Případ se týkal způsobu, jakým Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) řešila opětovné zařazení stěžovatele po období dovolené z osobních důvodů. Stěžovatelka měla za to, že ji agentura EMSA neobnovila při nejbližší možné příležitosti poté, co požádala o návrat do práce v roce 2022, a tvrdila, že v důsledku toho by její služební věk a platový stupeň měly být přepočítány, jako kdyby byla od uvedeného data obnovena.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EMSA posoudila vhodnost stěžovatelky pro všechna příslušná volná pracovní místa, která v dotčeném období vznikla, a přednostně ji zvážila podle platných pravidel. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné důkazy o zjevné chybě v posouzení agentury EMSA, že tato volná pracovní místa nebyla pro stěžovatelku vhodná, a tudíž žádný základ pro závěr, že její opětovné zařazení na pracovní místo bylo nesprávně odloženo. Šetření nicméně zdůraznilo význam jasných informací, pravidelných následných opatření a důkladné dokumentace v případech, kdy je návrat na pracovní místo po dovolené z osobních důvodů opožděn.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv zároveň navrhla zlepšení, aby agentura EMSA zajistila, že zaměstnanci, kteří žádají o dovolenou z osobních důvodů delší než šest měsíců, budou jasně informováni o možných rizicích opožděného návratu do zaměstnání a že zaměstnanci, kteří čekají na návrat do zaměstnání, budou pravidelně informováni o tom, jak jsou jejich profily posuzovány na základě dostupných volných pracovních míst.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Případ se týkal způsobu, jakým Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA) řešila stížnost zaměstnance najatého prostřednictvím externího dodavatele, která se týkala údajného psychického obtěžování ze strany jejich nadřízeného.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura EUSPA bere obvinění vážně, zahájila správní šetření, vyslechla příslušné osoby a svědky a po tomto šetření dospěla k závěru. Agentura EUSPA tak postupovala podle zavedeného procesního rámce. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádné náznaky zjevně nesprávného posouzení, a tudíž žádný nesprávný úřední postup při vyřizování stížnosti na obtěžování ze strany agentury EUSPA.

Veřejná ochránkyně práv nicméně agentuře EUSPA navrhla, aby pro tento typ stížností na obtěžování vyvinula lepší metody komunikace s cílem zajistit, aby osoby, na něž se nevztahují procesní záruky stanovené ve služebním řádu EU, dostávaly během celého řízení jasné a konzistentní informace, včetně řádného odůvodnění po ukončení řízení.

Případ se týkal odmítnutí Evropské investiční banky (EIB) poskytnout veřejnosti plný přístup k dokumentům týkajícím se vyšetřování a doporučení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). EIB identifikovala řadu dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele, včetně závěrečných zpráv a doporučení úřadu OLAF, jakož i vlastních disciplinárních rozhodnutí EIB. I když EIB poskytla částečný přístup k deseti ze třinácti zjištěných závěrečných zpráv úřadu OLAF, odepřela přístup ke zbývajícím dokumentům v plném rozsahu. Pokud jde o disciplinární rozhodnutí EIB, poskytla EIB shrnutí přijatých disciplinárních následných opatření. EIB přitom ve svých pravidlech transparentnosti vycházela z výjimek z přístupu veřejnosti a tvrdila, že úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu osobních údajů, účel vyšetřování a její rozhodovací proces.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a její vyšetřovací tým zkontroloval sporné dokumenty v žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti. Z kontroly vyplynulo, že značná část informací obsažených v těchto dokumentech představuje osobní údaje, které by v případě jejich zpřístupnění mohly vést k identifikaci jednotlivých zaměstnanců EIB vyšetřovaných úřadem OLAF. Vzhledem k citlivému vyvážení potřebnému k určení, zda by zpřístupnění mohlo vést k identifikaci fyzických osob, a vzhledem k tomu, že EIB poskytla stěžovateli přehled o přijatých následných opatřeních a uložených sankcích, měla veřejná ochránkyně práv za to, že odmítnutí EIB poskytnout plný přístup veřejnosti bylo celkově přiměřené. Případ proto uzavřela, neboť neshledala nesprávný úřední postup. Ačkoli značná část informací obsažených v zatajených dokumentech zjevně představuje osobní údaje, veřejný ochránce práv konstatoval, že určitá část informací, byť omezená, je administrativní povahy a nepředstavuje osobní údaje. Předložila tedy návrh na zlepšení, aby EIB zvážila, zda by alespoň některé části jejích disciplinárních rozhodnutí obsahující čistě administrativní informace mohly být zpřístupněny, aniž by bylo ohroženo zpřístupnění osobních údajů.

Případ se týkal toho, jak Evropská centrální banka (ECB) řešila procesní aspekty související se zprávou oznamovatele, kterou stěžovatel [1] předložil v roce 2022. Oznámení oznamovatele se týkalo údajného rodinného vztahu mezi najímajícím úředníkem a osobou, která byla najata.

Stěžovatel se setkal s chováním údajných pachatelů, o němž se domnívali, že představuje nevhodné chování (včetně obtěžování). Stěžovatel požádal o související správní šetření.

ECB se rozhodla posoudit zprávu oznamovatele společně s otázkou údajného nevhodného chování. Rovněž informovala stěžovatele, že předložené důkazy neodůvodňují zahájení správního šetření. Stěžovatel napadl oba body prostřednictvím správní stížnosti, kterou ECB prohlásila za nepřípustnou pro nedostatek individuálního zájmu (společné řešení obou otázek) nebo pro nedostatek napadnutelného rozhodnutí (nezahájení správního šetření).

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a napadl rozhodnutí ECB o nepřípustnosti. V průběhu šetření veřejného ochránce práv stěžovatel rovněž požádal veřejného ochránce práv, aby se podrobněji zabýval vyřizováním oznámení a stížností oznamovatelů v ECB.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že důvody, které ECB uvedla pro prohlášení správní stížnosti stěžovatele za nepřípustnou, nebyly přesvědčivé.

Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že během jejího šetření došlo v této věci k významnému vývoji a že související vnitřní vyšetřování na vysoké úrovni stále probíhají. Kromě toho ECB dokončovala přezkum svého rámce pro podávání zpráv, vyšetřování a disciplinárního rámce z vlastního podnětu. Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádné další šetření nebylo v daném okamžiku odůvodněné, a šetření uzavřela.

 

[1] Z důvodu anonymity, a to i pokud jde o pohlaví stěžovatele, text odkazuje na stěžovatele jako na „oni“ / „jejich“ / „jejich“.