Poté, co byla veřejná ochránkyně práv upozorněna na některé údajné závažné nesrovnalosti týkající se mise EU na podporu právního státu (EULEX) v Kosovu ze strany žalobce mise EULEX i sdělovacích prostředků, se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem posoudit, zda Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a mise EULEX tato obvinění řádně vyšetřily nebo je řádně vyšetřují.

Veřejná ochránkyně práv zkontrolovala spis ESVČ/EULEX týkající se této záležitosti, aby zjistila, jaká opatření je třeba přijmout. Z inspekce vyplynulo, že mise EULEX provedla předběžné vnitřní vyšetřování a najala externího státního zástupce, aby nesrovnalosti vyšetřil. Kromě toho ESVČ jmenovala zkušeného odborníka, který přezkoumává mandát mise EULEX ze systémového hlediska, se zvláštním zaměřením na vznesená obvinění.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že mise EULEX nedodržela standardní postup pro vyšetřování těchto tvrzení. Rovněž konstatovala, že je třeba přezkoumat způsob náboru externího státního zástupce. Avšak vzhledem k tomu, že odborník, kterého nedávno jmenovala vysoká představitelka EU, jasně uvedl, že tyto otázky budou součástí přezkumu, který má provést, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že v současné době není z její strany zapotřebí dalších opatření.

Případ se týkal vyloučení stěžovatele Evropským parlamentem z výběrového řízení na administrátory výzkumu.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a nahlédla do spisu vedeného Parlamentem.

Na základě informací získaných během kontroly veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup Parlamentu.

Případ se týká toho, zda měla Evropská komise v rámci svých jednání o uzavření dohody o volném obchodu s Vietnamem provést posouzení dopadu na lidská práva. Stěžovatelé se domnívali, že takové posouzení je nezbytné, zatímco Komise zastávala názor, že není nutné, neboť posouzení dopadů na udržitelnost již bylo provedeno v roce 2009 u navrhované dohody o volném obchodu mezi EU a ASEAN, která zahrnovala Vietnam.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že neprovedení konkrétního posouzení dopadu na lidská práva ze strany Komise ve vztahu k Vietnamu představuje nesprávný úřední postup. V březnu 2015 doporučila, aby Komise toto posouzení neprodleně provedla.

Komise odmítla. Tvrdila, že stejného účelu dosáhly její „nástroje neobchodní politiky“ a doložky o lidských právech v dohodě o partnerství a spolupráci.

Veřejná ochránkyně práv nesouhlasila a zdůraznila přitom rysy nástroje pro posuzování dopadů na lidská práva. Vzhledem k tomu, že dohoda byla mezitím uzavřena, veřejný ochránce práv případ uzavřel kritickou poznámkou.

Případ se týkal rozhodnutí Komise prohlásit některé náklady vykázané partnerem v rámci projektu financovaného EU za nezpůsobilé. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a shledala, že důvody Komise pro nepřijetí dotčených nákladů jsou přiměřené. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stížnost se týká opětovného jmenování předsedy ad hoc etického výboru Komise. Tento výbor se skládá ze tří osob, které Komise v současné době nezaměstnává. Jejím úkolem je poskytovat Komisi poradenství v etických otázkách, které vyvstávají při provádění Kodexu chování komisařů Komise. Výbor zejména radí v etických otázkách, pokud chce bývalý komisař nastoupit do zaměstnání.

Veřejný ochránce práv konstatoval, že předseda je ve střetu zájmů vzhledem k tomu, že před Komisí rovněž pracoval jako právník zastupující zájmy klientů ze soukromého sektoru. Zjistila, že opětovné jmenování předsedy Komisí vytvořilo situaci, kdy předseda bude ve skutečnosti rozhodovat o budoucích vyhlídkách na zaměstnání komisařů, kteří na základě svých současných pozic měli obrovský vliv na záležitosti, které měly velký význam pro soukromé klienty předsedy.

Veřejný ochránce práv proto shledal, že soukromé zájmy předsedy jsou takové, že by mohly mít negativní dopad na způsob, jakým vykonává svou úlohu předsedy výboru.

Nebylo nutné, aby veřejný ochránce práv předkládal Komisi jakékoli doporučení, neboť Komise před dokončením šetření veřejného ochránce práv nahradila předsedu.

Stěžovatelka v projednávané věci, lucemburská státní příslušnice, byla vyloučena ze soutěže o pracovní místo ve Francii z důvodu, že není francouzskou státní příslušnicí. Jednalo se o místo nepředsedajícího soudce, který měl u francouzského azylového soudu zastupovat vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Stěžovatel Evropské komisi sdělil, že omezení pracovního místa na francouzské státní příslušníky se jeví jako porušení ustanovení unijního práva o volném pohybu pracovníků. Když Komise dospěla k závěru, že nedošlo k porušení práva EU, stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv.

Komise měla za to, že se uplatní výjimka z práva na volný pohyb pracovníků. Tato výjimka se vztahuje na zaměstnání ve veřejné službě a je stanovena v čl. 45 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie. Komise uznala, že rozhodnutí v této otázce vyžaduje konkrétní posouzení povahy úkolů a povinností soudce, který nepředsedá, a tvrdila, že takové posouzení provedla. Veřejný ochránce práv konstatoval, že v rámci tohoto posouzení Komise nekontaktovala francouzské orgány, aby získala další informace o dotyčném pracovním místě. Veřejný ochránce práv proto původně navrhl, aby Komise přezkoumala své posouzení stížnosti na porušení právních předpisů, a navrhl, aby Komise konzultovala francouzské orgány. V odpovědi na tento návrh Komise trvala na tom, že má při rozhodování o této otázce k dispozici dostatečné informace, a že proto není nutné kontaktovat francouzské orgány. Veřejná ochránkyně práv zvážila svou podrobnou odpověď na návrh a uznala, že v tomto případě má Komise dostatek informací, na nichž může založit své rozhodnutí. Šetření proto uzavřela zjištěním, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal opatření úřadu OLAF po obdržení zprávy o whistleblowingu spojující Evropský úřad pro bezpečnost letectví (EASA) s údajnou manipulací se zprávou o inspekci ochrany letectví před protiprávními činy. Po předběžném posouzení byl veřejný ochránce práv znepokojen tím, co se zdálo být rozhodnutím úřadu OLAF případ zamítnout a vrátit věc agentuře EASA navzdory skutečnosti, že se oznamovatel vědomě rozhodl podat svou zprávu úřadu OLAF, a nikoli agentuře EASA. Veřejná ochránkyně práv se předběžně domnívala, že takové rozhodnutí by mohlo mít negativní dopad na účinnost ustanovení o whistleblowingu obecně. Rozhodla se proto záležitost prošetřit.

Po kontrole spisů úřadu OLAF veřejný ochránce práv zjistil, že úřad OLAF náležitě zvážil, zda zahájit vyšetřování. Ukázalo se rovněž, že OLAF ve skutečnosti případ neuzavřel, ale požádal agenturu EASA, aby záležitost přezkoumala a podala zprávu o výsledcích svého vyšetřování. OLAF si kromě toho vyhradil právo zahájit formální vyšetřování v pozdější fázi. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad OLAF se zprávou stěžovatele o whistleblowingu náležitě zabýval. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad OLAF měl stěžovatele výslovněji informovat, že jeho postoupení záležitosti agentuře EASA neznamená, že úřad OLAF v této záležitosti nepřijme žádná další opatření. V tomto ohledu učinila další poznámku.

Případ se týkal stížnosti na porušení právních předpisů podané Evropské komisi v souvislosti s údajným neprovedením některých ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích Německem. Stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv s tvrzením, že Komise řádně nevysvětlila důvody, proč nezahájila šetření. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že Komise následně poskytla odpovídající vysvětlení v souvislosti s některými otázkami vznesenými stěžovatelem. Pokud jde o otázky, k nimž Komise neposkytla odpovídající vysvětlení, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela kritickou připomínkou.

Případ se týkal údajného neinformování stěžovatele Evropskou komisí o prioritním statusu jeho stížnosti týkající se státní podpory.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala. V průběhu svého šetření Komise stěžovatele informovala, že jeho stížnost nebyla považována za prioritní případ. Komise však nevysvětlila důvody svého rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv proto uzavřela stížnost kritickou připomínkou týkající se toho, že Komise neinformovala stěžovatele o tom, proč jeho stížnosti v oblasti státní podpory přiznala nízkou prioritu.

Stěžovatel je dočasným zaměstnancem Evropského parlamentu. Během dovolené onemocněla. Případ se týkal odmítnutí Parlamentu převést stěžovatelovu dovolenou za kalendářní rok na volno z důvodu nemoci. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a nezjistila žádný nesprávný úřední postup, neboť stěžovatelka byla povinna uvést aktuální adresu v té době nebo brzy poté, co předložila své lékařské potvrzení o pracovní neschopnosti. Tento požadavek nebyl splněn.

Případ se týkal vyhodnocení návrhu stěžovatele na nabídku. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že hodnotící komise nesprávně posoudila jeho návrh, neboť nezohlednila informace v něm uvedené.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že stěžovatel neprokázal, že se hodnotitelé dopustili zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o stěžované aspekty. Případ proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.