Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se automatické výměny informací pro daňové účely mezi členskými státy EU a třetími zeměmi. Rada poskytla odkazy na deset dokumentů, které jsou již veřejně dostupné, a poskytla plný přístup ke čtyřem dalším dokumentům. Kromě toho odmítla poskytnout veřejnosti přístup k deseti dokumentům, a to zcela nebo zčásti, přičemž vycházela z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států EU. Rada se rovněž domnívala, že zpřístupnění by ohrozilo její rozhodování. Stěžovatelé zpochybnili použití těchto výjimek a tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Na základě šetření a kontroly sporných dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem veřejná ochránkyně práv konstatovala, že nebylo zjevně nesprávné, že se Rada domnívala, že zpřístupnění (upravených částí) sporných dokumentů by ohrozilo mezinárodní vztahy nebo finanční politiku členských států.

Vzhledem k tomu, že tyto chráněné veřejné zájmy nemohou být zrušeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, nebylo nutné zkoumat použití výjimky z rozhodovacího procesu Radou. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Toto šetření se týkalo toho, zda Evropská komise dodržuje ustanovení o tabákovém lobbování, jak je stanoveno v Rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (FCTC). Veřejná ochránkyně práv zejména posuzovala, jak Komise zajišťuje transparentnost svých interakcí s tabákovým průmyslem.

Předchozí práce veřejné ochránkyně práv ukázala, jak generální ředitelství Komise pro zdraví a bezpečnost potravin (GŘ SANTE) a pro daně (GŘ TAXUD) plní povinnosti v této oblasti. Cílem tohoto šetření bylo posoudit, jak Komise plní své povinnosti ve všech útvarech a ve vztahu ke všem zaměstnancům Komise.

V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv sdělila Komisi svá předběžná zjištění. Uvedla, že skutečnost, že Komise nezaujala jednotný přístup ve všech svých útvarech k plnění svých povinností týkajících se transparentnosti interakcí se zástupci tabákového průmyslu, představuje nesprávný úřední postup. Jednalo se mimo jiné o to, že nebyly vedeny a zpřístupňovány zápisy ze schůzek se zástupci zájmových skupin tabákového průmyslu, jakož i o to, že nebylo zajištěno systémové posouzení toho, zda jsou zapotřebí případná setkání se zástupci tabákového průmyslu, a to ve všech generálních ředitelstvích.

Komise ve své odpovědi zopakovala svůj standardní přístup k transparentnosti lobbingu a odkázala na dodatečná opatření přijatá GŘ SANTE a GŘ TAXUD, která existovala před šetřením veřejné ochránkyně práv. Veřejná ochránkyně práv proto potvrdila své zjištění, že skutečnost, že Komise nezajistila ve všech svých útvarech komplexní přístup k transparentnosti schůzek se zástupci tabákového průmyslu, představuje nesprávný úřední postup.

Komise však dodala, že pověří své vedení, aby provedlo posouzení rizika expozice tabákovému průmyslu. Veřejná ochránkyně práv tento závazek uvítala jako známku toho, že by se situace mohla v budoucnu zlepšit. Veřejná ochránkyně práv se začátkem roku 2024 písemně obrátí na Komisi s body, které naléhavě vyzývá, aby při provádění tohoto posouzení sdělila svým generálním ředitelům, vedoucím útvarů a vedoucím kabinetů. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádá Komisi, aby do 30. června 2024 podala zprávu o výsledku posouzení a o pokroku dosaženém na tomto základě.

Věc se týkala odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím s řízením EU Pilot týkajícím se údajného porušení směrnice o zdanění energie Španělskem.

Dotčenými dokumenty byly čtyři dopisy španělských orgánů obsahující jejich právní posouzení slučitelnosti vnitrostátního právního rámce se směrnicí. Španělsko vzneslo proti zveřejnění dopisů námitku a tvrdilo, že se týkají probíhajících soudních řízení na vnitrostátní úrovni, která by mohla být zveřejněním poškozena. Na základě toho Komise uplatnila výjimku na ochranu soudního řízení a odepřela přístup ke čtyřem dopisům.

Po přezkoumání dotčených dokumentů veřejná ochránkyně práv zjistila, že rozhodnutí o odepření přístupu je v souladu s judikaturou EU. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a šetření uzavřela.

Stěžovatel v tomto případě tvrdil, že Evropská komise plně nepřezkoumala stížnost na porušení právních předpisů týkající se dánských pravidel pro dočasné používání automobilů z jiných členských států EU. Stěžovatel měl podezření, že dánská pravidla v této oblasti mají do určité míry minimalizovat dočasné používání automobilů registrovaných v jiných členských státech s cílem zvýšit příjmy z registrace dovážených automobilů.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že otázka vznesená stěžovatelem si zaslouží další pozornost a že některé konkrétní body Komise plně neřešila. Jako řešení proto navrhla, aby Komise zaregistrovala a znovu přezkoumala stížnost pro nesplnění povinnosti. Komise její návrh přijala, a veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela.

Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se probíhajících jednání Rady o legislativním návrhu týkajícím se zdanění digitálních služeb. Rada určila 53 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele ´s. Poskytla plný přístup k 24 dokumentům, odepřela přístup k 10 dokumentům v plném rozsahu a poskytla částečný přístup k ostatním dokumentům. Rada tvrdila, že odmítnutí zpřístupnit tyto dokumenty je odůvodněno potřebou chránit mezinárodní vztahy, finanční, měnovou a hospodářskou politiku EU nebo členských států a její vlastní rozhodovací proces.

Stěžovatel nebyl spokojen s rozhodnutím Rady ´s odepřít přístup k deseti dokumentům v plném rozsahu a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Po prostudování dokumentů a na základě dodatečných vysvětlení poskytnutých Radou v odpovědi na její otázky je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že rozhodnutí Rady ´s o odepření přístupu veřejnosti k dokumentům bylo v té době odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv však vítá rozhodnutí Rady ´s, přijaté v průběhu jejího šetření, poskytnout veřejnosti přístup k pěti z deseti požadovaných dokumentů.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela.