Případ se týkal zaměstnance Evropské centrální banky (ECB), který měl za to, že byl obtěžován svým přímým nadřízeným. Na to si počátkem roku 2021 stěžoval. ECB zahájila správní šetření a zároveň přidělila stěžovatele na jiné pracoviště v ECB za účelem jeho vlastní ochrany.

Správní šetření trvalo dva a půl roku a bylo uzavřeno tři roky poté, co stěžovatel poprvé požádal o pomoc. Správní šetření zjistilo, že stěžovatel byl obtěžován, a formálně zahájilo disciplinární řízení proti přímému nadřízenému.

Během opatření ECB navazujících na výsledek správního šetření se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Tvrdil, že v procesu došlo k nepřiměřeným prodlevám.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv ECB dokončila disciplinární řízení a stěžovatel se nakonec vrátil na své hlavní pracoviště.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ve všech fázích řešení této záležitosti ze strany ECB došlo k nepřiměřeným prodlevám a že ECB se v následných krocích nezabývala důležitými otázkami. Veřejná ochránkyně práv proto ECB navrhla řešení, konkrétně aby se omluvila, vyplatila odškodnění a zajistila smysluplnou interní komunikaci se zaměstnanci o případu obtěžování.

Ve své odpovědi na návrh řešení, který předložila veřejná ochránkyně práv, vyjádřila ECB politování nad tím, co se stalo. Uspořádala další interní komunikaci o případu obtěžování. Neshledal však, že by měl k dispozici prvky nezbytné pro posouzení finanční náhrady. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že újma, která byla způsobena vyřizováním případu obtěžování stěžovatele ze strany ECB, nebyla bohužel napravena odpovědí ECB na návrh řešení. Jelikož se však zdá, že doporučení opakující stejné body není užitečné, veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela návrhy na systémová zlepšení a znovu požádala ECB, aby se stěžovatelem spolupracovala na zjištění příslušných finančních důsledků jeho nesprávného úředního postupu.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) řešila opětovné zařazení stěžovatele po období dovolené z osobních důvodů. Stěžovatelka měla za to, že ji agentura EMSA neobnovila při nejbližší možné příležitosti poté, co požádala o návrat do práce v roce 2022, a tvrdila, že v důsledku toho by její služební věk a platový stupeň měly být přepočítány, jako kdyby byla od uvedeného data obnovena.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EMSA posoudila vhodnost stěžovatelky pro všechna příslušná volná pracovní místa, která v dotčeném období vznikla, a přednostně ji zvážila podle platných pravidel. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné důkazy o zjevné chybě v posouzení agentury EMSA, že tato volná pracovní místa nebyla pro stěžovatelku vhodná, a tudíž žádný základ pro závěr, že její opětovné zařazení na pracovní místo bylo nesprávně odloženo. Šetření nicméně zdůraznilo význam jasných informací, pravidelných následných opatření a důkladné dokumentace v případech, kdy je návrat na pracovní místo po dovolené z osobních důvodů opožděn.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv zároveň navrhla zlepšení, aby agentura EMSA zajistila, že zaměstnanci, kteří žádají o dovolenou z osobních důvodů delší než šest měsíců, budou jasně informováni o možných rizicích opožděného návratu do zaměstnání a že zaměstnanci, kteří čekají na návrat do zaměstnání, budou pravidelně informováni o tom, jak jsou jejich profily posuzovány na základě dostupných volných pracovních míst.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.