Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti ke zprávě o posouzení rizik velké platformy sociálních médií za rok 2023 týkající se jejího souladu s ustanoveními aktu o digitálních službách. Komise odepřela přístup ke zprávě s odkazem na výjimky podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001). Domnívala se, že existuje obecná domněnka, že zveřejnění zprávy by ohrozilo obchodní zájmy platformy, jakož i probíhající vyšetřování toho, zda platforma plní své povinnosti podle aktu o digitálních službách. V důsledku toho Komise neprovedla individuální posouzení zprávy, aby určila její případné zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je nepřiměřené uplatňovat obecnou domněnku nezveřejnění na zprávu o posouzení rizik vypracovanou v rámci aktu o digitálních službách. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že okolnosti, za nichž soudy EU uznaly možnost použít obecnou domněnku, se velmi liší od pravidel, která se vztahují na zprávy o posouzení rizik. Vzhledem k tomu byl veřejný ochránce práv předběžně toho názoru, že skutečnost, že se Komise opírá o obecnou domněnku, představuje nesprávný úřední postup.

Když Komise trvala na svém stanovisku, veřejná ochránkyně práv potvrdila svůj názor, že spoléhání se na obecnou domněnku nezveřejnění představuje nesprávný úřední postup. Doporučila, aby Komise provedla individuální posouzení dotčené zprávy o posouzení rizik s cílem poskytnout co nejširší přístup v souladu s nařízením č. 1049/2001.

Komise doporučení veřejné ochránkyně práv nepřijala a zopakovala svůj postoj, že lze obecně předpokládat, že zpřístupnění zprávy o posouzení rizik by ohrozilo ochranu účelu jejího šetření týkajícího se aktu o digitálních službách a obchodních zájmů dotčené platformy. Rovněž měla za to, že nemůže posoudit, zda zpráva obsahuje obchodně citlivé informace, a že zájem sledovaný stěžovatelem je soukromé povahy.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad odpovědí Komise. Stále nebyla přesvědčena, že na zprávy o posouzení rizik vypracované podle aktu o digitálních službách lze uplatnit obecnou domněnku nezveřejnění, a to i poté, co dotčená platforma zveřejnila upravenou verzi zprávy. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že možnost kontrolovat, zda velmi velká online platforma plní své povinnosti podle aktu o digitálních službách, představuje veřejný zájem na zpřístupnění informací, který by Komise měla vyvážit se zájmy, jež se snažila chránit. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že posouzení obchodně citlivých informací je součástí povinností orgánů EU podle nařízení č. 1049/2001.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela a potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v držení Evropské komise týkajícím se možných výměn nebo korespondence s rumunskými orgány ohledně prezidentských voleb v Rumunsku v roce 2024. Komise určila soubor dokumentů týkajících se dvou šetření podle aktu o digitálních službách a odepřela přístup. Komise konkrétně tvrdila, že na dokumenty se vztahuje obecná domněnka nezpřístupnění a že zpřístupnění by ohrozilo ochranu cílů šetření a obchodních zájmů společnosti.

Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala, a tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na poskytnutí informací. Když Komise trvala na svém odmítnutí zpřístupnit dokumenty, obrátil se stěžovatel na veřejného ochránce práv.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Komisi, aby poskytla podrobný seznam určených dokumentů, které by mohly být stěžovateli sdíleny.

Na základě inspekce veřejná ochránkyně práv shledala, že je rozumné, aby Komise odepřela přístup k požadovaným dokumentům vzhledem k jejich citlivé povaze. Ačkoli Komise neposkytla podrobný seznam dokumentů, v průběhu šetření podrobněji popsala kategorii dotčených dokumentů, což veřejná ochránkyně práv považovala za přiměřené v konkrétním kontextu tohoto případu.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela se závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Stěžovatel požádal Evropskou komisi o přístup veřejnosti ke zprávě o posouzení rizik velké platformy sociálních médií za rok 2023 týkající se jejího souladu s ustanoveními aktu o digitálních službách. Výroční zprávy jsou součástí povinností „velmi velkých online platforem“ podle aktu o digitálních službách. Komise odepřela přístup ke zprávě s odkazem na výjimku podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001). Komise konkrétně tvrdila, že lze předpokládat, že zveřejnění zprávy by ohrozilo obchodní zájmy platformy, jakož i její probíhající šetření týkající se dodržování povinností platformy podle aktu o digitálních službách. Komise proto zprávu s ohledem na její případné poskytnutí individuálně neposoudila.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv dotčenou zprávu zkontroloval. Na základě inspekce se veřejná ochránkyně práv podělila s Komisí o svůj předběžný názor, že je nepřiměřené uplatňovat obecnou domněnku nezveřejnění na zprávu o posouzení rizik vypracovanou podle aktu o digitálních službách. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že okolnosti, za nichž soudy EU uznaly možnost použít obecnou domněnku, se velmi liší od pravidel, která se vztahují na zprávy o posouzení rizik. Vzhledem k tomu byl veřejný ochránce práv předběžně toho názoru, že skutečnost, že se Komise opírá o obecnou domněnku, představuje nesprávný úřední postup.

V odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise trvala na svém stanovisku a dodala, že použití obecné domněnky bylo odůvodněné i s ohledem na potřebu chránit účel nezávislého auditu plnění povinností platformy podle aktu o digitálních službách, který probíhal v době jejího rozhodnutí o žádosti o přístup.

Veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen, že potřeba chránit účel auditu byla taková, aby odůvodnila uplatnění obecné domněnky o nezveřejnění ze strany Komise. Ačkoli normotvůrce propojil harmonogram proaktivního zveřejňování zprávy o posouzení rizik s dokončením nezávislého auditu, neznamená to, že žádosti o přístup veřejnosti podle nařízení č. 1049/2001 musí být před tímto datem zamítnuty. Naopak, pokud dotčená platforma dosud zprávu o posouzení rizik aktivně nezveřejnila, pokud existuje žádost veřejnosti o její zpřístupnění, měla by Komise tuto skutečnost zohlednit ve svém posouzení podle nařízení č. 1049/2001. Není-li jasné, zda lze přístup veřejnosti udělit, měla by Komise platformu konzultovat, aby získala její stanovisko k tomu, zda by se mohla uplatnit některá z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001.

Veřejná ochránkyně práv tak konstatovala, že uplatnění obecné domněnky nezpřístupnění sporné zprávy o posouzení rizik Komisí představuje nesprávný úřední postup. Doporučila, aby Komise provedla individuální posouzení dokumentu s cílem poskytnout co nejširší přístup v souladu s nařízením č. 1049/2001.

Případ se týkal žádosti o přístup veřejnosti ke spisu týkajícímu se obvinění z korupce, které se Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) rozhodl nevyšetřovat. OLAF odepřel přístup na základě obecné domněnky o nezpřístupnění s odůvodněním, že zpřístupnění by ohrozilo účel jeho vyšetřování. Stěžovatel zpochybnil uplatnění obecné domněnky o nezveřejnění ze strany úřadu OLAF. Tvrdil rovněž, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Po zahájení šetření evropským veřejným ochráncem práv úřad OLAF přehodnotil své stanovisko a poskytl stěžovateli přístup veřejnosti k závěrečnému rozhodnutí v daném případě. Stěžovatel se domníval, že se tím řešila jeho žádost o přístup, ale také uvedl, že OLAF měl poskytnout další vysvětlení, proč nezahájil vyšetřování.

Veřejný ochránce práv považuje za nepřiměřené uplatňovat obecnou domněnku nezveřejnění na rozhodnutí úřadu OLAF, kterým se ukončuje výběrové řízení, pokud úřad OLAF shledá nedostatečné důvody pro zahájení vyšetřování. Veřejná ochránkyně práv proto uvítala pozitivní zapojení úřadu OLAF do stížnosti a ocenila jeho ochotu tuto záležitost vyřešit. Vzhledem k tomu, že se toto šetření týkalo pouze odmítnutí úřadu OLAF poskytnout přístup veřejnosti, veřejný ochránce práv měl za to, že stížnost byla vyřešena, a šetření uzavřel tak, jak bylo vyřešeno.

Věc se týkala odmítnutí Komise poskytnout plný přístup veřejnosti k jedenácti „prováděcím rozhodnutím“, která stanoví individuální „poplatky za dohled“, jež musí poskytovatelé velmi velkých online platforem platit v souladu s aktem o digitálních službách. Při odepření přístupu Komise vycházela z jedné z výjimek stanovených unijními právními předpisy o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo poškodit obchodní zájmy. Stěžovatel zpochybnil použití této výjimky a tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv přezkoumal sporné dokumenty spolu s dalšími částmi spisu Komise a uspořádal setkání se zástupci Komise. Na základě kontroly a poskytnutých informací veřejný ochránce práv zjistil, že zatajené informace skutečně představují citlivé informace, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit obchodní zájmy, a to i s ohledem na mechanismus sdílení nákladů, na jehož základě se vypočítávají jednotlivé poplatky za dohled. Veřejná ochránkyně práv rovněž shledala, že bylo rozumné, aby se Komise domnívala, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že Komise byla oprávněna odepřít veřejnosti plný přístup ke sporným prováděcím rozhodnutím, a ukončil šetření, v němž konstatoval, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.