- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí Rady EU o odmítnutí poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se slučitelnosti automatické výměny daňových informací s pravidly EU pro ochranu údajů (věc 2193/2025/MIG)
Rozhodnutí
Případ 2193/2025/MIG - Otevřeno dne Úterý | 28 října 2025 - Rozhodnutí ze dne Středa | 06 května 2026 - Dotčený orgán Rada Evropské unie ( Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Spojené království
Stížnost podána
03/08/2025Analýza stížnosti
04/08/2025Probíhající šetření
28/10/2025Výsledek šetření
06/05/2026
Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se automatické výměny informací pro daňové účely mezi členskými státy EU a třetími zeměmi. Rada poskytla odkazy na deset dokumentů, které jsou již veřejně dostupné, a poskytla plný přístup ke čtyřem dalším dokumentům. Kromě toho odmítla poskytnout veřejnosti přístup k deseti dokumentům, a to zcela nebo zčásti, přičemž vycházela z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států EU. Rada se rovněž domnívala, že zpřístupnění by ohrozilo její rozhodování. Stěžovatelé zpochybnili použití těchto výjimek a tvrdili, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.
Na základě šetření a kontroly sporných dokumentů provedené jejím vyšetřovacím týmem veřejná ochránkyně práv konstatovala, že nebylo zjevně nesprávné, že se Rada domnívala, že zpřístupnění (upravených částí) sporných dokumentů by ohrozilo mezinárodní vztahy nebo finanční politiku členských států.
Vzhledem k tomu, že tyto chráněné veřejné zájmy nemohou být zrušeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější, nebylo nutné zkoumat použití výjimky z rozhodovacího procesu Radou. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
Souvislosti stížnosti
1. Zdanění zůstává z velké části v kompetenci členských států, což znamená, že úloha EU v této oblasti je omezená a spočívá především v podpoře spolupráce a koordinace mezi členskými státy EU.
2. Členské státy EU jsou součástí globální iniciativy zaměřené na boj proti daňovým únikům a podporu transparentnosti finančních transakcí, známé jako automatická výměna informací (AEOI). AEOI umožňuje zemím automatickou výměnu informací o finančních účtech s cílem pomoci daňovým orgánům identifikovat a řešit přeshraniční daňové úniky. Byla zavedena v roce 2014 a vychází ze společného standardu pro oznamování (CRS)[1], což je celosvětový standard, který vyžaduje, aby banky a finanční instituce shromažďovaly informace o účtech držených zahraničními rezidenty.
3. Způsob, jakým země právně sdílejí tyto údaje mezi sebou, je stanoven v samostatných mnohostranných a dvoustranných dohodách, jako je mnohostranná dohoda mezi příslušnými orgány [2] nebo dvoustranné „mezivládní dohody“ mezi dvěma zeměmi. AEOI mezi členskými státy EU se řídí směrnicí Rady o správní spolupráci v oblasti daní (DAC)[3].
4. Kromě počítačového rezervačního systému existují také vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují, aby třetí země oznamovaly určité informace o finančních účtech na svém území daňovým orgánům země původu majitele účtu. Příkladem takových vnitrostátních zákonů je americký zákon o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA), který byl přijat v roce 2010 a je prováděn na základě mezivládních dohod mezi USA a dalšími zeměmi.
5. I když byla automatická výměna informací považována za významný krok vpřed v celosvětovém boji proti daňovým únikům, vyvolala rovněž obavy o soukromí a ochranu údajů. Například na základě stížnosti skupiny občanů belgický úřad pro ochranu údajů nedávno zjistil, že předávání osobních údajů z Belgie do USA podle zákona FATCA je v rozporu s právními předpisy EU o ochraně údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“)[4].[5] Na základě odvolání požádal belgický soud, který se touto záležitostí zabývá, Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce, zda předávání údajů požadované podle zákona FATCA a prováděné prostřednictvím mezivládních dohod mezi USA a členskými státy EU obecně dodržuje právní předpisy EU o ochraně údajů [6].
6. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) vydal pokyny pro předávání osobních údajů mezi zeměmi EU a třetími zeměmi.[7] Tyto pokyny stanoví seznam minimálních záruk, které mají být zahrnuty do mezivládních dohod, aby se zajistilo, že subjektům údajů, jejichž osobní údaje jsou předávány mimo EU, bude poskytnuta úroveň ochrany, která je v zásadě rovnocenná úrovni ochrany zaručené v EU podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
7. V únoru 2025 stěžovatelé požádali [8] Radu EU o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se:
· slučitelnost automatické výměny informací s právními předpisy EU a členských států v oblasti ochrany údajů a se základními právy;
důsledky automatické výměny informací pro ochranu údajů, zejména pokud jde o předávání osobních údajů do třetích zemí (přiměřené záruky, zabezpečení údajů atd.);
dopad [unijní] judikatury na výše uvedené.
8. Rada určila 24 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatelů o přístup. Uvedla, že deset dokumentů již bylo veřejně dostupných, a poskytla k nim odkazy. Zpřístupnila rovněž čtyři další dokumenty v plném rozsahu. Pokud jde o zbývajících deset dokumentů, které jsou označovány jako „pracovní dokumenty Rady“, Rada částečně zpřístupnila tři dokumenty a odmítla zpřístupnit sedm dokumentů, včetně jednoho dokumentu se stupněm utajení „RESTREINT UE/EU RESTRICTED“, v plném rozsahu. Při odepření přístupu vycházela Rada z potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států, jakož i z potřeby chránit své rozhodování [9].
9. V březnu 2025 stěžovatelé požádali Radu, aby své rozhodnutí přezkoumala (předložili „potvrzující žádost“), a Rada následně svůj postoj potvrdila.
10. Stěžovatelé byli nespokojeni a v srpnu 2025 se obrátili na evropského veřejného ochránce práv.
Šetření
11. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se rozhodnutí Rady odepřít veřejnosti přístup (části) k deseti dokumentům dotčeným v potvrzující žádosti stěžovatelů.
12. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty, včetně dokumentu, který je klasifikován jako „RESTREINT UE/EU RESTRICTED“. Vyšetřovací tým se rovněž setkal se zástupci Rady, aby získal další vysvětlení, proč byl přístup odepřen. Veřejná ochránkyně práv následně sdílela své inspekční zprávy a zprávy ze schůzek se stěžovateli a obdržela jejich připomínky.
Předložené argumenty
13. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Rada uvedla, že dokumenty byly vypracovány v rámci „jednání v rámci Pracovní skupiny pro daňové otázky o automatické výměně informací v daňových záležitostech se zeměmi [mimo EU] a její interakci s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Hlavním cílem těchto jednání bylo posoudit, jaké vhodné záruky, s přihlédnutím k pokynům EDPB, již existují, pokud jde o výměnu osobních údajů pro daňové účely se zeměmi [nečlenskými státy].“ Rada uvedla, že tato záležitost byla od roku 2019 projednávána několikrát s ohledem na odpovědnost členských států zajistit vhodné záruky pro takové předávání osobních údajů. V návaznosti na vydání pokynů EDPB v roce 2021 bylo považováno za nezbytné, aby členské státy přezkoumaly své příslušné mezivládní dohody uzavřené se zeměmi mimo EU s cílem určit, zda jsou zapotřebí nějaké změny, které by odrážely stávající právo EU a judikaturu v oblasti ochrany údajů. V této souvislosti několik členských států navrhlo výměnu názorů a koordinaci v této věci.
14. Rada uvedla, že tato jednání v době přijetí potvrzujícího rozhodnutí probíhala a jsou relevantní pro probíhající i budoucí jednání mezivládních dohod o výměně daňových informací mezi členskými státy a třetími zeměmi. Rada tvrdila, že zveřejnění by odhalilo vnitřní výměny a vyvíjející se přístupy, pokud jde o vyjednávací strategii EU, a mohlo by tak vážně ohrozit vyjednávací pozici EU a „její schopnost účinně vést mezinárodní vztahy“[10].
15. Rada dodala, že dokumenty odrážejí klíčové otázky týkající se možností a metodiky pro dosažení vhodné úrovně záruk pro ochranu osobních údajů a zároveň zajišťují účinnou výměnu daňových informací v souladu s mezinárodními standardy, která usnadňuje boj proti daňovým podvodům. V tomto ohledu Rada zdůraznila, že daňové podvody, daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem představují pro EU i na celém světě velkou výzvu a že automatická výměna daňových informací hraje v boji proti těmto praktikám klíčovou úlohu. Rada tvrdila, že zpřístupnění by mohlo vést k neopodstatněnému a nežádoucímu chování hospodářských subjektů nebo zabránit automatické výměně informací mezi členskými státy a třetími zeměmi, což by rovněž ohrozilo fiskální politiku členských států .
16. V neposlední řadě se Rada domnívala, že vzhledem k politické citlivosti dokumentů by zpřístupnění ohrozilo její rozhodovací proces v rámci dotčené pracovní skupiny.
17. Stěžovatelé uvedli, že výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 by měly být vykládány restriktivně, a domnívali se, že na dotčené dokumenty se výjimky dovolávané Radou nevztahují.
18. Pokud jde konkrétně o veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy, stěžovatelé tvrdili, že neexistují žádné důkazy o podstatných jednáních s OECD a/nebo třetími zeměmi za účelem řešení otázek ochrany údajů a že členské státy již podepsaly dvoustranné dohody s více než 100 třetími zeměmi.
19. Pokud jde o USA, stěžovatelé dodali, že orgány USA by v žádném případě nebyly ochotny pozměnit dohodu FATCA, a proto bylo spoléhání Rady na výjimku pro ochranu mezinárodních vztahů z právního hlediska nesprávné, přinejmenším pokud jde o dohodu FATCA.
20. Pokud jde o společný standard pro oznamování, stěžovatelé tvrdili, že OECD nebyla připravena zahájit skutečný dialog s EU v souvislosti s dřívějšími pokusy o vyřešení jakýchkoli otázek ochrany údajů, pokud jde o automatickou výměnu informací pro daňové účely.
21. Stěžovatelé rovněž uvedli, že Evropský parlament v minulosti kritizoval Evropskou komisi za to, že upřednostňuje vztahy s USA před zájmy občanů EU [11].
22. Stěžovatelé konečně uvádějí, že několik dokumentů se týká revize směrnice o správní spolupráci, a tvrdí, že výjimka pro ochranu mezinárodních vztahů se nepoužije, jelikož směrnice o správní spolupráci je součástí právních předpisů EU, které se vztahují pouze na výměnu osobních údajů mezi členskými státy, a nikoli mezi členskými státy a třetími zeměmi.
23. Pokud jde o ochranu finanční politiky členských států, stěžovatelé tvrdili, že EU a její členské státy nedostávají od USA informace podle zákona FATCA.
24. Stěžovatelé se rovněž domnívali, že existuje převažující veřejný zájem na poskytnutí informací. Zejména tvrdily, že je nyní [12] jasné, že masová výměna daňových informací se zeměmi mimo EU obecně, a zejména s úřadem FATCA, je v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (konkrétně se zásadami proporcionality a nezbytnosti) a že se to týká milionů občanů EU, jejichž osobní údaje jsou sdíleny s daňovými orgány USA bez jakéhokoli náznaku daňových úniků nebo jakéhokoli jiného protiprávního jednání. Orgány EU a členské státy ve skutečnosti nepodnikly žádné kroky, které tuto záležitost roky nevyřešily.[13] Kromě toho stěžovatelé poukázali na obavy veřejnosti, pokud jde o úroveň záruk vztahujících se na osobní údaje shromažďované a zpracovávané daňovými orgány USA. Pokud jde o stěžovatele, nezpřístupnění sporných dokumentů brání občanům kontrolovat činnost unijních orgánů v oblasti, která má přímý dopad na jejich základní práva, a pohnat jejich správu k odpovědnosti.
25. V průběhu šetření poskytli stěžovatelé veřejné ochránkyni práv další informace o tom, proč se domnívají, že by osobní údaje občanů EU neměly být kvůli obavám o ochranu údajů sdíleny s daňovými orgány USA.
26. Na schůzce s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv Rada tvrdila, že různé rozhodovací postupy, jichž se dokumenty týkají, byly vzájemně propojeny, což znamená, že všechny dokumenty byly vypracovány ve stejném kontextu.
27. Pokud jde o potřebu chránit mezinárodní vztahy, Rada objasnila, že v tomto případě jsou v sázce mezinárodní vztahy členských států se zeměmi mimo EU (a nikoli mezinárodní vztahy EU). Poskytla podrobné důvěrné informace o tom, proč se domnívala, že by zveřejnění mohlo ohrozit zájem členských států na automatické výměně daňových informací se zeměmi mimo EU, a proč by tedy zveřejnění rovněž ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o jejich finanční politiku (a jak jsou obě povinné výjimky vzájemně propojeny).
Posouzení veřejného ochránce práv
28. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie mají široký prostor pro uvážení při určování, zda by zpřístupnění dokumentu vedlo k porušení ochrany veřejných zájmů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, mezi něž patří veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států [14].
29. Výjimky z ochrany mezinárodních vztahů se lze dovolávat, pokud by zpřístupnění mohlo poškodit mezinárodní vztahy Unie nebo členských států se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi [15]. Je formulována velmi obecně, a proto se neomezuje na dokumenty týkající se mezinárodních jednání nebo dialogu s orgány třetí země o rozvoji veřejné politiky [16].
30. Použitelnost této výjimky tedy není podmíněna tím, že se dotčené dokumenty týkají probíhajících jednání nebo diskusí se zeměmi mimo EU a/nebo s mezinárodní organizací, jako je OECD, jak tvrdí stěžovatel. Výjimka může rovněž zabránit zveřejnění interních výměn informací mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a orgány EU o tom, jak řešit záležitosti týkající se třetích zemí, jako je automatická výměna informací pro daňové účely. To může zahrnovat diskuse o tom, zda je třeba znovu sjednat již uzavřené dohody nebo jak mají členské státy plnit své závazky podle mezinárodního práva.
31. Riziko, že by zpřístupnění narušilo mezinárodní vztahy EU se třetími zeměmi, však musí být rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické, a musí být založeno na konkrétním posouzení obsahu dokumentu, k němuž je veřejnosti odepřen přístup [17].
32. Při odepření přístupu Rada poukázala na politickou citlivost projednávaného tématu a tvrdila, že jednotlivé postupy, jichž se dokumenty týkají, z nichž některé v té době probíhaly, jsou vzájemně propojeny, takže se uplatňují podobné úvahy. V průběhu šetření Rada rovněž objasnila, že přístup odmítla, neboť zpřístupnění by ohrozilo mezinárodní vztahy členských států. Kromě toho byla Rada toho názoru, že zpřístupnění by ohrozilo finanční politiku členských států v důsledku očekávaného zhoršení jejich mezinárodních vztahů se zeměmi mimo EU a protože by mohlo vést k nežádoucímu chování hospodářských subjektů.
33. Na základě inspekce provedené vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv a dodatečných – částečně důvěrných – informací poskytnutých Radou veřejná ochránkyně práv konstatuje, že nebylo zjevně nesprávné, aby Rada tvrdila, že zpřístupnění (skrytých částí) sporných dokumentů by ohrozilo mezinárodní vztahy členských států se zeměmi mimo EU a/nebo jejich finanční politiku. Kromě toho se veřejná ochránkyně práv vzhledem k citlivé povaze dotčených informací domnívá, že Rada stěžovateli poskytla dostatečné odůvodnění svého rozhodnutí odepřít přístup na základě těchto dvou výjimek.
34. Ačkoli se zdá, že stěžovatel je obzvláště znepokojen úrovní záruk ochrany údajů zavedených ve třetí zemi (USA), veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že dotčené dokumenty se neomezují na pravidla platná v dané nebo jiné konkrétní zemi.
35. Veřejné zájmy chráněné podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 nemohou být nahrazeny jiným veřejným zájmem, který je považován za důležitější. To znamená, že pokud se orgán domnívá, že by některý z těchto zájmů mohl být zpřístupněním narušen, musí přístup odmítnout. Argumenty stěžovatele týkající se možné existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění proto nelze v této souvislosti zohlednit.
36. Vzhledem k tomu, že šetření konstatovalo, že nebylo zjevně nesprávné, aby se Rada dovolávala výjimek na ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států, není třeba posuzovat použitelnost výjimky na ochranu rozhodovacího procesu, které se Rada rovněž dovolávala.
37. S ohledem na výše uvedené má veřejný ochránce práv za to, že Rada byla oprávněna odepřít veřejnosti přístup ke sporným dokumentům (jejich příslušným částem).
Závěr
Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:
Rada EU se nedopustila nesprávného úředního postupu, když odepřela veřejnosti přístup ke sporným dokumentům (jejich skrytým částem) na základě potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy a finanční politiku členských států.
Stěžovatelé a Rada budou o tomto rozhodnutí informováni.
Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv
Štrasburk, 6. května 2026
[1] K dispozici na adrese: https://www.oecd.org/en/publications/consolidated-text-of-the-common-reporting-standard-2025_055664b1-en.html.
[2] K dispozici na adrese: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/topics/policy-issues/tax-transparency-and-international-co-operation/multilateral-competent-authority-agreement.pdf.
[3] Směrnice Rady 2011/16/EU: http://data.europa.eu/eli/dir/2011/16/oj.
[4] Nařízení 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „GDPR“): http://data.europa.eu/eli/reg/2016/679/oj.
[5] Viz rozhodnutí 79/2025 Autorité de protection des données ze dne 24. dubna 2025: https://www.autoriteprotectiondonnees.be/publications/decision-quant-au-fond-n0-79-2025.pdf.
[6] Věc C-804/25, Autorité de protection des données. Shrnutí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je k dispozici na adrese: https://infocuria.curia.europa.eu/tabs/document/C/2025/C-0804-25-00000000RP-01-P-01/DDP/317238-EN-1-pdf.
[7] Nejnovější verze pokynů EDPB je k dispozici na adrese: https://www.edpb.europa.eu/system/files/2025-06/edpb_guidelines_202402_article48_v2_en.pdf.
[8] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: http://data.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj.
[9] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí a čtvrtou odrážkou a čl. 4 odst. 3 prvním pododstavcem nařízení č. 1049/2001.
[10] Zvýraznění doplněno.
[11] Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o rozsudku SDEU ze dne 16. července 2020 – Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems („Schrems II“), věc C-311/18 (2020/2789(RSP)): https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2021-0256_EN.pdf.
[12] Stěžovatelé mimo jiné odkázali na nedávné rozhodnutí belgického úřadu pro ochranu osobních údajů a na související žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předloženou belgickým soudem Soudnímu dvoru Evropské unie (viz poznámky pod čarou 5 a 6 výše).
[13] Stěžovatelé rovněž odkázali na studii Evropského parlamentu o FATCA z roku 2022, která je k dispozici na adrese: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/IDAN/2022/734765/IPOL_IDA(2022)734765_EN.pdf.
[14] Viz například rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018, ClientEarth v. Komise, věc T-644/16, body 23 až 25: https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=T-644/16&language=en.
[15] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. února 2002, Kuijer v. Rada EU, T-211/00, body 61 a násl.: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:62000TJ0211.
[16] Rozsudek Tribunálu ze dne 10. září 2025, Smart Kid S.A v. Evropská komise, T-337/24, bod 41: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62024TJ0337.
[17] Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014, Rada EU v. in 't Veld, C-350/12 P, bod 64: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:62012CJ0350.