Souvislosti stížnosti

1. Akt o digitálních službách [1] vyžaduje, aby poskytovatelé „velmi velkých online platforem“ každoročně posuzovali určitá rizika svých služeb související například s šířením nezákonného obsahu nebo s negativními dopady na výkon základních práv nebo na ochranu nezletilých osob.[2] Kromě toho má být proveden nezávislý audit dodržování aktu o digitálních službách těmito platformami.[3] Jsou-li zjištěna rizika, musí dotčený poskytovatel určené platformy zavést zmírňující opatření k řešení těchto rizik.

2. Zprávy o těchto posouzeních rizik a auditech mají být sdíleny s Evropskou komisí, která sleduje a prosazuje dodržování povinností velmi velkých online platforem podle aktu o digitálních službách. Zprávy musí být rovněž zveřejněny nejpozději tři měsíce po obdržení zprávy o auditu.[4] Pokud se zjistí, že platforma porušuje své povinnosti podle aktu o digitálních službách, může Komise uložit pokuty za účelem vymáhání dodržování předpisů [5].

3. Dne 14. září 2023 obdržela Komise zprávu o prvním ročním posouzení rizik X po vstupu aktu o digitálních službách v platnost a označení platformy za velmi velkou online platformu.

4. O dva týdny později stěžovatel, novinář, požádal Komisi [6] o přístup veřejnosti k této zprávě.

5. V listopadu 2023 Komise odmítla poskytnout přístup veřejnosti s odvoláním na potřebu chránit obchodní zájmy dotčené platformy [7].

6. Stěžovatel následně požádal Komisi, aby přezkoumala své rozhodnutí o odepření přístupu veřejnosti (podáním „potvrzující žádosti“).

7. V prosinci 2023 zahájila Komise na základě posouzení zprávy platformy o posouzení rizik (a dalších prvků) formální šetření [8] týkající se dodržování povinností platformy podle aktu o digitálních službách. Komise se konkrétně domnívala, že platforma řádně neposoudila některá systémová rizika v EU vyplývající z koncepce a fungování jejích systémů a využívání jejích služeb.

8. V červnu 2024 přijala Komise potvrzující rozhodnutí o žádosti stěžovatele o přístup, v němž uvedla, že zprávu o posouzení rizik nelze zveřejnit. Komise se přitom rovněž dovolávala potřeby chránit své probíhající šetření podle aktu o digitálních službách a tvrdila, že se uplatňuje obecná domněnka o nezveřejnění a že obě výjimky na ochranu obchodních zájmů [9] a na ochranu cílů šetření [10] spolu úzce souvisejí.

9. V červenci 2024 vydala Komise v souvislosti se svým šetřením aktu o digitálních službách předběžná zjištění o nesouladu, v nichž identifikovala tři stížnosti [11].

10. V září 2024, nespokojený s nezveřejněním zprávy o posouzení rizik, se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

11. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti v září 2024.

12. V návaznosti na kontrolu zprávy o posouzení rizik a posouzení předložených argumentů, včetně odpovědi Komise na stížnost, se veřejná ochránkyně práv s Komisí v listopadu 2024 podělila o svá předběžná stanoviska [12].

Předběžná stanoviska veřejného ochránce práv

13. Veřejná ochránkyně práv dospěla k předběžnému názoru, že je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezveřejnění na zprávu o posouzení rizik vypracovanou podle aktu o digitálních službách.

14. Veřejná ochránkyně práv se konkrétně domnívala, že pravidla, která se vztahují na zprávy o posouzení rizik, se významně odchylují od okolností, za nichž soudy EU stanovily možnost využít obecnou domněnku. Akt o digitálních službách zejména nestanoví pravidla privilegovaného přístupu ke zprávám o posouzení rizik, ale vyžaduje, aby platformy tyto zprávy zveřejňovaly bez ohledu na to, zda Komise provádí šetření aktu o digitálních službách.

15. Kromě toho se veřejná ochránkyně práv domnívala, že ačkoli akt o digitálních službách umožňuje [13] zadržet určité informace, když platforma nakonec zveřejní svou zprávu o posouzení rizik, není rozumné z tohoto ustanovení – a s ohledem na povinnost zveřejnit zprávu – vyvodit, že zprávy o posouzení rizik obsahují citlivé obchodní informace v celém .

16. Komise s předběžným názorem veřejného ochránce práv nesouhlasila [14].

Doporučení veřejného ochránce práv

17. Veřejná ochránkyně práv proto pokračovala ve svém šetření. Po dalším posouzení konstatovala, že akt o digitálních službách zdůrazňuje význam transparentnosti a odpovědnosti on-line služeb a že uznává, že vzhledem k jejich zvláštní úloze a dosahu je třeba zvýšit úroveň transparentnosti a veřejné kontroly, pokud jde o velmi velké on-line platformy [15].

18. Veřejná ochránkyně práv dále uvedla, že ačkoli akt o digitálních službách předpokládá harmonogram pro zveřejňování zpráv o posouzení rizik, zveřejnění se má uskutečnit bez ohledu na aktuální stav posouzení Komise. To znamená, že je irelevantní, zda Komise zahájila šetření ohledně dodržování povinností, které pro dotčenou platformu vyplývají z aktu o digitálních službách, zda takové šetření probíhá nebo zda Komise dosud nepřijala rozhodnutí o případném zahájení šetření.

19. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že je pravděpodobné, že ke zveřejnění zprávy (nebo její upravené verze) obvykle dojde před tím, než Komise ukončí své šetření, a že ochranou jejího úsilí o vymáhání práva tedy není dotčena transparentnost a veřejná kontrola zpráv o posouzení rizik.

20. Veřejná ochránkyně práv proto trvala na svém názoru, že je nepřiměřené uplatňovat obecnou domněnku nezveřejnění na zprávy o posouzení rizik vypracované podle aktu o digitálních službách. Domnívá se, že pokud dotyčná platforma v době podání žádosti o přístup veřejnosti zprávu o posouzení rizik dosud aktivně nezveřejnila, měla by Komise tuto skutečnost zohlednit ve svém posouzení dokumentu podle nařízení č. 1049/2001. Není-li jasné, zda lze přístup veřejnosti poskytnout, měla by Komise konzultovat příslušnou platformu, jak je stanoveno v nařízení č. 1049/2001 [16].

21. Veřejná ochránkyně práv tak potvrdila svůj předběžný názor, že použití obecné domněnky o nezveřejnění Komisí představuje nesprávný úřední postup .

22. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že dotčená platforma mezitím zveřejnila upravenou verzi dotčené zprávy o posouzení rizik [17] v souladu se svými povinnostmi podle aktu o digitálních službách a že stěžovatel nebyl spokojen s úpravami provedenými platformou, a předložila Komisi následující doporučení: Komise by měla provést konkrétní a individuální posouzení dotčené zprávy o posouzení rizik s cílem poskytnout co nejširší přístup veřejnosti, včetně těch částí zprávy, které byly skryty ve verzi zveřejněné dotčenou platformou. Pokud Komise dospěje k závěru, že k určitým částem zprávy nelze poskytnout přístup, měla by vysvětlit, proč je konkrétně a skutečně bráněno jejich zpřístupnění s ohledem na výjimky stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 [18].

23. V odpovědi [19] Komise tvrdila, že použití obecné domněnky o nezpřístupnění zprávy bylo odůvodněné.

24. Komise zejména zopakovala, že po obdržení se zprávy o posouzení rizik stanou součástí jejího spisu týkajícího se dodržování aktu o digitálních službách příslušnou platformou. Tyto zprávy jsou tedy nejen chráněny povinností zachovávat služební tajemství, ale podléhají rovněž zvláštnímu režimu přístupu, který se vztahuje na správní spis Komise [20].

25. Kromě toho Komise tvrdila, že (částečné) zpřístupnění zprávy o posouzení rizik, kterou dotčená platforma v rámci aktu o digitálních službách dosud nezveřejnila, by platformu zbavilo jejího práva důvěrné informace skrýt. Kromě toho, i kdyby Komise konzultovala dotčenou platformu, byla by v případě, že by neobdržela odpověď, povinna posoudit vysoce citlivé informace, aby mohla rozhodnout, zda by zveřejnění mohlo způsobit „významná zranitelná místa“ chráněných zájmů. To by zase hrozilo právními problémy ze strany dotčené platformy a ohrozilo by to samotný účel podávání zpráv o posouzení rizik a dialogu s platformou. Komise rovněž tvrdila, že zpřístupnění by ohrozilo její kontrolní a kontrolní úlohu a právo platformy být vyslechnuta.

26. Pokud jde o možný převažující veřejný zájem na zpřístupnění, Komise se domnívala, že zájem na kontrole dodržování povinností, které pro velmi velké online platformy vyplývají z aktu o digitálních službách, a na pochopení rizik spojených s využíváním služeb platformy představují soukromé zájmy podobné zájmu jednotlivce na výkonu jeho práva na obhajobu v soudních řízeních proti nim.

27. Komise rovněž uvedla, že právo na přístup nelze odvodit z její praxe zveřejňování informací týkajících se jejích zjištění a pokroku dosaženého v šetření aktu o digitálních službách.

28. Konečně Komise uvedla, že nezpochybnila důvěrné informace, které platforma zatajila, když zveřejnila skrytou verzi sporné zprávy o posouzení rizik.

29. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise žadatel zopakoval, že použití obecné domněnky o nezpřístupnění prakticky všech dokumentů souvisejících s probíhajícími šetřeními týkajícími se aktu o digitálních službách ze strany Komise považuje za nepřiměřené.

30. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise „zjevně odmítá“ jakoukoli možnost převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.

31. Stěžovatel se dále domníval, že pokud by Komise obecně odepřela veřejnosti přístup ke zprávám o posouzení rizik podle nařízení č. 1049/2001, bránila by veřejnosti v kontrole a zpochybnění případných úprav, které platformy samy provádějí.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

32. Veřejná ochránkyně práv stále není přesvědčena, že na zprávy o posouzení rizik vypracované podle aktu o digitálních službách lze uplatnit obecnou domněnku nezveřejnění.

33. Ačkoli akt o digitálních službách vyžaduje profesní tajemství, určené platformy nemohou legitimně očekávat, že veškeré informace, které poskytnou ve zprávě o posouzení rizik (která má být zveřejněna ), zůstanou důvěrné.

34. Pouze informace, které lze důvodně považovat za citlivé, mohou být oprávněně odepřeny. Stejně tak se nezdá rozumné, aby zpřístupnění podle nařízení č. 1049/2001 zbavilo dotčenou platformu jejího práva na skrytí důvěrných informací nebo práva být vyslechnuta. Nařízení č. 1049/2001 stanoví samotnou možnost konzultovat s autorem, který je třetí stranou, není-li zřejmé, zda dokument nebo jeho určité části mohou nebo nemohou být zpřístupněny.

35. Veřejná ochránkyně práv je dále znepokojena tím, že Komise odmítla provést individuální posouzení zprávy o posouzení rizik na základě toho, že případná absence odpovědi třetí strany by vyžadovala, aby sama rozhodla, které části zveřejní.

36. Pokud by tato argumentace byla dodržena, nemohl by být žádný dokument, jehož autorem je třetí strana, nikdy zpřístupněn z důvodu možné absence odpovědi na konzultaci třetí strany.

37. Kromě toho se unijní orgány nemohou nikdy spoléhat pouze na posouzení třetí strany, a to ani v případě, že na konzultaci odpoví. Musí vždy provést vlastní posouzení s přihlédnutím ke stanoviskům třetí strany. Zdá se, že postoj Komise je v rozporu s povinností podle nařízení č. 1049/2001 provést konkrétní a individuální posouzení, a to i v případě, že je požadován přístup k dokumentu obsahujícímu možné obchodně citlivé informace.

38. Veřejná ochránkyně práv rovněž nesouhlasí s postojem Komise, že kontrola souladu velmi velké online platformy s jejími povinnostmi podle aktu o digitálních službách – s cílem pochopit potenciální závažná rizika, která s sebou nese využívání jejích služeb, a zda a jak tato rizika platforma řeší – představuje soukromý zájem. Jak dokládají vlastní opatření Komise [21], služby nabízené velmi velkými online platformami mohou umožnit závažné porušování základních práv, jako je krádež identity, sexuální násilí a porušování práv dítěte. Taková závažná porušení práva, která jsou v některých jurisdikcích navíc velmi obtížně stíhaná a proti nimž je pro oběti velmi obtížné se bránit, lze stěží považovat za domácí nebo soukromou záležitost jednotlivých obětí. Naopak mohou vytvářet velmi závažný společenský problém, a tudíž i hrozbu pro demokracii a společnost jako celek. Rovněž s ohledem na rychlé tempo vývoje nových nástrojů umělé inteligence a nové technické možnosti, které nabízejí, roste a je důležitý veřejný zájem na včasném získání přístupu k informacím týkajícím se rizik, která služby nabízené velmi velkými online platformami (mohou) představovat. Tato forma transparentnosti umožňuje uživatelům přijímat informovaná rozhodnutí o tom, zda je využívání služeb platformy bezpečné, a informuje o probíhající veřejné diskusi v mnoha členských státech EU o tom, zda a jaký druh regulačních změn by mohl být nutný k řešení těchto rizik.

39. Jak sama Komise uvedla ve své odpovědi na doporučení veřejné ochránkyně práv, jedním z cílů aktu o digitálních službách je účinně chránit základní práva.[22] Včasné informace o tom, jak se velmi velké online platformy snaží předcházet porušování základních práv ve svých službách, k tomuto cíli přispívají. Transparentnost se navíc stává ještě důležitější, pokud platforma nesplní svou povinnost poskytnout výzkumným pracovníkům přístup k informacím, čímž „účinně podkopává výzkum několika systémových rizik v Evropské unii“[23].

40. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise měla posoudit argumenty předložené stěžovatelem s cílem určit, zda prokazují převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

41. Veřejný ochránce práv se rovněž domnívá, že je nepravděpodobné, že by (částečné) zpřístupnění zpráv o posouzení rizik podle nařízení č. 1049/2001 narušilo vzájemnou důvěru, na níž je založen dialog mezi Komisí a určenými platformami. Velmi velké online platformy jsou ze zákona povinny spolupracovat s Komisí a poskytovat jí informace důležité pro posouzení jejich souladu s aktem o digitálních službách. Komise může uložit pokuty, pokud určená platforma neplní své povinnosti. V každém případě, jak bylo uvedeno výše, pokud by Komise měla pochybnosti o zpřístupnění některých částí zprávy o posouzení rizik, mohla žádost o přístup konzultovat s platformou.

42. Pokud jde o předchozí odkaz veřejné ochránkyně práv na informace o šetření Komise týkajícím se aktu o digitálních službách v souvislosti se spornou platformou, které zveřejnila před dokončením příslušného auditu, jeho cílem bylo pouze zdůraznit názor veřejné ochránkyně práv, že zveřejnění pravděpodobně neohrozí audit. Ačkoli veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise již neodkazuje na potřebu chránit účel nezávislého auditu, domnívá se, že skutečnost, že některé informace již Komise zveřejnila v době potvrzujícího rozhodnutí, je prvkem, který měl být zohledněn v souvislosti s posouzením žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti, jak sama Komise uvedla ve své odpovědi na doporučení veřejné ochránkyně práv.

43. S ohledem na výše uvedené potvrzuje veřejná ochránkyně práv své zjištění nesprávného úředního postupu.

Závěry

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ s těmito závěry:

Použití obecné domněnky nezveřejnění, a tedy odmítnutí provést konkrétní a individuální posouzení dotčené zprávy o posouzení rizik, představovalo nesprávný úřední postup Evropské komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 7. května 2026

 

[1] Nařízení 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb (akt o digitálních službách): http://data.europa.eu/eli/reg/2022/2065/oj.

[2] Článek 34 aktu o digitálních službách.

[3] Článek 37 aktu o digitálních službách.

[4] Ustanovení čl. 42 odst. 4 aktu o digitálních službách.

[5] Článek 73f aktu o digitálních službách.

[6] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Komise a Rady: http://data.europa.eu/eli/reg/2001/1049/oj.

[7] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[8] V souladu s čl. 66 odst. 1 nařízení o digitálních službách – spisové číslo šetření: DSA.100.100.

[9] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[10] Čl. 4 odst. 2 třetí odrážka nařízení č. 1049/2001.

[11] Viz: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/news/commission-sends-preliminary-findings-x-breach-digital-services-act.

[12] Úplné znění předběžných stanovisek veřejného ochránce práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/199731.

[13] Čl. 42 odst. 5 aktu o digitálních službách.

[14] Úplné znění odpovědi Komise na předběžný názor veřejného ochránce práv je k dispozici na adrese:

https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/214482.

[15] Viz například 65. a 100. bod odůvodnění aktu o digitálních službách.

[16] V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

[17] Zveřejněná verze zprávy je k dispozici na adrese: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/dsa-brings-transparency#ecl-inpage-lsets8qr.

[18] Úplné znění doporučení veřejného ochránce práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/214486.

[19] Úplné znění odpovědi Komise na doporučení veřejného ochránce práv je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/correspondence/223606

[20] V souladu s článkem 84 a čl. 79 odst. 4 aktu o digitálních službách.

[21] Komise například zřídila skupinu odborníků pro bezpečnější internet pro děti, která posuzuje, jak nejlépe chránit nezletilé osoby před škodlivým obsahem online, včetně přístupů, jako je minimální věk pro sociální média (https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/expert-group-safer-internet). Kromě toho Komise zahájila šetření týkající se souladu několika velmi velkých online platforem s aktem o digitálních službách, mimo jiné pokud jde o ochranu dětí, návykový design, nezákonný obsah a volební rizika (https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/list-designated-vlops-and-vloses).

[22] Viz například 9. bod odůvodnění aktu o digitálních službách.

[23] Viz: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_25_2934.