vybrala více odpovědí. Přezkoušení bylo naplánováno na jeden den s možností změny termínu pouze v případě vyšší moci. Stěžovatelé se obrátili na veřejného ochránce práv a tvrdili, že rozhodnutí o přezkoušení všech uchazečů bylo nepřiměřené a že odmítnutí povolit změnu termínu zkoušky bylo nespravedlivé.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad EPSO a výběrové komise tuto záležitost pečlivě posoudily a že nic nenasvědčuje tomu, že zvolený přístup nepředstavuje přiměřenou rovnováhu mezi dvěma klíčovými úvahami předloženými úřadem EPSO a výběrovými komisemi, a to technickou a administrativní proveditelností a rovným zacházením s uchazeči. Rozhodnutí o přezkoušení všech uchazečů bylo tedy přiměřené cíli zachování rovného zacházení s uchazeči. Veřejná ochránkyně práv rovněž dospěla k závěru, že v daném technickém kontextu je rozumné, aby úřad EPSO uplatňoval svou standardní politiku týkající se přeplánování.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela závěrem, že ze strany úřadu EPSO nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal způsobu, jakým mise EU řešila prodlouženou zdravotní dovolenou vyslaného národního odborníka. Stěžovatel zpochybnil důvody pro jeho ponechání na zdravotní dovolené, použitý postup, ochranu jeho zdravotních údajů a rozhodnutí o ukončení vyplácení denního příspěvku během části jeho nepřítomnosti.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že mise má pro své jednání dostatečné důvody. Vycházela z posouzení několika zdravotnických pracovníků, zahrnovala vysílající orgán stěžovatele a umožnila mu návrat do práce, jakmile byly splněny příslušné podmínky. Mise rovněž uplatnila příslušná pravidla, když přestala vyplácet stěžovateli denní příspěvek.

Veřejná ochránkyně práv proto neshledala žádný nesprávný úřední postup.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) řešil stížnost na nejasné otázky v testu v rámci výběrového řízení na zaměstnance veřejné služby EU. Stěžovatel tvrdil, že problém byl způsoben špatným překladem, a byl rovněž znepokojen tím, jak úřad EPSO tyto stížnosti obecněji řeší.

Veřejná ochránkyně práv se touto záležitostí zabývala a shledala, že úřad EPSO se danou stížností přiměřeně zabýval a že poskytl uspokojivý popis své praxe a postupu pro vyřizování stížností týkajících se překladů obecně.

Veřejná ochránkyně práv sice uznala, že okolnosti, za nichž mohou uchazeči podat platnou stížnost, mohou být vzhledem ke stresující testovací situaci a skutečnosti, že si uchazeči nemohou dělat poznámky, náročné, šetření však uzavřela závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Veřejná ochránkyně práv nicméně navrhla, aby úřad EPSO zvážil zveřejnění dalších pokynů pro uchazeče o druhu informací a popisů požadovaných při podávání stížností souvisejících s překlady.

Případ se týkal zaměstnance Evropské centrální banky (ECB), který měl za to, že byl obtěžován svým přímým nadřízeným. Na to si počátkem roku 2021 stěžoval. ECB zahájila správní šetření a zároveň přidělila stěžovatele na jiné pracoviště v ECB za účelem jeho vlastní ochrany.

Správní šetření trvalo dva a půl roku a bylo uzavřeno tři roky poté, co stěžovatel poprvé požádal o pomoc. Správní šetření zjistilo, že stěžovatel byl obtěžován, a formálně zahájilo disciplinární řízení proti přímému nadřízenému.

Během opatření ECB navazujících na výsledek správního šetření se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Tvrdil, že v procesu došlo k nepřiměřeným prodlevám.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv ECB dokončila disciplinární řízení a stěžovatel se nakonec vrátil na své hlavní pracoviště.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ve všech fázích řešení této záležitosti ze strany ECB došlo k nepřiměřeným prodlevám a že ECB se v následných krocích nezabývala důležitými otázkami. Veřejná ochránkyně práv proto ECB navrhla řešení, konkrétně aby se omluvila, vyplatila odškodnění a zajistila smysluplnou interní komunikaci se zaměstnanci o případu obtěžování.

Ve své odpovědi na návrh řešení, který předložila veřejná ochránkyně práv, vyjádřila ECB politování nad tím, co se stalo. Uspořádala další interní komunikaci o případu obtěžování. Neshledal však, že by měl k dispozici prvky nezbytné pro posouzení finanční náhrady. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že újma, která byla způsobena vyřizováním případu obtěžování stěžovatele ze strany ECB, nebyla bohužel napravena odpovědí ECB na návrh řešení. Jelikož se však zdá, že doporučení opakující stejné body není užitečné, veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela návrhy na systémová zlepšení a znovu požádala ECB, aby se stěžovatelem spolupracovala na zjištění příslušných finančních důsledků jeho nesprávného úředního postupu.