Stěžovatel požádal Radu EU, aby poskytla veřejnosti přístup ke všem dokumentům, které má k dispozici a které se týkají jeho jednání o návrzích právních předpisů o zdanění digitálních služeb a jednání v této věci v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Rada poskytla přístup pouze k částem dokumentů, které označila za dokumenty, na něž se žádost vztahuje. Při odepření přístupu ke zbývajícím dokumentům se odvolávala na výjimku stanovenou unijními pravidly pro přístup veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění dokumentů by mohlo ohrozit probíhající rozhodovací procesy.

Na základě šetření a kontroly dokumentů veřejnou ochránkyní práv dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že rozhodnutí Rady odepřít veřejnosti přístup k dokumentům bylo v té době odůvodněné. Kromě toho v době, kdy šetření probíhalo, poskytla Rada veřejnosti přístup k pěti z deseti požadovaných dokumentů. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela.