Stěžovatel požádal Evropskou komisi o přístup veřejnosti ke zprávě o posouzení rizik velké společnosti provozující sociální média, pokud jde o její soulad s ustanoveními aktu o digitálních službách – každoroční podávání zpráv je součástí povinností „velmi velkých online platforem“ podle tohoto aktu. Komise odepřela přístup k dokumentu s odůvodněním, že lze obecně předpokládat, že zpřístupnění by mohlo ohrozit obchodní zájmy dotčené společnosti, jakož i probíhající šetření dodržování aktu o digitálních službách ze strany společnosti. Komise zprávu jednotlivě neposoudila z hlediska možného poskytnutí informací.

Po kontrole zprávy veřejná ochránkyně práv vydala předběžná zjištění, že je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezveřejnění na zprávu o posouzení rizik vypracovanou podle aktu o digitálních službách. Uvedla, že okolnosti, za nichž unijní soudy uznaly možnost použít obecnou domněnku, se velmi liší od pravidel, která se vztahují na zprávy o posouzení rizik.

Komise však trvala na svém stanovisku a dodala, že použití obecné domněnky bylo rovněž odůvodněno potřebou chránit nezávislý audit dodržování povinností platformy podle aktu o digitálních službách.

Veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen, že to postačuje k odůvodnění uplatnění obecné domněnky o nezveřejnění. Uvedla, že ačkoli harmonogram proaktivního zveřejňování zprávy o posouzení rizik ze strany platformy souvisí s dokončením nezávislého auditu, neznamená to, že žádosti o přístup veřejnosti musí být před tímto datem zamítnuty.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že uplatnění obecné domněnky nezveřejnění zprávy o posouzení rizik ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup. Doporučila, aby Komise provedla individuální posouzení dokumentu s cílem poskytnout co nejširší přístup.

Komise doporučení veřejné ochránkyně práv nepřijala. Kromě svých předchozích argumentů dále tvrdila, že nemůže posoudit, zda zpráva obsahuje obchodně citlivé informace, a že stěžovatel sleduje spíše soukromý než veřejný zájem na přístupu.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad odpovědí Komise. Zdůraznila, že možnost kontrolovat, zda velmi velká online platforma plní své povinnosti podle aktu o digitálních službách, představuje veřejný zájem. Rovněž poznamenala, že posuzování obchodně citlivých informací je součástí povinností orgánů EU podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. V důsledku toho případ uzavřela a potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu .